Červenec 2006

Hoja hoj!:)

30. července 2006 v 19:55
Tak ste se konečně dočkali, sem back a se mnou přijde zákon.:) Mám spoustu novejch nápadů a materiálů, ale vzhledem k tomu, že mi v úterý začíná brigáda, tak nebudu mít tolik času to sem dát, ale slibuju, že se pokusím, aby to bylo co nejrychleji.:) Tímto taky děkuji všem přispěvatelům v diskuzích, jsem hrozně ráda, když se někdo ozve, proto pište, pište, pište, a Johnovi, že to tu za mě chvilku pohlídal.:))

Na dva týdny pápá!

16. července 2006 v 18:29 What about me?
Ano, na dva týdny, jelikož jsou ty prázdniny:), tak mizím na dva týdny na chatu na Slapy. Takže se tu beze mě mějte parádně (i když já vím, že beze mě to dost dobře nejdeXD), nevražděte se, nechte Nuselák na pokoji, nedrážděte policajty ani naše jiné spoluobčany, neničte svoje město, nepáchejte trestné činy, chovejte se slušně a zůstaňte věrní těmto stránkám.=) Já se s vámi prozatím loučím fotečkou Aarona Stanforda (alias John Allerdyce nebo prostě Pyro - ano, s jedním r, ne se dvěma, to už jsem zjistila=)) a radostným výkřikem: SEHNALA JSEM BLACK CIRCLE BOYS!!!!!!!! JUPÍÍÍÍÍÍ!!!!=)
On to tady teď bude chvilku hlídat místo mě. Takže bacha.=) (btw, pletu se, nebo má na tričku skutečně fotmulku?=) )

Ach ty reklamy...

14. července 2006 v 15:28 Co se mi povedlo taky najítXD
Tohle se mi v podstatě ani nepodařilo najít, ale nějakým nedopatřením jsem to viděla v televizi... Je to nějaká reklama na prací prášek, kde stará zkušená maminka vysvětluje své mladé nezkušené dceři, že zašednutí jejího prádla způsobuje vodní kámen... Uf, aha (haha), takže nemusím kupovat drahý Cilit nebo ještě dražší Calgon, abych ze zařízení koupelny (sprcha, pračka) odstranila vodní kámen, stačí do toho nasypat prášek na praní... A samozřejmě, na ubrusech se vodní kámen usazuje nejvíce.XD To je stejné, jako když nám v jiné reklamě oznámili, že sklo koroduje, nebo že lze žehlit suchou párou (jasně, v mrazáku můžeme mrazit třeba suchým ledem, konec odmrazování). Jsem zvědavá, co si na nás ti chytráci vymyslí příště...

Actors...

14. července 2006 v 11:43 Beauty Boys
Takže dálší dávka hezounků, tentokrát jsou na řadě herci.:) A jelikož herci díky filmům často mění svůj vzhled, bude tu každý z nich mít nejméně dvě fotky...
1. Eric Mabius (Resident Evil, Vrána 3: Návrat, Velmi Nebezpečné Známosti - můj nejoblíbenější:), pokud náhodou někdo vlastníte nebo víte, kde se dají stáhnout jeho filmy Around The Fire, Black Circle Boys nebo Voodoo Moon, ozvěte se, prosím!)
Nevím jak vy, ale já jsem rozhodně pro "černou" image.:) Ale jo, je sladkej úplně všude... Pak mu to taky moc sluší ve Voodoo Moon, ale to bych musela hledat a to se mi nechce.:)
2. Joaquin Phoenix (Gladiátor, 8 mm, Není Úniku, Temná Zákoutí, Walk The Line - Joaquina jsem si všimla nejdřív v Gladiátorovi a naprosto mě uchvátil v 8 mm - můžu jedině doporučit;) )
Ty modrý vlasy mu docela dost slušej, co myslíte?:-*
3. Kevin Bacon (Apollo 13, Kokosy V Pralese, Muž Bez Stínu - stejně jako u Joaquina, nejdřív mě zaujal v jednom filmu - mém milovaném Apollu 13 - a zbláznila jsem se do něj po shlédnutí Kokosů V Pralese, což je úplně bombová komedie, ale s Kokosy Na Sněhu má společného tolik co král s králíkem)
jen tak pro zajímavost - to napravo je Kevinův brácha=))
4. Aaron Stanford (Hory Mají oči, Winter Solstice a... ehm, X-Men 2 a 3:) - jeden z mála herců, který mě na minimálním prostoru oslovil hned ve svém prvním filmu - X-Men 2 a vzápětí 3 - takže se teprve časem ukáže, jak moc vážný to s ním je:)... Ale našlápnuto má slibně:) )
kdo jen dal tomu dítěti do ruky takovou zbraň:))
Kdybyste náhodou dumali nad tím, kolik mu vlastně je, tak věřte, že je ročník 1976 a na té horní fotografii, kde představuje 18-letýho puberťáka, mu je 27.:))
5. Johnny Depp (myslím, že pana Deppa netřeba představovat:))

X-Men 3: Poslední Vzdor

13. července 2006 v 10:52 Filmové recenze
Na trojku jsem byla zvědavá snad ze všech tří dílů nejvíc. Dvojka mě totiž zrovna dvakrát nezaujala, v podstatě se vezla na stejné vlně jako první díl, jen oproti svému předchůdci jaksi ztrácela dech. Na třetí díl jsem ale taky četla pár ne zrovna dobrých recenzí, proto jsem k němu přistupovala spíše tak, že jsem čekala tedy aspoň to málo ze dvojky. A bohužel musím přiznat, že se to vyplatilo...
Co bych Poslednímu Vzdoru vytkla hned ze začátku, je to samé, co se nejvíc vytýkalo i Resident Evil 2: Apokalypsa - volně přeloženo děj, který je trestuhodně povrchní a o nějaké hloubce zde nemůže být ani řeč. Člověk si říká, jo, rozjíždí se to dobře, když tu si najednou uvědomíte, že už jste v polovině filmu, dva mutanti jsou mrtví a vy, zatímco jste se ještě ani pořádně "nezakousli" do děje, byste vlastně měli být ve stavu nejvyššího napětí. Nejhůře na scénář doplácejí jednotlivé postavy - filmaři se evidentně snažili věnovat svou část v příběhu každé postavě, což má za následek ještě větší uondanost a pomalost příběhu, kdy vlastně každý z mutantů řekne tři věty, než statečně zhyne nebo ho režie prostě "doklidí ze scény". Určitý bonus bych proto shledávala v délce filmu - půl druhé hodiny je opravdu tak akorát, ještě lépe si to můžete užít, pokud si najdete aspoň jednoho oblíbence, který vám vyplní nudné prostoje mezi jednotlivými příběhy. A pokud je to oblíbenec typu Wolverina, máte velké štěstí - já udělala tu neuváženou věc, že jsem se těšila hlavně na to, co provedou s Warrenem neboli Angelem - no, podívejte se na tu hrůzu sami... Jediný, kdo mě tak nezklamal, byl můj druhý a největší oblíbenec Pyrro, který přeci jen dostal víc prostoru, než jsem původně čekala, i když, pravda, hodně dlouho mi trvalo, abych překousla, že Pyrro je na stejném stupni jako třeba Magneto a silnější už je jenom z vodního hrobu povstalá Jean Greyová (které jsem mimochodem po pěti minutách měla "plný brejle" a která celý film absolvovala s výhrůžně vykuleným ksichtíkem, jemuž může konkurovat snad jen Naomi Wattsová z Kruhu 2).
Zase na druhou stranu je tam několik scének, které jsou povedené a které stojí za to vidět - například scénka téměř hned na začátku filmu, kde se Angel dost drastickým způsobem pokusí zatajit před otcem, že je mutant, dost působivá je i scénka s Golden Gate Bridge...
Kdyby se jednalo o díl první, bylo by moje hodnocení určitě nadšenější. Ale, ksakru, od závěrečného dílu tak úspěšné ságy, jakou X-Men beze sporu jsou, jsem přeci jen očekávala o něco víc...
Zleva: Magneto, Pyrro a Juggernaut, někde vzadu za nimi se povaluje Mystique, ale už jako člověk

Zbláznil se Filter nebo lidi?XD

11. července 2006 v 12:15 Co se mi povedlo taky najítXD
Pro neznalé, Filter je americká hudební skupina...
A tahleta skupina má moc hezkou písničku The best things, která byla soudtrack k filmu The Crow 3 a tím pádem si v klipu zahrál úžasný, překrásný atd.... Eric Mabius. Zatím sem ho sehnala jen v hodně mizerný kvalitě, tak jsem zkusila štěstí na youtube... No, podívejte se sami, co sem našla.XD Pokud máte rodiče za zády, nechte si to radši na jindy.=))) Jo a pro Turoka nevhodné.;))

Blbnu si...

8. července 2006 v 22:12 My World
Měj se krásně, skládej básně, mi jednou řekl jeden můj kámoš... Asi ho vezmu za slovo.:) Ale tohle jsou jen takový úvahy, snad to radši ani nečtěte... Tfuj, sem (senti)mentální...
Každý máme něco, něco s čím zápasíme, někoho s kým soupeříme, myslíme si, že vyhráváme, ale jsme pořád zadrhnutí někde uprostřed...
Zvedni hlavu a čekej na slunce... Nebo snad chceš pochybovat, že ráno vážně nepřijde?
Wait for me, my friend... Who is wright, who is wrong? I´m not so strong. Wait for me, please...
If you love me, love me more, if you don´t, let me go. And keep your money!! (tohle ovšem není moje:))
Řeknu ti: Podívej se z okna. Odpovíš: Nechci. Zeptám se: Proč ne? Odpovíš: Nevím. Já na to: Přece víš, proč nechceš. Odpovíš: Až zmizí ty mříže.
No, nevím, jestli to chápete.... Ale mě je alespoň líp.:) A na závěr taková hezká větička: "Nepotřebuji přítele, který mi všechno odkýve. Můj stín kývá přesněji."
A tohle jsou prosím Akta X v manga stylu s příměsí toho, co všichni chtějí vidětXD:

Mám ráda, nemám ráda...

8. července 2006 v 19:03 My World
Mám ráda...:
- samo svoje kámoše: Práška - Ají (nej kamí), Brzydulu (pravá blondýnka;)), Helushku (spolužačka), Awí (bývalá i nynější spolužačka), kolegyni (soudružku) Lenku neboli Vincent:) (nová spolužačka), Maky (bývalá spolužačka), Niki a Ajenku (naše dvojka=)) r.a.m.u. (formulista - šedivec:)), Turoka (fanoušek JVho:)), Wisp (formulistla - fanynka Medvídka z Bogoty neboli Montyho), vaaniilkuu (od nás z ústavu), Faryho (náš bývalý kytarista:))), Radku (od nás z ústavu), dokonce i SAdusku=), Jiťulku (bývalá skorospolužačka), noodlesse (fanoušek Offspring), alissu (pohodová holka z Holandska)... dobrá, tak tedy i Hurvajse=)) a jestli jsem tu někoho vynechala, jako že určitě, tak se vám moc omlouvám, ale vy víte, že sem to tak nemyslela=)
- hudbu, a to téměř jakýkoliv styl, kromě techna, vážné hudby a moc nemusím ani hip hop...
- zvířátka, teda kromě pavouků, ale jinak mám zvířata kolikrát radši než lidi=)
- čokoládu a prostě žrádlo obecně, díkybohu to zatím není moc vidět=)
- mojí super duper mamču!!
- moje dvě králičí rodinky, které se obě rychle rozrůstají - Jacquese, Elišku, Talindu, Jessie, Nicka a Kimiho (toho mi ale překřtil táta a bohužel se to vžilo...=( ), Tarju, Mikka, a jejich malinký, který ještě nejsou pojmenovaný
- formuli 1 a MotoGP (moje milášky máte v "Beauty Boys";))
Nemám ráda...:
- hodně mých bývalých spolužáků, i když je jen pár, který vyloženě nenávidím, ke zbytku nemám vztah ani takovej, ani takovej, ale nesnáším, když mi nadává někdo, kdo mě ani pořádně nezná... Takže všem, kteří mě pomlouvají: F*U*C*K Y*O*U!!!! Já se dobře znám i bez vašich imbecilních keců.
- Avril Lavigne (nesnášela jsem jí takřka od prvního pohledu), Tokio Hotel (no cement, blééééé), oba Schumachery, a speciální místo má slečna Danica Patrick, která by v zachování svého bezpečí neměla ani jednou nohou vkročit do Evropy, nebo jí pošlu pozdrav...
- lidi, kteří odsuzují toho druhého podle jeho známých, podle toho, co o něm slyšeli z doslechu, podle barvy pleti, sex. orientace, náboženského vyznání atd... když mě nikdo neohrožuje nebo mi nerve svoje názory, jsou mi jeho životní postoje ukradený
- pomluvy, a myslím, že je jasný proč
- jednu svojí bývalou kámošku, o které jsem si myslela, že je to moc prima holka, a ona se ke mě nakonec zachovala jako obyčejná kráva, když mi řekla, že buď uznám, že jsem se v naší hádce mýlila (za á, hádali jsme se o Dannyho Heatlyho, kterého já nemám ráda a své názory na něj neměním!! a za bé chci mít v přátelství právo říct "děkuji, nechci") nebo že se se mnou přestane bavit. Fajn, je po jejím, nebavíme se spolu. Po tomhle nemá ani cenu to přátelství želet, už jsem se nabulela dost!!
Tak, to jen tak orientačně.:) Kdyby jste se mě chtěli na něco zeptat, pište do komentářů, ráda odpovím. No a tady jeden celkem výztižný obrázek:
celá já, až na ty blond vlasy:)

To musíte vidět!!

7. července 2006 v 13:50
LOL! Stáhla jsem si z mininova.org Placebo - Concert Prive, je to koncert k novému albu Meds + rozhovor, a ten rozhovor opravdu stojí za to... Členům Placeba tam pouštějí jejich stará vystoupení v jedné francouzské televizi a oni to mají nějak okomentovat... Začátek je snad ze všeho nejlepší, tlemila jsem se jako cvok.XD
Nejlepší hlášky:
(tuhle si nepamatuju přesně, v překladu znamená) "Je to jako kdybyste se dívali na hodně špatnou fotografii s vámi jako miminem."
"You´re blonde, Steve!" "Blond and Swedish!"
"Lots of plastic surgery and lots of therapy... And then we have Steve!"
"What the fuck is wrong with my hair?!?"
"You´re voice changed so much!"
"Ahhh! Oh no! Am I wearing a fucking dress?" "Yes." "Oh shit... Oh no... I just remembered there are going to be more dress moments coming out..." "It looks some kind of gothic secretary..." "From Berlin!"
"Gothic version of Star Trek!"
Doufám, že jsem vás správně navnadila.:) Pro shlédnutí nemusíte udělat nic jiného, než si na www.youtube.com zadáte do vyhledávání "placebo - canal+" a vyjede vám tam celý ten koncert i s rozhovorem. Mrkněte na to, vážně to stojí za to! LOL!XD

Nick

6. července 2006 v 19:46 | NickyHayden |  Obrázky
"Hej, tady z tý vejšky není slyšet, mluvte nahlas!"=)
tohle je vážně jak z plakátu=)
a pak že GBT neexistujou! Natož že nemaj fanynky!XD
tady mu to sluší, co?XD
catch me if I fall=)
vidíte, další důkaz!=))
kterak vypadly pojistky (jen stromeček zůstal z neznámých důvodů svítitXD)
jedním slovem - fňuk...:(((
to úplně vpravo je Sven (i ve skutečnosti, jen není starší, nýbrž mladší - a když už jsme u tý reality, tak ten zády ke kameře je Nickův starší bratr - ano, Nick je prostřední ze tří kluků;))
A tady jeden bonus, kterej sem prostě musím dátXD:
no prostě sci-fi hadrXDDD

Placebo v Praze!

6. července 2006 v 11:21
Placebo na United Islands of Prague... Fňuk, a já tam nebyla.:((((((((( Koncert prý trval 70 minut, bylo tam příšerně našlapáno a vedro, ale nádherně depresivně.:) Placebo zahráli skoro celé nové album Meds a přidali i starší věci, jako Every you, every me, Black - Eyed, 36 Degrees ve zpomalené verzi (tu jsem už jednou slyšela a je to hnus, původní verze je stokrát lepší, maximálně ten konec celkem ujde) a Twenty Years.
Stevovy fotky jsem bohužel nesehnala.:(

Christian

6. července 2006 v 0:52 | NickyHayden |  Obrázky
Enjoy!=)
tuhle zamyšlenou mám jako tapetu na ploše.... Mňam=)

fotešky:)

6. července 2006 v 0:42 Meiko Reissmann
Další várka foteček... No prostě sweet, já vím, že sem cvok.XD
já vím, že ten vepředu vypadá jako Orlando Bloom, ale není to Orlando Bloom...=)
z turné po Japonsku... Ano, až tam se dostal německý hudební průmysl
XDD
LOOOL!XD
hezký kšiltky=))
A tady něco, abyste mi věřili, že OG se Japonskem opravdu významněji mihli=):

99 Problems - 5. část

6. července 2006 v 0:33 | NickyHayden |  4. díl - 99 Problems
"Fernando, myslím, že bysme toho měli nechat. Já mám už zase buzerovací náladu, to jsi mohl ostatně zjistit sám, a prostě mi dneska večer není dobře, a to ani trošku." Řekl krotce Christian.
"Vždyť jsi ale ze začátku vypadal O.K.! Nebo jestli je to kvůli tomu, že jsem se ti nevěnoval, tak se ti ještě jednou omlouvám, ale mě to fakt nenapadlo…" zakroutil Fernando bezmocně hlavou.
Christian si přitáhl kolena k tělu a opřel se o ně hlavou. Obličej schoval do dlaní.
"Jestli se chceš s něčím svěřit, tak klidně mluv." Povzbudil ho Fernando.
"Vždyť je to pořád jedno a to samý." Zamručel Christian. Touha po droze ho zasáhla jako raněné zvíře, nevěděl, jak se bránit. Musí to přetrpět, ale bude to asi hotový očistec.
"Rád bych ti nějak pomohl, ale vážně nevím jak, a myslím, že ani moc nemůžu." Položil mu Fernando ruku na rameno.
"To je taky pravda." Zvedl Christian hlavu, aby si mohl zapálit. V krabičce už měl poslední dvě cigarety. Jo, tenhle večer jim opravdu zatnul tipec.
"Mám tady zůstat?" zeptal se Fernando.
"Dělej jak chceš." Pokrčil Christian odevzdaně rameny.
"Zůstanu tady." Rozhodl Fernando a přitáhl si židli, aby nemusel pořád stát.
"Ale asi toho se mnou moc nebude." Upozornil ho Christian.
"To je mi jasný." Zašklebil se Fernando, "Nemusíš mluvit nebo něco dělat, pokud nebudeš sám chtít."
"Neměl by tu proboha někdo alespoň jointa?" posteskl si Christian těžce.
"To vydržíš." Pokoušel se mu Fernando dodat odvahy.
"Jasně." Zasyčel Christian, "Nepřinesl bys mi něco k pití? Nejlíp džus s vodkou."
"Určitě." Přikývl Fernando a odešel pro požadovaný nápoj. Christian se znovu zahleděl na nebe. Hvězdy. Krystaly…
Ne, nebude na to myslet!
Zakroutil hlavou a promnul si oči.
Tak dost, to by stačilo! Ty se teď hezky uklidníš a na takovýhle voloviny rychle zapomeneš!
Z párty se nakonec vraceli až jako poslední ve značně podnapilém stavu. Ale nedalo se říct, že by jim to nějak moc vadilo. Svým způsobem si tu noc dokonce i užili.
"Víš, co je zvláštní?" zeptala se Patricia ráno Fernanda.
"Co?" zívl Fernando a líně se protáhl.
"Že kdykoliv spolu někde jsme na takovýhle akci, tak se pěkně zlískáš. Za á to není ani trochu sexy a za bé se připravuješ o to nejlepší."
"Cože??" byl okamžitě Fernando při smyslech.
"Ano, sex a chlast, jediný dvě věci, který tě vždycky stoprocentně proberou." Cvrnkla mu Patricia do nosu.
"Tentokrát jsi mě probrala ty." Bránil se Fernando.
"Vážně?" otočila se po něm pochybovačně Patricia a zahleděla se z okna, "Dneska bude určitě hezky."
"Paty, co se mi tu snažíš naznačit?" nenechal se Fernando oblafnout.
"Že začínám mít těch tvých věčných večírků tak akorát. Kdykoliv jsme spolu, vážně, kdykoliv, klidně si to můžeš spočítat sám, tolik toho zase nebude, tak se někde zmažeš jako dobytek. Ostatně už když jsme se poznali, tak jsi nebyl zrovna nejstřízlivější! A když ses mě včera začal v takovým stavu, v jakým jsi byl, ptát, jestli ti konečně dám, namouduši jsem myslela, že tě něčím praštím. Jestli jsi tohle byl z dřívějška zvyklý, tak u mě s tímhle nepochodíš, to si pamatuj!" vysypala ze sebe Patricia jedním dechem, co jí leželo na srdci.
Fernando chvíli zíral jako opařený. Tohle nečekal.
"No, takže v první řadě bych se ti měl asi omluvit." Začal, "A k tomu zbytku… Když jsem někde ve společnosti, tak si nějakýho toho frťana dám, to už k tomu prostě patří. A jestli ti to vadí, tak můžeme třeba zkusit podniknout něco jinýho. Třeba… Je to sice kýč jak bič, ale proč chodit do restaurace, když si můžeme udělat takovou menší seanci ve dvou přímo v hotelu. Nebo můžeme jít na nějakou sportovní akci… Výběr je široký, a pokud ti ty večírky vaděj, mělas to říct dřív."
"Ale tady nejde o večírky jako takové." Vydechla Patricia a sedla si na kraj postele, "Tady jde o tvé chování na nich. Pro mě za mě si klidně alkohol dej, nezakazuju ti to, ale nemám náladu na tvoje opilecký výlevy."
"Myslíš, že mě zvládneš převychovat?" zašklebil se Fernando.
"Budu muset." Odpověděla Patricia s mírným úsměvem, "Protože to bysme to taky nemuseli dotáhnout do happy-endu, víš?"
"Jestli se chceš rozejít, řekni to rovnou!" vyjel na ní najednou Fernando.
"Nechci se rozcházet, protože tě miluju, a ráda bych tomu mezi náma dala aspoň nějakou šanci na úspěch, ale nemusel bys všechno překrucovat a vztahovat tak moc na sebe! Tak se nezatvrzuj, prostě tudy cesta nevede, tak to zkusíme jinak, O.K.?" bránila se Patricia. Věděla, že se teď nesmí nechat do té hádky moc vtáhnout a taky věděla, že když dá Fernandovi pádné argumenty a několik logických řešení, nakonec sám uzná, že nemá cenu to tolik hrotit. Zkrátka a dobře mu nesmí dovolit, aby jí vyprovokoval. Ostatně to ani nebyl její zvyk, vždycky řešila věci radši nejdřív hlavou.
"Jenže já už jinej nebudu." Odvětil Fernando zatvrzele. To už Patricia poznala, odkud vítr vane. Jasně, ty jeho problémy…
"Vždyť já tě mám taky ráda takového, jaký jsi." Přisedla si k němu zpátky na postel a lehce ho políbila na čelo, "Jen jsou tu prostě věci, kterých bych se ráda do budoucna vyvarovala. Tak se zbytečně neplaš, vždyť se ještě nic neděje."
"To znělo jako kdyby se teprve mělo začít dít!" zavětřil Fernando, ale usmíval se a Patricia poznala, že už si je zase jistý v kramflecích a nebude se chtít hádat.
"Co ty víš, co všechno se může stát." oplatila mu lišácky úsměv a začala ho lechtat, protože věděla, že Fernando je hodně lechtivý na břiše.
"Necháš toho!" ohnal se po ní Fernando a strhl jí vedle sebe. Chvíli se navzájem mlčky pozorovali.
"Já tě prostě zbožňuju." Řekl nakonec Fernando a něžně Patricii políbil.
"Vidíte to? Já takovou dobu abstinuju a teď nemám ani kocovinu!" zavýskl radostně Christian, když se dostavil na snídani. U stolu chyběl akorát Fernando, jinak zde byli všichni.
"Jakou dobu, ani ne půl roku." Rýpl do něj Jenson s plnou pusou bílého chleba se sýrem a kouskem rajčete.
"To je dost dlouho, na mě." Zašklebil se Christian, od číšníka si nechal z kuchyně přinést čerstvý nenakrájený chleba a ukrojil si krajíc pařezák, který bohatě zasněžil strouhaným parmezánem.
"Zato já si připadám jak po vopici." Povzdychl si Nick.
"Co, pořád je ti ještě špatně?" otočil se po něm soucitně Christian.
"V podstatě není, ale jsem z toho včerejška takovej rozpovšechnělej." Pokrčil Nick rameny, "Ale to by mělo bejt dobrý. Než se ožením, bude po všem."
"Neříkej dvakrát, víš, o čem jsme tuhle debatovali v buse." Připomněl mu Jenson jejich rozhovor.
"No a na to, abych měl s Pat dítě, snad potřebuju papíry?" setřel ho s úsměvem Nick.
"Jak myslíš." Pokrčil Jenson rameny. Nick byl i přes své zdravotní problémy evidentně ve formě.
"Kde je vůbec Fernando, myslíte, že ještě chrní?" zeptal se Christian.
"Jde o to jak, jde o to s kým." Trhl Jenson rameny.
"Jensey, při vší mí úctě, o Fernandově vztahu s Paty toho nevíš zas tolik, jak si myslíš, tak si tyhle jedy nech od cesty." Napomenul ho Christian.
"Fakt nemáš kocovinu, že seš tak milej?" otočil se po něm Jenson a čekal, jestli to Christian vezme jako vtip.
"Fakt nemám." Zakroutil Christian hlavou. Takže to nevzal ani tak, ani tak. Inu, zlatá střední cesta.
U stolu na delší dobu zavládlo ticho.
"Snad nechcete, abych začal mluvit já?" protnul ho konečně Mikko.
"Tak si nás odhalil, no." Zasmál se Nick.
"Zkusit to můžeš, ujmi se hlavního slova." Pobídl ho taktéž s úsměvem Jenson.
"To je trošku na hlavu, ne?" zašklebil se Mikko.
"Proč, už sem ti jednou říkal, že poslední dobou ses docela hezky rozkecal." Přispěchal se svou troškou do mlýna i Christian.
"Jo, ale dneska se mi moc mluvit nechce." Pokrčil Mikko rameny.
"To je divný." Pokýval Nick hlavou.
"Kdybys ty držel hubu, to by bylo divný." Vrátil mu ten sarkasmus Mikko.
"Tak to už bych asi opravdu umíral." Uznal Nick s úšklebkem.
"Jo, Nicku, v jedenáct máš nástup za Markem na takovou menší poradu." Poklepal Jenson Nickovi na rameno.
"Cože, já? Proč? Na jakou??" divil se Nick.
"Neděs se, je to normální sezení, já na něm byl nejmíň stokrát. Prostě si chci vzít volno, potřebuju mít v hlavě taky místo na jiný věci než jsou naše úlety v bulváru, rozhovory, spory ve skupině a podobný věci. Takže to na chvíli vezmeš za mě." Řekl krátce Jenson.
"No, Jensone, já to za tebe klidně vezmu, ale nemyslíš, že na to nejsem ten úplně správnej? Vždyť víš, jak to se mnou cvičilo včera." Namítl Nick.
"Nicku, se mnou to cvičí až moc už delší dobu, na to vem jed. Já vím, že seš nemocnej a není ti dobře, ale já mám taky svý meze. Vezmi to za mě prosím aspoň na ten tejden, Fernandovi ani Christianovi to svěřovat nehodlám a proč to nechci dát Mikkovi je myslím jasný."
"Neškleb se tak, povyšuješ." Drbl Mikko se smíchem do Nicka.
"Ještě se tlem. Mám v hlavě sebe, ještě tam budu mít vás, ne že bych teď neměl." Vrátil mu to Nick, ať si sám přebere, jak to myslel, "A co má takovej vedoucí skupiny na starosti?" obrátil se zpátky na Jensona.
"Porady s Markem a ostatníma, když to budou potřebovat, tiskovky, rozhovory, neboj, nic co bys neznal, akorát toho je v požehnaný míře." Pokrčil Jenson rameny.
"Hilfe!!" zakvílel Nick, víceméně na to Jensonovi nakonec kývnul. Copak mu mohl vykládat o svým starostech s Pat a ostatně i se sebou samým, o tom, že celkem vážně zvažuje odchod ze skupiny, a že mu nemalé starosti dělá i to, aby se Fernando a Mikko nesežrali, hlavně pokud se Fernando dozví, jak je to s Mikkem a Meikem ve skutečnosti? A že Christian taky nevypadá zrovna nejlíp? Docela si gratuloval, že už blázen je, jinak by se musel zbláznit.
"Každej máme svý démony, něco, s čím bojujeme, něco, s čím prostě zápasíme, myslíme si, že už vítězíme, ale jsme zaseknutí někde uprostřed…" začal si tiše prozpěvovat Mikko.
"Co?" otočil se po něm nechápavě Jenson.
"Nic. Je to kus jednoho mýho textu, jen jsem si na něj tak vzpomněl." Trhl Mikko rameny.
"Máš vlastní písničky?" zaujalo to Nicka.
"Jen tuhle jednu." Odpověděl Mikko.
"Nechceš přihodit ještě kousek?" zeptal se Christian.
"Ale jen kousek." Řekl rezolutně Mikko, "Jsi vždy v čele davu, já jsem zadrhnutý někde vzadu, máš všechny vlastnosti, které mi chybí, náhodou nebo plánovaně, nikdy nezmokneš, zatímco já jsem promočený na kost. Radíš mi, jak zazářit, jsi vždy v čele davu, zatímco já stojím zadrhnutý někde vzadu."
"Ježiš, další schýza, už dost!" vyděsil se Nick.
"Já vás varoval." Pokrčil Mikko s úšklebkem rameny.
"Ale bylo to zajímavý." Pokýval Jenson hlavou.
"Dík." Kývl jeho směrem Mikko.
To už se k nim přištrachali Fernando a Patricia.
"Dobré ráno." Usmála se na tu společnost u stolu Patricia, zatímco Fernando si dlouze zívl.
"Dobré ranko, milá mamko, kéž by každé ranko bylo jako toto ranko, milá mamko." Oplatil jí pozdrav Nick.
"Co blbneš?" smál se Jenson.
"To je vtip, neznáš ho?" pousmál se Nick.
"Neznám, povídej." Pobídl ho Jenson.
"Teda, on není nijak extra dobrej, mě se líbil akorát ten pozdrav." Řekl ještě Nick, než začal, "No tak teda, jedna královna měla tři dcery a všechny se vdávaly v jeden den. No a protože královna chtěla vědět, jestli ženiši jsou co proto i v posteli, tak se domluvila se svými dcerami, že za nimi ráno přijde je pozdravit, a ať jí odpoví větou, ve které bude tolik k, kolikrát to ve svatební noc dělali. Přijde k první dceři a zdraví ji. Dcera odpoví stroze "Dobré ráno." Jde tedy ke druhé dceři, jestli ta dopadla líp, a ta na pozdrav odpovídá "Dobré ranko, milá mamko!" A přijde k třetí dceři, která s úsměvem od ucha k uchu povídá "Dobré ranko, milá mamko, kéž by každé ranko bylo jako toto ranko, milá mamko!". Už chápete?"
"Naprosto." Přikývl Jenson, taktéž s úsměvem od ucha k uchu.
"Dneska mě nenaserete." Oznámil jim Fernando, "Jak vám je?"
"Mě fajn a Christian se tu zrovna radoval, že nemá ani kocovinu." Odpověděl Nick.
"Já taky ne, heč." Vyplázl Fernando na Christiana jazyk.
"Copak ty jsi půl roku abstinoval?" zeptal se záludně Christian. Fernando se jen rozpačitě podrbal na hlavě.
"Kam vůbec míříte zítra?" zeptala se mimochodem Patricia.
"Do Francie a pak do Rakouska." Odpověděl Jenson.
"Proč to berem takovým obloukem, nedávno jsme byli v Německu." Divil se Mikko.
"Vím já…" pokrčil Jenson rameny.
"Opovaž se je tam zase přitáhnout." Ozval se okamžitě Fernando.
"Nikoho tam tahat nebudu, Meiko přiletí dobrovolně." Odvětil Mikko. Nick se usmál do rukávu.
"Cože?!" probral se Christian konečně z úleku.
"Co blbneš?" nechápal Jenson.
"Ale nic." Mávl Christian rukou, "Jen budu muset za našima. Už se nemůžu dočkat." Dodal kousavě.
A taky že ta návštěva dopadla přesně podle jeho očekávání. Všichni se chovali tak škrobeně, nepřirozeně, už to ho ubíjelo. Že mu máma nedovolila si zapálit, to by ještě přežil. Ale když před ním pro jistotu zamkla ordinaci, neovládl se. Začal ječet na celý barák a o deset minut později už upaloval pryč rychlostí blesku.
Zatímco jel autem zpátky do města, několikrát flákl pěstí vztekle do volantu. Z očí mu tekly slzy. Sakra, sakra, sakra!! To se to vážně nikdy nezpraví, to mu vážně nejsou schopný odpustit?? Ztratil pro ně snad veškerou cenu?! Zjevně ano. A jak před ním zamkla… No prostě vrchol!
Když dorazil na hotel, vydal se okamžitě hledat Fernanda. Musí se mu svěřit, nebo už to vážně nevydrží!! Tentokrát byl v pasti, věděl to a bál se. Nechtěl. Nechtěl. Ale věděl, že bude muset…
Ne, ne, ne, takhle to přece neskončí!! Vždyť se tolik snažil, chtěl se z toho dostat…! Tak proč do toho má spadnout znovu, proč?!
"Fernando?" oslovil svého kámoše, když ho objevil u recepce.
"Co potřebuješ?" otočil se po něm Fernando.
"Promluvit si, máš chvilku?" zeptal se Christian přímo.
"Á, promiň Christiane, teď to nepůjde, za chvilku mi bude volat Paty, jsme už domluvený, ale když hodinku počkáš, tak si můžeme promluvit pak, ano?"
Christianovi bylo, jako kdyby ztratil půdu pod nohama. Země se otřásla. Jenom němě přikývl, v hlavě tak prázdno jako už dlouho ne. Za hodinu. Dobrá. Fernando, kamaráde, už teď bylo pozdě…
Co se děje? Kde je, co dělá, jak se vlastně cítí? Žije ještě vůbec? Nebo už umřel? Najednou si uvědomil, že stojí před klubem. Byla to intuice, podvědomí? Nebo jenom zoufalství a jeho vlastní neschopnost? Doufal snad, že ho tu někdo objeví, vezme do náruče a odvede zpátky?
Někdo ho přeci jen objevil.
Objevilo ho víc lidí, víc věcí. On se v tom taky poznával.
Tanec, tanec, tanec. Bez konce.
Probudil se v něm nový život.
Vteřiny, minuty, hodiny. Nic z toho neexistovalo.
Barvy. Úplně všude.
Měl pocit, že každého zná. Všichni jsou tak super, svět je tolik nádherný…! Jaktože to ještě před chvílí neviděl? Kašle na všechny problémy! Kde byly teď? Neexistovaly! Rozplynuly se…
"Koukám, že si tu funkci vedoucího budu muset vzít zpátky." Ušklíbl se Jenson.
"Proč?" nechápal Nick. Oba trávili večer u sebe v pokoji a buď si četli nebo koukali na televizi.
"Fernando v trapu, Christian taky, Mikko jakbysmet… Já bych se začínal obávat, jestli to nemá souvislost." Vysvětlil mu Jenson své obavy.
"Tak jestli ti jde o tohle," zašklebil se Nick, "tak kde je Mikko vím naprosto přesně a Christian a Fernando budou pravděpodobně někde spolu. Neboj, žádná hříčka v tom nebude."
"No vždyť jo, jestli jsou Mikko a Meiko spolu někde v nějakým klubu nebo baru, pak mám obavy, aby tam nenatrefili na ty dva trotli." Trhl Jenson rameny.
Nick schoval vysmátý obličej za časopis. Když se trochu zklidnil, odpověděl: "Neboj, ty sou zalezlý tady na pokoji."
"Proč nejdou ven?" divil se Jenson.
"Asi maj ty samý obavy co ty." Pokrčil Nick rameny a vážný obličej ke svému údivu ani nemusel předstírat. Ještě chvíli a může jít studovat hereckou konzervatoř.
S tím, že budou v pokoji, se každopádně trochu sekl. Mikko zrovna seděl na balkóně a zamračeně pozoroval temný obzor. To vystihovalo jeho náladu nejlíp.
Skleněné dveře, před kterými seděl, se otevřely.
"Promiň." Omluvil se Meiko.
"Jo, ještě něco?" odsekl Mikko.
"Jo, choval jsem se jako kretén a asi to ani nebylo moc slušný. Mrzí mě to. To už ti stačí?" řekl Meiko a přisedl si vedle Mikka.
"Pokud to nebereš jako povinnost." Trhl Mikko rameny.
"Vypadám na to?" zeptal se mírně Meiko.
"Hele, já…" začal Mikko, "vím, že asi nechápeš, proč tak vyvádím, ale…"
"Ne, chápu to, to je O.K." skočil mu Meiko do řeči.
"Ty nevíš, co se ti snažím říct." Přerušil ho Mikko, "Fakt je ten, že… To není jen o tom, že se mi teď momentálně nechce… Nikdy jsem nespal s nikým jiným než s holkou… A možná v tomhle jako holka jsem, ale… Prostě je to na mě moc rychlý, promiň."
Meiko se tiše zasmál a vzal Mikka kolem ramen: "Jestli má tohle být problém, tak já to beru jako příjemný překvapení. Moc rád budu první."
"Ty seš taky blbej." Strčil do něj Mikko, taky už se smíchem.
"Kdo by z tebe nezblbnul." Zašklebil se Meiko a opřel se hlavou o sklo za svými zády. Zahleděl se na nebe nad sebou. Byla krásná, jasná noc. A zrovna padala jedna hvězda…
"Nazdar bazar, bando!!" vtrhl Fernando na pokoj jako uragán na Floridu.
"No nazdar, ale sme tu jen my dva." Řekl Jenson mírně zkoprněle.
"Tak já zase jdu." Zašklebil se Fernando, ale víceméně se svalil do křesla, "Právě jsem umřel…"
"Že bysme měli až takový štěstí?" rýpl si Nick.
"Ne, protože se sem přišel válet i tak." Odpověděl Jenson za Fernanda, "Kde máš Christiana?"
"Vím já…" mávl Fernando rukou a zívl, "Naposledy jsem ho viděl odpoledne, chtěl se mnou mluvit, ale pak se ani neukázal."
"Ale už toho mám dost!" flákl Jenson vztekle s knížkou o stůl, "Christian je bůhví kde, a vy vypadáte, že je vám to úplně u prdele! Jako kdybyste nevěděli, že ho máme hlídat!"
"Přece ho nebudem hlídat do konce života!" namítl Nick, "Navíc, co chceš teď asi tak dělat? Lítat po městě a hledat ho? Tipuju, že diskoték tu bude jen několik desítek. S barama to už bude nějakejch pár stovek."
"Aaaa…!" zavyl Jenson, "Jo, dobrý, prázdniny jsou sice nutný, ale vidím, že musej být krátký. Schválně v kolik a v jakým stavu Christian přileze!"
"Řekl bych ti, jestli neměl na večer nějaký plány, ale v podstatě celej den byl u svejch rodičů, a pak jsem se s ním viděl jen jednou, když za mnou šel, že se mnou potřebuje mluvit. Měla mi volat Paty, tak jsem mu řekl, ať hodinku počká, ale pak už nepřišel a ani nebyl nikde k nalezení." Řekl Fernando a lakonicky pokrčil rameny, "Mezi náma, na tý pařbě se taky hezky zválel a nikdo jste neřekli ani popel, tak proč teď jančíte?"
"Dobře, přehlasovali jste mě." Vzdal se Jenson, "Hlavně když se zase nikde nevraždíte."
"Tak to vidíš, ty sudičko." Zašklebil se na něj Nick.
"No jestli chceš…" promnul si Fernando významně ruce.
"Ne!" zvolali Nick a Jenson unisono. Fernando se tomu zasmál.
"Nebojte, já sem se náhodou rozhodl, že se už nebudu rvát."
"Jo, přestaneš taky chlastat, na sex radši narážet nebudu, abys mě nezabil, že se navážím do tvý přítelkyně… Rovnou řekni, že jdeš do kláštera!" utahoval si z něj Nick.
"Ty poputuješ do márnice, jestli nebudeš držet hubu!" zavrčel na něj Fernando.
"Vždyť si teď říkal, že už se nepereš." Odvětil nevinně Nick.
"To neznamená, že na sobě nechám štípat dříví!" uvedl Fernando svá slova na pravou míru.
"Tak můžeme bejt v klidu, nic se slavit nebude." Mávl Jenson rukou.
"Teda, pánové, vy umíte člověka povzbudit!" štkal Fernando.
"To my rádi, neděkuj, ještě nemáš zač." usmál se Nick tak široce, že by mohl pozřít banán našíř.
"Čímž mi připomínáš, že u tebe pořád ještě mám to rádio, rád bych si ho vzal na dnešní večer k sobě, kam´s ho dal?" vzpomněl si Fernando na své stereo, které mu před týdnem znárodnil Nick.
"Vedle postele u sebe v pokoji." Mávl Nick rukou směrem ke dveřím. Od té doby, co se Fernando tolik skamarádil s Christianem, sdílel Nick pokoj s Mikkem, Jenson mezi nimi různě pendloval, tentokrát byl u Christiana a Fernanda. Nick defakto taky, měl s Mikkem domluveno, že do pokoje nevkročí před dvanáctou.
"Kam jdeš?" zeptal se Nick podezíravě, když se Fernando zvedl a evidentně se chystal někam odejít.
"Jdu pro to rádio." Zašklebil se na něj Fernando.
"Ne!! Já… Já ti pro něj dojdu." Koktal Nick.
"A kam jdeš? Východ je támhle." Divil se Jenson, když Nick místo ke dveřím zamířil do vedlejší místnosti.
"Já vím." Proběhl okolo zkoprnělých kluků Nick o chvíli později a tentokrát odešel správnými dveřmi. Na chodbě vytáhl z kapsy mobil, pro který si předtím doběhl, a vytočil Mikkovo číslo.
"Co se děje?" ozval se Mikkův udivený hlas.
"Na chvilku to tam přerušte, jdu pro to Španělovo rádio, málem vám tam pro něj vlítnul sám majitel."
Ani ne za minutu stál Mikko ve dveřích a podával Nickovi ten zpropadený elektrospotřebič.
"Takovou rychlostí a ještě ses stihl oblíknout? Já žasnu." Rýpl do něj Nick poté, co se málem uděkoval.
"Podle sebe soudím tebe, to je vidět, co seš za nadržence." Setřel ho Mikko.
"Tak pardon." Vzdal se Nick.
"Vážně se vzdáváš, slyším dobře??" nevěřil Mikko svým uším.
"Teď s tebou slovní kopanou vážně hrát nehodlám." Trhl Nick rameny.
"Výmluvy!" udělal na něj Mikko dlouhý nos.
"No jo, no jo, hlavně to nikde neroztrubuj, ať mi nekazíš image." Poprosil ho s úšklebkem Nick.
"Image je na nic!" zavolal za ním Mikko ještě známý reklamní slogan.
"Hodnej Nickouš." Pochválil Fernando Nicka za přinesení rádia.
"Nemluv se mnou jako se psem." Ohradil se Nick.
"A tak promiň, ty chuděrko." Zašklebil se na něj Fernando, "No nic, jdu si udělat pohodlí, kdyby se Christian vrátil dřív, než usnete, pošlete ho za mnou."
"Rozkaz, šéfe!" zasalutoval Jenson.

Jak se GBT mají, co dělají...:)

3. července 2006 v 23:53 | NickyHayden |  Blbinky, články, fantvorba...:)
Nenadávejte mi, recese je nutná...:) Jo a následující události jsou brané v časovém prostoru od 4. dílu, 4. části.;)
Jak se má, co dělá... Fernando
Pokud zrovna nemá nějakou hluboce filozofickou debatu s Christianem, nesní o sexu se svojí přítelkyní a další pořádné rvačce s Overground (především Akayem), není u své psycholožky, nepaří na žádném večírku ani se nemoří v posilovně, pak pravděpodobně nedělá nic:), nebo se hádá s Jensonem, pokud je v náladě, pak nově i s Mikkem. Momentální rozpoložení - jako na horské dráze. Ale ještě si hoch užije, což samozřejmě ani v nejmenším netuší...;)
Jak se má, co dělá... Mikko
Radši si to přečtěte, bude vám to jasné.:) Mikko má momentálně trochu víc problémů, Fernando je paradoxně tím nejmenším i největším zároveň. Tuší, že ho asi dost brzy čeká pro něj nepříjemný coming - out, proto se jakýmkoliv náznakům vyhýbá jako čert kříži. Takže se má v podstatě nijak a dělá radost svému operátorovi - tolik provolaných minut a ještě do zahraničí... Možná to bude chtít osobní laptop a ICQ. Jemu to do peněz nepoleze.:)
Jak se má, co dělá... Nick
Tak ten momentálně neví, kde mu hlava stojí. A není se čemu divit: zvažuje dočasný odchod ze skupiny (a jak má klukům a fanouškům říct, že jde k Offspring tak, aby se mu nevysmáli a nepovažovali ho za definitvního cvoka), dělá si starosti o svou přítelkyni (současně s tím zase na druhou stranu vážně uvažuje o rodině), marně si láme hlavu s tím, jak vyřešit situaci ve skupině, protože jako jediný má přehled o všech souvislostech, zároveň sám prochází léčbou... Takže si gratuluje, že už v papírech razítko "blázen" má a nemusí se tak strachovat, že by ho chtěli zavřít.:)
Jak se má, co dělá... Jenson
To se dá říct jednou větou: hádá se s Fernandem a užívá si "volno", kdy za něj post vůdce skupiny na chvíli převzal Nick. Bohužel, žádné prázdniny netrvají věčně...
Jak se má, co dělá... Christian
Christian se pokouší nedělat to, co je na obrázku, ale už delší dobu o tom sní a je jen otázkou času, kdy k tomu dojde. V současné situaci je na tom z kluků asi nejhůř. Fernando ho už nedrží nad vodou tolik, jak by potřeboval, a téměř vše, co v současné době dělá, je jen přetvářka. Ve skutečnosti má už velmi blízko k tomu, aby ho jeho prokletí opět dostihlo...

99 Problems - 4. část

3. července 2006 v 23:20 | NickyHayden |  4. díl - 99 Problems
"Sakra, já nejsem ještě ani zadanej a už si tady plánuju rodinu." Praštil Christian do sedadla před sebou.
"Člověk musí bejt připravenej na všechno. Zejtra ti může přes cestu přeběhnout pěkná ženská a za rok si budeš blahopřát, že jsi měl připravený alespoň to jméno." Popíchl ho Fernando.
"Prosimtě, všechny ženský dneska už od patnácti polykaj prášky." Mávl Christian rukou.
"Výjimka potvrzuje pravidlo." Trval Fernando na svém.
"Tak si dávej bacha." Rýpl Jenson prozměnu do něj.
"Neboj, já už jsem zvyklej." Vrátil mu výpad obratem Fernando, "A tyhle věci nech na mě a mojí přítelkyni, jo?"
"No ještě abych ti v tomhle radil."
"Jenže, Jensone, nic není tak jednoznačný, ty si myslíš, že si dáváš bacha a že se ti nemůže stát, abys přivedl holku do jinýho stavu, ale nikdy si nejseš jistej, to mi věř." Zastal se Mikko kupodivu zrovna Fernanda, se kterým se předtím tak strašně pohádal.
"Hele, to znělo jako vlastní zkušenosti." Zazářili Fernandovi oči zvědavostí.
"Takhle kolegiální s tebou zase nebudu." Zpražil ho Mikko.
"Proč nikdy o ničem nechceš mluvit? Když si vezmu, jak dlouho už tahle skupina jede, tak o tobě vím opravdu jen to nejnutnější minimum. Vždycky se někde zasekneš a my zase víme kulový." Řekl trochu vyčítavě Jenson.
"Fajn, tak když to chceš slyšet, tak se moji rodiče rozvedli, když mi byly tři, svýho otčíma jsem dlouhou dobu upřímně nenáviděl a ani dneska ho nijak nemusím, brácha mě tak sral, že jsem ho dvakrát málem přizabil, máma neměla na práci nic jinýho, než mi něco zakazovat nebo přikazovat, rozpadly se mi dvě skupiny, ve druháku jsem málem propadl, jedna moje bejvalka musela na potrat a v devatenácti jsem skončil s těžkým psychickým vyčerpáním v nemocnici, doufám, že teď seš spokojenej!" vysypal ze sebe naštvaně Mikko ve zkratce svou minulost.
Kluci jen chvíli němě zírali.
"No… Koukám, že jsi v klubu ztracenejch existencí právem." Vzpamatoval se nakonec jako první Christian. Narážel tím na jejich ranní kroužek.
"Tak mě prosím nechte žít, jako necháváte sebe navzájem." Odpověděl Mikko.
Když v noci přejížděli hranice a kluci buď poslouchali discmany nebo jednoduše spali, si Nick na okamžik přisedl k Mikkovi.
"Hele, nemyslíš, že by bylo dobrý jim to říct?" zeptal se nejtišeji, jak to šlo.
"Blázníš?!" zasyčel Mikko a poklepal si na čelo.
"Promiň, jen jsem se zeptal, je to samozřejmě tvoje věc, ale myslel jsem, že by bylo dobře, aby to kluci věděli." Vzdal se Nick.
"Jo, zrovna třeba takovýmu Fernandovi mám ohromnou chuť tohle říkat." Zašklebil se Mikko.
Nick jen pokýval hlavou a odebral se zpátky na své místo. Musel uznat, že Mikko má svým způsobem pravdu.
Dva týdny poté, akorát když přijeli do Fernandova vysněného Španělska, absolvovali kluci interview, na které vzpomínali ještě dlouhou dobu.
Byl to rozhovor pro jeden dívčí časopis a kluci měli s reportérkou sjednanou schůzku v půl druhé v jednom otevřeném baru poblíž pláže.
"Tak jsme tady." Oznámil Jenson příchod za celou skupinu.
"To jsem ráda." Usmála se drobnější tmavovlasá reportérka, "Já jsem Charlotte a támhle u baru, ten chlapík, co zrovna objednává pití, je náš fotograf, Juan Pablo."
"Těší nás." Řekl opět Jenson jako správný mluvčí skupiny. Zatímco se kluci usazovali na svá místa, šla Charlotte k baru a objednala i pro ně.
"Tak prosím, tady máte, je to specialita místního podniku, mohu jedině doporučit." Podala jim za pomoci Juana Pabla s úsměvem skleničky s červeno - oranžovou tekutinou a limetkou přichycenou na okraji.
"Díky." Poděkovali kluci unisono a přiťukli si. Bylo zvláštní, že Fernando, Charlotte a Juan Pablo se i po napití dál tvářili jako vždycky, zatímco Christian mírně vykulil oči a uznale pokýval hlavou, Mikko se chytil za pusu a Nick měl tendence ten doušek okamžitě vyzvrátit. Jediný Jenson zachoval glanc a nedal na sobě nic najevo, pouze na pár okamžiků změnil barvu v obličeji z mírně opálené na odstín "syn ředitele vápenky".
"Takže, zorganizovala bych to asi tak, že nejprve bychom udělali ten rozhovor a potom by jsme se šli trochu projít po pláži a udělali tu fotosession, jste pro?" zeptala se Charlotte, které obličeje těch čtyř nešťastníků zřejmě unikly.
"Jo, klidně." Zachrchlal Nick zastřeným hlasem a aby to nebylo nápadné, odkašlal si.
"Snad nejsi nemocný." Pousmála se Charlotte, zatímco si připravovala diktafon.
"Je možný, že na mě něco leze." Pokrčil Nick rameny.
"Mě už dolezlo." Dodal tlumeně Christian. Kluci se pousmáli.
"Tak si dej znovu a ono to zas nepoleze." Zašklebil se Juan Pablo, jenž měl evidentně větší postřeh než Charlotte a Christian ho na okamžik podezříval, jestli v téhle šaškárně nemá prsty on. Ale v tom případě zase bylo divné, že Fernando se tvářil nanejvýš normálně a spokojeně, teď tedy i nechápavě.
"Co?" divil se.
"To se tebe netýká, ty seš Španěl." Mávl Christian rukou.
"Jo, to bude jádro pudla." Pokýval Jenson hlavou. Fernando už se chtěl naštvat, co se tady sakra děje, ale Christian do něj nenápadně strčil, aby se neptal, že se všechno ještě dozví, ale až budou sami.
Rozhovor díkybohu plynul celkem poklidně, dokud ovšem nepadla vyloženě filozofická otázka: "Nemyslíte, že už máte na triku dost mediálně provařených rvaček?"
"Co kecáš, já mám na triku tak leda nápis Soggos." Pokusil se Nick trochu uvolnit atmosféru před odpovědí. Vyšlo to.
"Jen si tu moc nehoň triko." Odpověděl mu v podobném stylu Juan Pablo.
"Ty se běž vyhonit, třeba ti to pomůže." Vrátil mu smeč Nick.
Juan Pablo na nic nečekal, popadl foťák a ještě za hovoru Nickův ne příliš přívětivý obličej vyfotil.
"Myslím, že tohle bude stačit, děkuju." Zazubil se.
"Hlavně si to neznamenej." Otočil se Nick na Charlotte.
"Neboj." Smála se Charlotte, "Teda pokud mi odpovíte, abych tam měla co napsat."
"Jak vůbec zněla otázka?" zeptal se Jenson.
"Jestli si nemyslíte, že není pro vás a vaši kariéru dobré, že už máte na… Tolik mediálně provařených rvaček." Zopakovala Charlotte svou otázku a tu pasáž o tričku radši vynechala.
"Myslíš asi tu bitku na pláži a ty dvě přesdržkovky s Overground, co?" pokýval Nick hlavou.
"Ano, ale pokud máte nějaké další…" zasmála se Charlotte.
"Já nemám ani jednu." Ozval se Mikko.
"Zatím." Doplnil ho Fernando.
"Jo, ale tady Španěl na tom pilně pracuje." Poklepal mu Mikko s mírným úšklebkem na rameno.
"Pokud se teda máme dostat k té odpovědi," přerušil je rázně Jenson, "tak já se hrozně nerad opakuju, takže to řeknu asi tak, že ta rvačka na pláži nebyla naše vina, protože jsme si nezačali, stejně tak jsme si ani nezačali s těma druhejma, jen si nenecháme líbit všechno, protože co je moc, to je prostě moc."
"A ty se tím řiď." Napadl Nick už otevřeně Juana Pabla, který ho svým mnohoznačným pohledem vytáčel k nepříčetnosti.
"Co blbneš, není první ani poslední, koho tohle nebaví." Uklidňoval Nicka Mikko a pak dodal směrem k Charlotte: "Neber to osobně, myslím to v globálu."
"Teda, kluci, řeknu vám, že dělat s váma rozhovor je opravdu zážitek." Zakroutila Charlotte rezignovaně hlavou.
"This is how we do it…" zanotoval nevinně Mikko. Jenže kluci se toho okamžitě chytli a vystřihli celý refrén jako z partesu.
"To je vaše písnička?" divila se Charlotte.
"To víš, že není." Smál se Jenson.
"Ale znát jí nemůžeš, protože nikde jinde než v německy mluvících zemích Overground nevysílaj. Ale můžem ti ještě zazpívat Mariu od US5, tu umíme taky, že jo?" rozhlédl se Nick po ostatních.
Jako kdyby tenhle mírně křečovitý rozhovor byl předzvěstí toho, co se stane na tom Fernandem plánovaném večírku.
Party byla v plném proudu a všichni se zatím dobře bavili. Dostavilo se víc lidí než Fernando očekával, ač zabrali největší pokoj, který v hotelu byl, bylo našlapáno vcelku obstojně.
"Z čeho seš tak nervózní?" všiml si Christian po chvíli, že Fernando není úplně ve své kůži. Patricia dorazila na večírek s jednou svojí kamarádkou, takže se momentálně věnovala jí.
"Nějakým zázrakem se mi podařilo sehnat adresu jednoho mýho starýho kámoše ze základky, tak jsem mu poslal pozvánku, jestli se nechce ukázat taky. Radši jsem si od toho nic nesliboval, ale stejně mě asi bude mrzet, když se neukáže." Odpověděl Fernando a pohledem zabrousil směrem ke dveřím.
"Aha." Pokýval Christian hlavou, "No, kdyžtak ti holt budu muset stačit já a Paty."
"To máš vlastně recht, vy dva mi budete stačit úplně bohatě!" pousmál se Fernando.
Kvůli Liviovi - tomu kamarádovi - byl opravdu jako na trní. Kamarádili se spolu dost dlouho, dokud se Fernando nezachoval jako podrazák a nesvedl Liviovi přítelkyni. I když se mu později omluvil, tenhle zážitek mezi nimi visel jako těžký bouřkový mrak.
"Jak se ten tvůj kámoš vůbec jmenuje?" zeptal se Christian, aby nějak udržel hovor.
"Livio." Řekl krátce Fernando.
"Není to náhodou italský jméno?" zamračil se Christian.
"Je, jeho táta je Ital." Přikývl Fernando. Vtom ho uviděl. Livio akorát přicházel ode dveří a trochu nejistě se rozhlížel po našlapané místnosti.
"To je on?" změřil si ho Christian pohledem. Livio byl odbarvený modrooký blonďák s jemnými rysy, prostě typický hezounek, italské geny rozhodně nemohl popřít.
Fernando ani neodpověděl, zvedl se z barové židle, na které seděl, a prodral se davem k Liviovi. Objali se a pak oba zamířili zpátky k baru.
"Dáš si něco? Tentokrát máme i nealko." Zasmál se Fernando, když Livia dotáhl před provizorní bar.
"Jedno pivo bude stačit." Objednal si Livio.
"Ale, přesedlal jsi na chlast?" divil se Fernando s mírným úšklebkem.
"Na nic tvrdýho." Zašklebil se Livio. Christian si ho znovu změřil pohledem.
"Tady to máš." Podal Fernando Liviovi plechovku vychlazené desítky, "Jo a to individuum, co sedí vedle tebe, je Christian."
"Ahoj." Podal Livio Christianovi ruku.
"Nazdar." Oplatil mu Christian pozdrav.
"Kde ses takovou dobu zdržel?" vyzvídal Fernando od Livia.
"Nemohl jsem to najít, sorry." Omlouval se Livio.
Co si říkali dál, to už Christian neslyšel. Někdo dal do jukeboxu Paula van Dyka a na to prostě nedokázal sedět. Sklouzl z barové židle a vrhl se přímo do klubka tančících lidí.
Byl jako v extázi. Na žádné diskotéce nebo technopárty nebyl už hodně dlouho, v podstatě od té doby, co byl po odvykačce. A různé after party a podobné věci mezi pořádné jízdy nepočítal. Všude jedna celebrita vedle druhé, místo pořádné taneční hudby odporné diskárny… Tohle bylo rozhodně lepší. Většina lidí tady byli rodinní příslušníci, přátelé či přátelé přátel a několik jich bylo naladěných na stejnou vlnu. Když písnička dohrála, šel si Christian pustit Carla Coxe. Pak to bylo teprve něco!
Po necelé půlhodině se vymotal z davu tancujících a sedl si do kouta. Byl hodně splavený a udýchaný. Zvláštní, dřív takhle vydržel jet celou noc a cítil se naprosto v pohodě. Samozřejmě, rána byla už o něco horší…
Jak by tahle párty mohla být skvělá, jak by si jí mohl skvěle užít, mít tak teď u sebe extázy nebo LSD!
Ne, stop! Takhle vůbec nesmí uvažovat!
Christian si přimáčkl prsty ke spánkům. Myšlenky se draly svou vlastní cestou a nemohl je zastavit. Otočil se, co dělá Fernando. Stále se bavil s Liviem, teď se k nim na momentík přitočila Paty, zřejmě se Fernanda ptala, jestli si nepůjde zatancovat. On si snad ani nevšiml, že od nich odešel!
Ostatní kluky ze svého stanoviště neviděl. Bože, co teď? Zbláznit se? Čekat? A na co? Až to tu začne obcházet a koukat, jestli se sem náhodou nenachomítl i nějakej dealer? Nebo až ho vyběhne hledat do nejbližšího klubu? A co bylo nejhorší, udělal by to s největší chutí.
Prudce se zvedl a vyšel na balkón. Ještě za chůze si bleskově zapálil cigaretu. Hned za ní druhou. A třetí. Klidně dá celou krabičku, je mu to jedno!
Bože, jedinou malou ránu, úplně malinkou, ale hlavně vůbec nějakou…! Před očima to viděl úplně přesně. Ty malé bílé krystalky, jak se pomalu rozpouštějí, a jehla, mizející pod jeho kůží… Málem se z té představy zbláznil, jak byla opravdová a lákavá. Bylo by mu tak úžasně, tak skvěle, sakra, musí si něco sehnat!
Málem násilím se musel držet na místě. Ne, nikam nesmí! Nesmí tomu podlehnout, nebude si to s ním mávat dle libosti!
Ale už mávalo…
"Christiane, je ti dobře?" chytil ho najednou Nick za ramena, "Úplně se třeseš."
"Přines mi prosímtě nějakýho frťana, nebo už fakt nevim." Poprosil ho roztřeseně Christian.
"Jasně." Přikývl Nick a doběhl mu k baru pro požadovanou věc. Pro jistotu vzal velkého. Christian ho bez problémů exnul.
"Co to je?" zachrchlal, protože ho to doslova propálilo.
"Normální dvojitá vodka." Pokrčil Nick rameny.
"Chvilku jsem tě podezříval, jestli to není absint." Zašklebil se Christian a sklínku Nickovi vrátil, "Díky."
"Nemáš zač, hlavně jestli je ti líp." Strachoval se Nick.
"Jo, už je to o trochu lepší." Přikývl Christian. Díkybohu na něj alkohol skutečně zabral.
"To mi spad kámen ze srdce. Jednu chvíli jsem se bál, že se snad složíš, hrozně ses klepal a měl jsi takovou divně bílou barvu v obličeji."
"Jen se mi udělalo trochu blbě, částečně od nervů." Uklidňoval ho Christian. Ještě že ho Nick neviděl sedět v tom koutě, určitě by si myslel, že si opravdu něco vzal.
"Já si spíš myslel, jestli to nebylo od toho tvého řádění, roztáčel jsi to celkem drsně." Poznamenal Nick.
"To je dost dobře možný." Pokrčil Christian rameny, "Kde je zbytek?"
"Různě se tu poflakuje. Já tak nějak celou dobu dávám bacha na to, aby se to tady drželo pohromadě, a tak když ses mi potom ztratil z dohledu, začal jsem si dělat starosti. Hledal jsem tě u Fernanda, ale ten tě nijak nepostrádal, tak jsem si říkal, že snad plaším zbytečně, jenže pak jsem si tě všiml, že stojíš tady a evidentně ti není dobře, tak jsem měl docela nahnáno, co se děje." Vysvětloval Nick.
"Už je to fakt lepší, nedělej si starosti." Uklidňoval ho Christian.
"Chceš mi tím naznačit, abych zase šel?" zašklebil se Nick.
"Jestli chceš, klidně jdi." Propustil ho Christian, "Aby se něco nestalo doopravdy."
"Jasně." Zasmál se Nick, "Tak zatím, a kdyby ti zase bylo špatně, tak se přihlaš, jo?"
"Rozkaz!" zavolal za odcházejícím Nickem Christian. Když osaměl, chytil ho hrozný vztek na Fernanda. Zase takhle důkladně ignorovat ho opravdu nemusel!
"Našel´s toho Christiana?" zeptal se Fernando Nicka, když okolo něj procházel.
"Jo, je na balkóně." Ukázal Nick za svoje záda, "Nebylo mu dobře, tak se šel trochu provětrat."
Christian si mezitím sedl na jednu ze židlí, které tam tak různě postávaly bez ladu a skladu, a zíral na noční oblohu. Nebe bylo poseté hvězdami jako drobnými perličkami, byla to krásná výšivka prázdninové noční oblohy.
"Ahoj Christiane, slyšel jsem, že prej ti není dobře." Přidřepl si k němu najednou Fernando.
"Nekecej." Odvětil nepřístupně Christian.
"Co je?" nechápal Fernando.
"Hovno." Zavrčel Christian, "Chápu, že ses s Liviem dlouho neviděl, ale úplně zazdít jsi mě nemusel."
"Tak to se omlouvám, Christiane, tohle mi opravdu nedošlo." Omlouval se Fernando, "A co ti teda je?"
"Trochu mi haproval tlak." Zalhal Christian, "Nick do mě nalil panáka, už je to dobrý."
Na Christiana zase začínala lézt vražedná nálada. Za chvíli někoho praští. Nebo se s někým příšerně pohádá. A klidně teď na místě s Fernandem! To by možná bylo vůbec nejlepší, aby si taky jednou konečně pořádně ulevil.
V tu chvíli ovšem na balkón vešel i Jenson, který podpíral evidentně napůl bezvládného Nicka.
"Ježiš, co se s váma všema děje??" vyděsil se Fernando.
"Moc lidí najednou. Málem zase dostal záchvat." Vysvětlil jim krátce Jenson, co se uvnitř stalo.
"To kvůli těm zasranejm práškům, už abych měl tohle za sebou." Zasyčel tiše Nick a projevil vlastní vůli sednout si na studenou zem.
"Možná ses neměl pořád starat, jak to tady vypadá, měl si lidi nechat, ať si blbnou." Zamyslel se Christian. Nick přece těžko snáší nervové vypětí, které se týká lidí.
"Jo, jako tebe." Odsekl Nick.
"Přinejhorším bych skočil dolů." Nakoukl Christian mírně přes okraj balkónu.
"Maximálně by sis zlomil ruku nebo nohu, taková výška to zas není." Zašklebil se Jenson.
"To mě nevykládej, já jsem jednou spadl ze čtyř metrů a zlomil jsem si páteř." Reagoval Christian.
"Cože?" vyvalil na něj Jenson oči.
"Proč myslíš, že jsem tak malej." Mírně se ušklíbl Christian.
"Ty si stěžuj." Ušklíbl se Nick zase na něj. V tu chvíli vypadal i docela v pořádku, v příštím okamžiku se ovšem celý vyšponoval a zaťal ruce v pěst.
"Kurva…"
"Co, je to horší?" sklonil se nad ním starostlivě Jenson.
Nick si dal s odpovědí na čas. Docela hodně se mu točila hlava a tělem mu běželo nepříjemné mravenčení. Poznal, že mu opravdu hrozí, že dostane záchvat, proto se rozhodl Jensonovi neodpovídat, dokud se relativně neuklidní.
"Hrozně to lítá, jednu chvíli je mi dobře, v druhý myslím, že vyskočím z kůže." Řekl nakonec.
"A nemáš s sebou na to nějaký léky nebo tak?" ptal se Fernando.
"Na pokoji mám pro případ nejvyšší nouze injekci, ale to snad nebude třeba, proboha." Odpověděl Nick. Chytil se za hlavu a opřel se o zábradlí. Ať sakra buď omdlí nebo něco jinýho, tohle jo - ne je k nevydržení.
"Přineste mi někdo něco k pití, nebo se snad vážně složim." Zaprosil.
"Já tam dojdu." Zvedl se Fernando.
"Hlavně se nezapomeň vrátit." Rýpl do něj Christian.
Fernando se otočil a chtěl Christianovi něco říct, ale pak si řekl, že Nickovo zdraví je přednější než tohle rozčilování a odešel.
"Nech toho, Christiane." Zasyčel Jenson na Christiana.
"Hele, do tohohle ti nic není." Odvětil ledově Christian.
"Tak se snaž aspoň ovládat, nehádej se s ním před Nickem." Napomenul ho Jenson.
"Tímhle mi moc nepřidáte." Ozval se jmenovaný, než se začal znovu třást. Navíc ho chytla křeč do ruky.
"Ještě vydrž, Fernando je za chvíli zpátky." Chytil ho Jenson povzbudivě za rameno.
Nick už chtěl začít vyvádět, že už toho má dost, ale včas si vzpomněl, že tohle nemůže. To by dostal záchvat prakticky okamžitě. A i když tyhle stavy nejsou moc příjemné, všechno radši než ten strašný záchvat.
"Jsem zpátky." Vyloupl se za nimi Fernando a podával Nickovi orosenou skleničku, "Je to vychlazenej džus, minerálku jsem radši nebral kvůli bublinkám."
"Díky." Vzal si od něj Nick pití. Jenson mu pro jistotu skleničku přidržel, přeci jen se Nick dost třásl.
"Kde je vůbec Mikko? Neválí se doufám někde úplně zpitej nebo něco podobného, když už se tu tak hezky houfujeme?" zeptal se Christian.
"Když jsem ho viděl naposledy, tak vypadal díkybohu v pořádku." Odpověděl Jenson, "Hele, Fernando, neměl by ses vrátit zpátky? Přece jenom je to tvoje párty a my to tady už nějak přežijeme."
"Oni tam taky." Trhl Fernando hlavou.
"Jen si běž, když tě tu nikdo nedrží." Dodal jízlivě Christian.
"Radši se drž ty, nebo ti předvedu takovej tanec, žes to v životě neviděl!" došla Fernandovi trpělivost.
"Tak dělej, já se dívám." Otočil se na něj Christian.
"Kluci, nechte toho!" okřikl je Jenson.
"Tak ať do mě kurva nejebe!" nadával Fernando.
"Najednou ti to vadí?" zašklebil se Christian.
"Kdybych mohl, tak ti na mou duši dám pár facek!" zasyčel výhrůžně Fernando.
"Kluci, nechte toho, prosím!" zaskučel přiškrceným hlasem Nick a přitiskl si ruce na uši. Srdce mu bilo jako splašené, krev mu divoce pulzovala ve spáncích a už opravdu čekal jen na to, až mu před očima vyšlehnou plameny.
"Uklidni se, to je dobrý." Vzal ho Jenson do náručí a snažil se ho aspoň trochu uklidnit. Při tom sjel ty dva rozhádané kohouty ostrým pohledem.
"Ne, tohle není dobrý!" zpanikařil Nick, ač to bylo to nejhorší, co mohl v téhle chvíli udělat. Ale už to nešlo dál vydržet, bylo toho na něj přespříliš. Země se pod ním znatelně zhoupla, i když jenom seděl, a na chvíli byl totálně dezorientovaný, nevěděl co je, kde je, co se děje…
"Nicku?!?" dolehl k němu Jensonův naléhavý hlas.
"Co je? Co se děje?" vyhrkl Nick.
"Seš už zase při smyslech?" zeptal se Jenson.
"Jo. Doufám." Zamračil se Nick, pomalu se znovu posadil a chytil se za hlavu, "Byl jsem mimo dlouho? Nevykřikoval jsem nic?"
"To ne, jen to vypadalo, že jsi ztratil vědomí." Zakroutil Jenson hlavou.
"Tak zaplaťpánbůh, teď už by to mělo být jedině lepší." Oddechl si Nick.
"Chceš si jít lehnout?" přispěl se svou troškou do mlýna Fernando.
"Asi bych měl." Přikývl Nick.
"Já ho odvedu." Nabídl se Jenson, "A vy dva si to tady zatím vyříkejte, ale pokud možno něžně, bez fyzických útoků."
"Jo to bude těžký." Vydechl Fernando, když Jenson odešel.

99 Problems - 3. část

3. července 2006 v 23:19 | NickyHayden |  4. díl - 99 Problems
"Jak můžete vstávat v tuhle nekřesťansky časnou dobu, to nepochopím." Kroutil Mikko hlavou nad Christianem a Nickem, kteří seděli okolo malého jídelního stolku. Před sebou měli misku s pečivem a dva kouřící hrníčky.
"Vedeme tu kroužek nešťastných duší, nechceš se přidat?" zeptal se Christian, ale Mikko rázně zakroutil hlavou.
"Kdo by si taky chtěl přisednout mezi dva cvoky z povolání." Ušklíbl se Nick.
"Nemyslete si, taky jsem málem dostal razítko." Řekl Mikko a přeci jen si k nim přisedl, protože měl hlad.
"Nepovídej! Nebo spíš povídej, za co?" pousmál se Christian.
"Za výchovu mejch rodičů." Odvětil hořce Mikko, "A za tvrdou školu života."
"Nechceš být konkrétnější?" vyzvídal Christian.
"Víš, Christiane, je toho dost, a nic z toho není příjemný. Nemluví se mi o tom zrovna dvakrát nejlíp. Mlčel jsem až do svejch devatenácti. Pak už to prostě nešlo. No a tenkrát jsem taky málem skončil jako úředně potvrzenej blázen." Vydechl Mikko a nalil si čaj.
"Mlčet je v tomhle ohledu ta největší pitomost." Filozofoval Nick.
"Jenže ono ti to tak v první chvíli nepřijde. Ze všeho nejdřív totiž pošleš komplet všechny do háje a teprve, až když si sáhneš úplně na dno, se svěříš těm, kteří přesto neodešli." Odpověděl Christian. Mikko jen tiše přikývl.
"Možná máš pravdu." Pokrčil Nick rameny, "Já jsem každopádně dával vždycky všem hodně nahlas najevo, co si myslím a co se mi nelíbí. To druhý obzvlášť."
"Když někteří křičí mlčením." Otočil se po něm Christian.
"Já jsem se teda snažil svoje pocity nějak ventilovat, ale když jsem zjistil, že je to k ničemu, nechal jsem toho." Přispěl Mikko se svými zkušenostmi.
"Nevypadáš jako někdo, o koho se rodiče a okolí nestarali." Zamyslel se Christian.
"Oni se o mě sice starali, ale blbě. Nesmíš tohle, nesmíš támhleto, jaktože tamto… A úplně nejhorší byly věty, které začínaly slovy "jaktože když Kimi…". To jsem vždycky vzdával jakoukoliv další konverzaci."
"Ale vy nejste identický dvojčata, že ne?" blesklo najednou Nickovi hlavou.
"Ale jsme." Přikývl Mikko pobaveně, "Dřív jsem si to teda taky myslel, že to není možný, ale jo, je to tak, brácha je prostě klikař."
"Jak to myslíš?" nechápal Christian, který nevěděl, kam Nick tou otázkou směřoval.
"Tak celkově. Vyžral mi všechno lepší. A ještě vypadá stejně jako já, to je samo o sobě dost na nic. Teda krom toho, že já jsem menší a mám užší obličej, což je ale vidět, jen když stojíme vedle sebe."
"Teda, tolik jsem se toho o tobě nedozvěděl za celý dva roky." Pokýval Christian uznale hlavou.
"To bude tím, že to tady máte tak krásně nenormální." Pousmál se Mikko.
"Ale vůbec, poslední dobou seš takovej výřečnější a otevřenější, teda aspoň mě to tak přijde." Vedl si Christian svou. Nick se na Mikka mírně zašklebil: Vidíš, já ti to říkal.
"Buďte rádi. Protože tohle jsem skutečně já, já jsem dřív takovej byl, než se stala ta… Věc." Řekl Mikko a mírně se zachmuřil.
"Já mám zase poslední dny pocit, že jsem objevil svoje druhý já. Nechci ho. Ale nějak se ho nemůžu zbavit, pokaždý, když si myslím, že jsem to zvládl, tak je zase zpátky. A strašně mě to vytáčí." Postěžoval si Christian.
"Když budeš mít vytrvalost, třeba to dotáhneš na můj post. Já svoje temnější druhý já miluju. Už mi hodněkrát zachránilo zadek." Pousmál se Nick a sáhl si pro další celozrnný rohlík.
"Já mám zase pocit, že se mě snaží spíš zabít." Zašklebil se Christian.
Mikko si mimoděk vzpomněl na ten den, kdy našel Christiana předávkovaného, a mírně mu to zvedlo žaludek.
"Hlavně už prosím nezabíjej sám sebe." Zaprosil.
"Pokusím se. A tobě jsem do konce života vděčnej." Podíval se na něj vážným pohledem Christian, který pochopil, na co Mikko naráží.
"Byla to náhoda." Trhl Mikko rameny.
"Ale zachoval ses duchapřítomně. Nevím, kolik lidí by toho bylo schopno."
"A opovaž se namítnout, že záchranku jsem volal já." Zasmál se Nick.
"Tak teda jo, když si teda musíte prosadit svou." Pokrčil Mikko rameny, "Jen k tomu dodám tolik, že jsem byl u dvou otrav alkoholem, takže bych si připadal fakt trapně, kdybych bejval zpanikařil." Pousmál se, trochu nahořkle, trochu kysele.
"Vždyť to říkám, že jsme tady samý ztracený existence." Opřel si Nick hlavu o opěradlo křesla, na kterém seděl.
"A mě z vás běhá mráz po zádech, bando, opouštím vás." Zvedl se Mikko a odešel do koupelny.
Mezi Christianem a Nickem se rozhostilo ticho.
"Jo, je krásný zjistit, že nejseš sám divnej." Řekl nakonec trochu úlevně Christian.
"Kdo není nějakým způsobem nenormální, není člověk. Jen se to u některejch vymklo kontrole." Pokrčil Nick lakonicky rameny.
"Čéče, ty umíš potěšit." Zakroutil Christian hlavou. Oba se mírně zasmáli.
Po dalších několika minutách se k nim vrátil oblečený a upravený Mikko.
"Nepotkal jste náhodou někdo mojí bundu? Tu černou." Zeptal se kluků.
"Tady. Byla mi teď po ránu trochu zima a byl jsem línej hledat svojí." Podal mu Christian požadovaný kus oblečení.
"Seš hodnej, že se přiznáš." Zašklebil se Mikko.
"Kam se chystáš?" ptal se Christian.
"Jelikož se Fernando nedostavil, tak se přiznávám, že mám sraz s Meikem, takže mě prosím nepráskněte, nevím úplně přesně, jak si ten včerejšek vyložit." Odpověděl Mikko.
"Neboj, to bude dobrý." Rozesmál se Christian, "On Fernando občas plaší, ale troufám si říct, že tentokrát to vážně nemyslel. Kdy se vrátíš?"
"Pokusím se vrátit na oběd, ale těžko říct." Pokrčil Mikko rameny, "Tak já letím, zatím nazdar!" a už byl pryč.
"Jdeš pozdě." Upozornil ho s mírným úsměvem Meiko, když dorazil na místo srazu.
"Já vím, to je u mě úplně normální, promiň." Omluvil se Mikko.
"Myslíš, že stačí jenom jedno promiň?" zašklebil se Meiko.
"Vyděrači." Otituloval ho Mikko, víceméně jasnou pobídku k sladkému polibku na uvítanou splnil.
"Takovýhle vydírání bych si dal líbit víckrát." Pousmál se Meiko.
"Já preferuji dobrovolnost." Vrátil mu to Mikko, "Ale teď mi prosimtě vysvětli, co se tady včera dělo. Ne že bych to nevěděl od kluků, ale…"
"Ale zajímalo by tě, proč jsem Fernandovi rozbil nos, co." Skočil mu do řeči Meiko, "Jednoduše, protože jsem mu jasně řekl, aby se do toho nepletl. A on se místo toho, aby se pokusil to pochopit, po mě docela nebezpečně ohnal. A znáš mě, sice si nikdy nezačínám, ale všechno bez milosti vracím. Ostatně jsem ti to včera vysvětloval."
"Ale nebylo snad nutný mu hned zlomit nos." Zamračil se Mikko.
"Hele, já se s tebou nechci hádat, mám toho dost, co jsme si včera řekli s klukama, nechci mít rozbroje ještě s tebou." Zaprosil Meiko.
"Já se nehádám, já jen diskutuju." Pokrčil Mikko rameny, "A navíc se nehádám kvůli blbinám."
"A tohle je podle tebe blbina?" zeptal se ho pochybovačně Meiko.
"Nic mě v tuhle chvíli není víc putna než Španělův rozbitej nos. Stejně tak je mi jedno, že jsi mu ho rozbil ty." Zasmál se Mikko. Meiko se usmál taky. Nebezpečí první hádky bylo zažehnáno.
Kdyby ho Fernando v tu chvíli slyšel, asi by ho zabil. Zrovna totiž vstal a netvářil se o moc lépe než předchozí noc.
"Tak co, vyspal ses aspoň trochu?" zeptal se ho Nick, když se Fernando objevil jako další v obývací místnosti.
"Nic moc." Zabručel Fernando a sedl si ke stolu, na kterém stále leželo čerstvé pečivo a přílohy, "Jestli se pořádně nenasnídám, tak se těšte."
"Mám ti snad pro něco skočit do supermarketu?" pousmál se Christian.
"Díky za tvou ochotu, ale není nutná." Zašklebil se Fernando a urafl najednou dobrou třetinu rohlíku.
"Všechno v této místnosti je jedlé, vždyť i já jsem jedlý, ale tomu se říká kanibalismus, milé děti, a ten je ve většině kultur odsuzován." Parafrázoval Nick s úsměvem Johnnyho Deppa z filmu Karlík a továrna na čokoládu.
"Jo, ale člověk nemusí toho druhého zabít jen za účelem sežrání." Vrhl po něm Fernando jedovatý pohled.
Nick se musel kousnout do jazyka, aby neodvětil něco ve stylu "Tak proč se na mě koukáš jak hodně vyhládlej vlk?".
Hned po něm vstal i Jenson.
"Nazdar moje nejmilovanější společnosti." Zazubil se a přisedl si do kruhu svých kámošů, "Koukám, že to mám jen tak tak, jinak byste mě nechali o hladu, vy dobráci."
"Kdo zaváhá… Víš co." Pokrčil Nick lakonicky rameny.
"Doslova." Pokýval Jenson hlavou, "V tom případě to vypadá, že Mikko bude dneska držet dietu."
"Ten vstal dávno před váma." Mávl Christian rukou, zatímco Nick naznačoval Jensonovi všemi možnými posuňky, aby to dál nerozebíral, nebylo by nejlepší začít ráno další hádkou, i tak visela ve vzduchu velmi zlověstně.
"No jo, tak sem holt jednou ten louda já." Trhl Jenson rameny, "Budu si stěžovat, není tu mlíko."
"Já snad do toho supermarketu budu opravdu muset!" rozhodil Christian rukama.
"Zkusit to můžeš. Dovnitř se dostaneš snadno, ale ven už to tak dobře nepůjde." Zašklebil se Fernando.
"Přinejhorším bych za sebe hodil svojí kreditku." Pousmál se Christian.
"Předpokládám, že tu neplatnou a bez pinu." Odvětil Jenson.
"Bych jí předtím podepsal, myslím, že tím bych notně zvýšil její cenu." Nenechal se Christian vyvést z míry.
"Ty se zkrátka neztratíš." Zasmál se Nick.
"Ne tak nahlas, to víš, falešná skromnost je taky důležitá." Zasyčel Christian a mrkl na něj.
"Ty seš dneska samý moudro." Kroutil Jenson hlavou, "Neposlouchal jsi před spaním rádio?"
"Techno." Zazubil se nevinně Christian.
"Jo, myslel jsem, že ti ten krám vyhodím oknem, podepiš si ještě nějakou jinou kreditku a pořiď si za ní nějaký sluchátka, který nefungujou jako repráky od hifi - věže." Vzpomněl si Fernando na včerejší noc, kdy musel dobrou půlhodinu poslouchat dokola pořád to samé, ale ze slušnosti a solidarity mlčel.
"Můžeš mi je dát k narozeninám." Odpověděl Christian.
"Ne, k narozeninám dostaneš babu." Strčil do něj Jenson a pousmál se, když si vzpomněl na Christianovu travesti show.
"Když žádná není jako Christiana." Zasnil se na oko Christian.
"To je fakt, Christiana byla výjimečná." Přikývl Nick se smíchem, "To byla prostě žena s velkým Ž."
"Něco bych poznamenal, ale jelikož mi snídaně zatím chutná, tak budu hodnej." Pousmál se ďábelsky Fernando.
"Slyšíte, vypadá to slibně!" upozornil Nick kluky, že to dnes snad bude s Fernandem i k vydržení.
Možná by to tak dopadlo, kdyby ovšem v tu chvíli nevpadl do místnosti rozesmátý Mikko. Fernando si samozřejmě dal dohromady jedna plus jedna a už měl vhodný objekt na provokaci.
"Řekneš mi pravdu, když se zeptám, kde jsi byl?" zeptal se sladce. Kluci jen zděšeně čekali, co se bude dít.
"A co když ta pravda bude tak strašná, že jí nebudeš chtít věřit?" zeptal se Mikko provokativně.
"Mám bujnou fantazii." Vrátil mu to Fernando.
"Takže si určitě zvládneš odpovědět sám." Utřel ho Mikko a přisedl si k ostatním, co nejdál od Fernanda.
"Nevím, jakým směrem se ubrat." Nenechal se Fernando jen tak vyšachovat ze hry.
"Běž si kudy chceš, hlavně mi dej pokoj." Odsekl mu otevřeně Mikko.
"Ty jsi u něj snad doopravdy byl." Řekl Fernando na oko zamyšleně a přísně.
"Hele, Fernando, myslel jsem, že to, cos mi řekl včera, byla jen sranda, protože jsi chtěl nějak sejmout Marka, a rád bych u tý srandy zůstal, byť je blbá." Odpověděl Mikko. Začínalo jít do tuhého, klukům bylo jasné, že se ti dva pohádají a zasahovat nemá cenu.
"A kdyby to sranda nebyla…?" pokračoval Fernando v pichlavých otázkách.
"Tak mi to řekni rovnou." Řekl Mikko ledově a upřeně Fernanda pozoroval.
"Nemůžete toho nechat?!" pokusil se Jenson přeci jen zasáhnout.
"Promiň Jensone, ale v týhle věci chci mít jasno. Takže, Fernando, já čekám."
"Hele, přijde ti v pohodě, po tom, co se stalo nejen včera, to tomu jen dalo korunu, ale i po tom všem předtím, si pěstovat takovýhle pochybný známosti? Nemyslíš, že by bylo v zájmu skupiny, aby ses trochu krotil?" řekl Fernando přímo.
"Teď mě dobře poslouchej." Odpověděl ledově Mikko, "Tohle je jen a jen moje osobní věc, a zapomněl jsi dodat, že ne v zájmu skupiny, ale v zájmu tvým! A mě je upřímně u prdele, že máš ze včerejška pošramocený ego, já se kvůli tomu na hlavu nepostavím. Takže se trochu kroť ty, a jestli si chceš na někom vybíjet vztek, tak to dělej na někom, kdo ti na to skočí."
"Hele, jak ses rozkecal." Řekl akorát špičatě Fernando, "Chceš po mě ještě něco, nebo už jsi skončil?"
"Stoupni si. Dělej, hned!!" rozkázal Mikko velitelsky a byl v tu chvíli v takové ráži, že Fernanda málem ještě nakopl. Ve stejnou chvíli s Fernandem se zvedl i Nick.
"Ne, kluci, dost, tohle stačilo. Radši se zhádejte do krve, i když je to blbina a zbytečnost, ale opovažte se rvát! Je to jasný? Jasný?!" rozhlédl se po nich Nick svým známým vojenským pohledem, který nepřipouštěl námitky.
Mikko i Fernando ztichli. Sedli si zpátky a už se nehádali, ale po zbytek dne okolo sebe chodili velkým obloukem.
"Parádně nám ten den začal, co?" zašklebil se Jenson na Nicka, když si spolu balili věci.
"Jo, a bojím se, že to bude mít pokračování." Odpověděl Nick. Až na to, že se nebál. On si byl jistý.
Díky tomu, že je Mark poslal do letadla o hodinu dřív, než bylo původně naplánováno, mu padly téměř veškeré plány, které měl domluvené s Patricií, a to se mu pochopitelně dvakrát nelíbilo. Protože ostatně, kdy se s ní viděl naposledy a kdy jí uvidí znovu? Proč jen musí být tak svázaný tím, co jim Mark přikáže, proč jen je tak svázaný aktivitami skupiny! Znovu, už po tolikáté, ho napadlo, že by možná udělal dobře, kdyby si dal od skupiny na chvíli oddych.
Tenkrát, když se s kluky tolik pohádal, se dal dohromady s členy dost slavné skupiny The Offspring. Potkal je na jedné akci, které se účastnil on jako jednotlivec, ne s celou skupinou. Hodili řeč, něco popili a nechybělo málo a mohla být ruka v rukávě, Offspring zrovna totiž procházeli dost těžkým obdobím, kdy nebylo vůbec jisté, jestli si skupina zachová původní složení. Nick se nakonec rozhodl pro Good Boys. Teď ale zvažoval, jestli by nezkusil působení v obou skupinách zároveň. Dalo by to určitou volnost nejen jemu, ale i ostatním. Vždyť už zase jeli hrozně rychlým tempem, a už jednou je to málem stálo zdraví!
Nad tím vším dumal, zatímco se beze slov loučil před tourbusem s Patricií.
"Tak… Zase někdy. Doufej, že to bude brzo." Řekla nakonec Patricia.
"Jo, protože jestli ne…!" nasadil Nick nebezpečný výraz, ale pak se rozesmál a políbil Patricii na rozloučenou, "Měj se krásně a opatruj se, andílku."
"Ty taky." Oplatila mu Patricia.
Před tourbusem zatím ještě Mikko kvůli něčemu dirigoval lidi ze štábu, zbytek už seděl vevnitř a dával netrpělivými pohledy najevo, že už by se teda pomalu mohlo vyrazit.
"Hej, hoďte mi tam ještě tenhle bágl!" zavolal Nick na poslíčky a podal jim svojí cestovní tašku, "A ty nebreč." Drbl s mírným smíchem do Mikka, který trochu podezřele skláněl hlavu k zemi.
"Když mě nebudeš nutit mluvit ani na to myslet, tak se mi to třeba podaří." Trhl Mikko rameny, ale víceméně se usmál.
"Vítej v klubu." Poklepal mu Nick na rameno a naskočil do tourbusu, "Tak jste se dočkali, ste rádi?"
Odpovědí mu byla změť hlasů, ze kterých bylo jasné, že se nemýlí, zatímco řidič nastartoval.
"Už jsem myslel, že se tě nedočkáme." Zašklebil se na něj Fernando, když tu jeho pozornost upoutalo něco jiného, "Ty vole, vždyť já nic nepil, tak proč vidím takový bludy?!"
Kluci se otočili k parkovišti, aby viděli, co to Fernanda tak rozladilo, a přes všechnu snahu se museli tiše zasmát. Vedle Patricie stál totiž Meiko, který měl zjevně větší odvahu, než si mysleli.
"Já tam snad na něj dodatečně vlítnu!" zasyčel Fernando, zatímco Mikko otevřel okýnko a zavolal: "Radši si dej odchod, kdyby Inkové ještě existovali, tak by ti určitě popsali, jak uměj být Španělé krutí!"
"Ale Němci se nedaj!" odpověděl mu se smíchem Meiko.
"To vidím! Ahoj!" zamával mu Mikko, protože nejen kluci, ale i řidič už začínal být mírně nevrlý.
"Tentokrát s ním musím sympatizovat, Němci jsou občas prapodivně trvanlivý." Pousmál se Nick.
"To říká ten pravej." Poklepal mu Jenson na rameno.
"Náhodou, já jsem zázrak vědy. Protože nejen že žiju, ale ještě nemám žádný tělesný ani duševní následky, a to se ještě nikomu nepovedlo." Zazubil se Nick a chvíli vypadal, že je na to doopravdy pyšný.
"Co ty víš, třeba se to ještě na něčem projeví." Strašil ho Christian.
"Jo, a na čem? Kondičku mám dobrou, problémy s jídlem nemám, rakovina ani jiná nemoc mi díkybohu nehrozí, alergii nemám, sexuálně žiju. Nevím, kde jinde by se to ještě mělo projevit."
"Na dětech!" napadlo Christiana. Ostatní to rozesmálo.
"Na těch bude stačit, když se projeví on!" mávl Fernando se smíchem rukou.
"Nedělej si iluze, já se modlím, abys neměl syna." Oplatil mu výpad Nick.
"Jo, a třeba budu mít o to hezčí dceru." Zazubil se Fernando.
"Když bude po mamince, tak proč by ne." Pokrčil Nick nevinně rameny, "Ale, panstvo, až já budu mít jednou děti, tak jako první se mi stoprocentně narodí kluk."
"Jen počkej, tohle známe." Poklepal mu Jenson posměšně na rameno.
"Třeba budu výjimka i tady a opravdu bude moje první dítě kluk." Trval Nick na svém, "Ale naprosto jistě vím, že se bude jmenovat Derek."
"Proč zrovna takhle?" zajímalo Christiana.
"Víš, že ani nevím? Ale prostě se mi to jméno tak nějak líbí a v neposlední řadě taky vybírám jméno podle toho, aby sedělo k příjmení. Můžu ti říct, že jsem za svoje druhý jméno nesmírně vděčnej, jmenovat se jenom Heinz, tak si jdu opravdu hodit mašli." Zašklebil se Nick.
"Stejně by ses musel přejmenovat, takhle by tě Mark do showbyznysu nepustil." Drbl do něj Fernando.
"No jasně, José, už jsi přijel?" zasmál se trošku škodolibě Nick.
"Slyšíš, Mikko, další důvod, proč ti rozbít držku!" otočil se Fernando na Mikka, který větu "José nepřijel!" zavedl.
"Jestli se nepletu, tak jeden pitomej blonďák už ti držku rozbil, chceš dostat i od druhýho?" otočil se po něm s úšklebkem Mikko.
"Nechcete se, doufám, zase hádat?" zašklebil se Jenson.
"Já bych se s ním teď stejně nehádal, na to mám moc dobrou náladu." Pokrčil Mikko rameny.
"Včera ses tvářil nešťastně jak šafářův dvoreček a dneska tohle?" divil se Jenson.
"Přej mi to." Odvětil lakonicky Mikko.
"Jo, Nicku," přehodil Christian na jinou kolej, "co kdyby to přece jen byla holka, jak by se jmenovala pak?"
"Bez debat Nicol." Řekl Nick rázně.
"Já jestli budu mít holku, tak se bude jmenovat po mě." Zasnil se Christian.
"Chudák malá. Pak jí ukážeš, kdo byla Christiana doopravdy a ta chudinka z toho bude mít šok!" smál se Jenson.
"Jo, nebo si přečte My děti ze stanice ZOO a poděkuje ti tím spíš." Ušklíbl se Fernando.
"A safra…" zasmál se Christian.
"Když nad tím tak přemýšlím, tak bych snad měl možná radši holčičku než kluka." Zamyslel se Jenson.
"Ježiš, vy jste sentimentální, až nestačím zírat." Zakroutil Fernando hlavou.
"No jo, když tobě jde taky jen o to vyrábění, zbytek už ti tolik košér není, co." Pousmál se ironicky Nick.
"Radši drž pec. Ale jasně, nijak se nehrnu do toho bejt táta. A myslím, že k tomu mám celkem pádnej důvod." Řekl stručně Fernando. Když si to teď tak představoval, asi by ho opravdu přeci jen trochu vytáčelo, kdyby mu to malé stvoření říkalo "tati". Tohle slovo se zkrátka naučil nenávidět opravdu důkladně.
"Hele, Icemane, říkal jsi, že máš dobrou náladu, tak se taky zapoj do hovoru." Poklepal Jenson Mikkovi na rameno.
"To mluvíš se mnou?" zeptal se Mikko špičatě, "Já na Icemana totiž neslyším, to je bráchova přezdívka."
"Tak promiň, Mikko." Vzdal se Jenson, "Víceméně odpovědět mi můžeš."
"Seš hodnej, že mi to dovolíš." Odpověděl Mikko, a to bylo také vše, co k tomu řekl. Mohl těm balíkům vykládat, že by děti chtěl hrozně moc, ale bohužel se s touhle myšlenkou musel už před nějakou dobou rozloučit? Proč se v tom zbytečně šťourat.

99 Problems - 2. část

3. července 2006 v 23:18 | NickyHayden |  4. díl - 99 Problems
Vedle se mezitím schylovalo ke zlomovému okamžiku.
"Já na to kašlu!" zvedl se najednou prudce Fernando, "Nebudu tu celou noc sedět a užírat se nudou z nějakejch pochybnejch důvodů! Jdu dolů k baru, kdo jde se mnou?"
Christian a Jenson se k němu celkem rádi připojili.
"Já vás tam ale pacifikovat nepoletím!" upozornil je Nick.
"Ani nebudeš muset!" ujistil ho Fernando už ze dveří.
"Jo, něco jako: mládeži nenalévejte, mládež je šikovná a obslouží se sama, ne?" zavolal za ním Nick, ale pochyboval, že ho Fernando nebo ti dva, co šli s ním, slyšeli. Zato ho slyšel Mikko, kterého to vylákalo ven z pokoje.
"Co se děje?"
"Pánové si šli trochu užít dolů. Tak jim jen dávám výstrahu." Trhl Nick rameny.
Mikko pro jistotu zkontroloval, jestli má zapnuté vyzvánění na mobilu. Uvažoval, jestli mu nemá napsat, ale zbytečně by ho naštval… No, naštvaný bude i tak… Nakonec dal mobil zase zpátky do kapsy. Kašle na to.
"Myslíš, že bude poplach?" všiml si toho Nick.
"Známe naší dvojku. Pochybuju, že by s nima Jenson něco svedl." Řekl pragmaticky Mikko. Pak si na něco vzpomněl.
"Mimochodem, na tebe a Pat byl v tý restauraci opravdu hezkej pohled."
"Když na nás neviděli paparazzi, je mi to celkem jedno." Rozesmál se Nick, "Ale dnešek se povedl."
"Vážně se nepochlubíš?" sedl si vedle něj Mikko.
Nick se mírně pousmál.
"Dobře, něco ti řeknu, ale slíbíš mi, že o tom klukům ani nekvákneš, jasný?"
"Jako facka." Přikývl Mikko.
"Víš, já jsem se s Pat seznámil v nemocnici. Bylo to jednou, když mi bylo od nervů tak zle, že jsem myslel, že to už dál nevydržím. Šel jsem se projít na chodbu a zůstal jsem sedět na zemi u okna. No a ona šla o pár chvil později okolo…" začal Nick a zase se tak zvláštně pousmál.
"Pěkný." Zasmál se Mikko, "No a dál?"
"No a dál je ti to asi jasný." Zazubil se Nick, "Ale chtěl jsem říct tohle. Ona byla tenkrát v tý nemocnici zrovna na nějakejch testech. Má totiž rakovinu kůže. No a dneska mi řekla, že se to zlepšuje!"
"Tak to je super! Gratuluju!" plácl ho Mikko přes rameno, "Jen nechápu, proč to nechceš říct klukům."
"Protože vím, že jakmile jim něco řeknu, tak se mě budou už pořád vyptávat. Já jen chci, aby si zvykli, že když o tom nezačnu sám, tak by se mě radši vyptávat neměli. A až tohle pochopěj, pak se jim budu milerád svěřovat." Odpověděl Nick.
"A proč tohle vykládáš zrovna mě?" nechápal Mikko, "Kvůli tomu, že mlčení je moje doména anebo proto, že si myslíš, že nebudu mít blbý kecy?"
Nick jen mírně povytáhl obočí.
"Sakra, ty se vyznáš." Řekl uznale.
"Spíš to bude tím, že nejseš první, kterej by mi tohle řekl." Zašklebil se Mikko.
"Hele, upřímně, byla to varianta cé - nikdo jinej z kluků mi vrbičku dělat nebude." Naklonil se k němu Nick a zasmál se.
"Taky důvod." Pokrčil Mikko rameny, "Ale blbej, kluci se nabízeli více než ochotně."
"Víš, co je na tobě nejhorší? Že toho moc nenamluvíš, ale když už něco řekneš, sedí to jako zadek na hrnec." Pokýval Nick rezignovaně hlavou.
Mikko jen trhl rameny.
"Protože možná nejsem tak nemluvnej, jak si myslíte." Řekl nakonec.
"Já to říkám pořád, že je to hrozná škoda." Pokýval Nick hlavou a zadíval se Mikkovi do očí, "Já už jsem ti to povídal několikrát, že podle mě jsi moc fajn a milej kluk, a že nechápu, proč se pořád schováváš. Doufám, že jednou z tý svojí ulity vylezeš, moc rád bych tě poznal celkově a doopravdy. Pamatuješ přece, co jsme si řekli, že se poznáme navzájem. Já se ti otevírám, ale ty mě pořád ne, tak si jen kladu otázku proč."
Mikko vydržel dívat se na něj, neuhnul, ale příjemné mu to nebylo. Myslel si svoje.
O hodinu později se mohl přesvědčit, že udělal dobře, když si kontroloval mobil. SMSka "Diky mockrat!!!" mluvila za vše.
"To má takovou radost nebo takovej vztek?" zeptal se nevinně Nick, když mu tu zprávu dal Mikko přečíst.
"Obávám se, že nám nezbude nic jinýho než to zjistit." Zašklebil se Mikko.
A bylo to ještě horší - dole už stála policie!
"Kdo koho zabil?" vyzvídal Nick.
"Tentokrát za to může Christian, Fernando mu ale zdatně sekundoval." Řekl s ironickým úšklebkem Jenson.
"Cože???" byla unisono reakce obou příchozích.
"Slyšíte dobře." Trhl Jenson rameny, "Christian nevydejchal, když se ho Akay mile zeptal, co má přimíchanýho v tom pití."
"To se mu nedivim." Pokýval Nick hlavou a rozhlédl se po baru, "Kde je zbytek?"
"Christian je u výslechu, Akay taky, Fernandovi dávaj dohromady nos, Meiko stejně jako já někde čeká, až ho zavolaj k výslechu a zbytek vzal roha ještě dřív, než se to pořádně rozjelo."
"Počkej, Fernando má zlomenej nos?" divil se Nick a neubránil se uchechtnutí, "Jak, nebo takhle, komu se to povedlo?"
"Zkus hádat. Teď s ním bude teprve k nevydržení." Zašklebil se Jenson a otočil se na Mikka.
"To snad ne." Oplatil mu Mikko úšklebek.
"To snad jo. I když k Meikově cti musím přičíst, že si nezačal. Ale Fernando chtěl Christianovi samozřejmě pomoct, a on ho nechtěl nechat, prej aby se do toho nemíchal. Tak se po něm Fernando ohnal a, jak známo, na zlomení nosu stačí jeden přesnej hák." Pokrčil Jenson rameny.
Teď už se uculoval nejen Nick, ale i Mikko. Oboum jim totiž ta situace přišla tak trochu k smíchu, i když to bylo spíš k pláči.
Ozvalo se pronikavé hvízdnutí. Meiko tak dával Jensonovi z druhého konce místnosti najevo, že má jít k výslechu.
A do všeho toho ruchu vpadl ještě Mark, který zde samozřejmě jako velký taťka nemohl chybět.
"Doufám, že ty seš jenom svědek." Řekl jízlivě Jensonovi, když ho míjel.
"Doufáš správně." Odvětil Jenson, ještě než odešel.
"Proč to vůbec řeší policie? Interiér vypadá celej a zlomenej nos přece není žádná vážná újma na zdraví." Zkoušel Nick, jestli se u Marka nedozví víc.
"To se tu právě snažej zjistit." Odpověděl Mark napruženě, "A až to zjistěj, tak je pokáraj a pojedou hezky tam, odkud přišli. O zbytek se postará bulvár."
Nick jen obrátil oči v sloup: "Policie byla vždycky na úrovni Křováků, a to tím ty nebohé Afričany ještě urážím. A ještě větší hňup je ten, kdo tu policii volal."
"Víš, Nicku, oni tady maj i něco jako ochranku, i když je to divný." Řekl Mikko.
"Držko." Otituloval ho za tu ironii Nick.
Mikko už měl na jazyku nějaké oslovení ve stylu "miláčku", ale nakonec se radši jen pobaveně pousmál a neřekl nic.
Po chvíli se k nim přidal i Fernando s nosem jak mýval.
"Můžu se aspoň trochu zasmát?" řekl nepřirozeně křečovitě Nick.
"Jen si posluž." Odpověděl Fernando trochu huhňavě. Nick se okamžitě začal smíchy lámat v pase a nakazil tím i ostatní.
"A máš to teda zlomený?" zeptal se, když se dosyta vynasmál.
"Díkybohu jenom naštípnutý." Zašklebil se Fernando, "Víceméně to nic nemění na tom, že to bolí jako kráva a mám teda výstavní náladu!"
"Ale podle toho, co říkal Jenson, si za to můžeš tak částečně sám." Namítl Nick.
"Mě je jedno, co Jenson pindá! Toho zmrda jsem se ani nedotk, a von mi musí hned přerazit nos!" předvedl jim Fernando, že to s tou náladou myslel vážně.
"Však on by tě taky minul, kdyby mu nepřekážel tvůj nos." Řekl pobaveně Mikko.
"Mikko, prosím." Odpověděl důrazně Fernando.
"Už mlčím." Vzdal se Mikko.
Jenson se od výslechu vymotal celkem rychle. Celá věc byla v podstatě jasná. Takže hasta la vista, baby! Christian se zase šel uklidnit do blízkého parčíku, takže Mark zavelel, že nejmíň do půl hodiny je chce mít nahoře na pokoji, že si o celé věci pořádně promluví.
"Ty s náma nejdeš?" divil se Nick, když se Mikko vydal opačným směrem než on, Fernando a Mark.
"Chce se mi do toho sice jak na vlastní pohřeb, ale asi bych se měl omluvit, chápeš." Zašklebil se Mikko. Nick chápavě přikývl.
Najít Meika nebyl takový problém, jak Mikko správně předpokládal, čekal na něj před malou místností, která ještě před chvílí sloužila k výslechům a nyní zde bylo liduprázdno.
"Takže, nebudem to natahovat, promiň. Já jsem kluky varoval, všechno jsem jim řekl, ale oni sem stejně šli. Bohužel jsem nebyl u toho, když se sem vypravili, takže jsem je ani nemohl nijak zdržet nebo zastavit." Řekl Mikko bez zbytečného vytáčení.
"Jo. Dobrý, beru to." Kývl Meiko hlavou, "Stejně celá tahle šaráda byla na dvě věci, jediný, co z toho vzešlo, byla pokuta. Poslal bych Fernandovi bolestný, ale vím, že by to nevytrávil."
"Jasně." Souhlasil s ním Mikko. Na chvíli se odmlčel, protože ho Meikova přítomnost znervózňovala. Po tom rozhovoru ještě víc. Nevěřil, že je to možné, ale od té doby na něj myslel víc než kdy jindy, prakticky ho nedostal z hlavy. Protože teď už se bude všechno moct odehrávat jen v jeho hlavě… O naději už přišel.
"Takže… Mám už jít nebo jsi chtěl ještě něco?"
Meiko se na pár vteřin zamyslel.
"Jo. Něco ještě." Řekl nakonec. Pak už si jen Mikka přitáhl k sobě a divoce ho políbil.
Pro Mikka to byl takový šok, že chvíli nebyl schopný jakékoliv odezvy. Je tohle… Je tohle vůbec možné? Byl jako hadrová panenka, Meiko si s ním mohl pohrávat jak chtěl… Hlavně si s ním pohrávaly jeho vlastní hormony. Pět vteřin zpátky se užíral, že se tohle nikdy nestane, a teď tady Meiko stojí a líbá ho… Bože, a líbá tak úžasně!!! To je… To je pohádka, slast, ráj! Až v něm zatrnulo. Byl tak mimo, že se ani pořádně nezapojil.
"Tohle nechápu." Řekl otupěle, když mohl zase nabrat dech. Nohy měl jako z rosolu a kdyby ho Meiko nedržel pevně v náruči, asi by se na nich neudržel.
"Spousta věcí v životě se nedá pochopit." Odpověděl Meiko a nepřestával ho hypnotizovat. Mikko se v těch modrých očích topil tak, že málem ani nedal dohromady odpověď.
"Ale co tamto? To byla jen nějaká historka?" upřesnil Mikko svojí otázku.
"Jo, byl to jen výmysl. Chtěl jsem mít jistotu, čekal jsem, jak zareaguješ. Za to se omlouvám já tobě." Řekl krátce Meiko.
Zavládlo ticho, rušené jen vzdáleným šumem rozcházejícího se davu. Pak se k sobě znovu naklonili a druhý pokus už nebyl zdaleka tak uspěchaný, ale zato intenzivnější. Mikko se do hry jazyků konečně taky zapojil a trošku se zastyděl, že byl předtím jako leklá ryba… Proto si teď snažil napravit reputaci. Ale ani se nemusel snažit. Šlo to samo, až se bál, že to neustojí. Meiko si s ním hrál jako kočka s myší, Mikko cítil, jak v jeho náručí taje a že se mu opět lehce podlamují nohy.
"Zítra v deset zase tady." Prolomil následné opětovné mlčení Meiko. Mikko přikývl a tentokrát Meika potřetí a naposledy políbil z vlastní iniciativy. Pořád tomu ještě nemohl věřit, chtěl se ujistit, že se mu tohle všechno opravdu nezdá… Pak se beze slova rozešli každý do své části hotelu.
Mikko se u výtahu střetl s Christianem.
"Mám mlčet?" zeptal se Christiana.
"Jak chceš." Pokrčil Christian rameny, "Ale jestli nás bude vyslýchat ještě Mark, tak bych byl snad radši kdyby jo."
Christian byl z toho šrumu opravdu hodně rozhozený. Proč sakra ten kretén nedržel hubu?! To jako že kvůli tomu, že jednou ulít, se s ním už navěky potáhne, že není nic víc než smažka? Nesnášel, když mu tohle kdokoliv předhazoval. On se sám se sebou trápí dost, ať ho ostatní nechají být!
Občas měl pocit, že to prostě nezvládne. Připadal si jako na horské dráze. Jednu chvíli byl v pohodě, za pár minut už si zase připadal, že se bude muset brzo zbláznit. Nejradši by si dal sám sobě do zubů. Za ty chvilky falešného štěstí tohle rozhodně nestálo! Nejhorší bylo, že na to měl pořád ještě chuť. I když viděl svou situaci zcela realisticky, byly chvíle, kdy chyběl skutečně jen kousek k tomu, aby se znova sjel. Čímkoliv. Hlavně aby vůbec! Život nebyl k vydržení. Připadal si jako rozdvojená osobnost. Jedno jeho já vědělo, že mu drogy nic dobrého nepřinesly a ani nikdy nic dobrého nepřinesou, ale jeho druhé já mu zase našeptávalo, ať se na nějaké svědomí vykašle, vždyť co mu to udělá, no a co, tak si jen udělá dobře, někdo potřebuje sex, on zase svoje piko, co je na tom… Je to jeho život, a podělanej je i tak dost. Nevyznal se sám v sobě a bál se, jak to nakonec dopadne. Ale snažil se udržet zuby nehty a zatím se mu to dařilo.
"Tak, vy jedna bando." Začal Mark svou řeč sprásknutím rukou, "Vám asi něco nateklo do uší, nebo už jste zblbli definitivně. Co jsem vám říkal po tý první šarvátce, mí drazí? Já vám rád osvěžím paměť - rvačkou absolutně nic nevyřešíte, jen se ztrapníte a snížíte a jsou z toho jen další problémy. Jenže mluvit do vás je jako mluvit do dubu."
"Marku, nedělej za tohle scény klukům. Začal jsem s tím já, protože jsem nevydejchal ty blbý kecy, co na mě měli. Fernando mě pak jen chtěl bránit a Jenson s tím nemá už vůbec nic společného, ten byl jenom svědek. Mikko a Nick u toho ani nebyli. Jestli chceš někomu vynadat, vynadej mě." Řekl Christian tichým a smutným hlasem, přesto pevně.
"Já nechci nikomu nadávat." Zavrtěl Mark hlavou, "Jen chci, abyste mě konečně začali chápat. Nic víc po vás nechci."
"Hele, já tě chápu, vážně jo, ale tomu kreténovi bych s největší chutí rozbil držku třeba po stopadesátý, protože to, co řekl Christianovi, byla ubohost a rozhodně to nebylo fér! Kdyby mi Meiko nezlomil nos, tak bych tomu zmrdovi zpřerážel všechny kosti v těle!" vypěnil Fernando.
"Jenže to je přesně to, co oni chtěj! Když se necháte vyprovokovat, když budete reagovat, bude to jen voda na jejich mlýn! Oni se prostě jenom chtějí zviditelnit, to je všechno, o co jim jde. A vy jim nesmíte udělat tu radost, že jim ta hra bude vycházet. V úplně krajní verzi bych si mohl promluvit s jejich manažerem, ale byl bych mnohem radši, kdyby jste si to vyřídili mezi sebou. A pokud možno ne ručně." Odpověděl Mark.
"Fajn, tak když si to teda máme vyřídit mezi sebou, tak tímto ti, Mikko, zakazuju, aby ses s Meikem vídal." Otočil se Fernando na Mikka.
"Cože?!" vyletěl okamžitě Mikko, který je do té doby sotva vnímal.
"Jo, slyšel jsi dobře, protože oni sem přitáhli za ním, tak aby bylo pro příště jasno, slyšel jsi Marka." Zašklebil se Fernando.
"A otřes mozku náhodou nemáš? Mluvíš úplně z cesty!" poklepal si Mikko na čelo. To, že Marka doopravdy neslyšel, nebo lépe řečeno nevnímal, přešel radši mlčením.
"Kluci, nechte toho." Utnul začínající hádku rázně Mark, "Takhle jsem to nemyslel. I když je pravda, že to situaci určitě komplikuje. Ale nemyslím, že je tohle dobrý nápad. Radši byste si měli procvičovat sebeovládání, potřebujete to jako sůl."
"Promiň Marku, ale jak by ses cítil na mém místě? Kdyby ti někdo hodně netaktně řekl, že seš hnusnej feťák? Líbilo by se ti to?" řekl Christian a z jeho hlasu byly slyšet slzy.
"Christiane, ale v tomhle já ti nepomůžu, nejsem psycholog, jsem obyčejnej chlap, kterej maximálně zamlada vykouřil pár jointů." Pokrčil Mark bezmocně rameny.
"Aspoň že to přiznáš." Ušklíbl se Christian, "Mě je poslední dny dost mizerně. A nemůžu si ani vzít žádnej prášek na nervy, to bych do tý léčebny brzo mohl znovu. Takže mi nezbývá než zatnout zuby a vydržet to, ale na tohle opravdu nervy nemám. S tímhle nehnem a já bych to uzavřel, protože jinak se ta situace prostě vyřešit nedala."
Mark se rozhlédl po svých svěřencích. Jenson a Nick výjimečně ostentativně mlčeli, zřejmě ani jeden neshledávali za nutné zasahovat do hovoru. To ho trochu uklidnilo. Jestli to tihle dva nemají potřebu komentovat, pak bude pravděpodobně diskuze skutečně u konce a bylo už řečeno vše, co řečeno být mělo.
"Dobrá." Pokýval hlavou, "Ale stejně se zkuste dát dohromady."
S těmito slovy kluky opustil.
Jakmile odešel, Christianovi skutečně vyhrkly slzy. Brečel tiše a nehybně a jen zíral před sebe. Fernando ho stejně tiše objal.
"Christiane, dobrý?" položil mu Jenson starostlivě ruku na rameno. Mikko a Nick si k němu rovněž starostlivě přisedli.
"Jo, neboj." Hlesl Christian, "To bude zase dobrý."
Paradoxně se mu s těmi slovy nahnala do očí další várka slz. Fernando ho stále ještě objímal a Christian mu za to byl vděčný. V tuhle chvíli ho opravdu potřeboval. Hřál ho pocit, že se o něj někdo bojí, že se má o koho opřít v situacích jako je tato. A starost ostatních kluků ho rovněž uklidňovala. Pomalu přestal plakat.
"Díky moc, kluci." Řekl a utřel si slané potůčky na tvářích.
"Nemáš zač." odpověděl Fernando a přestal ho objímat.
"Jestli tě to utěší, tak mám taky nervy na pochodu." Pousmál se na Christiana Nick.
"Jo? Že to není vidět." Otočil se po něm Christian.
"Asi už jsem si zvykl." Pokrčil Nick rameny, "Ale já to mám z těch zatracenejch léků. Bohužel je nemůžu vysadit, pořád lepší chvilku bláznit než si projít tím samým jako když mi bylo patnáct."
"Jo, kdybych si tohle mohl říct taky." Povzdychl si Christian a šel si lehnout.
"Jak dlouho tu budou?" otočil se Jenson s otázkou na Mikka. Nemusel ani říkat, koho myslí.
"Meiko tu chtěl zůstat do zejtřka, ale jak to bude teď…" pokrčil Mikko rameny. Když viděl obličeje kluků, dodal: "Řeknu mu, aby se držel původního plánu."
"Díky." Kývl Jenson hlavou.
"A vy jste jakž takž alright?" zeptal se ještě Mikko.
"Ale tak jo, chápeš, není to zrovna nic moc, ale jde to." Zaksichtil se Jenson.
"Ty seš snad po tomhle všem na pohodu?" ušklíbl se Fernando.
"Tak samozřejmě, že je mi Christiana líto a cejtim se divně, ale je to spíš v tom lepším slova smyslu, chápeš." Odpověděl. Nickův překvapený výraz mu pochopitelně nemohl ujít a v duchu se pro sebe usmál.
"Teda, to je změna! Ještě před dvěma hodinama to vypadalo přesně naopak." Divil se Jenson. Mikko jen pokrčil rameny.
"Jako bys ho neznal." Řekl Fernando laicky a šel napodobit Christiana, "Dobrou."
"Dobrou, snad se s tím nosem aspoň trochu vyspíš." Zavolal za ním Nick. Fernando mu ode dveří věnoval kyselý škleb.
"Možná bysme taky měli jít spát." Navrhl Jenson.
"Dobrej nápad." Přikývl Nick a na důkaz svých slov si dlouze zívl. Jenson se přes něj natáhl pro svůj ručník a odešel do koupelny.
"Až na to, že já teď asi neusnu." Usmál se Mikko, když za Jensonem zapadly dveře.
"No, koukej povídat, co se to s tebou děje??" přisedl si k němu Nick blíž.
"Žádnou holku nemá." Řekl Mikko stručně.
"No a to je tak velkej důvod k radosti?" nechápal Nick.
"Ty si snad sedíš na vedení! Dobře, řeknu ti to tak, abys tomu rozuměl: Kdyby před tebou začala nějaká holka vychvalovat nějakýho jinýho kluka, co by tím asi tak sledovala?"
Nickovi se údivem rozšířily oči.
"Takže teda…?" zeptal se a schválně svojí větu nedopověděl.
"Takže jo!" zavýskl šťastně Mikko.
"No to je super!!" praštil ho Nick přes rameno, "Gratuluju a držím palce."
"Díky." Usmál se Mikko. Rukou se podvědomě dotkl svých rtů, které ho trochu bolely, asi je měl namožené. Že bychom se do toho opírali až tak, zasmál se sám pro sebe.
Stalo se přesně to, co předvídal. Byly dvě hodiny ráno a on pořád ještě nespal. Nakonec sáhl po mobilu a rozhodl se, že to původci jeho nespavosti trochu vrátí: "Doufam, ze mas zapnutej mobil a ze te tohle vzbudi, dotedka sem nezabral."
Meiko mu ovšem vypálil rybník: "Aby me neco vzbudilo, to bych musel nejdriv usnout.:-)"
Zvláštní, že po téhle odpovědi usnul téměř okamžitě. Ovšem i tak pro něj bylo vstávání v půl desáté doslova smrťák.

99 Problems - 1. část

3. července 2006 v 23:16 | NickyHayden |  4. díl - 99 Problems
I´ve got 99 problems with that fucking one...

"Dobrý den, pánové." Přivítal Nick s úsměvem svoje kumpány ze skupiny. Na sraz, který měli v hotelu, dorazil totiž jako poslední, a vedl si s sebou důvod - svojí přítelkyni.
"Zdravíčko, koukám, pane, že jste ráčil přivést návštěvu." Kvitoval tento fakt Jenson s úsměvem.
"To abych měl od vás konečně pokoj." Zašklebil se Nick, "Takže, vážení a milí, tohle je pro změnu MOJE Patricia."
Patricia, trochu pobledlá drobná dívka s kratšími tmavě blond vlasy, se na kluky mile usmála. Kluci jí unisono řekli ahoj, Jenson jí dokonce kavalírsky vysmekl poklonu.
"Ale kdybys mi tvrdil, že je to tvoje ségra, tak bych ti klidně věřil." Řekl Christian.
"Co bych za bráchu dala, nás je doma pět holek." Pousmála se Patricia.
"Co, ty seš taky z pěti dětí? Vítej do klubu." Zaradoval se Christian a hnědé oči mu jen zazářily radostí, "Ještě mi řekni, že seš nejmladší."
"Ne, nejstarší." Zavrtěla Patricia hlavou.
"No, hlavně že seš nej." Zasmál se Christian.
"To je." Souhlasil s ním Nick a mírně si k sobě Patricii přitáhl.
"A ty tady pracuješ nebo ses tady narodila?" zeptal se Jenson. Právě se totiž nacházeli v Německu.
"Narodila! Čistokrevná Němka!" ohradila se Patricia a znovu se usmála.
"Ty seš jak Meiko." Zašklebil se Mikko, "Toho se jednou někdo zeptal, myslím, že to bylo zrovna, když byli v Itálii natáčet klip, jaký je národnosti. Jeho reakce: "Ježiši, já se jmenuju Meiko Reissmann, typičtější německý jméno snad ani neexistuje, a mě se budou ptát, jaký sem národnosti!"
"To bude asi tím, že je na Němce neobvykle hezkej." Odpověděl Fernando. Klukům jen podklesla čelist, z toho šoku ani nebyli schopní se smát.
"To mi řekla Paty, vy dementi!" ohradil se okamžitě Fernando, když viděl, jak na něj ostatní zírají. Kluci propukli v hurónský řehot.
"Už jsem se chtěl děsit." Smál se Jenson, zatímco Christian plácl Fernanda přes záda a řekl: "Jen se nedělej."
"Koukám, že Nick nelhal, když říkal, že jste banda trotlů." Pokývala Patricia hlavou.
"Héj, na to mám copyright!" protestoval Mikko.
Nick zalovil v kapse a podal mu pár drobných: "Na, ty copyrighte."
"Díky, teď si konečně budu moct koupit v automatu kafe, po tom prahnu už od Vánoc." Ironizoval Mikko.
"Příště nedostaneš nic." Pokrčil Nick rameny.
"Omyl, příště na tobě vysoudím podstatně víc!" dloubl do něj Mikko a opravdu si odešel koupit to kafe.
"Jo tak my se ještě budeme soudit, a rovnou mezi sebou, no to je úžasný." Pokýval Christian hlavou.
"Chceš říct "ještě mezi sebou", ne?" mrkl na něj Jenson.
"No dovol! Jako kdybychom se někdy za něco soudili!" ohradil se Christian.
"My si to přece nemůžem dovolit." Trhl Jenson rameny, "Nás poslouchaj děti."
"Ups." Zašklebil se Christian. V ten moment ho někdo břinknul do zad, až mu málem vyrazil dech.
"Nazdar bando, kde máte pátýho? Nevyměnili jste ho snad tady za slečnu?" vyzvídal Meiko, ten útočník.
"Myšlenky na to občas sou, ale momentálně si šel pro kafe, za chvíli by měl bejt zpátky." Odpověděl pobaveně Nick.
"Dík za info, já už si ho najdu." Pousmál se Meiko a zmizel jim z dohledu.
"Ty vole, tak ten si věří!" pokýval Jenson uznale hlavou.
"Já bych ho momentálně nejradši kopnul." Kašlal Christian.
Mikko si zrovna bral koupené kafe, když mu Meiko zakryl oči. Mikko se v první chvíli lekl, ale pak se zašklebil: "Znám jen jednoho člověka, kterej tohle dělá a má tak studený ruce."
"Co kecáš!" ohradil se Meiko a odblokoval Mikkovi zorné pole.
"Čistou pravdu." Pousmál se Mikko a objal ho, "Nazdar, kde se tu bereš?"
"Máme volno." Pokrčil Meiko rameny.
"Chci bejt člen německýho boybandu!" zakvílel Mikko, "Když my jsme měli naposledy volno, tak bylo Mrtvý moře ještě marod!"
Meiko se tomu vtipu od srdce zasmál.
"Kdo umí, umí, kdo neumí, čumí." Pokrčil rameny.
"Ty tvoje moudra." Zašklebil se Mikko, "Jak dlouho tu budeš?"
"Asi hodně dlouho." Pousmál se tajemně Meiko.
"Jak si to mám vysvětlit?" mírně se zamračil Mikko.
"Že tu skejsnu pravděpodobně do rána, nemám se jak dostat zpátky." Odpověděl Meiko s pokrčením ramen.
"Tady byl někdo chytrej." Zasmál se Mikko.
"A tady má někdo kecy, který se mi ani trochu nelíběj!" zpražil ho Meiko, "Nechceš někam zajít? Kdybych tvrdil, že nemám hlad, asi bych moc přesvědčivej nebyl."
"Hlad je převlečená žízeň." Nabídl mu s úsměvem Mikko kafe.
"Tohle úsloví vymyslely anorektičky." Odmítl Meiko, "Jdu se nažrat. Tečka."
"Bráním ti?" provokoval ho Mikko dál. Meiko ho popadl za zápěstí a jedním slovem ho pobídl, aby nezdržoval.
Když došli k ostatním, chystal se Nick s Patricií zrovna odejít a Nick kluky upozorňoval, aby ho za žádné okolnosti, pokud by nešlo o život, nesháněli na mobilu či jakkoliv jinak.
"Já se přidávám!" otočil se po klucích Mikko.
"Fernando, nechceš je doplnit?" zašklebil se Jenson.
"Bohužel momentálně jaksi není s kým." Pokrčil Fernando rameny.
"No pokud ti budu stačit já…" nabídl se Christian.
"Co mi zbyde." Pousmál se Fernando a zamířili k hotelovému baru.
"Tak ahoj, poustevníčku, a nesmutni!" mávl Nick s pobaveným úsměvem na osamoceného Jensona.
"Já sem rád, že mám taky jednou pokoj!" nenechal ho Jenson na pochybách, že vzhledem k jejich nabitému programu a nepřetržitému cestování po světě je pro něj chvilka soukromí nádherným zpestřením dne.
Christian a Fernando tedy zamířili do baru. Zatímco Fernando se spokojil s pivem, Christian si objednal něco ostřejšího.
"Správně bych tě měl pokárat." Zašklebil se Fernando, když do sebe Christian vyklopil druhého frťana.
"Jo, a já bych tě poslal k šípku." Odvětil Christian.
"No, každopádně jestli budeš takhle rozjetej i na tý párty za dva tejdny, chraň nás bůh." Usmál se tajemně Fernando.
"Jaká párty za dva tejdny, o tom slyším poprvý." Zbystřil Christian.
"Rozhodl jsem se uspořádat takovou menší, soukromou pařbu. Protože, jak zajisté víš, chystáme se v té době navštívit mé milé Španělsko." Vysvětloval Fernando.
"Tak ať si tě užije se vší parádou, říkáš." Pousmál se Christian, "No paráda. Kolik lidí tam hodláš pozvat?"
"To ještě uvidíme, ale rozhodně počítám s váma, Paty a ještě jednou její známou a zbytek uvidíme, jak kdo bude moct, a kdo bude po ruce." Vypočítával Fernando.
"To sem na to zvědav." Zašklebil se Christian a zapálil si.
"Já upřímně řečeno taky." Oplatil mu úšklebek Fernando, "Já jsem zvědav, jestli to vůbec vyjde, Mark z toho nápadu určitě nadšenej nebude."
"Říká ti něco pojem anarchie?" pousmál se Christian.
"Jo, myslím že je to přesně ta věc, za kterou by mě Mark hnal se sekerou v ruce za hory a doly." Rozesmál se Fernando při té představě.
Mikko se zrovna v tu chvíli smál taky, ale něčemu trochu jinému.
"Tak se tlem, no!" strčil do něj Meiko.
"Seš hodnej, že mi to dovolíš." Smál se dál Mikko. Důvod jeho veselí byl jednoduchý - Meiko se totiž při objednávání jídla přeřekl a po vykulené číšnici chtěl něco, co nejenže nebylo na jídelním lístku, ale s nejvyšší pravděpodobností to ještě nikdo nevymyslel, natož uvařil. A dal tomu korunu tím, že si svůj omyl neuvědomil hned a na své objednávce trval.
"V životě ses nepřeřekl." Zašklebil se na vysmátého Mikka.
"Ale to víš že jo, ale škodolibost je nejčistší radost, víš co." Usmál se Mikko nevinně.
"Tak si dej majzla, abych ti nezatnul tipec." Upozornil ho Meiko, "Jsem unavenej a hladovej, tak mě neštvi."
"Jak poroučíš." Rozesmál se znovu Mikko, "Jo a ještě můžeš dodat, že to myslíš smrtelně vážně."
"Nemůžu, protože s tebou se vážně mluvit nedá." Odvětil Meiko rezignovaně, "Ale to smrtelně se mi docela zamlouvá…" ušklíbl se.
"Nech si zajít chutě. Musíš se víc snažit." Pokrčil Mikko rameny.
"Obávám se, že to mi teď nepůjde." Zašklebil se Meiko. Najednou mu zazvonil mobil. SMSka. Meiko si jí přečetl a bezmocně zamrkal.
"Co se děje?" nechápal Mikko.
"Kluci. Jsou na cestě sem." Vydechl ne zrovna nadšeně Meiko.
"No…" pokýval Mikko hlavou, "To bude řežba."
"Jo, to bude! Hlavně že ty dementi věděj, že jste tady! To snad není možný…"
"Za jak dlouho jsou tady?"
"Za dvě hoďky."
Mikko se jen trochu křečovitě pousmál.
"Mám nějak zpracovat ostatní?" zeptal se.
"Pokus se o to. Ale pochybuju, že to k něčemu bude." Pokrčil Meiko rameny.
"Pořád lepší než aby si vlítli přímo do rány." Odvětil Mikko.
"Jo, doslova a do písmene." Ušklíbl se Meiko, "Pracuju se samejma inteligentama!"
"Třeba to udělali schválně." Zamyslel se Mikko.
"Vadný sou občas sice dost, ale takhle snad proboha ne." Zakroutil Meiko hlavou.
"Tak v tom případě se o tebe bojej, abysme ti tu něco neudělali." Pousmál se Mikko.
"To spíš." Zasmál se Meiko a nervózně si prohrábl vlasy, "Asi takhle. Neměli by se bát vás, měli by se bát mě. Protože až se mi ten, kdo tohle vymyslel, dostane do rukou, tak ho to bude zatraceně mrzet!"
Mikko si v jednu chvíli nebyl jistý, jestli to Meiko nemyslí opravdu vážně. Znal ho a věděl, že pro ránu nejde daleko, ale obvykle si nezačínal.
"Neplaš." Řekl nakonec.
"Já neplaším, já vyhrožuju." Trhl Meiko rameny, ale podle mírného úsměvu se dalo poznat, že tentokrát si dělal legraci.
"Můžu tě o něco poprosit? Neděs mě." Poprosil ho Mikko kysele.
"Vždyť mě znáš, že mám občas silácký řeči, ale nikdy bych to nepřevedl do praxe." Trhl Meiko rameny.
"Právě že tě znám, a u tebe člověk nikdy neví." Pokýval Mikko hlavou.
"Teď zase o něco poprosím já tebe. Nerozmazávej to, buď od té lásky." Řekl Meiko bez úsměvu, "Já vím, že se hodně snadno naštvu a už párkrát sem na to dojel, tak se s tím snažím něco dělat. Vím, že tohle nemůžeš tušit, takže si to neber tak, že se na tebe zlobím."
"V pořádku." Přikývl Mikko, "Promiň jestli jsem byl nějak… Dotěrnej."
"To je dobrý." Mávl Meiko rukou. Už se zase usmíval.
"Ale víš co? Taky jsem měl dřív problémy se sebeovládáním, takže tě celkem chápu." Dodal Mikko.
"Já je naopak dřív neměl. Ve mně je vypěstovalo moje okolí." Zamyslel se Meiko, "Teda, nechci znít, jako kdyby moje máma byla šlapka, táta mě zneužíval a ze školy mě vyhodili, to ne. Naopak jsem byl rozmazlovanej jedináček zazobaných rodičů, což ostatně víš, takže jsem se musel naučit mít trochu ostřejší lokty. Bohužel se mi to pak mírně vymklo z rukou. Dojel jsem na to dost bolestně." Řekl Meiko a rukou si nervózně přejel po zátylku. Netušil, proč ho zrovna teď tahle vzpomínka tak sebrala, protože ho nijak extra nebrala už hodně dlouho. Prostě si na to zvykl a tečka. Teď ho to jakoby někde uvnitř znovu zamrzelo… Ale proč, když už nemusí?
"Nechtěl jsi náhodou tohle téma vynechat?" zazubil se Mikko.
"Tohle bylo jen tak na vysvětlenou." Usmál se na něj Meiko nazpátek. Pak se najednou naklonil, aby lépe viděl do zadní části lokálu a mírně se ušklíbl: "Hele, kdo tu je."
Mikko se otočil a uviděl Nicka a Patricii. Seděli až úplně vzadu u okna a právě o něčem zapáleně diskutovali. Jak to, že je neviděli přicházet?
"Ale přijde mi, že se k sobě hoděj." Řekl Meiko.
"Taky si to myslím. Viděl jsem je spolu sice jen na chvilku, ale na úsudek to bohatě stačilo." Přikývl Mikko. Otočil se zpátky na Meika a položil mu otázku, o které si ještě před nedávnem myslel, že jí snad ani nedokáže vyslovit: "Co ty a holky? Je to asi jediný téma, který jsme ještě neprobrali."
"To není pravda, třeba štěpení jádra jsme spolu ještě neprodiskutovali." Zakroutil Meiko hlavou. V tu chvíli mu číšnice přinesla vytoužené jídlo.
"No sláva!" zajásal neomaleně.
"A ty o tom snad něco víš?" odpověděl Mikko otázkou.
Meiko chvíli lovil v paměti, aby uznal, že ne.
"Tak vidíš. Myslím, že téma, které jsem navrhoval já, bude rozhodně schůdnější." Zašklebil se Mikko.
Chlape, plácáš úžasný nesmysly, pomyslel si.
"Tak jestli ti jde o to, jestli nemám nějakou přítelkyni, tak momentálně sice ne, ale s jednou to vypadá dost slibně." Přiznal Meiko a tajemně se pousmál.
"A co je to zač?" zeptal se Mikko. Připadal si jako masochista, ale nemohl jinak. Nemůže od toho tématu uhnout, bylo by to přinejmenším nezdvořilé, pokud ne rovnou divné. Aspoň se dozví, na čem je. Což ale ostatně věděl i tak. Nemá šanci. Prostě nemá. Ale nějak se s tím stále nemohl smířit. Co je to s ním? Vždyť nikdy takhle o své city nebojoval, a to že Meiko nebyl zdaleka první kluk, co se mu líbil. Jen se mu líbil… Hrozně moc. Nic takového předtím nezažil. Aby na někoho myslel pořád dokola, neustále si opakoval každé jeho přívětivé slovíčko, když mu řekl, že má hezký úsměv, myslel, že se zblázní radostí… Asi se skutečně zbláznil. Takhle to nemůže jít dál. Za prvé nechtěl ztratit kontrolu, když už ztratil nadhled, a za druhé ho to také nesnesitelně bolelo.
"Znám jí už dýl, chodila do stejný školy jako já. Nedávno jsme se potkali znovu, a jak říkám, vypadá to zajímavě a slibně." Odpověděl Meiko, stále s úsměvem. Zato Mikko se rval sám se sebou.
"A co ty?" vrátil mu Meiko otázku.
"Myslíš, že bych na něco jako přítelkyni měl čas?" řekl pochybovačně, a hlavně vytáčivě, Mikko.
"Nick a Fernando evidentně maj." Nachytal ho Meiko.
"Jo." Řekl krátce Mikko, "A co chceš slyšet?"
"Jak co chci slyšet? Nic, když nechceš." Ohradil se nechápavě Meiko.
"Promiň." Řekl tiše Mikko.
"To nic. Jen… Není ti nic? Vážně mi nechceš nic říct?"
Chci!!!
"Ne. Ale díky." Pokusil se Mikko o úsměv.
"Ježiš, my teda dneska jedem…" zakroutil Meiko napůl nechápavě, napůl rezignovaně hlavou.
"Mám pro tebe ještě jednu dobrou zprávu." Říkala v té chvíli Patricia Nickovi.
"Sem jedno ucho." Pobídl jí Nick.
"Byla jsem nedávno na testech. A vypadá to, že se to zlepšuje a konečně se z toho snad dostanu. Ale je hrozně brzo na takové závěry. Ale je naděje, a velká." Řekla mu Patricia tu nejradostnější zprávu, kterou mohla.
"Tak to je úžasný!" zajásal Nick, "To je vážně moc dobrá zpráva."
S Patricií se totiž v nemocnici neseznámil jen tak, že by tam byla jen na návštěvě. Měla rakovinu kůže. Proto byla tahle zpráva něco jako darem z nebes.
"A jak se cítíš ty?" zeptala se starostlivě Patricia.
"Jsme jak nějakej kroužek hypochondrů." Zasmál se Nick, "Tak já mám díkybohu jistý, že se z toho dostanu, akorát jak mi teď nasadili tu intenzivnější léčbu, tak mám zase občas takový ty divný stavy, ale záchvat jsem díkybohu zatím neměl."
"Takže, když jsme na tom oba tak dobře, tak si ty dva dny uděláme co nejzajímavější." Mrkla na něj Patricia.
"Jak si to mám vyložit?" zeptal se andělsky nevinně Nick.
"Vykládej si to jak chceš, realita bude stejně jen jedna." Odbyla ho se smíchem Patricia.
"A jaká?" nevzdával se Nick.
"Nedělej si předsudky a nebudeš zklamanej." Krotila ho Patricia.
"Tebe hodně baví mě takhle trápit, co?" udělal na ní Nick nejsmutnější kukuč, jakého byl schopen.
"I ty moje chudinko." Odpověděla Patricia a podrbala Nicka za uchem jako psa.
"No, aspoň vidíš, co já chudák zkusím!" štkal Nick.
"Tak si zvykej." Řekla rázně Patricia.
"Kdybych tě neměl tak strašně moc rád, tak ti něco řeknu." Zašklebil se Nick.
"To můžeš i tak." Pousmála se Patricia a naklonila se k němu blíž. Nick jí místo odpovědi dlouze políbil.
"Tak ale tohle bylo to nejhezčí, co jsem od tebe kdy slyšela." Zasmála se Patricia, když mohla zase nabrat dech.
"Jo? Tak já ti to zopakuju." Oplatil jí Nick úsměv a políbil jí podruhé, i když tentokrát ne tak intenzivně.
"To už nebylo ono." Šklebila se Patricia.
"Seš pěkně náročná, víš o tom?" mírně do ní strčil Nick.
"Když si mě tak hezky rozmazluješ…" usmála se na něj medově Patricia.
"Měl bych ti zatnout tipec." Zasmál se Nick a cvrnkl jí mírně do nosu.
Kluci se sešli v pokoji až pozdě večer.
"Teda bando, vy ste to protáhli. Ale byl tu nádhernej klid!" protáhl se líně Jenson, když dorazil poslední z kluků, a to Nick.
"Tak si nestěžuj." Zašklebil se na něj Nick.
"Já pouze konstatuji." Zazubil se Jenson, "Jé, takovejhle den bych mohl víckrát! Teda až na to příjemný překvápko." Dodal a otočil se na Mikka. Ten jen trhl rameny. Doporučil totiž klukům, aby se nezdržovali jinde než v hotelovém pokoji, taky by se mohla odehrát další bitka.
"To mi povídej!" souhlasil s ním Nick a přisedl si do kruhu svých kámošů.
"Co on, ty povídej!" drbl do něj Fernando.
"Povídej a přeháněj." Doplnil ho Christian.
"To vás bude bavit poslouchat, že jsme si dali něco malýho na zub, pak jsme se šli podívat tady do toho nákupního centra, co je kousek odtud, a nakonec jsme ještě šli do jedný italský restaurace s hudbou a parketem?" ušklíbl se Nick.
"No že váháš! Zní to zajímavě." Mrkl na něj Fernando.
"No, tak jsi právě slyšel." Usmál se na něj triumfálně Nick.
"Ty seš lama!" nadával Fernando, "A to si říkáš kamarád!"
"Hele, nevím, co bys chtěl ještě slyšet, protože, nezlob se na mě, ti do toho nic není. Kde jsme byli jsem vám řekl, a co jsme si řekli a co jsme dělali, vás už nemusí zajímat." Řekl Nick diplomaticky, ale tvrdě.
"Člověče, Nicku, nic bych nedal za to, že za tohle by po tobě slintala snad každá holka. Protože se mi nezdá, že by holky byly nějak nadšený z toho, když se jejich pánové vytahujou před kamarádama." Vysmekl mu Jenson poklonu.
"Já upřímně řečeno taky nejsem moc nadšenej, když vím, že mě nějaká holka intenzivně propírá se svojí kámoškou." Přiznal Nick.
"Nechcete mě tím doufám pomlouvat?" zeptal se podezíravě Fernando.
"Jasně že ne!" ohradil se Nick, "Vždyť ty nám tady taky žádný extra podrobnosti nevykládáš. Teda nevím, co řešíš s Christianem, samozřejmě…"
"A já diskrétně mlčím." Zazubil se Christian.
"Copak ty, poslední dobou nejsi moc hovornej." Rýpl do něj Jenson.
"Každej máme svý dny." Pokrčil Christian rameny.
"Ty máš taky dneska svůj den?" otočil se Jenson po Mikkovi, "Seš ještě tišší než jindy, pokud to teda jde."
"Nekomentuj to." Odvětil Mikko.
"Snad ses nepohádal s Meikem?" rýpl si jízlivě Fernando.
"Říkám nekomentuj to!!" zvýšil na něj Mikko výhrůžně hlas. Pak shledal, že bude lepší, když se od kluků vzdálí, proto odešel do ložnice. Nick se po chvíli zvedl a šel za ním, protože mu to prostě nedalo.
"Co se stalo?" zeptal se soucitně a přisedl si k Mikkovi na postel.
"V podstatě nic. Čekal jsem to. Ale stejně jsem trochu rozhozenej." Trhl Mikko rameny.
"Meiko má holku?" tipl Nick.
"Jo." Odpověděl krátce Mikko.
"Chceš to nějak rozebírat?"
"Ani ne."
Nick se teda zase zvedl k odchodu. U dveří se ještě otočil: "Ale kdybys cokoliv potřeboval, tak za mnou zajdi, jasný?"
"Jasný. Díky." Kývl Mikko. Když zase osaměl, pustil si rádio. Placebo. To je přesně to, co teď potřebuje.
"I'll describe the way I feel, weeping wounds that never heal…"
Tahle věta mu mluvila z duše.
"I´ll go fighting nail and teeth, you´ve never seen such perseverance…"
Tady nesouhlasil. Na co by mu to bylo?
Poslouchal ještě dál, ale ve chvíli, kdy se dostal k písničce I know a slovům: "I know, the past will catch you up as you run faster, I know, the last in line is always called a bastard…" musel to rádio prostě zase vypnout.

Walking On clouds - 5. část

3. července 2006 v 23:15 | NickyHayden |  3. díl - Walking On Clouds
Do té největší vřavy ještě ke všemu vpadl Steve.
"Co se děje, kluci?" zeptal se. Poznal, že něco není v pořádku.
"Víš o těch US5?" zeptal se ho Nick.
"Co je s nima?" nechápal Steve, protože to jednoduše nevěděl. Ze štábu to věděl opravdu jen Brandon. Ostatně, bylo to logické, protože Steve byl pouze choreograf, kterých po světě pobíhají mraky, takže mu do toho bylo houbelec, zatímco Brandon byl Markův dobrý kamarád a dvorní textař.
"Ale…" zavrtěl Nick hlavou a vzápětí se na vyděšeného Steva podíval pohledem ostrým jako břitva, "Musím mluvit s Markem. Kde je?"
"Někde tady kolem, proč?" ukázal Steve za svá záda. Nick neodpověděl, prošel okolo něj tak rázně, až ho málem smetl z cesty.
"Co mu je?" otočil se Steve nechápavě po ostatních.
"Mark si zřejmě chtěl udělat pojistku. Neboj, brzo se to dozvíš." Odpověděl mu Jenson, když okolo něj spolu s ostatními prošel, aby následoval Nicka. Steve si pomyslel, že se všichni museli zbláznit.
Nakonec kluci Marka vyčmuchali v druhé šatně.
"Co potřebujete?" divil se Mark tomu procesí.
"Hodit řeč." Řekl krátce Jenson. Z jeho hlasu Mark poznal, o co se jedná.
"Tak se posaďte." Vyzval je Mark.
"Neříkal nám tu náhodou někdo, abysme nedělali blbiny?" začal Mikko.
"Kluci, předem bych vám chtěl říct, že se omlouvám. Opravdu jsem vám to chtěl říct, ale neměl jsem k tomu dost odvahy, přeci jenom je to teprve nedávno, co jste se trochu sebrali. Věřte mi, že jsem rozhodně nechtěl, abyste se to dozvěděli z televize nebo rádia. Bohužel se stalo. Takže abych vám to tak zhruba vysvětlil. Už delší dobu na mě management tlačil, abych si pod sebe vzal ještě další skupinu, že není možné, abych měl pod palcem jen vás. A tak když založili nový projekt, slíbil jsem jim pomoc. Protože kdybych to neudělal, riskoval bych místo. Nemělo to absolutně nic společného s tím, co se v tu dobu mezi vámi odehrávalo. Byla to jen blbá shoda náhod, nic víc. Pokud máte další otázky, ptejte se."
"Já myslím, že to takhle můžeme nechat. Každopádně bychom určitě uvítali, kdybys nám příště o svých aktivitách řekl." Odpověděl Jenson.
"Cože?!" vyskočil Nick jako na pérku, "Prostě to jen tak necháme, jako že se vůbec nic nestalo?! Bylo to od tebe sprostý, Marku, chci slyšet pořádný vysvětlení, proč jsi nám vůbec nic neřekl! Protože to, co jsi řekl, nebyl argument ani důvod!"
"Já si myslím, že byl." Odsekl Mark, "Vysvětlil jsem vám to stručně a jasně, omluvil jsem se vám, nevím, co bys chtěl ještě slyšet."
"Přinejmenším ti nevěřím, že ses nechtěl ani trochu pojistit. Všichni víme, jak to v tomhle zasraným byznysu chodí, je blbost nemyslet na zadní vrátka, ne? Tak se prostě přiznej, já ti za to hlavu neurvu, tohle vymlouvání, že to tak vůbec není, mě vytáčí mnohem víc!"
"Pokud mi nevěříš, pak je mi líto. Zajímalo by mě, kdy jsem tvojí důvěru tak moc zklamal, že mi teď nevěříš." Pokrčil Mark rameny.
"Zklamal jsi jí teď, a to dostatečně!" sykl Nick.
Skoro to začínalo vypadat na propuknutí nové krize - každý z kluků měl nějaký svůj problém, jenže to většinou ovlivňovalo všechny. Rozhodně nejpříšernější byla hádka, která se mezi kluky strhla, když dělali rozhovor a reportérka se jich zeptala na US5 a jak to snáší. Nick se s ostatními zhládal tak, že spolu další týden nemluvili a - což bylo nejhorší - Nick začal uvažovat, že skupinu opustí!
"To nemyslíš vážně." Kroutil Jenson nechápavě hlavou.
"Už skoro ano!" sekl Nick, "Copak ste všichni slepí a blbí? Mark nás klidně takhle podkopne a vy se tváříte, že o nic nejde!"
"Nicku, na něco se tě zeptám, tady přede všema." Zvedl se Mikko, "Ty nás teď nepodkopáváš?"
"Jak to myslíš?" zavětřil Nick.
"Přesně tak, jak to říkám. Pravda je taková, že Mark se nemůže uvázat jenom na nás. Je to krutý, ale je to tak. Tím neříkám, že jeho chování schvaluju, vůbec ne. Ale nevidím důvod dělat kvůli tomu povyk, natož odcházet ze skupiny. Několikrát jsi nám poděkoval, že jsme ti před těmi několika měsíci v podstatě zachránili život. No, jsme rádi. Ale co děláš teď ty? V poslední době se to tady zase začíná trochu hrotit a ty tady začneš vyřvávat, že odejdeš ze skupiny? Přestaň proboha jančit a seber se."
Mikko se zase posadil zpátky na postel. Nick beze slova opustil místnost.
"No hurá." Zaradoval se Mikko, že jeho slova padla na úrodnou půdu, "Tak ať si to přebere správně."
"Tohle bylo impozantní." Zašklebil se Fernando, "Nerozjel ses nějak?"
"Neřekl jsem víc, než co bylo nutné." Ujistil ho Mikko. Před kluky se sice snažil ovládat, ale poslední dobou míval také nervy na pochodu. Celá ta věc s Meikem se mu začínala vymykat z rukou. Nebyl si jistý, jak dlouho ještě dokáže svoje city skrývat, protože byly den ode dne intenzivnější. Praly se v něm rozdílné pocity: za dva týdny bude mít možnost se s Meikem vidět. Na jednu stranu se už nemohl dočkat a kdyby mohl, jde za ním hned. Na druhou stranu, nevěděl, co to s ním udělá. Viděli se přeci jen naposledy na tom předávání cen BRAVA a za tu dobu se hodně věcí změnilo.
"Ale máš úplnou pravdu." Souhlasil s ním Jenson, "Nick se opravdu chová jako egomaniak. Kdyby nám aspoň dokázal rozumně vysvětlit, proč tak vyvádí, ale vždycky akorát řekne, že ho nechápeme, pokud nás rovnou nepošle někam."
"Víš, možná to dělá opravdu proto, že je zklamanej. Stalo se prostě něco, s čím nepočítal a z čeho je zmatenej, a proto chce znát odpovědi na svoje otázky, i když na některé z nich odpověď prostě není. Třeba se přes to jednou přenese, přestane se ptát a pochopí, že není možné vědět všechno a že některé věci se dějí bez zjevné příčiny. A třeba ne, a v tom případě nemá cenu ho přesvědčovat a hádat se s ním, pak to naopak chce ho podržet a rozhodně se s ním nehádat." Zamyslel se Christian.
"Vlastní zkušenosti?" zeptal se Fernando.
"To si piš." Přikývl Christian, "Říkám vám, kluci, přestaňte se s ním hádat. To stejně nikam nepovede, naopak to celou situaci jen zhorší. Nechte ho, ať si to v hlavě srovná sám."
Já to momentálně dělám taky, pomyslel si. Měl pocit, že brzo vyletí z kůže. Všechno ho vytáčelo, stačilo jen málo a hned se rozčílil. A nejvíc alergický byl na to, když se Fernando trošku víc rozkecal na téma jeho vztahu s Patricií. Ani nevěděl proč. Ale prostě to nemohl poslouchat. Jako kdyby se ho to dotýkalo víc, než mu bylo milé, a on se tomu proto chtěl bránit. To samozřejmě nemohlo uniknout pro změnu Fernandovi. Ale Christian se s ním na tohle téma nechtěl bavit, cítil se pak jako největší sobec, protože to ostatně sobecké bylo. Proto se k tomuto tématu radši moc nevraceli a Christian byl za to vděčný. Fernando ovšem jeho chování moc nechápal. Nechápal, proč se jeho nejlepší kamarád najednou vyhýbá zrovna tomu tématu, které by s ním tak rád rozebral. Snažil se ho ale pochopit. Má svoje starosti, říkal si. A má na ně koneckonců právo. To je jasný, že je mu pak smutno, když mu věším na nos, jak jsem teď přešťastný. Ale zase na druhou stranu by mohl být trošku tolerantnější, protože kdo stojí o kamaráda, který na vás žárlí a nepřeje vám štěstí…
Kluci se prostě konečně vyhrabali z toho bahna, do kterého spadli. Otázkou bylo, jestli je tohle úplně přesně to, co chtěli…

Konec 3. části