Září 2006

pix mix:)

30. září 2006 v 23:48 | NickyHayden |  Obrázky
má ty botky jak střevíčky:))
tady vypadá jak můj bratránekXD
tady mu to slušíííí.....:-*
jak dvě muchy:)
"a neotočím se a neotočím se!!"
sladký....:)
mražený Španěl:))
neznáte tuhle fotku odněkud?:)
tomuhle se odborně říká "závodní úhoř"XD
víc fotek ode mě zatím nečekejte, nemám odvahu... Buď zafunguje SAduska nebo smůla=)
"hádej, co si o tobě myslím":)
... prozatím the end:)

další Evildův počin

29. září 2006 v 0:52 | NickyHayden |  Obrázky
Mildo, já tě miluju!!!:-*
Takže takhle nějak si kluci stihli zašašit během natáčení Walking on clouds (možná by stálo za pokus ukecat Evildu, aby udělal fotomontáž Mikka, jak se hrabe z tý vodyXD nebo jinou funny scénku, mno ale jindy...:) ). No není to super banda?:)) btw, vzhledem k Mildovým momentálním problémům se zuby je ta Jensonova fotka více než symbolická.=))


Happy birthday....:))

28. září 2006 v 21:10 Meiko Reissmann
další supa videjko s OG... Akorát já bych je nemusela všechny tři, mě by stačil jeden (max. 2 XD)

The Call - 3. část

28. září 2006 v 20:03 | NickyHayden |  5. díl - The Call
Teď neměl námět k přemýšlení jen Fernando, ale i Mikko. V půl šesté ale musely všechny problémy k ledu. První koncert v takové zemi, jako je Japonsko, to nebyla žádná brnkačka.
"Já si stejně nemůžu pomoct, mě ty Asiati přijdou všichni jeden jako druhej, ani za boha je od sebe nedokážu rozeznat. Všichni maj šikmý oči a rovný černý vlasy." Přemýšlel Fernando, když z bezpečného úkrytu pozorovali postupně se plnící halu.
"Jim zase přijdeme my jeden jako druhej." Odpověděl Nick, "I když si to asi umíš těžko představit."
"To teda." Přikývl Fernando.
"Kšic do šatny, překážíte!" přišel je po pěti minutách vyhnat Mort.
"Jak to s náma mluvíš?!" urazil se na oko Jenson.
"Jak mi zobák narost a vy zasluhujete." Nedal se jeho hranou nadřazeností Mort vyvést z míry, "A buďte rádi, že vám Steve nedá další cvičení, abyste se zabavili."
To byla mocná páka. Kluci zmizeli do šatny rychlostí blesku.
"Každopádně, rozhýbat se není špatnej nápad." Došel nakonec Nick k závěru, že by se mohl aspoň trochu rozcvičit. Poslední dobou to flákal a už na sobě pociťoval, že mu prostě v jeho denním programu něco citelně chybí. Ostatně cvičil pravidelně už od puberty, to byla pěkná řádka let.
"Já jen vždycky čekám, kdy si dáš nohu až za hlavu." Kroutil nad jeho protahovacími cviky Fernando hlavou. Musel kriticky přiznat, že on by se nejspíš roztrhl vejpůl, kdyby měl předvést to, co Nick.
"To není nic těžkýho, ale teď se mi to předvádět nechce." Odpověděl mu Nick.
"Hele, a co bys řekl takový tý krasobruslařský stojce?" zeptal se ho vyzývavě Mikko.
"A ty bys mě udržel?" otočil se po něm Nick s mírnými pochybami.
"Udržel jsem tak dvakrát těžšího člověka, než seš ty. Ty vážíš stejně jako ženská." Odpověděl mu s úšklebkem Mikko.
"Jen aby." Vrátil mu úšklebek Nick, víceméně se zvedl, aby mu dal najevo, že hozenou rukavici přijímá, "Udělejte prostor, kluci."
"Hele, nemusíte se zabít hodinu před koncertem!" mírnil je Jenson.
"Neměj strachy." Mávl Nick rukou.
"Pro jistotu ti ještě připomenu, že nemáš panikařit a že se nemáš pouštět, dokud nepůjdeš opravdu na sto procent dolů, až budeš chtít, abych tě pustil, tak mi to řekni nebo dej jinak najevo." Upozornil ho ještě Mikko.
"Fajn." Přikývl Nick. Snažil se maximálně soustředit, přeci jenom něco takového dělal poprvé v životě, i když už si pár krkolomných triků vyzkoušel.
"Já se bojim. Já se bojim." Poodstoupil Fernando ještě o kus dál.
To už Nick neposlouchal. Zhluboka se nadechl, vydechl a rozběhl se. Mikko ho za natažené ruce pevně chytil a vyzvedl nahoru, jako kdyby nevážil vůbec nic.
"Ty vole, hustě!!" zatleskal uznale Christian, Jenson a Fernando se přidali.
"Pusť." Zaprosil po chvíli Nick. Musel si přiznat, že se mu i trochu ulevilo, když stál zase na pevné zemi.
"Tak to bylo teda něco! Fakt hustý!" nestačili se divit ostatní.
"To jo, ale trochu se mi klepou kolena." Přiznal poctivě Nick, "Ale teda, Mikko, že máš takovouhle páru, to bych do tebe neřekl!"
"No já bych tě zas o moc dýl neudržel." Pokrčil Mikko rameny, "Kdo se umí udržet ve stojce, zvládne i tohle, je to spíš o balancu a o tom, že něco vydržíš."
"Ani bych neřek, že je tu tak vysokej strop." Podíval se Jenson vzhůru.
"Pochybuju, že máme s Mikkem dohromady víc než tři a půl metru. Jsme v hale, nezapomínej, to za prvé, a za druhé nesmíš všechno brát podle sebe." Usmál se Nick.
"Aha." Dal mu Jenson na srozuměnou, že tomuhle rozuměl moc dobře a nehodlá to více komentovat.
Do hotelu přijeli už v půl jedné, i když je Christian vytrvale přesvědčoval, aby šli ještě na after-party. Jako vždycky byli šíleně utahaní a zralí na postel. Ale ani jednomu z nich se nespalo nijak zvlášť dobře.
Christian nemohl ani za boha usnout, nakonec se to rozhodl vyřešit kinedrilem. Fernanda zase celou noc pronásledovaly divoké noční můry, a to s takovou intenzitou, že se pevně rozhodl zajít za svou psycholožkou, jen co se vrátí do Evropy. Nick měl taky poměrně neklidné spaní, i když on už věděl, co má dělat, takže se jen obrátil na druhý bok a čekal, až to přejde. Jenson jako jediný spal dobře, pokud se nepočítá to, že ho nad ránem vzbudil nějaký blíže neidentifikovatelný zvuk. A Mikkovi se zrovna tu noc zdál erotický sen, takže se ráno probudil se značně smíšenými pocity. Co to mělo proboha znamenat??
"Včera jste se uvedli skvěle, ty ohlasy je radost číst." Pochválil je Mark na pravidelné "válečné poradě".
"To jsme rádi, že jsme ti taky jednou udělali radost." Zazubil se Nick.
"Copak vy, dodneška mi zůstává záhadou, jak se mi povedlo dát dohromady zrovna vás!" mávl Mark rezignovaně rukou.
"Díky ti za to!" zasmál se Jenson.
"Třeba US5 nebudou taková sbírka exotů." Rýpnul si Nick, kterému to prostě nedalo.
Mark se na okamžik odmlčel.
"Přihrál jsem je jinému kolegovi."
"Cože?" vyhrkli kluci unisono.
"Marku, tos nemusel…" zakroutil Jenson hlavou.
"Hele, nechte to tak, jak to je. Už jsem se rozhodl a měl jsem svoje důvody, tečka. Faktem je, že jsem byl dost přetaženej a přepracovanej, když jsem se měl starat o vás a ještě o ně, a mezi váma to taky nedělalo dobrotu. Tak se prostě stalo, neřešte to." Pokrčil Mark rameny.
"Jo jo." Pokýval Mikko hlavou. Ostatní se mírně uchechtli.
"A ještě za jednu věc vás musím pochválit, doufám, že ne předčasně - že se to tentokrát obešlo bez rvačky." Vzpomněl si Mark ještě na další plus.
"Občas se zadaří." Plácl rychle Jenson nějakou blbinu, která by byla dostatečně výstižná a přitom nic neprozrazovala.
Mikko se v duchu vrátil ke svému snu. Už ani nepočítal pokolikáté… Rychle a krátce zakroutil hlavou. Je to k smíchu, vypadá to, že se právě rozešli, a on zatím myslí na takovéhle věci. Na jednu stranu je to docela škoda, že ho z téhle stránky nestihl poznat… Času bylo dost… Nedělal okolky, protože by se bál, zkrátka jen nejdřív potřeboval mít jistotu, že to bude něco víc než jen zábava.
"Proto mám pro vás překvápko, které jsem plánoval i tak, ale takhle vám ho alespoň budu moct dát jako odměnu." Pousmál se Mark, "A tím překvápkem je týdenní volno!"
Bouře, jenž se po těchto slovech strhla, málem smetla hotel z povrchu zemského.
"Super, Marku, předešel jsi nás, my jsme ti totiž chtěli oznámit, že bysme tu rádi ještě pár dní zůstali, jestli by to nešlo nějak zařídit. Díky, že jsi to vyřídil za nás." Řekl Fernando s úsměvem od ucha k uchu.
"Nemyslete si, taky si chci trochu dáchnout, a určitě nejsem sám." Oznámil jim spiklenecky Mark, "Nechám vás tu samotné, máte radost?"
"Nádhera!!" zakvílel radostně Fernando.
"Ale slibte mi, že nebudou žádný průsery, jasný? Tím chci říct především to, že vaši oblíbenci měli dneska odjet, ale podle toho, co jsem slyšel, se to možná bude taky odkládat, takže ne že na mě budete zase koukat ze všech předních stránek novin, co jich jen existuje! A pokud přeci jen, tak jedině bez modřin a zlomenejch nosů!"
"Proč to chtěj odkládat?" uklouzlo Mikkovi.
"Poptej se sám." Pokrčil Mark rameny.
Na tohle neměl Mikko dost dobře co říct, pokud nechtěl vypadat jako absolutní vůl nebo se nechtěl prozradit. Přemýšlel nad tím skoro celý den. Je možný, že by to bylo kvůli němu? Blbost… A co když ne? Prostě se dojde zeptat. Ne, nikam! Ale zase by to byla záminka mluvit s Meikem… Vidět ho…
"Sakra, jsem normální?!" řekl si nahlas, protože si myslel, že je sám.
"Ne, nejsi."
Nick. Takže tak úplně sám není.
"Myslíš?" ušklíbl se Mikko.
"Myslím, a pomalu si začínám být jistej. Na co ještě čekáš?"
Že by byl Nick jasnovidec??
"Nepotřebuju mít křišťálovou kouli na to, abych věděl, na co myslíš. Nechápu, na co ještě čekáš. Padej za ním, dokud máš čas a příležitost!" pobídl ho Nick o něco konkrétněji.
"Když já nevím…" zahleděl se Mikko do neurčita.
"Hele, teď se na nevím nehraje. Buď jo nebo ne, nic mezi tím. To by sis taky mohl dost trapným způsobem nechat ujet vlak. Ve vztahu se musí umět i odpouštět, proč nezjistíš, jestli to doopravdy myslí vážně? Nebuď hloupej, Mikko."
"Tobě se to řekne." Odsekl Mikko.
"Vážně myslíš, že jsem se s Pat nikdy nepohádal? Věř, že jsme se štěkli už hodněkrát, na to, jak poměrně krátce jsme spolu. Ale prostě o sobě víme, že kdybysme se měli rozejít, tak by nás to oba bolelo mnohem víc, než když se pokusíme ty neshody prostě překousnout a zkusit to znovu. Říkám ti, chyť příležitost za pačesy a jdi za ním! Je skoro půl sedmý, nebude na tebe čekat věčně."
S těmito slovy odešel Nick pryč z pokoje, aby nechal Mikka si to v klidu rozmyslet.
Mikko se zvedl z postele a chvíli chodil po pokoji jako vzteklý lev v kleci. Nakonec se sebral a rázně vyšel ze dveří.
Před Meikovým pokojem na něj padla tíseň. Co když už s ním nebude chtít mluvit? Co když už to pro něj skončilo? Pak by to bolelo akorát ještě víc, protože by to byla z velké části jeho vlastní hloupá chyba!!
Dodal si odvahy a zaklepal.
"Ahoj, můžu dál?" zeptal se poddajně, když Meiko pootevřel dveře. Chvíli se navzájem měřili pohledy. Mikko se díval prosebně, Meiko nepřístupně. Nakonec dveře uvolnil. Mikko vděčně vklouzl dovnitř.
"Myslel jsem, že už to pro tebe mezi náma skončilo." Řekl Meiko tvrdě.
"Přemýšlel jsem o tom celou tu dobu. A choval jsem se jako největší idiot pod sluncem. Omlouvám se." Řekl krátce Mikko. Chtěl toho říct víc, ale pohled na Meika ho naprosto odzbrojoval. Věděl, že ho miluje. A nevzdá se ho jen tak lacino. Snad ještě není pozdě. Hledal v jeho tváři aspoň nějaké známky emocí nebo citu, ale nic, buď byl doopravdy naštvaný nebo se vší silou přemáhal. Víceméně on byl rozhodnutý to ještě jednou zkusit. Přece nesloží zbraně na začátku bitvy.
Meiko se netvářil moc přívětivě.
"To je všechno, co jsi mi chtěl říct?"
"Proto jsi tu zůstal a čekal?" zeptal se tiše Mikko, když pohledem přelétl pokoj a zjistil, že ostatní na devadesát devět procent odjeli. Meiko mu na to neodpověděl.
Mikko k němu přistoupil blíž a zlehka ho políbil na rty. Meiko zůstal nehybně stát, téměř jako socha. Ač Mikko věděl, že si koleduje o pár přes, učinil druhý pokus. Chytil Meika kolem ramen a zůstal na jeho rtech přisátý o něco déle. Dráždivě si pohrával s jeho spodním rtem a modlil se, ať se proboha pohne, ať ho pustí k sobě… To už Meiko nevydržel, chytil ho pevně do náručí a polibek, který si vyměnili, byl tolik plný touhy, že si byl Mikko téměř v témže okamžiku jistý, proč se mu zdál ten sen. Chtěl to. Teď byl ten správný okamžik. Musel dát Nickovi za pravdu - kdyby se ty tři dny měly protáhnout i na zbytek života, asi by se zbláznil. Přimkl se k Meikovi ještě pevněji a vychutnával si kouzlo té chvíle až do dna. Vzrušení mu běželo v každičkém nervu a začínal mít pocit, že víc už snad ani nemůže vydržet. A pak myšlenky prostě úplně vypnul.
"Já tě k tomu nechci nutit…"
"Miluju tě."
To byla naprosto odzbrojující odpověď.
"Kam zmizel Mikko?" podivoval se v devět večer Jenson.
"Vypadá to, že se ty dva usmířili." Usmál se potěšeně Nick, "Vylít odtud jako střela někdy po půl sedmý a jelikož se doteď nevrátil…"
"Jestli je to tak, tak zaplaťpánbůh." Oddechl si Jenson, "Rozhoupal se sám, nebo jsi mu k tomu pomoh?"
"Za bé je správně. Nedalo to ani moc práce, chtělo to jen ho trochu popostrčit tím správným směrem. Spíš se bál než že by si pořád trval na svým." Trhl Nick rameny.
"Byl by blbej, kdyby jo." Zašklebil se Christian.
"Zvlášť když jsi mu to řekl nahlas." Zašklebil se Nick.
"Copak ten, ten mluví vždycky na plnou hubu." Vmísil se do hovoru i Fernando.
"Mám dobrého učitele." Vrátil mu to Christian.
"Mezi pravdomluvností a drzostí je občas jen velmi nepatrný rozdíl." Filozofoval Jenson.
"Tos zase jednou něco objevil, co?" rozesmál se Nick.
"Tak tohle už byla jenom drzost." Zavrčel Jenson.
"Moje parketa." Rozhodil Nick pobaveně rukama.
"Ale když přehodím na něco jinýho, docela mě zaskočil ten Mark, co říkáte?" zamyslel se Christian.
Kluci ztichli. Ano, také je to zaskočilo. Cítili se trochu špatně, jako kdyby to Mark udělal kvůli nim, a asi to i byla pravda.
"Víceméně faktem zůstává, že se rozhodl, jak se rozhodl. Je to jeho rozhodnutí a kdoví, co všechno ho k tomu vedlo." Pokrčil Fernando rameny.
"Souhlasím se Španělem. Teď už je pozdě to řešit." Přikývl Jenson.
"Cože??" vykulil Fernando oči, aby vyjádřil překvapení nad Jensonovými slovy o souhlasu, "Teda, dneska je to jeden šoking vedle druhýho!"
"Si to užívej, aspoň nějaká změna." Trhl Jenson rameny.
"No, abych to ustál." Ušklíbl se Fernando.
"Zatím vypadáš zdravě." Zadíval se na něj upřeně Nick.
"Co není, může být." Odvětil Fernando.
"Dobrá, tak mi už tě budeme šetřit. Pojď, Fernando, hajni si…" uvolnil mu Christian okamžitě místo na posteli, na které seděl.
"…a nic se nemá přehánět!" bránil se okamžitě Fernando.
"S tebou je to těžký." Kroutil Christian hlavou.
"Nefandi si, s tebou taky." Vrátil mu to Fernando.
Christian to bral jako vtip, ostatně vtipkovali celou dobu. Ale po pár minutách se mu to najednou rozleželo. Co tím Fernando myslel? Sleduje tím něco? Co proti němu má??
Jeho hlava začala okamžitě vymýšlet tisíc důvodů, co mělo tohle vlastně znamenat.
Nestalo se mu to poprvé, stalo se mu to již několikrát, poslední dobou čím dál častěji. Zničehonic měl prostě pocit, že ho někdo sleduje, všichni ho pomlouvají, něco špatného se děje. Pak ty pocity obvykle po nějaké době zase zmizely. Ale byly nepříjemné.
Věděl, proč se tohle děje, ale nechtěl si to přiznat. Vždyť je všechno O.K., kluci nic neví, když bude chtít, tak toho prostě nechá! Ale má v životě dost problémů, tak co by si přidělával další komplikace tím, že se vzdá toho, co mu dělá dobře.
S Mikkem se sešli až na snídani.
"Zatrubte fanfáry a vyvěste prapor!" zvolal rozjařeně Jenson, když si k nim Mikko přisedl.
"Nepřeháněj." Ošil se Mikko.
"Co by ne, můžeme se pochválit, že se nám povedlo tě přesvědčit." Zasmál se Nick.
"Jo há, tak odtud vítr vane!" dovtípil se Mikko, "Zařiďte se dle libosti. Jo, mimochodem, díky."
"Nemáš zač, seš dojemnej." Pokýval Christian hlavou.
Mikko místo odpovědi jen trhl rameny.
"Stalo se včera něco zajímavýho?" zeptal se po chvíli.
"Absolutně nic." Zakroutil Nick hlavou, "Jen jsme se jednoslovně shodli, že zůstáváme tady, ty se zařiď jak chceš."
"Nebudu trhat partu." Řekl Mikko, "Teda, jak se to vezme, Meiko si taky právě vzal volno."
"Proč jsi ho nevzal sebou?" divil se Jenson.
"Spal, nechtěl jsem ho budit, ale taky jsem měl hlad."
"Jo a pozvu si sem Pat, tak očekávám trochu slušnosti a soukromí, pánové!" upozornil Nick ještě své kolegy.
"Bez obav, jak nás jen můžeš z něčeho takovýho podezírat?" udělal Jenson svatouškovský kukuč.
"Hele, o nás se vůbec nestarej." Zašklebil se Christian, aby dal Nickovi najevo, že by se měl spíš obávat novinářů.
"Aspoň jim ukážeme, jak nám to skvěle funguje!" zasmál se Nick.
"No jo, žrádlo, kde jinde bys měl bejt." Přisedl si k nim najednou suverénně Meiko a uštědřil Mikkovi mírný štulec.
"Kdybych věděl, že vstaneš tak brzo, tak bych na tebe počkal!" bránil se Mikko.
"Už podruhý mě fascinuje ta tvoje suverenita, co kdybych tě teď poslal pryč?" rýpl Jenson do Meika.
"Tak bych odešel, co bych měl asi tak dělat." Odpověděl Meiko s pokrčením ramen, víceméně se evidentně nechystal odcházet nikam, čímž vzal Jensonovi naprosto vítr z plachet, "O něčem jste se bavili, klidně pokračujte!"
"To je jak na potvoru, že když mám jednou za uherskej rok volno, tak zrovna nemá volno Paty." Postěžoval si tedy Fernando.
"Ale, a proč nemá čas?" podíval se na něj soucitně Nick.
"Fotí zrovna reklamu pro jednu agenturu, D.I.O. nebo jak se to jmenuje…" zalovil Fernando v paměti.
"V kolik sem vůbec dorazí ta tvoje?" otočil se Jenson na Nicka.
"Dneska v deset večer, budu pro ní muset dojet." Odpověděl Nick.
"A nefotí náhodou v Německu?" vrátil se Meiko k původnímu tématu.
"Náhodou jo, jak to víš?" divil se Fernando.
"Ale… To je jedno." Mávl Meiko rukou, "Nic jsem neřekl."
Fernando se po něm podíval více než divně.
"Co po mě koukáš jak vrah? Prostě jsem se o tom jen doslech, ty z toho hned děláš kdoví co." Ohradil se Meiko.
"Promiň." Omluvil se Fernando.
Když potom večer jel Nick pro Patriciu na letiště, čekalo ho překvapení.
Letadlo mělo již tradičně zpoždění, čekal o půl hodiny dýl, než původně měl. Nakonec se ale dočkal. Zvedl se z lavičky, aby se s Pat přivítal a pomohl jí se zavazadlem, ale nestačil se divit, když se za ní vynořila z letadla i Fernandova Patricia.
"Ahoj miláčku." Přivítal se přesto nejdřív se svojí a až pak se obrátil na Paty, "Nazdar holka, co ty tady? Fernando říkal, že nemáš čas."
"Zničehonic mi dali volno. To vám řeknu až pak na hotelu, protože se na to určitě budete ptát všichni." Odpověděla Patricia. Bylo na ní vidět, že je sama stále trochu překvapená.
"Jakou jste měli cestu?" vyzvídal Nick cestou zpátky do hotelu.
"Snášela jsem to dobře. Dokonce bych řekla, že až moc dobře." Pousmála se Pat. Nick se na ní něžně usmál nazpátek.
"Pokud mám odpovídat za sebe, tak podstatně hektickou, málem jsem to letadlo nechytla." Doplnila Paty.
"Na to tvoje vyprávění jsem vážně zvědavej." Zasmál se na ní Nick do zrcátka.
Fernando v první chvíli vypadal, jako by se o něj pokoušeli mdloby, když spatřil ve dveřích Paty.
"Sním, čí bdím?" zatřepal hlavou, "Jsi to vážně ty, myško?"
"Už to tak bude." Usmála se na něj Patricia a políbila ho na uvítanou.
"Ale… Jak to??" nechápal Fernando.
Patricia se rozhlédla po pokoji, "Koukám, že jste tu všichni, dokonce je vás o jednoho víc…" usmála se na Meika, "Takže jak jsem říkala už v autě, řeknu vám to všem najednou, abyste se neptali každej sólo."
"No to jsme zvědaví." Rozesmál se Jenson.
"To teda." Přitakal Fernando.
"Já to sama nevím. Prostě si mě zavolal šéf a řekl mi "McNealová, tak jsem slyšel, že prý byste ráda dostala volno, protože máte po dlouhý době možnost vidět se s Fernandem." Tak jsem mu to samozřejmě potvrdila, a on mi jednoduše dal z fleku volno! Já to vážně nechápu! Asi nějaká vyšší síla!" rozhodila Paty rukama. To už se ale Mikko začal smíchy lámat v pase.
"Tak ta vyšší síla zřejmě sedí přímo před tebou, Paty." Ukázal na Meika, "Teď už chápu, proč si tak nutně potřeboval dopoledne zavolat."
"Fakt??" usmála se široce Paty.
"Jak se ti tohle proboha povedlo?" kroutil Jenson hlavou.
"Jednoduše, jak Fernando mluvil o tý agentuře, tak ta patří pod jinou agenturu, ve který má celkem důležitý postavení moje máma a já sám tam znám dost lidí. Takže stačilo jen obvolat ta správná místa a zaškemrat u maminky a zbytek už se vyřídil sám. Jednoduchý jako facka." Pokrčil Meiko rameny.
"Teda… Díky mockrát." Zakroutil Fernando trochu vykolejeně hlavou.
"V pohodě." Mávl Meiko rukou.
"Fernando, haló? Seš dobrej?" zamával Christian pobaveně Fernandovi před obličejem, protože na Fernanda to bylo evidentně moc šoků najednou.
"No, jo…" zamrkal Fernando rozhozeně očima, "Já se za chvíli proberu, to je dobrý."
"Neměl bys tak přemejšlet, evidentně ti to nedělá dobře." Popíchl ho Mikko.
"Hele, ty drž hubu, nebo si to ještě rozmyslím!" řekl Fernando už svým klasickým tónem.
"Vida, jak se Španěl probral." Zasmál se pobaveně Nick, "Urážky a ženský, na to reaguješ spolehlivě."
"Teď už jenom na jednu ženskou." Opravil ho Fernando a přitáhl si Paty zamilovaně blíž k sobě.

The Call - 2. část

28. září 2006 v 19:58 | NickyHayden |  5. díl - The Call
Další blázinec nastal zcela samozřejmě jako vždy při odchodu.
"Kde mám to bílý tílko?!" ozývalo se z šatníku Fernandovo nadávání.
"To tak, ještě abych hlídal tvoje hadry, nemám nic lepšího na práci!" odpověděl mu ironicky Jenson. Fernando ho sjel kritickým pohledem.
"Tak si vem nějaký jiný, vyvádíš, jako kdybys měl jen tohle jedno." Navrhl Nick.
"Ani mě nehne!" odvětil zarputile Fernando a zanořil se ještě hlouběji do útrob šatníku.
"Takhle vyrazíme tak v jednu ráno." Podíval se Christian významně na hodinky.
"Nemyslím, že by ti dělalo problémy, kdybys šel sám." Hodil po něm Jenson. Christian na to neodpověděl.
"Sakra, tady snad vážně straší, nemůžu najít pásek!" začal po chvíli nadávat i Nick.
"Na židli, ty slepejši." Ukázal Mikko směrem ke stolku s počítačem. Pokoušel se číst a kluky by ze všeho nejradši kopnul někam, to jejich dohadování mu lezlo i na ty poslední nervy, co mu zbyly.
"Hele, když seš takovej jasnovidec, tak najdi i to moje blbý tílko." Vylezl ze skříně otrávený Fernando.
"Celej nakřivo." Zavrčel Mikko.
"Vážně nechceš jít?" zeptal se ještě pro jistotu Jenson.
"Ne."
"Jooooooo, mám ho!!!" zařval z koupelny vítězně Fernando.
"No super, tak to na sebe hoď a pospěš si!" pobídl ho Christian.
"Rychle se ani pes nevysere!" odpověděl mu přes dveře Fernando.
"Já po tobě taky nechci, abys sral!" zavolal na něj Christian v odpověď.
"Kam že to vůbec jdeme?" napadlo Nicka, že vlastně doteď pořádně neví, kam jdou.
"Byl jsem se ptát v recepci a doporučili mi jeden bar s diskotékou asi tři ulice odtud, nech se překvapit." Mrkl na něj Jenson.
"Zníš doslova ďábelsky." Zasmál se Nick. Jenson si na hlavě ze dvou prstů vykouzlil elegantní růžky.
"Dávej bacha, mám červený triko." Uskočil Nick kousek stranou.
"Máš si vzít bílý tílko." Připlul k nim rozesmátý Fernando.
"To tě tak natěšilo jenom to, že si našel kus hadru?" kvitoval jeho potěšený výraz Jenson.
"Jo jo, člověk se kolikrát nestačí divit, jak málo stačí ke štěstí." Přikývl Fernando.
"Schválně, jestli u toho zůstane." Provokoval ho dál Jenson. Fernando před sebe natáhl ruku ve stylu kněžny Libuše a vznešeným hlasem řekl: "Tvou narážku pochopil jsem, milý Jensone, však přítelkyni mám a věrný jí zůstat hodlám."
"Prosím tě, básníš už teď, co budeš dělat po pár panácích." Sundal mu tu ruku Christian zase dolů, jelikož mu Fernando právě málem vypíchl oko.
"To se uvidí." Zazubil se Fernando, "Tak jdeme!"
Kluci tedy vyrazili do víru nočních ulic. Noc jim začala opravdu hezky - jakmile se dostali do klubu, vyvalila se na ně na maximum vytočená melodie jejich úplně prvního singlu "Get down".
"Nééé!" zakvičel zničeně Jenson. Zrovna ve chvíli, kdy jí přestal tolik nesnášet - měl už totiž pomalu po krk toho, jaká se z ní postupem času stala odrhovačka - se mu musela znovu připomenout.
"Jaký nééé, snad jedééém!" zasmál se Nick a ochotně se připojil do hloučku tancujících. Fernando letěl v těsném závěsu za ním. Návštěvníci klubu je samozřejmě poznali a začali je v jejich exhibici hlasitě povzbuzovat.
"You´re the one for me, you´re my extasy, you´re the one I need!" zpívali kluci zplna hrdla a co chvíli propukli v hurónský řehot.
"Dneska to bude jízda." Pokýval Nick spokojeně hlavou, když se po dvou hodinách intenzivní zábavy sešli u baru.
"Mohli bysme Markovi zanechat vzkaz v novinách." Zašklebil se Fernando.
"Zatím nemám moc buzerovací náladu." Pokrčil Nick rameny, "Víceméně, co není, může být."
"Obstarám to za tebe!" břinknul mu do zad Christian a naklonil se přes Jensona pro panáka.
"Super." Ušklíbl se Nick, "Těch tvejch bulvárních úletů bylo asi málo."
"A ještě bude!" zasmál se ďábelsky Christian, zatímco s bohorovným výrazem vyklopil obsah sklínky za svá záda, "Sakra, sem vůl, nemůžu chlastat!"
"To bys vážně neměl, už teď seš na sračky." souhlasil Fernando.
"Nejsem." Bránil se Christian.
"Jasně." Přikývl Fernando, jak se to dělá u bláznů - ovšem, ovšem.
Do hotelu se vraceli po částech - první přišli Jenson a Nick někdy ve dvě ráno. Oba zkonstatovali, že i když byl dnešní večer úžasný, v nejlepším se má přestat a že by stejně víc asi nesnesli.
"Nerozsvěcej, vzbudíme menšinu!" chytil Jenson Nicka za rameno, když se chystal rozsvítit.
"Jak myslíš. Tiše jako myšky." Zasmál se tlumeně Nick. Myšky by mu za tuhle asociaci asi nepoděkovaly - protože jen co to dořekl, přepadl přes stoličku, která mu zničehonic vyrostla v cestě. Byl z toho takový rámus, že to museli slyšet až dole v recepci. Tmu rozčísl pruh světla.
"Že zrovna ty budeš na mraky, to bych vážně nečekal." Ušklíbl se Mikko. Nick se pomalu sbíral ze země.
"Nejsem na mraky, Jenson nechtěl, abych rozsvěcel." Kopl Nick naštvaně do toho nebohého kusu nábytku.
"A proč jsi proboha neměl rozsvěcet?" nechápal Mikko.
"Nechtěli jsme tě budit." Trhl Jenson rameny.
"Jo, proto tady radši Nick hodil takovej držkopád. Když pominu to, že jsem měl zavřený dveře a stejně jsem nespal." Odvětil Mikko a zalezl zpátky do pokoje.
"Já jdu teda spát neprodleně." Zívl Nick.
"Odkdy ty seš taková noční sůva?" podivoval se Jenson nad Mikkovou výdrží. Odpovědi se nedočkal.
"Zkus si jít lehnout." Špitl Nick, když se Jenson vzdálil z doslechu.
"Ještě ty mě ser!" vyjel na něj Mikko.
%

Osmnáctiny...

24. září 2006 v 14:09 My World
Ne moje, nýbrž mojí věrné kámošky Ivanky:), se odehráli včera (sobota 23. 9.) a byla to přímo luxusní jízda.:) Místo konání byl takový malý, útulný bar, který dřív sloužil jako garáž (respektive to sou dvě garáže spojené dohromady), dorazit jsem tam měla v osm. Celá společnost se ovšem slezla až kolem deváté.:) Většinu lidí jsem tam znala, takže i o tuhle zábavu bylo postaráno.:) Ta pravá sranda ale nastala ve chvíli, kdy jsme se rozlosovali na dvě družstva a dali si menší zápas v šipkách... Mno, asi takhle, hrála jsem to přesně jednou.:) A taky to podle toho vypadalo, všechny šipky končily ve zdi, jednou jsem jí dokonce o tu zeď rozmlátila tak důkladně, že ty úlomky málem odrovnaly dva přihlížející pány.XD Víceméně to všichni přežili, bohužel jsem prohrála a byla jsem donucena odevzdat tílko... Ještě že jsem pod ním měla tričko.:D Po šipkách se trochu blblo na hudbu, toho jsem se ale účastnila jen já a Ivi a občas se k nám připojila ještě Simča, ostatní seděli nebo dál házeli šipky - balíci.:) A co víc, okolo půl noci jich polovina zdrhla domů!!! Ale my sme se nedali.:) Panstvo mělo nápad dojet se mrknout na diskotéku do vedlejší vesnice, že se tam po půlnoci neplatí vstup, a zavolali nám šoféra... Příště si rovnou objednám nějakýho závodníka, střihnul to s náma přes přistávácí plochu v poměrně slušné rychlosti a zatáčky řezal tak, že sedět na zadním sedadle uprostřed byl vskutku požiteček.:) Každopádně teda "diskotéka" za to nestála ani náhodou, jakmile "DJ" zahrál v těsném sledu za sebou Alexandrovce a několik starých českých fláků, odcházela jsem z parketu a uvnitř mě neudrželi ani Chinaski, ani Joan Jett.
Vrátili jsme se zhruba ve dvě ráno (teda my holky, kluci tam zůstali poněkud déle) a přesně v tu samou dobu odpadli první ospalci (spali jsme část v té garáži, část ani pořádně nevím kde:) ), já s Ivčou jsme si kecli k baru, pustili uklidňující hudbu pro ospalce (Placebo), povídaly jsme si a hráli karty a tak, prostě pohodička.:) Hm, zrovna ve chvíli, kdy jsem zalezla do pelechu (půl čtvrté ráno) dorazila druhá banda, vypla Placebo a pustila klubovku. Ještě že jsem neměla po ruce brokovnici... Usnula jsem až někdy kolem čtvrté ráno.
Každopádně, bylo to skvělé, úžasné, báječné a rozhodně to někdy musíme zopakovat.:)

Rock version of Schnappi

23. září 2006 v 18:05 Co se mi povedlo taky najítXD
Na youtube se dá najít opravdu všechno... I rocková verze Schnappiho.XDD
P.S. - A schválně si pak zkuste dát do toho vyhledávače "Chnapik";)

Wischi Waschi Song

23. září 2006 v 10:14 Meiko Reissmann
LOL! Jsou chvíle, kdy Overground vážně miluju, a tohle video je jeden z těch případů!:DDD

Piráti z Karibiku 2: Truhla Mrtvého Muže

19. září 2006 v 18:40 Filmové recenze
Tento film se dá pro mě shrnout do dvou slov: Hmatatelná hrůza. Tenhle film bylo to nejstrašnější, nejstupidnější a nejnudnější, co jsem kdy viděla (a doufám, že už víckrát neuvidím). To už se dalo líp koukat na druhý díl Spider-Mana (nabubřelá americká s*ačka se spoustou zbytečných "dojemných" proslovů) a Upíři 2: Nemrtví (u kterého musely i skalním fanouškům Johna Carpentera stát vlasy hrůzou, ale nikoliv kvůli tomu, že film byl nějakým nedopatřením zařazen do kategorie horor).
Do kina jsem nešla s žádnou představou, s žádným očekáváním. První díl sice zbožňuju, ale jelikož jen velmi malá část filmů s číslem 2 (3,4....) se vyrovná originálu (nebo ho dokonce předčí), očekávala jsem alespoň to jediné, kvůli čemu vlastně dvojka a trojka vznikaly - dobrou zábavu. A o té se opravdu v první půlhodince mluvit dalo. A pak... Nuda, nuda, nudááááá........ Ani ne v polovině filmu jsem se začala modlit, aby už tohle peklo skončilo a ke konci už jsem byla zralá na předčasný odchod ze sálu. Udržela mě tam jedině jakási pasivita, která se mě ke konci díkybohu zmocnila a já nemusela nijak extra trpět (kromě závěrečné scénky Johnny vs. Kraken, kdy jsem málem předvedla ostatním, co jsem to dneska vlastně všechno snědla).
Co mi vadilo dál a asi nejvíc ze všeho, byl přehršel triků, u nichž to vypadalo, že se jejich autoři chtěli akorát náležitě předvést a zapomněli, že tohle má být komedie a ne horor. V souvislosti s některými scénami, kdy nejeden člověk v kině znatelně zneklidněl mě napadá myšlenka, jak tenhle film mohli zařadit jako "mládeži přístupný". V jedničce byly také úžasné akce, jež vám utkvěly v paměti ještě dlouho, a nebyly k tomu potřeba ani vyklovnuté oči, popravy členů posádky, opravdu výstavně hnijící a náležitě nechutná banda nemrtvých atd. atp...
Takže, koho by měli za tuhle příšernost hodin rybám?
Scénáristu - za tak trestuhodně příšerné zápletky, vyvolávající buď pocity na zvracení nebo ironický úšklebek. Režisérovi bude stačit úhledná klícka mezi hejnem žraloků.
Herce - Orlanda Blooma za herce nepovažuji, Keira Knightley toho mnoho nepředvedla už v jedničce, ale velké, velké FUJ patří i božskému Johnnymu Deppovi (za ten závěr, nikoliv za celý film!!!!!). Protože aby taková osobnost a skvělý herec jako je on, sklouzla do takového odporného bahna, kdy už se svým "herectvím" blíží prknu jménem Bloom, to už je vážně jen pomyslná třešnička na tomto dortě hrůzy.
Snažím se vzpomenout si aspoň na něco pozitivního, čím bych alespoň trochu pochválila a nemusela dát čistou nulu... Bod za Barbossu na konci. Toho jsem tam vážně nečekala.;)

Nicky Hayden

15. září 2006 v 17:15 Beauty Boys
Kentucky Kid, my deep love...:-* :)
Buď mi ho dejte, nebo ho zabte. (copyright - Karoleenka)
Prozatím the end....:)

Angels...

11. září 2006 v 18:53 Beauty Girls
Tuhle fotečku prostě miluju... Nádhera...

Bad Guys Together

11. září 2006 v 18:37 Funny F1
Made by Milda Evilda... Ehm, na co to asi bude narážka, že?XD A kdyby se vám stejně jako mě nezamlouval Ralfův výraz, tak v originále tam stál s nějakým malým klukem.XD

Amy Lee

11. září 2006 v 16:33 Beauty Girls

Ville Valo

11. září 2006 v 16:19 Beauty Boys
Jedním slovem... Slint!!

bmwacek

10. září 2006 v 11:58 Obludárium
Kdo to je: bmwacek je postavička veskrze komická, typu "naseru-tě-k-nepříčetnosti-a-budu-se-tomu-chechtat-jako-kretén"
Jak ho poznáte: podle extrémně vtipných a oduševnělých příspěvků, které prokládá smajlíky typu :o)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Co od něj můžete očekávat: přesnou psychologickou diagnózu a doporučení k Chocholouškovi, poučování o korektním vyjadřování, které on mistrně ovládá, popřípadě vám bude vytrvale lézt do zadku
Ukázka, proč je bmwacek tak jedinečný:
Evilda (po únavném "rozhovoru"): Můžeš aspoň vynechat ty psychotický smajlíky?
bmwacek: Hahahaha.... PSYCHOTICKEJ SMAJLÍK! To je nějaká NOVINKA nebo CO?:o))))))))))))) A dá se s tím něco dělat?;o))))))))))))))))))
Wisp: nedá, to je marný...
bmwacek: chudák smajlík...:(((((((((((((((((((((((((((((((
Kde ho najdete: na www.formule-1.cz pořádá pravidelně pod články týkající se Michaela Schumachera psychologické poradenství a očistu zatemněné antimysli.
Upozornění: za případné pokárání či újmu na zdraví si můžete jen a jen sami!!!!
:o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

GBT by Milda Evilda

9. září 2006 v 21:52 | NickyHayden |  Obrázky
A máme tu další fotomontáž, tentokrát by Milda Evilda!:)

Good Boys na prohlídce hradu!

9. září 2006 v 0:50 | NickyHayden |  Blbinky, články, fantvorba...:)
Další důsledek mé nespavosti.XD
BRAVO: GOOD BOYS na prohlídce hradu
Pozvali jsme GOOD BOYS na hrádek nedaleko Vídně, kde jsme jim předali Zlatého Ottu v kategorii Pop/dance. Jely s námi i tři naše čtenářky, které vyhrály hlavní cenu v naší soutěži o setkání právě s touto skupinou, a tak jsme využili jejich přítomnosti a nechali je zahrát si na reportérky.
Na místo srazu - před hradní bránu - ovšem přichází pouze Jason, Fernando a Mikko. Na otázku, kde nechali Nicka a Christiana, odpovídá Fernando: "Hrajou si na opice." Jason se směje a vysvětluje nám, že Nick s Christianem se rozhodli pro menší exhibici a zdolávají cestu k hradu po skále. Nahlížíme přes okraj hradeb a skutečně: Dole pod námi se na skále jako zkušení horolezci prokousávají nahoru Nick a Christian. Nick na nás rozjařeně zamává, jsou už dokonce tak blízko, že slyšíme dvojhlasné "Ahoj tam nahoře!". Během pěti minut jsou u nás, skála není tolik příkrá, aby se s ní hmoždili delší dobu. "Tak co vy Tarzani?" směje se Mikko a pomáhá klukům vymotat se ze záchranných lan. "Krásně jsme si zalezli, že jo?" řekne Nick a domáhá se Christianova souhlasu. Ten jen přikyvuje, i na něm je vidět, že se mu tenhle nápad velmi líbí. "Tohle si někdy zopakujem." Směje se. Na Christianovi se ovšem podepsal shon posledních měsíců. Je výrazně pobledlý, vedle kluků vypadá až nezdravě, a to že Mikko a Nick taky nepatří k těm nejopálenějším! Christian se ale směje na celé kolo, a pokud mu není dobře, pak se umí mistrně přetvařovat. Holky se přivítají i s opozdilci a pak se vyfotí společně s Fernandem u hradeb. Ne že by ostatní kluci nechtěli, ale Jason odpoví za všechny: "Přece se mu nebudeme šmajchlovat do práce. My se s holkama vyfotíme potom." Říká a ďábelsky se přitom směje. Fernando jim pošle vzkaz ve své rodné řeči. Jediný, kdo mu rozumí, je Nick, který se okamžitě začne smíchy lámat v pase. Kluci se ani nepokoušejí z něj dostat, co Fernando řekl tentokrát, a protože času není nazbyt, rovnou jim předáváme Ottu, o kterého se jakoby poperou, a pak už se věnují holkám a jejich otázkám.
Yvetta: "Tak co škola? Povíte nám o ní něco?"
Nick: "No je to taková budova…(smích) Ale ne, vím, jak to myslíte. Proto vám taky neodpovím, protože jsem do školy nikdy nechodil. Maximálně do večerní, abych se rychleji naučil anglicky. (smích)"
Jason: "Školu už nechci do konce života vidět!"
Fernando: "Byl jsem flákač a víc než učení mě zajímaly spolužačky. Stačí? (smích)"
Christian: "Stejně jako ve skupině. Nejmladší, blbej, nevýraznej."
Kluci se začnou smát
Nick: "Jo, tak to už ti věříme!"
Mikko: "Já jsem na školu dost kašlal, takže jsem měl co dělat, abych prolezl. Ale měl jsem lepší maturitní vysvědčení než brácha!"
Jason: "To bylo slávy, co?"
Mikko: "No jéje!" (oba se smějí)
Janine: "Co vás na holkách dokáže maximálně vytočit?"
Fernando: "Když si o sobě moc myslí."
Jason: "Takže kdybys byl holka, zůstal bys do konce života sám?"
Fernando: "Já bych sám se sebou coby ženskou nevydržel ani pět minut, takže asi jo."
Mikko: "Podle mě je nejhorší, když o sebe holka nepečuje. Ne že bych toužil po sebestředné dilině, ale nesnáším, když ženská smrdí jako zpocenej chlap nebo je zarostlá chlupy od hlavy k patě!"
Jason: "Jednou se mi stalo, že se mnou holka chodila jen proto, že jsem se líbil jejím kámoškám. To byl zatím můj nejhorší zážitek."
Nick: "Když se neuměj smát! Vedle vážný, smutný holky bych si připadal jako v kleci!"
Christian: "Jestliže nemá pochopení pro mé záliby a skupinu. To by vážně neklapalo!"
Lindsay: "Fernando, jak ses seznámil se svojí přítelkyní?"
Kluci se nahlas smějí
Fernando: "To ti neřeknu, ty by ses mi smála stejně jako tyhle dobráci."
Nick: "Jen se pochlub."
Fernando: "Bylo to na jedný párty, akorát jsem se tam trošku víc opil, takže to, že jsem zadanej, jsem vlastně zjistil až druhej den ráno."
Janine: "Jaký nejlepší drb jste o sobě slyšeli?"
Kluci téměř unisono řeknou: "A který myslíš?"
Fernando: "V jedněch novinách jsem četl, že jsem se po koncertě totálně ožral. V druhých jsem četl, že v tu samou dobu jsem randil se třema fanynkama a v dalších jsem se zase dozvěděl, že jsem opět v tu samou dobu zmlátil technika. Ve skutečnosti jsem byl s klukama v hotelu a pokoušel se spát. Takže zhruba takhle."
Nick: "U mě bylo rozhodně nejlepší, když si mě spletli se Svenem. Žádnej skandál to nebyl, ale i tak jsem se nasmál, jak se jim to vůbec povedlo. Vždyť je o hlavu vyšší než já!"
Mikko: "Jéžiš, něco o tom, že mám tři ruce."
Všichni se smějí, i náš štáb
Jason: "Že jsem se rozhodl sponzorovat nějaký slovinský sexshopy."
Teď už se smíchy opravdu dusíme
Christian: "Já ani nevím, bulvár nečtu. Kromě toho, že ze mě v jednom kuse dělaj homosexuála a píšou mě jako Kleina sem si ničeho moc nevšiml."
Lindsay: "Co byste teď asi dělali, kdybyste se nevěnovali hudbě?"
Mikko: "Pokud by mě nevyrazili, tak pořád prodavače v papírnictví, nebo bych nosil bráchovy kufry." (smích)
Fernando: "Asi bych byl na podpoře, protože jsem v žádným zaměstnání nevydržel dýl jak dva měsíce. Většinou kvůli neshodám s vedením nebo přílišné drzosti k zákazníkům."
Jason: "A co zákaznice?"
Fernando: "Hádej, můžeš třikrát."
Christian: "Studoval. Pravděpodobně něco s doktořinou."
Fernando: "Patologii!"
Výbuch smíchu
Christian: "Ne, byl bych zubař." (smích)
Nick: "Snad to do tohohle nebude moc pesimistický: Byl bych na podpoře, v armádě, nebo mrtvej."
Jason: "Asi bych dál pracoval jako malíř pokojů."
Mikko: "Počkej, s tím ses nepochlubil!"
Jason: "Tak se chlubím teď. Něco jsem přece vystudovat musel."
Yvette: "Američtí vojáci prý mučí vojenské zajatce tím, že jim pouštějí Metallicu a písničky z dětských seriálů. Co byste vybrali vy?"
Mikko: "Techno!"
Christian: "Táhni někam (techno je jediný druh hudby, který má Christian doopravdy rád, pozn. red.)! Já bych nechal ty melodie z dětských seriálů. To je opravdu horor!"
Jason: "Britney Spears a hip hop."
Fernando: "Neurážej hip hop, ty neznabohu! Hodil bych jim tam jednoho mýho milovanýho zpěváka z jedné jisté skupiny (Akaye z Overground, pozn. red.). Ale radši se zeptejte tady našeho experta." (ukazuje na Nicka)
Nick: "Německý death-metal." (smích) Ten opravdu zabírá, je to vyzkoušený v praxi."

Nejlepší výroky GBT!

9. září 2006 v 0:47 | NickyHayden |  Blbinky, články, fantvorba...:)
Když se člověk nudí, tak kolikrát vymyslí takový píčoviny...:)
!!Nejlepší výroky Good Boys!!
"Sklapni, nebo si ti sednu na hlavu!" Fernando
"Ale pohřeb mi zaplatíš ty!" Nick
"To víš že jo, na nějakej pohřeb kašlu, zakopu tě na zahradě!" Fernando
"Abych ti na ní pak vyrostl, viď?" Nick

"Já nejsem nesmělý, jen zbytečně nemluvím, jako třeba Nick, který tu pusu nezavře ani když spí!" Mikko
"Jo, a pak si slintám na polštář!" Nick

"Jsme v TOP 10 až druzí!" Christian
"Nezoufej, to je jen dobře! Víš, co dostanou vítězové?" Jason
"Ne, to fakt nevím." Christian
"Přes držku. A víš, co dostanou poražení?" Jason
"Ne." Christian
"Pochvalu za snahu." Jason

"Víte, co se stalo? José nepřijel!" Christian
"Ne, a já myslel, že zabili Kennyho!" Nick
"Hajzlovský piráti!" Jason
"Was?" Mikko
"Juerro." Fernando

"…Kdejakej permoník tu z díry civí jako Němec na orloj…" Jason si prozpěvuje
"Jak civí Němec na orloj?" Fernando
"Nevím, já jsem nikdy žádnej neviděl." Nick

"Co všechno vám sláva dala?" otázka
"Naučil jsem se používat lak na vlasy." Fernando

Danica Patrick

8. září 2006 v 15:35 Obludárium
Pro neznalé: Danička je závodnice IRL. A samozřejmě je kvůli tomu náležitě drsná a sebevědomá slečinka... Protože to jen ona dokáže ty chlapy nakopat do zadku, je ze všech nejlepší, kdybyste jí posadili do Minardi tak vyhraje, no prostě zlatý děcko... Prostě strašně vostrá kočička a přitom obyčejná pipka.
šmankote, to je sexy až to bolí...
nápis na obrázku: "Krása paddocku" - to sem netušila, že jsou na tom v Americe tak bledě...
růžová psychedelie na nehtech!!! Jak drsné...