Listopad 2006

jak je nebezpečné býti mechanikem

26. listopadu 2006 v 12:54 Funny F1
http://www.youtube.com/watch?v=92DHzLpCfqc - přejetý mechanik stokrát jinak, tentokrát v podání Gimmiho Bruniho
http://www.youtube.com/watch?v=avGWxCAc8PY&mode=related&search= - nejzajímavější momenty z pit lane;) včetně DCho zdi a Verstappenova táboráku
http://www.youtube.com/watch?v=eSP-D2DtLgE&mode=related&search= - kterak Nick Heidfeld položil mechanika na lopatky:)) jen k tomu dodám, že závod předtím asi Nick zapomněl, kde má boxy, a taky přejel mechanika;)
http://www.youtube.com/watch?v=WCWw44tb3mI&mode=related&search= - tohle sice s mechaniky moc nesouvisí, ale je to zajímavé;) několik havárek...

The Call - 6. část

25. listopadu 2006 v 23:34 | NickyHayden |  5. díl - The Call
Christian se tu zprávu dozvěděl s týdenním zpožděním, kvůli tomu, že na začátku terapie k němu nesměly žádné informace, pokud to nebylo doopravdy vážné. A že by z toho byl vyloženě odvázaný, to se říct nedalo. Cítil se jako egoistický kretén, ale bylo to zkrátka tak. Zatím to všechno snášel mnohem hůř než minule. Minule z něj byli ostatní vyděšení a snažili se mu pomoct. Teď nad ním lámali hůl podle hesla "kdo to udělá znovu, je ztracenej případ".
Cesty jich všech se sice rozešli jen na několik málo měsíců, ale pro ně to byla věčnost. Vždyť už čtyři roky bez sebe nebyli déle jak dva měsíce. A teď si šli každý svou cestou…
Nick měl z nich tu pozici asi nejtěžší. Články v novinách a na internetu mohl ignorovat, ale rozzuřené fanoušky už dost dobře ignorovat nemohl. Nedivil se jim, na jejich místě by asi jednal stejně. Ale cítil se tak nějak zvláštně, když fanynky Good Boys brečely a pořádaly akce na protest, že nesmí odejít a fanoušci The Offspring zase hlasitě protestovali, že žádnýho blbce, a to je ještě velmi jemně řečeno, z boybandu nechtějí. Mohl - a musel - se spolehnout jen sám na sebe a své nejbližší okolí, které ho podporovalo.
Jenson se zase na dva měsíce zahrabal v Evropě a nikomu neřekl proč a kvůli čemu. Plánoval, že to ostatním oznámí, až budou všichni pohromadě. Natáčel totiž film. Obyčejnou teenagerskou komedii, ale to samo o sobě stačilo. Nemusel předstírat, že se na překvapené reakce ostatních nepříčetně těší.
Ještě před Jensonem se o pořádný rozruch v médiích zasloužil Mikko, respektive fáma, že spí s manželkou svého vlastního bratra. Mikko samozřejmě tvrdil, že to není pravda a jinak to nekomentoval, problém byl v tom, že nikdo, a když nikdo, tak doopravdy nikdo, to nekomentoval rovněž, kromě Jenni, které ale samozřejmě také nevěřili podle starého dobrého pravidla, že co se zapírá, je pravda. A když potom světlo světa spatřil jeho duet s Placebem, doslova jako blesk z čistého nebe, mohl si být zbytek skupiny jistý, že se na ně za tu pauzu rozhodně nezapomene.
Fernando se zase rozhodl strávit veškerý volný čas nebo alespoň jeho podstatnou většinu s Patricií, což bylo celkem pochopitelné. Ten zbytek trávil čím dál častěji u psycholožky. Tahle životní etapa pro něj byla skutečně zatěžkávací zkouškou a počáteční nadšení vystřídaly ty věčné obavy, že jí nezvládne.
"Poslyš, Fernando, měla bych takový nápad." Řekla jednoho dne Patricia, když viděla, že je Fernando nervóznější čím dál víc, "Co kdybysme zajeli za tvojí matkou?"
"Co prosím?" nebyl si Fernando v první chvíli jistý, že správně slyší.
"Já myslím, že by ti to mohlo pomoct. Oba víme, jak na tom jsi. A já jsem toho názoru, že když si tohle urovnáš, budeš mnohem víc v klidu. Jsem si tím dokonce prakticky jistá." Řekla a upřeně se na něj zadívala.
Fernando se zamyslel. Už dlouho ho o tom přesvědčovalo více lidí a on sám už nad tím párkrát přemýšlel. Ale pořád to odkládal. Necítil se na to dostatečně odvážný.
"No tak, Fernando, pojedeme tam oba, třeba jenom na hodinku, jenom na chvilku, ale uvidíš, že se bojíš zbytečně. Bude to v pořádku. Jednou se tomu budeš muset postavit a teď k tomu máš příležitost. Co ty na to?" snažila se ho Patricia přemluvit, když viděla, že váhá.
"Možná máš pravdu." Přikývl Fernando, "Ještě o tom popřemýšlím a zítra ti řeknu."
"Dobrá." Odpověděla Patricia a zlehka ho políbila na tvář.
Fernando se nakonec rozhodl, že jí poslechne. Skutečně se už potřeboval uklidnit. Od té doby, co byl Christian na léčení se necítil nejlíp a to, že měli teď tak dlouhou pauzu, ho zneklidňovalo ještě víc. Připadal si, jako kdyby byl na tom věčném shonu závislý. Ale zároveň věděl, že to jednou bude muset skončit, pokud bude chtít mít taky nějaký osobní život, a ten si bude muset připravit.
Cesta probíhala v pohodě a cítil se jakž takž normálně. Když ale projížděli jeho rodným městem, sedla na něj ohromná tíseň. Postupně se mu z ní začal až stahovat žaludek. Nic naplat, až moc zážitků se vázalo k tomuhle místu. Konečně byli před tím správným domem. Zvenčí se na něm vůbec nic nezměnilo, byl přesně takový, jaký si ho pamatoval. Zastavil a vypnul motor. Patricia se na něj usmála a chytila jeho ruku do své. Fernando se na ní usmál nazpátek. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy byl skutečně rád, že jí má.
Přesně ve chvíli, kdy vystoupili z auta, se otevřeli dveře a v nich stála jeho matka. Musela je vyhlížet.
"Ahoj." Pozdravil jí trochu nesměle Fernando, ale pak se s ní objal.
"Ahoj." Odpověděla mu prostě.
"Mami, tohle je Patricia, moje snoubenka." Řekl trošičku pyšně Fernando a vzal Patricii kolem ramen.
"Moc mě těší." Usmála se Patricia a podala Fernandově matce ruku.
"Mě také. A pojďte už dovnitř, dnes není venku zrovna nejtepleji."
Fernando měl pocit, že ho to za chvíli porazí. Všechno, všechno bylo stejné. Tedy až na pár opravdu malinkých drobností, které ale nebyly zas tolik podstatné. A to už stál v chodbě i Sergio.
"Dobrý den, slečno." Pozdravil nejdřív Patriciu, "Ahoj, Fernando."
"Ahoj." Oplatil mu pozdrav bez úsměvu Fernando. Ale velkým pokrokem oproti době, kdy se viděli naposledy, bylo, že se na něj nedíval ani s opovržením, ani s nenávistí. Jelikož měl teď už jistý odstup, mohl se na něj dívat jinýma očima. A uznal, že byla jen smutná ironie osudu, že mu nemohl dát šanci. Kdyby to nebyl zrovna jeho třídní, určitě by si na něj zvykal líp.
Krátký okamžik trapného ticha protnula malá holčička, co se zvědavě přišla podívat na návštěvu.
"Tak tohle je Marissa." Pohladila jí matka něžně po vlasech v barvě lnu.
"No ahoj." Přiklekl si k ní Fernando s úsměvem, když uviděl její rozpaky, "Ty jsi ale velká slečna. Počkej, něco jsem ti přivezl."
Asi neexistuje dítě, kterému byste neudělali radost čokoládou a nějakou tou drobností. Marissa si přitáhla dárky k sobě a v tu chvíli už nebyla od Fernanda k odtržení. Dokonce když si sedli v obýváku ke kávě a čaji, se k němu vytrvale tulila.
"Nech Fernanda už na pokoji." Napomínala jí matka.
"Jen jí nechte. Ať si Fernando zvyká, brzo ho to čeká." Zasmála se Patricia.
"To je taky pravda." Přikývla s úsměvem matka.
Povídali si poměrně dlouho. Pak společnost na okamžik rozpustili, matka uklízela stůl, Sergio něco rozebíral s Patricií a snažil se zároveň zabavit malou a Fernando si sedl na balkón. Zahleděl se na ulici a přemýšlel. Sám pořádně nevěděl o čem. Ale to, co se stalo, na něj bylo moc. V tom kladném slova smyslu. Ale přesto se cítil někde v nitru strašně smutný… a prázdný.
"Nastydneš se." Uslyšel za sebou hlas své matky.
"Už mi není deset, mami, můžeš tenhle tón vypnout." Zasmál se krátce Fernando. Taky se zasmála a přisedla si k němu.
"Jsem moc ráda, že jsi se tu ukázal. Že jste se tu ukázali." Začala, "A mám z toho zatím moc dobrý pocit."
"Já taky." Přikývl Fernando. Že se někde v něm uvnitř právě svíjí nějaký dikobraz jí říkat nechtěl a sám na to nechtěl myslet. Tohle sem nepatří. Není to tímhle místem, není to jím ani jeho matkou. Je to v něčem jiném. Nevěděl v čem a nechtěl to zkoumat.
"Víš, o týhle situaci jsem přemýšlela snad stokrát a přesně jsem si plánovala, co ti řeknu. A teď je to stejně úplně k ničemu." Pousmála se jeho matka jakoby plaše.
"Tak se můžeme bavit o něčem jiným, třeba o počasí." Zavtipkoval Fernando. Ale pak zvážněl, "Obdivuju tě, žes to nevzdala ani po tolika letech. Já už bych se na sebe dávno vyflák."
"Jen počkej, až budeš mít vlastní děti, změníš názor." Chytila ho matka za ruku, "Víš, Fernando, já na tebe byla skutečně naštvaná. Ale to ani nevíš jak moc. Přísahala jsem si, že tě nechám, ať si pořádně nameleš hubu, ať poznáš, zač je toho loket. A pak jsem se jedné noci probudila z hrozné noční můry s očima plnýma slz a uvědomila si, že i když se na tebe tolik zlobím, tak můj strach o tebe je pořád větší a nezlepší se to, dokud nebudu vědět, že jsi v pořádku a že jsi šťastný. Tohle mi donedávna stačilo. Než jsem tě viděla znovu. Pak jsem si uvědomila taky to, že bych byla moc ráda, kdybysme spolu zase vycházeli. Nemuseli bychom být žádné hrdličky, ale pěkný, bezproblémový vztah, bychom mít mohli."
"Taky to tak cítím, mami." Řekl souhlasně Fernando, "Nevím, co bych k tomu dodal. Snad jen, že mě to mrzí."
"Neomlouvej se, teď už je to jedno. Víš, pokud máš člověka doopravdy rád, neznamená to sice, že mu odpustíš úplně všechno, ale když udělá chybu a chce jí napravit, pak mu odpustíš lehce, byť začátky jsou krušné a ty máš pocit, že už ho nechceš v životě vidět. Ale pokud už ho opravdu nadosmrti zavrhneš, pak jsi ho neměl doopravdy rád."
"Chceš mi tím něco naznačit?" zamračil se Fernando. Nebyl si úplně jistý, jak si má tohle vyložit.
"A není to jedno?" usmála se na něj matka a pohladila ho po ruce, "Pojď už dovnitř, je zima."
A tak měl Fernando další námět k přemýšlení. Skutečně to řekla jen tak, nebo to mělo něco znamenat?
"Proč jsi tak zachmuřený? Já myslím, že to byla celkem milá návštěva." Zeptala se ho Patricia, když mířili do hotelu. Přese všechno nechtěl Fernando zůstávat přes noc doma.
"Ale jo, bylo to v pohodě a jsem rád, že jsem to udělal, ale… Máma mi řekla něco, co mi nejde z hlavy." Odpověděl Fernando, "Ty… Si taky myslíš, že bych se měl s Christianem usmířit?"
Patricia rezignovaně vydechla. Všichni věděli, jaké dával Fernando Christianovi kapky, když se s ním pokoušel mluvit, a jak těžce to Christian nese. Ani terapeuti nebyli v jeho případě tak optimističtí jako minule.
"Ano." Řekla nakonec, "Vždyť už jsem ti to jednou říkala. Ne jenom kvůli němu. Ale i kvůli tobě."
Fernando se po ní nechápavě otočil. Ale nevypadala, že by mu chtěla dál vysvětlovat, jak to myslela.
"Jak to myslíš?" zeptal se jí tedy sám.
"Hele, dejme tomu, že stát se může všechno, i když bych to udělala vážně nerada a nemám to v plánu, ale taky bych ti třeba mohla jednoho dne říct, že se s tebou rozcházím a že už tě nechci do smrti vidět a dítě chci vychovávat sama. Za kým by jsi šel v téhle situaci? Pravděpodobně za psychiatrem nebo za patologem, promiň, pokud je to ode mě moc sprostý. A za kým by jsi šel jinak? Za Christianem." Vysvětlila mu to tedy Patricia.
Fernando na to neřekl nic. Prostě jen v duchu chtě nechtě uznal, že má pravdu. Neřekl to ještě nikomu, ale už párkrát ho napadlo, proč mu Christian neřekl, že má tak velké problémy, že neví, kudy z nich ven. Kam zmizela ta důvěra, kterou k němu měl. Říkali si navzájem přece všechno. A vytrvale se mu do mozku vrtala myšlenka, že tohle nemohla být výhradně Christianova chyba. Musel mu k tomu dát důvod.
"Dobře. Když už si mám překopávat život, tak si ho překopu celej, a důkladně." Řekl o dvě hodiny později Patricii.
"Miluju tě." Řekla mu na to a objala ho.
"A já tebe." Odpověděl Fernando, "Někdy si připadám, že až ty jsi mi otevřela oči."
"Já jsem k tomu sice přispěla, ale to hlavní jsi udělal sám." Ujistila ho Patricia.
Christian zamyšleně zíral z okna. Poslední dobou u něj trávil nejvíc svého volného času. Za jedno tam mohl být sám, protože bylo v koutku pro návštěvy, kde se ale návštěvy ve skutečnosti zdržovaly málokdy, a za druhé viděl na příjezdovou cestu. Pořád čekal, že se někdo ukáže. Fernando, Rita, jeho rodiče, prostě kdokoliv. Kdokoliv, kdo by k němu přišel a řekl mu, že je s ním. Tahle poslední věta byla obzvláště důležitá. Protože jeho máma u něj jednou byla. A jako vždy to stálo za to.
"Proč to kruci pořád děláš?? Nevidíš, jak nás tím všechny ničíš?! A že ničíš i sám sebe?!" křičela na něj zoufale a vztekle zároveň.
"Mě ničíš především ty!!" vrátil jí to neméně hlasitěji, "Od tý doby, co jsem uhnul z tý cesty, co ste si jí pro mě vysnili, na mě pořád hledáš jen chyby a nikdy, nikdy mi neopomeneš připomenout, že jsem tě měl poslechnout! Co kdybys mě taky zkusila jednou povzbudit, místo toho, co bys mě ustavičně srážela k zemi?!"
"Ale já ti přece chci pomoct! Jenom už nevím, jak ti to mám říct! Dělej si co chceš, ale začni se konečně chovat jako dospělej! Pořád jsi chtěl být samostatnej, jednat sám za sebe, ale když tě člověk nechá, hned uděláš nějakou volovinu!"
"Tak proč sis mě, do prdele, nenechala vzít?! Proč sis mě, kurva, nechávala?!" zařval Christian téměř hystericky. Pak se ale najednou zdánlivě uklidnil, "Pořád to ve zprávách omílaj, že se u nás rodí málo dětí. Ale nechápu, proč jste zrovna vy museli zvyšovat celorepublikovej průměr!" zasyčel.
Jednoduše to bylo jako vždycky, jen o něco ostřejší. Zdálo se, že už spolu nejsou schopní mluvit normálně. Čím byl starší, tím to bylo horší. A zrovna teď se cítil, jako kdyby mu bylo sto let. Za oknem padaly první vločky. Za měsíc budou Vánoce. Nazdar národe! Vánoce na odvykačce, to bude teda terno.
Sakra, to je kláda, pomyslel si Fernando, když vystupoval z taxíku, zachumlaný do bundy a omotaný šálou. Zima nebyla zrovna dvakrát jeho oblíbené roční období a většinou se jí snažil trávit někde, kde pokud napadl sníh, vyhlašovala se kalamita a konec světa. Zato tady se cítil, jako kdyby přijel do Alp. Rychle zaběhl do dřevěné budovy a zabouchl za sebou dveře. Pak si sundal čepici a slastně si oddechl. Aspoň že se v tomhle srubu topilo.
Teď už nechvátal, i když byl nervózní jako blechatý pes, nebo právě proto. Bundu, šálu a čepici si pověsil na věšák, který stál hned vedle jakési recepce.
"Dobrý den, co pro vás můžu udělat?" zeptal se ho obrýlený kluk, pravděpodobně civilkář.
"Ahoj, jdu za Christianem." Hodil po něm Fernando.
"Prosím?" nechápavě se po něm podíval ten brejlovec. Fernandovi došlo, že ho zaprvé z minula nezná a za druhé třeba není Christian jediný tohoto jména, koho tam mají.
"Za Klienem." Doplnil tedy své sdělení o Christianovo příjmení.
"Jo tak." Pokýval civilkář hlavou, "Tak to ale nemusíte chodit nahoru, ten už zase dřepí tamhle u okna." Ukázal směrem ke koutku pro návštěvy.
"Děkuju." Odvětil Fernando a vydal se tím směrem. Christian tam skutečně byl a strnulým pohledem zíral ven z okna. Pak se ale prudce otočil.
"Ahoj." Pozdravil ho trochu rozpačitě Fernando. Nebyl si úplně jistý, jak se k němu má chovat.
"Ahoj." Oplatil mu to Christian stejným tónem.
Zírali na sebe a ani jeden nevěděl, co říct. Až po nekonečně dlouhé chvíli se Christian zvedl a Fernanda objal.
"Rád tě vidím." Řekl přidušeně.
"Já tebe taky." Odpověděl Fernando, protože ho nic chytřejšího nenapadlo.
"Chtěl bych se tě zeptat, co se děje, ale zároveň mám z nějakýho důvodu z tý otázky strach." Odtáhl se od něj Christian.
"Důvod? No… Důvod je jednoduchej… A to… Sakra, nejde mi to přes jazyk… No zkrátka se chci omluvit." Vysypal to ze sebe konečně Fernando.
Christian se i přes všechnu snahu rozesmál.
"Na tom je něco vtipnýho?" nechápal Fernando.
"Hele, je na tom všechno děsně vtipný, ale neřeš to." Mávl Christian pobaveně rukou, "Jsem rád, že seš zpátky."
"Bodejž bys nebyl, ty…!" strčil do něj Fernando.
"Ale, tak my se chceme usmiřovat a ty už začínáš s těma egoistickejma kecama?" dal si Christian ruce v bok a důležitě se na Fernanda zadíval.
"Já klidně zase odjedu." Otočil se Fernando jako by k odchodu.
"Ne!" zastavil ho Christian, "Anebo víš co, pojď, ale jinam, tady je děsná kláda."
"To asi nevíš, jak je venku." Zašklebil se Fernando.
"Hezky, skoro jako u nás." Podíval se Christian z okna.
"Já zapomněl, že tady se nedovolám." Pokýval Fernando rezignovaně hlavou.
"Tak, jdeme, a ty povídej a přeháněj, co venku? Jako myslím tu naší bandu a tak." Strčil do něj mírně Christian, aby se konečně hnul.
"Tak to bude vážně na dýl." Pousmál se Fernando, "Překvapim tě, co dělá Jenson, to netuším…"
"To je vážně překvapivý." Zasmál se Christian.
"…vím akorát to, že se zahrabal někde v Evropě a nebere telefony." Pokračoval Fernando, jako kdyby Christian nic neřekl, "U Nicka to bude trochu na delší dobu, protože s tím jsem na drátu v jednom kuse. Budeš se divit, ale jemu ta šílenost fakt vyšla…"
"Tak s tím jsem tak nějak počítal." Přikývl Christian, "Vždycky jsem říkal, že Nick by se uplatnil i na sólovce."
"A hodně dobře uplatnil, myslím si to taky." Souhlasil Fernando, "Říkal, že první vystoupení byl docela horor, ale jen prvních pár minut. Viděl jsem záznam a ten začátek byl fakt typickej - ten magor prostě přišel na pódium, odehrál jednu songu, a i když se nic děsnýho nedělo, tak zahlásil do publika, že nechce žádný problémy, a kdo ví, že ho tohle bude akorát prudit, takže dveře jsou támhle. Čekal jsem, že ho v tu chvíli zasypou odpadkama."
"A zasypali?" pousmál se pobaveně Christian.
"Budeš se divit, ale přilítla jen jedna flaška. A celej koncert žádnej problém." Pokýval Fernando uznale hlavou.
"Tak to je hustý." Napodobil ho Christian.
"No, a aby se to nepletlo, tak Mikko taky fušuje do čeho nemá a jen tak mimochodem si teď boří hitparády s Placebem."
Z Fernandovi neznámých důvodů to Christiana dostalo smíchy do kolen. Ještě že už byli ve společenské místnosti, mohli si sednout.
"Co je na tom tak k smíchu?" nedalo Fernandovi, aby se nezeptal.
"Ale nic." Utřel si Christian uslzené oči, "Teda, zčásti je za tím to, že se mi ulevilo."
"Ulevilo??" Fernando byl čím dál zmatenější.
"No, že ještě nejsem paranoidní. Protože na recepci je v jednom kuse puštěný rádio. A jednou tak najednou slyším, jak moderátor hlásí, že nějaká nová songa, a mě přišlo, že ten hlas je mi nějakej povědomej. Pak mě napadlo, ty vole, to je Mikko! Samozřejmě jsem okamžitě začal pochybovat o svým duševním zdraví, respektive nejdřív jsem podezíral jen svoje sluchový ústrojí. Až později jsem si začal říkat, že blbnu. No a ty mi teď řekneš tohle! Proto se směju."
"Jo ták…" vydechl úlevně Fernando, "Tak to se budeš smát ještě víc, až ti řeknu, že Mikka už dobrý dva tejdny nahání tisk kvůli tomu, že prej svedl ženu svýmu bráchovi."
"To musí bejt blahem bez sebe." Začal se Christian podle předpokladu smát nanovo.
Christian měl čistou pravdu, Mikko byl skutečně "blahem bez sebe". Především kvůli tomu, že na něj teď dost lidí koukalo skrz prsty, jako kdyby to snad obvykle nezačalo být po týdnu jedno, a navíc se dost ošklivě s Kimim na tohle téma pohádal. Vydedukoval z toho jediný, že se definitivně zcvoknul a chce si dobrovolně zničit manželství. Potíž byl v tom, že on do toho byl namočený až po uši a všechna vina se tak vlastně svalila na něj.
Byli skoro dvě ráno. Brandon se zrovna s trhnutím probudil a proklínal toho cvoka, který mu v tuhle nekřesťanskou dobu volá.
"Boyd, prosim…" zahuhlal.
"Ahoj, Brandone, potřeboval bych s něčím pomoct. Bude to trochu složitější…"

Konec 5. části

Red Bull vs. Francie

25. listopadu 2006 v 11:03 Funny F1
Neměla bych to říkat nahlas, ale mluvěj mi z duše...;)
"Neuniklo pozornosti, že loňská tisková zpráva týmu Red Bull před Velkou cenou Francie hnula pár lidem žlučí a Red Bull by se proto rád dobromyslně OMLUVIL a řekl PROMIŇTE za utrpení, které jsme snad způsobili dobrým občanům "L'Hexagonu"."
"A když už jsme u toho, rádi bychom také řekli PROMIŇTE za skutečnost, že ostatní země mají působivé státní symboly jako lvy nebo orly, zatímco Francie je reprezentována slepicí s komickým jménem "Cocorico".
"A když už jsme u komedií, rádi bychom se OMLUVILI za skutečnost, že my cizinci nevidíme na "La Comedie Francaise" nic vtipného."*
"Rádi bychom se OMLUVILI za skutečnost, že ačkoli jste hrdí na vaše sýry, Anglie ve skutečnosti produkuje mnohem více "fromages" [Pozn. redakce: franouzsky sýr] než vy."
"Rádi bychom se OMLUVILI za skutečnost, že ostatní evropské národy pravidelně dělají své triumfální fotografie pod vaším Vítězným obloukem."
"Rádi bychom se OMLUVILI za skutečnost, že anglo-saská populární hudba pronikla do vaší kultury a umožnila tak celému světu zasmát se francouskému rapu."
"Rádi bychom se OMLUVILI za to, že jsme dovolili, aby se malé loďky Greenpeace se dostaly před vaše válečné lodě a aby se před nimi potopily."**
"OMLOUVÁME se za to, že máte jen jediného jezdce F1 a že je na konci startovního roštu, a také za to, že tým šampionů, Renault, je veden Italem, který vás velmi irituje - skoro stejně jako všichni jeho angličtí inženýři a mechanici."
"OMLOUVÁME se za to, že Evropská unie rozhodla, že anglické hovězí může být opět prodáváno do Francie."
"OMLOUVÁME se za skutečnost, že jste se museli podvolit tlaku zvenčí a zakázat kuriozní pravidlo přednosti z prava (Priorité a Droite), které umožňovalo vašim směšným malým Citroënům 2CV vjíždět z vašich úzkých postranních silniček do cesty projíždějícím kamionům."
"OMLOUVÁME se za skutečnost, že ceny benzínu nyní vzrostly natolik, že to francouzským farmářům zabraňuje nakoupit dost paliva na zapálení nákladních vozů plných anglického jehněčího."
"Jsme ŠTASTNI, že jsme tady právě v době, kdy slavíte "le quartorze juillet", ačkoli LITUJEME, že nerozumíme, proč slavíte skutečnost, že jedna skupina Francouzů vymlátila duši ze skupiny dalších Francouzů. Vysvětlete nám prosím, jestli se oslava 14. července vztahuje k revoluci v roce 1789, 1830, 1848, 1871, 1936 nebo 1968? Proboha! Vždyť váš seznam revolucí je tak dlouhý že se čte jako jízdní řád ... nebo minimálně by mohl, kdyby vaši strojvedoucí, stejně jako řidiči kamionů a letečtí dispečeři nebyli právě zaměstnáni více stávkováním, než prací."
"Je nám LÍTO, že se tento závod nejede v Le Castellet."
"Je nám LÍTO, že milujete cizince natolik, že se je jim snažíte zabránit v odjezdu ze země tím, že vaše automatické čerpací stanice jsou jediné v Evropě, které nepřijímají mezinárodní platební karty."
"A nyní k fotbalovému mistrovství světa ... ani my nemůžeme být tak krutí, každopádně, za co bychom se my měli OMLOUVAT?"
* Ano, víme, že Comedie Francaise nemá být směšná.

Co by nikdy neřekli...

25. listopadu 2006 v 10:58 Funny F1
Převzato z www.formule-1.cz
Juan Pablo Montoya Michaelu Schumacherovi: "Až po tobě."
Michael Schumacher Rubensi Barrichellovi: "Škatulata, hejbejte se! Rubinho, letos budeš jednička ty…"
Eddie Irvine: (mlčí)
Fernando Alonso: "Dneska jdu ke kadeřníkovi - nechám se ostříhat dohola."
Michelin k defektu pneumatiky Marka Webbera při GP Malajsie 2004: "A přece se točí!"
traťoví komisaři: "Pozor, jde sem vizita!"
David Coulthard: "We are the champions, my friend…"
Alex Yoong: "Dostal jsem nabídku vrátit se do F1 - jako safety car…"
Ralf Schumacher Juanu Pablovi Montoyovi: "Juane, neopouštěj mě! Vždycky jsi byl můj nejoblíbenější týmový kolega!"
motor Kimiho Räikkönena: "Jít či nejít?" [pozn. letos zatím bohužel toto dilema ještě nenastalo, vždycky se rovnou objevila ta druhá možnost…]
David Richards Jacquesi Villeneuvovi: "Jacquesi, vrať se!"
Paul Stoddart: "Potřebujete půjčit? Žádný problém…"

nějaký funny videjka:)

24. listopadu 2006 v 23:16 Funny F1
first - mno... jednou větou - fuck you you fucking fuck!:) http://www.youtube.com/watch?v=Pbv2sJIGVC8
second - nezapomenutelný Murray a DC, co mohl vyhrát.:) http://www.youtube.com/watch?v=Pbv2sJIGVC8
third - again Monty. Sledujte Connie, má docela bleskovou reakci, asi už je zvyklá.:) http://www.youtube.com/watch?v=ZgGsWhjGpv4
fourth - Scott Speed a jeho "nádobíčko". Tonio ani Christian mu evidentně nevěří, ale zatímco Tonio zachovává vážnou tvář, Christian se klidně tlemí.:) http://www.youtube.com/watch?v=50Wcml6QuO4
fifth - jak bych to nazvala... pokud se neskloníš, jsem nucen použít donucovací prostředek:) http://www.youtube.com/watch?v=vd59cg2S6Ns
sixth - připomíná mi to Hvězdnou Bránu - Jaffa Jaffa Kop!XD http://www.youtube.com/watch?v=8-b3a90QoT4

bye bye...

24. listopadu 2006 v 19:42 What about me?
Tohle bylo naposledy, co sem otvírala nějakej odkaz, u kterýho přesně nevim, co to je... Máme zavirovanej komplet komp a já mám komplet sežraný ICQ. Takže bye bye, see you na jiném čísle zhruba za půl roku...X(

zase pixíky

18. listopadu 2006 v 22:53 Meiko Reissmann
heh, než přijdu k pixíkům, tak se pochlubím, že sem zjistila, že Meikovi už nějakej ten pátek vytrvale komolím příjmení.XD Pán odpustí...:))
začátek mojí oblíbený mobile session:)
roflmao!XD
tady je sladkej:-*
já chci takyy! (ne to hnusný triko, ten podpis!XD)

Povídka 15+

12. listopadu 2006 v 20:06 Co se mi povedlo taky najítXD
Nebudu to sem kopírovat, abych nebyla nařčena z nelegálního kopírování, a taky sem tak trochu líná se ptát.:) Takže tady máte odkaz a jeden vzkaz pro fanoušky GBT: Vidíte, jak sem na vás hodná!XD

Eddie Irvine vs. Ayrton Senna

11. listopadu 2006 v 21:16 Funny F1
Senna: Co si do prdele myslíš, že jsi dělal?
Irvine: Závodil jsem.
Senna: Závodil jsi? To proboha nevíš, že máš uhnout z cesty, když dostáváš kolo?
Irvine: Kdyby ses neflákal a jel, nic by se nestalo.
Senna: Předjel jsem tě! Třikrát jsi vyletěl z trati, a ještě na stejném místě, protože tam byl olej. Jel jsi jako naprostý magor. Tři kola jsi mě bombardoval šutry. Dobře jsi věděl, že jsem tě předjel. Když jsem se dostal za Damona Hilla, který měl problémy s hladkýma gumama, měl jsi zůstat za mnou. Proč ses tlačil přede mě? Vyřadil jsi mě ze závodu!
Irvine: Ohrozil jsem tě?
Senna: Ty si myslíš, že ne?
Irvine: Trefil jsem tě snad, nebo co?
Senna: Ne, ale málem se to stalo. (Senna ukazuje, že mezi nimi byly sotva 3 cm místa) Vedl jsem závod, idiote! Byl jsem do prdele první!
Irvine: Posral jsi to.
Senna: Řeknu ti jedno. Když se příště nebudeš chovat tak, jak máš, budeš mít problém. To ti garantuju.
Irvine: Podle komisařů se nic nestalo.
Senna: Jsi si jistý? Počkej si do Austrálie, jestli ti tam řeknou to samé. Pak mi to přijď říct znova.
Irvine: Závodím proto, abych byl nejlepší.
Senna: Ty chceš být dobrý. Ale moc ti to nejde. Chápu to, byl jsem tam. Nejsi profík, to nebylo profesionální. Byl jsi o kolo zpátky, měl jsi dávat pozor...
Irvine: (skočí mu do řeči) Jel bych za tebou, kdybys Hilla předjel.
Senna: Měl jsi počkat, až ho přejedu...
Irvine: (znovu mu skočí do řeči) Chápu...
Senna: (také skáče do řeči) ...a neudělat to, co jsi udělal. Hilla jsi třikrát málem sestřelil. Mohl jsem vás klidně předjet oba.
Irvine: (opět skočí do řeči, křičí stejně jako Senna) Ale já závodil!
Senna: (skočí mu do řeči a křičí) Ty jsi nezávodil! Jel jsi jako debil. Nejsi závodník, jsi naprostý idiot!
Irvine: Kecy. Byl jsi na špatném místě ve špatnou dobu.
Senna: Cože?
Irvine: Ano. Bojoval jsem s Hillem.
Senna: Opravdu? Řekni mi, kdo byl podle tebe v právu? Ty, nebo vedoucí jezdec závodu, který se tě chystá předjet o kolo?
Irvine: Vedoucí jezdec.
Senna: A co jsi udělal?
Irvine: Byl jsi pomalý, tak jsem tě musel předjet, abych mohl zaútočit na Hilla.
Senna: Opravdu? Jak jsem tě mohl předjet, když jsem byl pomalejší?
Irvine: Pršelo. Na hladkých gumách jsi byl rychlejší, ale na mokrých já!
Senna: Fakt? A jak to, že jsem tě předjel na mokrých gumách?
Irvine: Co?
Senna: Jak to, že jsem tě předjel na mokrých gumách?
Irvine: Nepamatuju si to. Nepamatuju si závod.
Senna: Přesně. Protože nemyslíš a nemůžeš si to pamatovat.
Irvine: (chystá se odejít) To už stačilo.
Senna: Dávej si pozor, chlapče.
Irvine: Určitě. Radši si tě budu hlídat.
Senna: Nebudeš mít problémy jen se mnou, ale i s dalšíma a taky s FIA.
Irvine: (sarkasticky) Opravdu?
Senna: Vsaď na to boty.
Irvine: (směje se) Fakt? Fajn.
Senna: Měl bys to vědět.
Irvine: Uvidíme se u FIA.
Senna:(agresivně) Dávej si pozor.
Irvine: Uvidíme se.
Senna: Grrrrr! (Senna jde pryč, ale zastaví se, vrátí se k Irvineovi a praští ho.)
Irvine: (křičí) Hej, pomoc!
Senna: (odchází) Musíš se naučit respektu, když něco přeženeš!

Stevešek<3

7. listopadu 2006 v 19:13
teda, Steve, tohle nech radši Brianovi... ty bys vážně nebyl hezká ženská:)
zkalenej stevešek:))

Malej Steve

7. listopadu 2006 v 18:56
"Mommy smokes crack." Tak už víme, proč je Steve takovej... no, originální.XD

další antikanada

5. listopadu 2006 v 15:42 Co se mi povedlo taky najítXD
Já ty zkurvysyny tak nesnáším, Prospal to řekl hezky a hlavně podle pravdy. Fuck off Canada!

antikanada

5. listopadu 2006 v 15:38 Co se mi povedlo taky najítXD
průřez našimi zápasy s Kanadou (samo myslím ty hokejové) s velmi vtipnou pointou.:)

Jedna facka a co to udělá

5. listopadu 2006 v 15:26 Co se mi povedlo taky najítXD
Jak nás "facka pana Macka" proslavila aneb Amerika se baví, co to ta "součást Vídně" (myšleno ČR) zase provádí... Sme prostě komunistický teroristi, no.:)

photos

4. listopadu 2006 v 23:40 Funny pix F1 (ale realita:))
Nickovy proslulé brýle ála tse tse:)
zase Nick a kdosi a jeden kůň:)
bratrská láska, co, Ralfe?:))
sám s nohami na stole...XD

Já a Niki

4. listopadu 2006 v 20:32 My World
Niki je moje bývalá i současná spolužačka. Moc moc velký zlatíčko a věčná optimistka, mám jí moc ráda.:) Tady je v kroji, protože se zrovna chystala na vystoupení - děsně moc hezky zpívá, snažili jsme se jí přemluvit, ať jde do SuperStar, ale nebyli jsme dostatečně důsledný.:))

Video z Brokeback Mountain

4. listopadu 2006 v 0:14 My World
Zkrocená Hora je jeden z mých nej nej nej filmů... A tahle scéna je vážně úžasná: http://www.youtube.com/watch?v=7GM5X3n55t8

Nick Heidfeld vs. Sakon Yamamoto

3. listopadu 2006 v 13:00
Nick umí být i sprostý.:) Horší je, že to odnesl jiný jezdec, než na kterého to bylo míněno. Btw, Sakon má vážně roztomilou angličtinu...:)

Nickovi se zalíbili dveře od Safety Caru

3. listopadu 2006 v 12:56 Funny F1
Nechápu, proč ten blbec uhýbal ke zdi...

Malej Nick a Schumacherové:)

3. listopadu 2006 v 12:54
Tak prosím, v tomhle videu je Nickovi 12, ale jak už je u něj běžný, vypadá podstatně mladší. Michael (nevím, kolik mu tenkrát bylo, nechce se mi to počítat) chce spáchat sebevraždu a skáče mu do dráhy a Ralf tam vypadá pěkně tlustej.XD