Prosinec 2006

Benjamin Kowalewicz

30. prosince 2006 v 15:48 Beauty Boys
Jen bych k tomu dodala, že Benovi je 31, je ročník 1975.:) Zachovalej...

PF 2007

29. prosince 2006 v 14:29 My World
Vzhledem k tomu, že jsem sem ani nedala Vánoční přáníčko, tak jsem dávám alespoň přání do Nového roku. No co bych vám mohla přát víc než to, co si přejete sami.:) Takže to a hlavně zdraví, sama jsem se v uplynulém roce přesvědčila, že to je vážně nejdůležitější...
A tady ještě jeden pozdrav od Mildy Evildy, který mi včera přišel. Kuju, je vážně super.:-* :)

Jestli máte silný žaludek, postupujte dál...XD

25. prosince 2006 v 10:07 Funny F1
Jestli bude mít Milda čas a vy trpělivostX), najdete tenhle obrázek za pár dní v poněkud poupravené verzi v kolonce Good Boys. Zatím ho dávám "pouze" sem.XD
Jinak obrázek poslala SAduska - klaním se a děkuju!X)


Druhá necenzurovaná verze, jak se M+M dali dohromady;))

22. prosince 2006 v 23:58 | NickyHayden |  Blbinky, články, fantvorba...:)
"Super, už jsem myslel, že se tě nedočkám!" zaradoval se Meiko, když konečně dorazil poslední zvaný účastník večírku - Mikko.
"S tím jsi musel počítat." Vydechl Mikko, ale ač se snažil, vážně se tvářit nedokázal.
"Já tě přetáhnu hned na úvod!" strčil do něj Meiko, "Je půl devátý, všichni tu strašej od sedmi nebo ještě dřív a…"
Dál už nic říct nestihl, protože se na příjezdovou parcelu vyhrnula polovina účastníků večírku, i v tu časnou dobu již značně rozdováděných. V jejich čele šla drobná blondýnka v modrém tričku a riflích, Mikkovi trochu připomínala jeho sestru.
"A, jsem kompletní, super." Usmála se na ně.
"Mikko, tohle je Gina, a rád bych dodal nějakou vtipnou průpovídku, ale nic mě nenapadá a ani bych si to nedovolil." Vzal jí Meiko suverénně kolem ramen.
"To bych ti radila!" ohnala se po něm z legrace Gina, "Ahoj, jsem ráda, že tě poznávám."
"Teda, tohle už mi dlouho nikdo neřekl." Zasmál se Mikko.
"No protože jsem na tebe slyšela jen samou chválu." Otočila se Gina na Meika a vyzývavě se usmála.
"Hele, ty radši dneska večer mlč." Oplatil jí Meiko štulec.
"Co si tu soukromničíte?" vběhl mezi ně někdo další a nastalo sáhodlouhé představování. Mikkovi to bylo dost nepříjemné, neseznamoval se jednoduše, pokud mu člověk nebyl od pohledu vážně sympatický, tohle byl pro něj hotový očistec, tím spíš, že tu kromě Meika nikoho neznal. Měla to být údajně nevinná oslava, ani přesně nevěděl čeho, na chatě, která patřila Meikovým rodičům. Nechal si to pro sebe, ale původně sem ani jet nechtěl…
I když večer se nevyvíjel tak úplně špatně. Sešla se celkem fajn parta, rozhodně byla sranda. Přesto kdykoliv se začínal trochu dostávat do nálady, stačil mu jediný pohled na to, jak se okolo Meika ochomítá poměrně dost přítomných slečen a měl znovu po náladě. Přesně tohle předpokládal, proto sem nechtěl. Ale zřejmě je masochista… Chtěl ho prostě vidět.
"Hej, potřebujeme ještě dva lidi, kdo se přidá??" zahalekal někdo na celý širý kraj.
"A na co?" odpověděl mu někdo, kdo stál hned vedle Mikka a způsobil, že mu zalehlo ucho.
"Já půjdu." Řekl Mikko a seběhl pod schody terasy, kde se houfovali dvě skupinky nadšenců na hraní Twistera.
"Tak v tom případě si to druhý místo zamlouvám já!" vynořil se z útrob chaty, nebo spíše vily, Meiko, "Vy balíci, vy jdete hrát Twistera a ani mi neřeknete?!"
"Promiň, netušili jsme, kde se flákáš!" zavolal na něj ten samý kluk, co předtím pořádal nábor dobrovolníků.
"Koukám, že jsi zase neodolal…" vyšla na terasu i Gina.
"Cos čekala?" otočil se po ní se smíchem Meiko.
"Hlavně dávej bacha…" začal Mikko, který pořád ještě stál pod schody a tím pádem viděl, že Meiko se otočil v tu nejméně vhodnou chvíli, těsně před horním okrajem schodů. Zbytek už doříct nestačil, Meiko samozřejmě šlápl do prázdna a Mikko mu tak posloužil jako dokonalá přistávací plošina.
"Sakra, promiň." Pousmál se omluvně Meiko ještě než z Mikka slezl.
Ten ani nezareagoval. Meiko na něm na krátký okamžik ležel plnou vahou těla a v Mikkovi se vzedmul divoký, hřejivý pocit. Měl v tu chvíli co dělat, aby své pocity a emoce dostal jakž takž pod kontrolu. Chtěl, aby tenhle okamžik nikdy neskončil, aby si mohl dál vychutnávat dotek Meikova těla, jeho vůni…
"Hej, jsi v pořádku, není ti nic?" vytrhl ho z transu Meikův starostlivý hlas.
"Co…? Jo, dobrý, nic mi není." Probral se Mikko a rychle si stoupl.
"Vážně dobrý? Jednu chvíli jsem se lekl, jestli ses nějak nepraštil nebo tak…" ujišťoval se Meiko. Jeho starostlivost ale teď byla to poslední, co Mikko potřeboval.
"Je to dobrý, vážně." Řekl a snažil se o rázný tón. Stejně pak byl notně rozhozený a měl co dělat, aby se dokázal soustředit na hru. Nakonec to dokázal, ale bylo to spíš k jeho škodě než užitku - probojoval se totiž mezi nejlepší trojku, takže si musel dát hru společně s Meikem, čemuž se celou dobu úspěšně snažil vyhnout, a to se samozřejmě dotýkali téměř neustále. Každý dotyk v něm vyvolával chvění a ten hřejivý pocit, a co hůř, stupňovalo se to, bylo to čím dál intenzivnější. Byl neskutečně šťastný, když ta hra skončila.
"Držel ses vážně dobře." Poklepával mu uznale kapitán jejich družstva na rameno, "Že bys mohl trumfnout tady Meika, to sem ani nedoufal, ale vážně skvělej výkon, jak jsem řek, držel ses bezvadně!"
"To teda." Vydechl zmoženě Mikko. A to rozhodně nebyl vysílený jen kvůli hře, která sama o sobě byla pohybově dost náročná.
"Tohle si dáme někdy znovu, konečně někdo, kdo mi stačil." Pousmál se Meiko.
"Ne!" zakroutil Mikko rázně hlavou, "S tebou ani náhodou."
"Jak to myslíš?" zamračil se mírně Meiko a bylo vidět, že zápasí s pokušením se urazit.
"V tom nejlepším slova smyslu." Odpověděl Mikko, ale snažil se rychle zmizet někam do odlehlejšího kouta zahrady, kde by měl možnost se uklidnit. Srdce mu stále bilo jako splašené. Konečně byl relativně sám. Našel malý vyvýšený plácek trávníku, na který už nedosáhlo světlo, ale měl z něj krásný přehled o dění na celé zahradě.
Nádech, výdech…
Nádech, výdech…
Konečně se mu podařilo dostat svojí tepovou frekvenci trochu do normálu. Ale zase se mu chtělo trochu brečet. Neměl sem jezdit. Věděl to. Je prostě nepoučitelnej vůl. Když pak uviděl Meika s Ginou, jak stojí osamoceně na terase, povídají si a evidentně si velice dobře rozumí, dodalo mu to. Už se nesnažil ten pláč potlačit.
Kdyby věděl, co Meiko s Ginou zrovna řeší, asi by byl překvapený.
"Nevíš náhodou, kam se ztratil Mikko?" rozhlídl se Meiko zamračeně po zahradě.
"Ne, netuším." Zavrtěla Gina hlavou, "Co je s ním vůbec, vypadal dost vykolejeně."
"Taky nevím." Zakroutil Meiko bezmocně hlavou a opřel se o zábradlí, "Vážně nevím… Přijde mi, jako kdyby se mi schválně snažil vyhýbat nebo co…"
"Tak až se znova objeví, tak si s ním zkus promluvit." Navrhla Gina.
"Já si myslím, že mě pošle do háje. Ty ho neznáš. Někdy se v něm nevyznám. On je vesměs vážně milej, je s ním sranda a tak, ale někdy dělá blbiny, který mi k němu vůbec neseděj. A hlavně mi přijde zvláštní, že když je se mnou, chová se úplně jinak než když je s někým jiným. Vážně by mě zajímalo, jaký by to bylo, kdyby…"
Meiko svou větu úmyslně nedokončil.
"Koukám, že seš v tom až po uši." Usmála se měkce Gina a vzala ho kolem ramen.
"O to víc mě tohle vytáčí." Odpověděl bez úsměvu Meiko.
Na chvíli se odmlčel.
"Jdu ho hledat."
Mikko ze své pozorovatelny viděl, že Meiko vyběhl na zahradu a že se rozhlíží, jako kdyby někoho hledal. Sklopil pohled k zemi. Jestli vážně hledá jeho…
"Tady jsi."
Hledal.
"Hele, Mikko, můžu s tebou mluvit?" přisedl si k němu Meiko.
"Do toho." Pobídl ho s povzdechem Mikko.
"Víš, mám prostě takovej pocit, že se mi vyhýbáš. Nevím, jestli jsem ti něco udělal, ale jestli ano, tak se ti omlouvám." Začal tedy Meiko.
"Neomlouvej se, není to tvoje vina. Ne úplně." Odpověděl Mikko a znovu si povzdechl. Copak mu měl začít vykládat o svých citech? Nebo ho rovnou políbit? Ha, dobrej vtip.
"Co je s tebou? Nějaký trápení?" zadíval se na něj zkoumavě Meiko.
"Dá se to tak říct." Odvětil Mikko a zvedl se. Ne, tenhle rozhovor by nikam nevedl. Zkrátka nemohl, neměl na to sílu ani odvahu.
"Počkej." Zvedl se i Meiko a chytil Mikka za ruku, "Já vidím, že s tebou není něco v pořádku, a vážně bych…"
"Nech toho, prosímtě." Vytrhl mu Mikko svou ruku. Nechtěl, aby se ho dotýkal. Nesnesl ten jeho pohled. Všechno ho to provokovalo, vytáčelo… Protože se tím jen znásobovala touha po jeho dotycích, přímo to bolelo!
"Co blázníš?" nechápal Meiko. Nevěděl, co si má z Mikkova chování přebrat.
"Dej mi pokoj." Odsekl nakonec Mikko a nechal ho zase samotného. Zamířil přímo do pokoje, ve kterém měl spát, jako jeden z velmi mála totiž zůstával do rána. Respektive musel. I když teď zvažoval, jestli radši nemá sednout do auta, nedojet do města a nenajít si hotel. Jelikož už nikde nebylo místo, musel spát u Meika v pokoji.
Asi nejlíp udělá, když to zaspí. Byla už poměrně pozdí hodina, zábava venku už nebyla tolik hlučná. Ale zkrátka mu nebylo přáno. Ještě se ani nezačal převlékat, když do pokoje vpadl Meiko a zamkl za sebou. Netvářil se zrovna dvakrát přívětivě.
"Co se děje?" zeptal se trochu vyděšeně Mikko.
"Přestaň okolo sebe stavět ty pitomý bariéry." Řekl příkře Meiko.
"Jaký pitomý ba…" chtěl se Mikko ohradit, ale nemohl. Umlčel ho Meikův polibek. Byl prudký, nenasytný, a vyburcoval v něm všechny nervy do pozoru.
V první chvíli byl Mikko tak překvapený, že se ani nevzmohl na nějakou odezvu. Pak se ale z toho šoku vzpamatoval a začal Meikovi oplácet stejnou mincí. Mohl teď dát volný průchod všem těm touhám, které s ním celý večer cvičily, a taky to dělal. Schválně Meika provokoval, aby se ho dotýkal a líbal víc a odvážněji… Zajel mu pod triko a zkoumal každý centimetr jeho horké kůže, už to samo o sobě ho vzrušovalo, a když Meiko udělal to samé jemu, začal se zajíkat. Najednou se mu nedostávalo vzduchu…
Přemístili se na postel, protože už se ani jeden pořádně neudrželi na nohou. Meiko sundal Mikkovi triko, začal ho líbat na krk a pomalu postupoval níž. Mikko měl pocit, že tolik slasti nemůže ani vydržet, i když se snažil být potichu, neovládal se, bylo to moc silné, vzrušení mu prostupovalo celým tělem, cítil, že Meiko to taky hodně prožívá, vypínal se k němu a zároveň ho nepřestával hladit po celém těle…
Ale ač se zdálo sebevíc nemožné, najednou se někde v jeho mozku rozsvítila kontrolka, že tohle ne…
Meiko si to taky buď uvědomil nebo vycítil, protože se zarazil a řekl ochraptěle: "Promiň, jedu moc rychle, viď?"
"To je dobrý." Přimkl se k němu Mikko a zlehka ho políbil na rty. Věděl, že tohle je skutečně moc rychle, ale že budou mít ještě spoustu příležitostí… A taky věděl, že teď v tom už skutečně lítá. Leželi vedle sebe, objímali se a postupně usínali. A oba věděli, že tohle je přesně to, co chtěli, a že patří k sobě.

Popstars: History with D!

22. prosince 2006 v 17:05 Meiko Reissmann
Tak včera večer dávali na německým satelitu speciál Popstars - historie soutěže s choreografem Deem. Samo jsem to nahrávala.:) A co jsem se dozvěděla hezkého?
Že jsem si v GBT ani tak moc nevymýšlela:) a že byl Meiki asi nejvýraznější persóna boybandu. Proč? Nervy a únava během soutěže zapracovaly a při zkoušce na taneční vystoupení Meiki zkopal, co mohl, a když mu to Dee a ostatní porotci vytýkali, tak si na ně celkem nevybíravě otevřel tlamu. Načež Dee vypěnil a poslal ho ... No přesně tam. Celá scéna skončila tím, že Meiki za sebou prásknul vztekle dveřmi a venku na dešti si vybil vztek na plastové láhvi. Pak vychladl a došel se Deemu omluvit. Tak si to hezky vyříkali a při výběru do Duelu to vypadalo, že bude všechno O.K. (video z vystoupení OG najdete tady http://daronka.blog.cz/0612/videjko-prekvapivexd ), dokonce musím říct, že to Meiko zazpíval na svoje poměry dooost dobře, ale pak, když porota říkala svůj verdikt, ho Dee poslal na lavici poražených. Jenže i mezi porotou se najdou vtipálci. Meiko si teda sedl, že smůla, a najednou na něj Dee zase začal mluvit. Přála bych vám vidět ten jeho výraz.:)) Typ "kdyby-pohledy-zabíjeli-seš-mrtvej". Načež mu Dee oznámil, že postupuje do finále. Samozřejmě dojetí... Ve finále pak Dee vystupoval se svojí taneční skupinou a Meiki dostal za úkol to zhodnotit. No užil si to, co to budu popisovat...:) Byla to docela slušná komedie.:)
Závěr: Jak já to dělám, to by mě zajímalo... Ale přesně tak, jak se Meiko předvedl v Popstars (včera Popstars viděla vůbec poprvé!) jsem si ho představovala, když jsem psala GBT.

Michael Hutchence

21. prosince 2006 v 20:24 Legends will never die!
Michael byl hodně zvláštní týpek... Nebo přesněji řečeno, byl to cvok.:) Neřízená střela, pokud to chcete ještě přesněji. Celým jménem se jmenoval Michael Kelland John Hutchence, narodil se 22. ledna 1960 v Sydney a hrál s jedné z nejlepších skupin přelomu 80. a 90. let - INXS. Díky reklamám budete určitě znát jejich songu Disappear, což teda já osobně považuju za zneuctění Mickyho památky (pravda, ne tolik jako tu příšernou reality show, ve které INXS hledali nového zpěváka), no ale tak co nadělám... Ještě jsem vám neřekla, že Michael byl 22. listopadu 1997 nalezen mrtev v hotelovém pokoji. Dodnes se spekuluje o tom, jestli se jednalo o sebevraždu nebo o nešťastnou náhodu při autoerotických hrátkách (já osobně se přikláním k té druhé verzi).
Stejně jako Kurt Cobain měl Courtney Love a Frances Bean, tak Mike měl dceru s krkolomným jménem Heavenly Hiraani Tiger Lilly - se svojí přítelkyní Paulou Yates, ta ale bohužel v roce 2000 rovněž zemřela - na předávkování drogami. O Lilly se teď stará Paulin bývalý manžel, Bob Geldof. Zájem o její adopci projevila i Kylie Minouge, Michaelova další přítelkyně, ale pak to nějak vyšumělo (za sebe říkám - ještě že tak).
Název písničky od U2 "Stuck in a moment you can´t leave behind" vám asi nic neřekne, ale vězte, že je to moc nádherná pomalejší věc (byl k ní natočen i klip) a Bono Vox jí věnoval právě Michaelovi.

Der letzte stern live

15. prosince 2006 v 22:46 Meiko Reissmann
Dala jsem to sice už do kolonky GBT, ale nebylo by spravedlivý, kdybych to nedala i sem...:)

Odbočka k Overground...

15. prosince 2006 v 22:43 | NickyHayden |  Blbinky, články, fantvorba...:)
Sice to není z předávání cen Zlatého Otty, ale to je detail.:)) Jen vám na tom chci demonstrovat, co jsem myslela tou "reklamou na Ariel" a že to Meikimu vážně sluší!!!XD
no není to totálně sladkózní?!?:)

Together, forever - 5. část

14. prosince 2006 v 18:22 | NickyHayden |  1. díl - Together Forever
Bylo šest hodin ráno. Všichni kluci, kromě Mikka, který za celou noc usnul kvůli bolavému oku na pouhé dvě hodiny, ještě sladce spali. Ticho jejich domovů najednou téměř ve stejnou chvíli protnulo hlasité zvonění telefonu. To se je Mark a jeho tým pokoušeli rychle dát dohromady na dopolední vystoupení v televizi, na které je znenadála pozvali tvůrci jedné dopolední talk show. Reakce byly různé. Jenson se teprve po osmém zazvonění rozhodl hovor přijmout, načež jako odpověď zahuhlal stroze "hm, budu tam". Fernando je nejdřív poslal někam, teprve po delším
přemlouvání byl ochoten přislíbit svou účast. Christian souhlasil celkem bez problémů, Nick se dokonce radoval a Mikko se radši ubezpečil, že může vlézt do televize s oteklým obličejem. Teď jeli kluci společně minibusem do studia.
"Pakárna." zívl Fernando, "Bych spal, do prčic..."
"Nemáš v noci dělat opičárny." popíchl ho Nick.
"Mluvíš o sobě?" otočil se po něm Fernando. Nick ho v ten moment probodl tak ostrým a nebezpečným pohledem, až se Fernando lekl. V tom pohledu řval jasný příkaz: Ani slovo!
"Myslím, že tohle platí pro všechny." přidal se Jenson do zívacího kroužku, "Spal sem tři hodiny! To je šílený."
"Já dvě, buď v klidu." řekl Mikko.
"Co dělá oko?" otočil se po něm Christian.
"Bolí, ale jinak dobrý." pokýval Mikko hlavou, "Za týden už bych měl zase vypadat jako člověk."
"Aspoň si tě teď nebudou plíst s bráchou." pousmál se Nick.
"To opravdu nebudou." zasmál se Mikko, "Leda by si obratem obstaral to samý zranění. Ale docela bych tomu věřil, už několikrát se nám stalo, že když se třeba jeden z nás říznul nožem, tak druhej to po něm úspěšně zopakoval. Kimi si z toho dělal srandu, že až to s náma praští, tak určitě ve stejnej den."
"Bylo by to zajímavý." pousmál se Fernando, "Sakra, kdyby byly aspoň polštáře, pod hlavu..."
"Nad váma, v tý skříňce." odpověděl mu zepředu Mark.
"Fakt?" zablesklo se Fernandovi v očích. Jelikož malý polštářek skutečně našel, ostatní si okamžitě vzali taky, jen Mikko ne. Ten se téměř okamžitě rozkýchal.
"Kluci, zandejte to zpátky, buďte tak hodný!"
"Proč?" divil se Jenson, "Seš na něco alergickej?"
"Na peří." přikývl Mikko, "A mám astma, tak mě šetřete."
Fernando si zlostně odfoukl.
"Takový věci máš hlásit předem!" otočil se po něm káravě Mark.
"Já vím. Zapomněl jsem na to, sorry." omluvil se Mikko. Pak se otočil na Fernanda a řekl: "Tak si tu hlavu podlož třeba mikinou."
"To už přežiju." trhl Fernando rameny, ale neopomněl dát aspoň mimicky najevo, jak je naštvaný.
"Člověče, ale to musíš mít dost komplikovanej život, když máš alergii na peří." zamyslel se Jenson.
"Ani ne, jak se to vezme." pokrčil Mikko rameny, "Mám s tím občas velký problémy, ale nijak extra mě to neomezuje. To už mi spíš vadí, že kvůli tomu astmatu se začínám dusit pokaždý, když v mojí blízkosti někdo kouří a někdy mě to chytne i z vůně voňavek, když je to moc intenzivní."
"A to nám taky říkáš až teď?!" otočil se po něm znovu Mark.
"Už jsem se omlouval, že jsem na to zapomněl." řekl polohlasně Mikko.
"Máš u sebe doufám inhalátor, kdyby náhodou?" ujišťoval se Jenson.
"Samozřejmě. Vždycky v kapse u kalhot." přikývl Mikko, "Mě to v podstatě chytlo pořádně jen jednou, a to jsem ho u sebe zrovna neměl, tak jsem skončil v nemocnici na kapačkách. Nic, co bych musel opakovat."
"Jeden z mejch bráchů je alergickej na vosí píchnutí." vzpomněl si Christian, "Taky pokaždý, když ho nějaká ďobla, skončil v nemocnici."
"Nádherný téma." zívl znovu Fernando.
"Spi, budeš mít po problému." doporučil mu Jenson.
"Není nad přátelskou radu, děkuji." kývl Fernando hlavou.
"Spíš se rozezpívejte, během deseti minut tam jsme, tak ať se neztrapníte, až po vás budou chtít naživo zazpívat." upozornil je Mark.
"I was never faithful and I was never one to trust..." zanotoval Mikko.
"Ty posloucháš Placebo?" otočil se po něm udiveně Jenson.
"No jasně, Placebo sou bozi!" přikývl Mikko, "Božská kapelka..."
"Tak to bych do tebe teda neřek." zakroutil Jenson hlavou.
"Myslím, že bys do mě neřekl víc věcí." pokrčil Mikko rameny. Fernando v duchu zaúpěl, protože podobnou větu slyšel nedávno.
"Vystupovat!" zahlaholil po chvíli Mark a kluci jeho rozkaz poslušně splnili.
"Ježkovy oči, co to je?" vyděsil se Fernando, když pohlédl na ne příliš vysokou šedivou budovu, na které pokud by se neskvěl zářivě modrý nápis "Prima", tak by působila jako hotel pro přistěhovalce.
"Naše blízká budoucnost." konstatoval Christian.
"Děkuju mockrát." zašklebil se Fernando.
"Hele, na tyhle hvězdný řečičky si zatím moc nezvykejte, jasný? Až dostanete platinovou desku, tak pak si říkejte, co chcete, ale teď alou dovnitř!" zpražil je Mark a mírně do nich strčil, aby je popohnal.
Ačkoli vnějšek budovy vypadal přinejmenším nehezky, vnitřek byl zařízen poměrně útulně, takže kluci už žádné řeči vést nemuseli. Po chvilce čekání a pochodu do prvního patra se jich ujala zhruba třicetiletá moderátorka v zeleném kostýmku.
"Dobrý den." potřásla si s každým z kluků a s Markem rukou, když tu se zarazila: "Kde máte toho pátýho?"
"Koho?" divil se Jenson a otočil se.
"Toho, kterýmu se tohle může podařit celkem v klídku, protože dokáže bejt neuvěřitelně nenápadnej." řekl s klidem Fernando. Měl tím na mysli Mikka.
"Támhle je!" ukázal Nick někam na druhý konec rozlehlé haly. Mikko se tam zrovna dohadoval s nějakým nakrátko ostříhaným chlapíkem. Ke štěstí kluků byl zrovna na odchodu.
"Co ti chtěl?" divil se Jenson, když se k nim Mikko vrátil.
"Nejdřív si mě spletl s bráchou a pak jsem mu musel sáhodlouze vysvětlovat, že rozhovor do sportovních novin s ním opravdu neudělám." odpověděl Mikko a bylo na něm vidět, že ho ten rozhovor mírně otrávil.
"Co to bylo zač?" vyzvídal Nick.
"Já nevim, jmenoval se jako ten jed v cigaretovym kouři." pokrčil Mikko rameny. Všechny tím dostal do kolen. Mikko se chtěl v první chvíli ohradit, že nekecá, ale pak jen pokrčil rameny.
"No, tak jste se pobavili, můžeme jít dál... Co máš s okem?" všimla si moderátorka Mikkovy ozdoby.
"Oslavovali jsme a dostal jsem špuntem od šampusu." řekl po pravdě Mikko.
"Zřejmě jste měli důvod oslavovat." pousmála se moderátorka.
"Tam já nejdu." otočil se Nick, když došli do studia, Jenson a Fernando ho museli chytit a otočit zpátky.
"Co se děje?" nechápala moderátorka.
"Vždyť tam ani nebudu vidět!" ukázal Nick rozhozeně na studio. Když se na to kluci podívali jeho očima, shledali, že má tak trochu pravdu. Židle i stůl byly opravdu větší než by Nickova výška zasluhovala.
"Buď klidnej, já to taky budu mít tak akorát." uklidňoval ho Christian.
Nick se po něm udiveně otočil. Až teď si všiml, že Christian opravdu není o tolik vyšší než on sám.
"Pokud vám to moc vadí, můžeme ještě nábytek vyměnit." navrhla jim moderátorka.
"My to přežijem, aspoň bude sranda." mrkl Nick na Christiana. Christian trochu rozpačitě přikývl.
Štáb nestačil zírat. To bylo poprvé, co si jejich host nechal vybavení, se kterým nebyl úplně stoprocentně spokojen.
"Nechceš vypadat dokonale?" rýpl do Nicka kameraman.
"Nejsem dokonalej a zvykl sem si na to." usadil ho Nick s takovou samozřejmostí, jako kdyby mluvil s pucflekem z kuchyně.
"Je nějakej nevyspalej." Zabručel kameraman na svého kolegu.
"Co čekáš od boybandu, ty maj vždycky nosánky až támhle." Pokrčil dotyčný kolega rameny.
Kluci si později všimli, že i když se Nick vytrvale tvářil vesele a měl vždy po ruce nějakou vtipnou průpovídku, uvnitř se moc dobře necítil. Prozrazoval to jeho zamyšlený výraz ve chvílích, kdy nemusel mluvit nebo dávat pozor.
Jenson si s tím lámal hlavu především. Měl pocit, že Nick má nějaké tajemství a on že by mohl být ten, kdo to zjistí. Nevěděl, proč má ten pocit. Ale rozhodl se následovat své instinkty. A příležitost dostal poměrně brzy. Jeden časopis pro mládež se totiž rozhodl udělat s kluky zajímavou reportáž - pozvali je na policejní cvičiště.
"Všude bych byl radši než tady." Zašklebil se Nick a rozhlédl se kolem sebe.
"Měl jsi už někdy nějaký konflikt se zákonem?" zeptala se ho hned aktivně reportérka.
"Permanentní." Odvětil Nick, "Můj táta je armádní velitel."
Ostatní uznale hvízdli. Jensona napadlo, jestli by v tom náhodou neměl hledat souvislost se smrtí Nickovy sestry a matky.
Na závěr jejich návštěvy se přítomný policista rozhodl, že s nimi zkusí nafingovat přepadení.
"Ale není to povinný, že ne?" pokusil se z toho okamžitě vykroutit Mikko.
"Jestli se ti nechce, nemusíš." Pokrčil policista rameny, "Vůbec, pokud někdo z vás nechce, nikoho do toho nenutím."
"Já si to rád vyzkouším. Jako útočící." Pousmál se ďábelsky Fernando.
"Fajn, předvedu na tobě, jak se obvykle v takových chvílích chováme." Chytil se toho policista.
"Ah, ne, díky, jednou mi to předvedl Nick a stačilo mi to." Začal Fernando okamžitě couvat.
"Tak by mohl Nick zkusit dělat oběť, když už má zkušenosti." Otočil se policista na Nicka. Ten nevypadal, že by do toho byl dvakrát říčný.
"No tak, Nicku, běž do toho." Pobídl ho Fernando s mnohoznačným úsměvem. Nick se po něm ohlédl. Tenhle pohled u něj ještě neviděli nikdy. Na jednu stranu to vypadalo, jako kdyby chtěl po Fernandovi skočit a na místě ho zabít a na druhou stranu se zase tvářil hrozně povýšeně a výsměšně. Nakonec na to kývl.
"Zkuste to se zbraní." Doporučil ještě Fernando policistovi, "Nick by se vám při normálním přepadení ubránil, viď, Nicku?"
Nick teď opravdu vážně bojoval s pokušením Fernanda okamžitě zmrzačit. Ale nakonec se ovládl. Zatvářil se zcela ledově.
"Je to obyčejná kapslovka." Ukázal mu policista ještě, že na něj nebere ostré náboje.
"I kdyby nebyla." Pokrčil Nick rameny. Policista se ještě zakuklil a pak už se zcela vžil do role bandity.
"Ruce vzhůru! Žádný blbosti!" zařval na Nicka velitelsky. Ten s kamenným výrazem rozkaz splnil.
"Naval prachy! A cennosti!"
"Mám je ve vnitřní kapse vesty." Odpověděl Nick a pomalu se chystal, že rozkaz splní.
"Žádný podfuky! Jestli se o něco pokusíš…" začal policista - zločinec, ale v ten moment proti němu Nick prudce vystartoval, zkroutil mu ruku za zády, až pustil zbraň. Nick jí jedním rychlým pohybem sebral a zamířil na policistu: "Ruce nad hlavu a čelem ke zdi, šmejde!! Pěkně pomalu. Ruce dej tak, abych na ně viděl! A žádný blbiny! O něco se pokusíš a vystřílím do tebe celej zásobník!"
Ostatní uznale zatleskali.
"Teda…" pokýval policista uznale hlavou, "Odkud tohle umíš?"
"Moje věc." Odvětil Nick. Ta tvář, kterou nasadil předtím, zjevně nebyla jenom maska.
"Počkej, ty jsi vlastně… Nick Heidfeld, že jo? A…"
V ten okamžik se policista zatvářil tak vyděšeně, jako kdyby před sebou viděl ducha.
"No jasně, vždyť já tě znám! Všechny vás znám! Jak ses proboha dostal z armády sem?"
"Je to pravda? Tys byl v armádě?" zeptala se šokovaně reportérka.
"Jako tisíce jiných." Odpověděl Nick úsečně, otočil se na podpatku a vyrázoval ven. Nechtěl si tohle období svého života připomínat. Nechtěl si připomínat nic z té doby. A rozhodně už nikdy nechtěl tohle zažít.
"Nicku, počkej!" vyběhl za ním Jenson.
"Co je? Chceš se snad taky na něco zeptat ohledně mý zářivý kariéry?!" ohnal se po něm Nick.
"Rozhodně se s tebou nemíním hádat nebo tě nějak provokovat." Řekl mírně Jenson.
"Tak táhni." Poslal ho Nick nevybíravým způsobem do háje.
"Proč seš tak navztekanej?" nechápal Jenson.
"Jensone, jak by bylo tobě, kdybych začal rozebírat smrt tvejch rodičů?" otočil se po něm Nick.
"Nijak příjemně." Přiznal Jenson. Tohle pro něj bylo i po těch letech pořád až příliš choulostivé téma.
"Tak vidíš. A mě je, jako kdyby mi někdo rval vnitřnosti z těla, když mám na tohle vzpomínat. Když se do toho svinstva jednou dostaneš, do konce života to v tobě zůstane, a to ti ani nemusí při atentátu zemřít polovina rodiny." Řekl Nick.
"Z tohohle pohledu to docela chápu." Přikývl Jenson, "Jen jednu otázku, vážně by mě zajímala."
"Zkus to. Přinejhorším ti neodpovím." Pokrčil Nick rameny. Až teď si Jenson uvědomil, že Nick stojí narovnaný, jako kdyby stál v pozoru.
"Proč se ten chlap tak vyděsil?" položil tedy Jenson svou otázku.
"Protože komando, kterýmu táta velil a do kterýho jsme patřili i já a brácha, má jméno doteď, i když prakticky neexistuje." Odpověděl Nick.
"Kde jste bojovali?" ptal se Jenson dál.
"Jensone, je to na dlouhý vyprávění a mě se to nechce všechno vytahovat znova na světlo. Řeknu ti k tomu jen tolik, že hlavní působiště jsme měli na blízkém východě. A jestli si pamatuješ na tu mojí jizvu - tak teď už víš, proč jí mám."
"Je mi to jasný." Přikývl Jenson. Ve skutečnosti mu nemohlo být jasné prakticky nic - některé věci se nedají popsat slovy, tudíž se nedají pochopit z vyprávění. Člověk si je musí prožít. A je smutné, že se to stále opakuje, a stále se do nekonečna skloňují slova "bezpečí", "čest", "vlast" a vše, co se za nimi schovává, je hrůza, krev, obyčejná lidská pýcha a touha po moci, zničené vesnice, města, státy, zničená lidská srdce. Teď už znal to tajemství, které chtěl odhalit. Ale to druhé tajemství, na to si teprve musel přijít.
-.-.-
"Víte, že by mě v životě nenapadlo, jakej požitek může být dívat se na televizi?" pronesl blaženě Christian a přepínal nejrůznější kanály na obrazovce. Bylo jedenáct večer, na hotel se vrátili přesně před hodinou. Za tři dny měl přijít jejich první velký koncert, začínalo jejich první turné, takže vrcholily všechny promo akce, protože poslední den před koncertem bude odpočinkový.
"Hele, to vypadalo zajímavě, dej to tam!" zarazil ho najednou Fernando.
"No jo, co jinýho jsem čekal, že tam bude…" pronesl jedovatě Jenson, když zjistil, že středem Fernandova zájmu se nestalo nic jiného než erotická talkshow, tedy přesněji řečeno, dekolt moderátorky.
"Ztichni, kdybys byl ženská, tak řeknu, že máš permanentně krámy." Odbyl ho ležérně Fernando. Nick se tlumeně zasmál do rukávu.
"Ohromně vtipný." Odvětil Jenson, ale po očku už rovněž švidral na obrazovku.
"Ať se svleče ta moderátorka, tahle vypadá jak násada od koštěte." Dal Fernando najevo svou nespokojenost s vnady striptérky.
"Jo, slečna moderátorka je kus." Souhlasil s ním Christian.
"Někdo to zachránit musí." Poznamenal Nick.
"Kámoš si jednou objednal na narozeniny striptérku. Hoši, to byl zážitek… Přesně jako v tom vtipu, jak nikdo netleskal, protože všichni chlapi měli volnou jen jednu ruku." Zavzpomínal si Fernando na svou pubertu.
"Říkáš že live ještě lepší, jo?" pousmál se Nick.
"O sto procent." Přikývl Fernando.
"Matt, bratránek, si dal k osmnáctinám jako dárek výlet do bordelu. Taky o tom pak mlel ještě tejden." Přisadil si Jenson.
"No vida, já jsem si dal k osmnáctinám konkurz." Pokýval Christian s úšklebkem hlavou.
"Mikko, nečti si a zapoj se taky do diskuze." Pokusil se Nick začít komunikaci s pátým členem.
"Mě se o tomhle diskutovat nechce." Odvětil krátce Mikko.
"No tak, bráchu máš pravidelně v bulváru, tak se pochlub taky, určitě nebudeš o moc lepší, když jste dvojčata." Řekl provokativně Fernando.
Mikko si před odpovědí odkašlal. Měl úplně ztuhlý krk, buď na něj lezla hodně ošklivá chřipka nebo to měl od alergie, ale kde by se tady proboha vzalo peří? Vždyť měli v požadavcích pokaždé napsáno, že polštáře, peřiny a všechno mají být z umělých látek… Leda by na něco zapomněli nebo se na to vybodli úplně.
"Máš v tom trochu hokej. Nejsme zas tak identický, jak si myslíš." Řekl a jen tak z legrace hodil po Fernandovi polštář, co se povaloval vedle něj na gauči. Jenže se i na tu krátkou vzdálenost netrefil a hodil ho po Nickovi.
"Ježiš, promiň!" začal se omlouvat. Nick se pouze zašklebil a hodil ho po něm zpátky, Mikko letící polštář však stihl odrazit rukou. Nick se proto zvedl, došel zvednout ze země ten zpropadený polštář a začal pod ním Mikka dusit. Bral to jako srandu, ale Mikko ho praštil do zad takovou silou, že poznal, že asi něco nehraje.
"Idiote…" zasípal Mikko, než se začal dusit definitivně.
"Sakra, to tvoje astma!" uvědomil si Nick až pozdě, co provedl. Naštěstí si zároveň s tím vzpomněl i na to, jak Mikko říkal, že inhalátor vždycky nosí buď v kalhotách nebo v bundě, takže se bleskově vydal prošacovat jeho věci. Měl štěstí, našel ho rychle.
Mikko v duchu nadával jako rozvztekaný špaček. Nejdřív Fernando a jeho blbý kecy a teď ještě debilní hotelová služba a Nick. Aspoň že měl tolik inteligence a pro ten inhalátor mu došel.
"Nepřijde vám ten Mikko nějakej divnej?" sondoval později Fernando názory ostatních, když si byl jistý, že je Mikko ve vedlejší místnosti a že ho neuslyší.
"Je takovej nemluvnej." Trhl Jenson rameny, "Ale jestli je povahově takovej, tak s tím těžko něco uděláš."
"Já nevím, mě moc nesedí. Vždyť jsi ho viděl, jak na mě koukal, jenom proto, že sem dal najevo, že se mi líběj baby. No a co, tak to je snad moje věc, ne?" začal Fernando rozhazovat rukama.
"Tak zrovna tohle bych bejt tebou nehrotil." Poklepal mu Nick se smíchem na rameno.
"Sklapni." Odbyl ho Fernando, "Prostě kdyby byl Mikko ženská, tak by byl děsná frigida."
"Ty dneska jedeš, za chvíli tu budem ženský všichni." Ušklíbl se Jenson.
"Jojo, protože ste jedna banda samejch paniček!" zasmál se Fernando.
"No, to se ti musí určitě hrozně líbit." Usadil ho Nick. To už byla jedna z jeho možná dobrých, možná špatných vlastností, vždycky se musel někoho zastávat. I když se v některých bodech s Fernandovými názory ztotožňoval, na rozdíl od něj si však nechával zadní vrátka otevřená, kdyby je někdy v budoucnu přehodnotil. Zatím ještě neměl důvody dělat nějaké závěry. Možná proto, že Mikko ještě nikomu k nějakým závěrům nedal příležitost.
Mikko ležel sám na pokoji a zíral ven z okna na oblohu posetou hvězdami. Z rádia mu hrála písnička Dublin Sky od Darrena Hayese, kterou miloval z jednoduchého důvodu, na uklidnění byla úžasná. Protože pustit si teď Placebo, asi by se oddělal.
Trochu si vyčítal, že na ten konkurz šel, nuda se přece dá zahánět i jinak. Ale už tu je. A s tím se nedá nic dělat. Vždyť to přece neudělal tak úplně z nudy. Tak se do toho hezky zakousne a popere se s tím.
Kéž by to bylo to jediné, s čím se bude muset poprat.
"I've been down a lonely street tonight, and I don't know what's wrong with me…"
"I always thought we were gonna make it through, but I wanted to hear it first from you… How many nights am I gonna regret you? How many days till I forget you? Have I been wasting all these years, drowning in my tears?"

Together, forever - 4. část

14. prosince 2006 v 18:21 | NickyHayden |  1. díl - Together Forever
"Kluci, do zákulisí, diváci už jdou." popohnal je Mark pryč ze scény.
V zákulisí panovalo ticho. Muselo být, aby se nerušilo natáčení, částečně bylo ale také napjaté.
"Je někdo nervózní?" zeptal se Nick tiše ostatních.
"My dva jako vždy." ukázal Jenson na sebe a Christiana, "Ty ne?"
"Ne. Já se na to děsně těším. To je zatím jedinej lék proti trémě, kterej u mě na sto procent funguje." usmál se Nick.
"Já jsem vždycky nervózní leda tak z lidí, ne z výstupu jako takovýho." přidal se do debaty Mikko.
"Z lidí?" nechápal Nick, "Hele, já ze sebe klidně udělám totálního vola, když to ostatní pobaví. Zase se nesmíš brát moc vážně."
"Já se vážně neberu." odporoval Mikko, "Ale jestli mě zaregistrujou, jako teda že asi určitě, tak mi bude asi dost trapně."
"Jo Jensone," vzpomněl si Nick, "drž se ode mě dál, jasný? Nemusím vypadat ještě menší než jsem."
"Rozkaz." rozesmál se Jenson, "Kolik vůbec měříš?"
"Metr šedesát čtyři. To je ale výška, co?" odpověděl Nick.
"Šílená." zasmál se Jenson.
"Taky si myslím." pokýval Nick hlavou, "Jaký je počasí tam nahoře?"
Jenson už nestačil odpovědět, protože se k nim odkudsi přihnal nějaký rozvzteklený chlápek a ostře zasyčel: "Nevidíte červenou? Kazíte nám záběr!"
"Jo, dobrý, už jsme zticha." zvedl Jenson ruce, jako kdyby se vzdával.
Jediný, kdo měl z téhle scény výtlem, byl Fernando.
"Tak panstvo. Na mě jedinýho to neplatilo, protože jsem neřekl ani půl slova!" řekl co nejtišeji. Prostě nemohl odolat, aby ostatním neomlátil tenhle fakt o hlavu. Nikdo z kluků pro jistotu neodpověděl.
Jejich nástup na scénu byl ovšem vskutku impozantní. U natáčecí plochy byly totiž dva schůdky, které Nick ovšem nezaregistroval, takže on a Christian, který šel před ním, na scénu spíše vpluli než vešli. Publikum řvalo smíchy i nadšením.
"Ste celý?" zeptal se jich tiše Jenson. Nick a Christian se smíchem přikývli.
"Nejmenší, a nadělá tolik starostí." rýpla do Nicka moderátorka.
"No co, kus dřeva se přece vždycky hodí." pokrčil Nick rameny. Publikum jeho vtip odměnilo dalším, trochu tlumeným smíchem.
O další výstup se postaral Fernando a jeho mezery v angličtině. Na jednu z otázek totiž prostě nedokázal najít anglickou odpověď, proto řekl dvě jednoduché věty ve španělštině a doufal, že to někdo přeloží. K jeho velkému údivu to byl právě Nick.
"Tak pan Alonso vám právě odpověděl, že pokud se nenajde překladatel, tak vám na tohle bohužel neodpoví." řekl Nick s pobaveným úsměvem.
"Fajn, a jelikož se našel, tak jim řekni, že..." rozhodl se toho okamžitě využít Fernando. Jenson, Mikko a Christian šli smíchy do kolen.
"Co vůbec děláte s tou ohromnou jazykovou bariérou?" zeptala se jich moderátorka, když překladatelský výstup skončil.
"Tak to jsme zatím nějak neřešili." odpověděl Jenson, "Protože tohle bylo poprvý, co někdo něco nevěděl. Všichni naštěstí umíme anglicky celkem obstojně."
"Nicku, kolika jazyky se vůbec domluvíš?" otočila se moderátorka na dalšího člena skupiny.
"Německy, anglicky, španělsky, moldavsky, rumunsky." začal Nick vypočítávat, "Takže zhruba pěti. Finsky bohužel neumím, sorry, Mikko."
Mikko se na něj místo odpovědi akorát zašklebil.
"To mi připomíná... Mikko, jak ty vůbec vnímáš, že už máš slavného bratra a ještě ke všemu jste dvojčata?" ptala se moderátorka dál.
"Nijak." trhl Mikko rameny.
Tohle ovšem publikum také ocenilo menším výbuchem smíchu, protože moderátorka evidentně nepočítala s tak krátkou odpovědí a na chvilku zcela vypadla z role.
"Ale... Tak přece jenom... Nějak se na to snad dívat musíš, ne? Tisk, a tak."
Mikko pokrčil rameny.
"Mě už dřív několikrát zastavili na ulici buď paparazzi nebo fanoušci, protože si nás spletli. Já už v tomhle směru vážně nemám co řešit, protože bych jinak nedělal nic jinýho."
Po téhle odpovědi moderátorce došlo, že už z Mikka asi víc na tohle téma nevytáhne, pokračovala tedy dál na jiné téma s někým jiným.
"No, myslím, že po TOMHLE vás veřejnost opravdu jen tak nezapomene." Řekl jim v zákulisí Mark. Nebylo to káravý, spíš pobavený.
"Sme přece Good Boys, ne?" rozesmál se Nick a plácl si s klukama do dlaní.
"Jasně, jde se na věc!" doplnil ho Fernando.
Oba zjevně věděli, o čem mluví. Po dvou týdnech, zrovna když byli ve studiu a připravovali nové songy, a především se zotavovali z vyčerpávajícího natáčení videoklipu, které se uskutečnilo před pěti dny, zazvonil telefon. Jenson ho šel zvednout.
"Prosim..." nastalo delší ticho, "Hele, dělejte si srandu z někoho jinýho, jo?" řekl poté a zavěsil.
"Kdo to byl?"ptal se udiveně Nick.
"Nějakej maník, že prej sme první v anglický hitparádě." rozhodil Jenson rukama.
"Ty seš vůůůl!" zaskučel Fernando, "Proč jsi zavěšoval?!"
"Prosímtě, mysli, před pěti dněma jsme to teprv natočili, a už bysme měli být první?" poklepal si Jenson na čelo.
Mikko si sedl k počítači a zapnul internet se slovy: "Když si nejsem jistej, přesvědčím se."
Skutečně. Byli první!
"Chlapi, to se musí oslavit! Razíme do baru!" zajásal Fernando, "Brandone, půjdeš taky! Seš zlatej!"
Autor písně se sám pro sebe usmál. Tihle kluci se prostě povedli. Líp je už ani nemohli vybrat! I když se často hádali, oni to zvládnou. Bylo na nich vidět, že na úspěchu skupiny jim záleží, uměli se přizpůsobit. Ještě chvíli a bude to dokonalost sama!
Dokonalost sama ale rozhodně nebylo otevírání šampaňského.
"Ta potvora vůbec nechce povolit!" zanadával Jenson, který se se špuntem mořil už hodnou chvíli.
"Dej to profesionálovi." vzal si od něj lahev Fernando a vší silou zabral. Špunt vyletěl jako namydlený a trefil Mikka do levého oka.
V ten moment nastalo hrobové ticho, ve Fernandovi by se v tu chvíli krve nedořezal. Mikko si zakrýval obličej, skloněný k zemi.
"Moc se omlouvám." Odvážil se k němu přiblížit Fernando a vzal ho za rameno, "Dobrý?"
Mikko odendal jednu ruku, takže všichni mohli vidět, že se směje.
"Jo, dobrý. Ale šlupka to byla řádná!"
Ostatní ho napodobili. Smíchy se váleli málem po zemi.
"Nemotá se ti hlava? Vidíš na to oko dobře?" ptal se Mikka starostlivě Mark.
"Hlava se mi nemotá a vidím rozmazaně, ale po tomhle vidět normálně je asi nemožný, nemyslíš?" odpověděl Mikko a odendal ruku z bolavého oka, aby ho Mark mohl prohlédnout.
"Hm, mělo by to být v pořádku. Ale budeš mít pořádnýho moncla." Zhodnotil to na závěr.
"Make-up zafunguje." mávl nad tím Mikko rukou.
"Teda, to bylo opravdu vydařený." zapojil se do diskuze Nick.
"Myslel jsem, že jsi profesionální otvírač lahví, a ne profesionální vrah!" otočil se Jenson po Fernandovi.
"Jak vidíš, já zvládám obojí." pokrčil Fernando rameny, "Dvě mouchy jednou ranou."
"Hm, a jedno oko navrch, viď?" zašklebil se Mikko.
"Fakt sorry, tohle bylo neplánovaný." omluvil se mu ještě jednou Fernando a prohlédl si blíž jeho obličej, "Koukám, že ti to modrá už s předstihem."
"Díky za psychickou vzpruhu." odvětil Mikko, "Ale teda, už jsem se špuntem od šampaňskýho viděl hodně věcí, kámošovi se s ním dokonce podařilo srazit lustr a rozbít okno na jeden zátah, ale aby mě s ním někdo trefil do oka, to se mi fakt ještě nestalo."
"Je hezký, že seš tak veselej," vkročil mezi ně Brandon, "ale já bych bejt tebou na to dal aspoň studenej obklad."
Tak se ti dva vypravili na záchod k umyvadlům.
"Pořád stejný, nezhoršuje se to?" ptal se Brandon, zatímco Mikko seděl na umyvadle s mokrým ubrouskem na bolavém oku.
"Začíná mi v tom cukat." přiznal Mikko a na chvíli obklad odendal, aby se zkontroloval v zrcadle.
"Hm, začíná ti to hustě natýkat." zhodnotil stav situace Brandon, "Podle mě to totiž klidně může bejt i horší, teprve po několika minutách se ti to rozleží a až pak uvidíme, jak to s tebou dopadne."
"O oko snad nepřijdu." zašklebil se Mikko. Brandon neodpověděl, tvářil se pořád stejně kamenně.
"Nestraš mě." pohrozil mu Mikko.
"Víš, ty ses sice nikdy s podobným zraněním nesetkal, ale já ano. Stalo se to jednomu mýmu kámošovi, je to kolega z branže. O oko sice nepřišel, ale je rád, že na něj aspoň rozeznává obrysy."
"A jak to řeší, když na druhý vidí normálně?" divil se Mikko.
"Nijak, je to podobný, jako když seš na jedno oko slepej, má o něco horší prostorový vidění. Už s tím byl na dvou operacích a konečně se to začíná lepšit, ale nic příjemnýho to není, to mi věř." pokýval Brandon hlavou.
"Co navrhuješ?" zeptal se Mikko rovnou.
"Odjezd do nemocnice." řekl Brandon na rovinu.
Mikko si zakryl zdravé oko a zamžoural na svět tím bolavým, které mu skutečně začínalo kvapem otýkat.
"Vidíš hůř než předtím?" zeptal se Brandon.
"O dost." přiznal Mikko.
"Tak je mi líto, ale tady se není o čem bavit. Nástup na odjezd." Zavelel Brandon.
"Jak to vypadá?" uvítal je zpátky u stolu, kam se vrátili pro své věci, Mark.
"Tím si nejsem jistej, a proto bych navrhoval odvoz." odpověděl Brandon.
"A dostal jsi to rovnou do oka nebo mimo?" zeptal se Jenson.
"Těsně pod." naznačil Mikko prstem na zdravém oku, kam ho špunt zhruba trefil.
"Hm, tak to tam radši vážně zajeďte." přikývl Jenson.
"Užijte si to tu hezky, dáme vám vědět hned, jak to bude možné." rozloučil se s nimi Brandon, "A už se nevražděte!"
Celou cestu do nemocnice spolu ti dva moc nepromluvili. Brandon se radši soustředil na řízení, protože už v sobě jednu skleničku měl, a Mikka začínalo štípat to oko.
"Bolí to hodně?" zeptal se ho Brandon, když byli před nemocnicí.
"Dá se to přežít." odvětil Mikko.
"Ukaž." přistoupil k němu Brandon blíž a sundal mu z oka obklad. Mikko už na něj takřka neviděl a horní část jeho levé tváře začínala barvou připomínat přezrálý meloun.
"Hlavně že neteče krev." pokusil se ho Brandon uklidnit vtípkem.Snažil se ale zbytečně. Mikko byl totiž úplně klidný!
Z vyšetření, které se málem zdálo nekonečné, se Mikko vrátil s přelepeným okem a vražedným výrazem ve tváři.
"No maucta! Jan Žižka hadr." zasmál se Brandon, aby ho trochu rozptýlil, "Co ti řekli?"
"Napsali mi nějaký sajrajty a když se to do čtyř dnů nezlepší nebo se to bude zhoršovat, tak mám přijít, abych prej neměl něco se slznejma žlázama. Ale de facto se shodli na tom, že mám akorát pořádnou podlitinu." pokrčil Mikko rameny, naštvaný výraz z jeho tváře zmizel, "A moc se nesměj, Prokope Holý."
Brandona tím popíchl k ještě většímu výbuchu veselí.
"Já pomalu přestávám věřit, že ti něco je." kroutil Brandon nechápavě hlavou, "To nemáš ani slabej šok?"
"Ne." řekl Mikko krátce, "Ale kdybych tvrdil, že nejsem unavenej, tak bych lhal."
"Hodím tě domů, chceš?" nabídl mu Brandon.
Mikko přikývl.
"No to byla doba!" uvítal Fernando Brandona zpátky v baru.
"Jak mu je?" zajímalo Jensona.
"Je doma a spí. Až za čtyři dny se uvidí, co s tím doopravdy má. Ale řekl bych, že to nic vážnýho nebude." odpověděl Brandon a sedl si vedle Christiana.
"Tak hlavně že tak." pokýval Jenson hlavou.
"Ale začíná nám to hezky." zašklebil se Nick.
"Dej pokoj!" ohnal se po něm Jenson.
"A ty do mě nemlať!" ohradil se Nick.
"No tak sorry." hodil po něm Jason.
Nick se netvářil zrovna přívětivě, každopádně radši držel jazyk za zuby.
"Ale víte, co mě štve nejvíc?" řekl Fernando a otočil se směrem k barovému pultu, odkud je pozorovala skupinka holek, "Tohle. Stojej, koukaj, ale aby se k něčemu měly, to je nehne."
"Holt nejsou tak emancipovaný." zasmál se Nick a zavolal na ty tři holky u baru: "Hej, holky! Nebojte se, my vás neukousnem!"
Trojice kamarádek se tedy pomalu a s chichotáním přesunula k nim.
"Ahoj." pozdravila je nejodvážnější blondýna v černé mini.
"Ahoj." oplatili nejen jí, ale i ostatním pozdrav Jenson a Fernando, zatímco Nick a Christian shrábli od vedlejších stolů tři židle a vyzvali návštěvnice, aby se posadily.
"Tak, co tu oslavujete?" zeptala se pro začátek blondýna.
"Úspěchy." odpověděl jí Fernando krátce, ale tajemně.
"Počkat, a kde máte toho pátýho?" zamyslela se druhá dívka, docela hezká brunetka s krátkými vlasy.
"Dostal špuntem do oka." odpověděl po pravdě Christian a nechápal, proč se po něm ostatní tak zle podívali.
"Ale? A jak se mu to povedlo?" zeptala se nejvýřečnější blondýna, která se začínala celkem odvážně tulit k Fernandovi.
"No zrovna tady Španěl ho sestřelil." řekl bezelstně Christian. Fernando ho málem zavraždil pohledem, Nick vyprskl do rukávu.
"To seš pokaždý tak nebezpečnej?" pootočila blondýna hlavu, aby se podívala Fernandovi do očí.
"No to záleží na tom, z jakýho úhlu pohledu se na to díváš." oplatil jí provokativní pohled Fernando.
"Tak že bysme šli..." skočil jim do rozhovoru Jenson.
"No mě by to nevadilo." oplatil mu ten výpad Fernando.
Nick znovu vyprskl smíchy: "Kdybyste pokaždý neskončili rvačkou nebo hádkou, tak by tyhle vaše řeči neměly chybu!"
"To je od tebe hezký, jak se ti to líbí." otočil se po něm Jenson.
"Ale ty tvoje kecy hezký nejsou." zamračil se Nick. Jindy se nenechával strhnout k hádkám, ale Jenson ho začínal pomalu a jistě štvát. Fernando měl jen blbý kecy, ale Jenson hrozně špičkoval, a to ho vytáčelo.
"Oooo, možná že něco ztrácíš... Dávnej sen se ti splnil, jak se cítíš, tuláku po hvězdách?" znělo z rádia, zatímco se Jenson a Nick měřili nepříjemnými pohledy.
"Nechte toho, kluci." odvážil se konečně promluvit Christian, "Musíte se hádat kvůli každý pitomině? Jestli máte kdokoliv špatnou náladu, tak to řekněte rovnou, my to budem respektovat."
"Jo, tak já se hlásím jako první." zvedl Jenson ruku, "Sorry."
"Dobrý." přikývl Christian, "Nicku?"
"Vytáčely mě ty jeho řeči. Taky se omlouvám." pokýval Nick hlavou.
"Že se od něj necháte komandovat." zakroutil Fernando nechápavě hlavou.
Jensonovi se chtělo pořádně nahlas zařvat "Drž už kurva hubu!", ale včas se ovládl.
Christian se po Fernandovi ohlédl, ale ten ho zpražil tak zlým pohledem, že se Christian nevzmohl ani na pípnutí. Místo toho si akorát tiše povzdechl. Když je člověk nejmladší, nesmí si nic dovolit. To znal moc dobře i z domova. Tam byl ovšem zvyklý se za své místo na slunci rvát, vždyť i jeho odchod do skupiny byl jakýsi vzdor, chtěl dokázat, že si zpěv nevybral jen tak. Jenže i tady mu bylo od začátku, někdy taktně, někdy ne zrovna slušně, naznačováno, že má hlavně zpívat a nekecat.
Posezení ukončili někdy okolo půl druhé ráno, ovšem už bez Fernanda, který se i s blondýnkou kamsi vytratil. Se zbývajícími dvěma dívkami si kluci celkem příjemně popovídali a nalákali je na chystané koncerty.
"Kdo se cítí jako hvězda, ať zvedne ruku." usmál se spokojeně Nick, když je Brandon rozvážel do jejich domovů, a sám se přihlásil jako první. Stejně tak Christian.
"Já hlasuju za Španěla, který je momentálně indisponován." řekl Jenson.
"Ten se cejtí jako hvězda pořád, na toho tahle otázka neplatí." Zasmál se Nick, "A co že nehlasuješ za sebe?"
"Protože se pořád cítím jako někdo, kdo se rozešel s holkou, se kterou chodil přes půl roku." řekl krátce Jenson.
"Tak to potom nemůžu sloužit." pokrčil Nick rameny. Byl ve svém živlu. Byl středem pozornosti, měl za sebou pěkný večer a před sebou slibně se rozjíždějící kariéru, která slibovala mnohé. Jeho extrovertní dušička se tetelila blahem. Zároveň věděl, že tenhle pocit mu dlouho nevydrží, proto si ho chtěl užít co nejvíc.
"Klidně bych ještě někam šel." řekl.
"Tak jdi. Ale beze mě." odvětil Jenson.
"Já jsem taky dost utahanej." pospíšil si Christian.
"Nic nevydržíte." zhodnotil je Nick.
"Hele, ty noční strašidlo," otočil se po něm Jenson, "klidni hormony. Zítra máme ve studiu natáčecí den, chci se vyspat."
V tu chvíli na Nicka těžce dolehl jeden fakt, na který trochu pozapomněl. Ostatní nevydrží nespat, nežijí okamžikem, ale budoucností, nedělají zbytečně rychlá rozhodnutí jako on. Ale copak může za to, že ho to odmala takhle učili?
Náhle jím projelo vnuknutí.
"Zastav." naklonil se k Brandonovi.
"Ty tady někde bydlíš?" divil se Brandon.
"Dojdu to pěšky, zastav." zopakoval Nick své přání.
"Jen si jdi zapařit." rýpl do něj Jenson. Nick, který už stál na chodníku, se naklonil k okýnku a řekl tiše: "Trhni si."
Auto odjelo. Nick zůstal sám stát na chodníku a nepřítomně zíral na silnici a město ponořené do tmy. Vlasy mu čechral slabý vítr. Zhluboka dýchal. Potřebuje vědět, že žije, že je živá bytost. Najednou ho z tohohle rozjímání vytrhl nepříjemný pocit, že se k němu někdo blíží. Pomalu se předklonil, jako kdyby si chtěl zavázat tkaničku, ale místo toho nahmátl zbraň, schovanou pod nohavicí. Jakmile za sebou uslyšel kroky, prudce se zvedl a namířil hlaveň pistole přímo do tváře
nějakého mladíka s kapucí. Ten sebou jenom vylekaně trhl, z ruky mu vypadl kapesní nůž.
"Ztrať se odsud. A hezky rychle." řekl chladně Nick a pro výstrahu střelil mladíkovi pod nohy. Ten se okamžitě dal na zběsilý útěk.
Nick klidně vrátil zbraň na původní místo. Teprve, když se zvedal, si všiml, že na sebe tím výstřelem upozornil několik chodců. Radši se rychle ztratil. Za prvním rohem ho ale někdo dohonil.
"Kam se ženeš, kovboji?" oslovil ho ten dotyčný. Nick se ostražitě otočil. Jakmile poznal Fernanda, mírně znejistěl.
"Domů." odvětil.
"A cestou střílíš lidi?" zašklebil se Fernando.
"Když mě ohrožujou, tak ano." řekl znovu Nick krátce.
"Fajn. Ostatně, mě do toho nic není. Někdo nosí na obranu nůž, někdo bouchačku." pokrčil Fernando rameny.
"Kde se tu bereš ty?" zeptal se Nick.
"Taky du domů." řekl lakonicky Fernando, "Ať tam nemusím sprintovat ráno."
"Předpokládám, že ta dotyčná o tom nemá ani páru." ušklíbl se Nick.
"Ne." trhl Fernando hlavou, "Když dala, tak dala. Tím to hasne."
"Hm. A pak kdo z nás je nebezpečnější." dal se Nick znovu do pochodu. Fernando šel kousek s ním.
"Nejsem takovej úchyl, abych jí při tom zabíjel." zasmál se Fernando.
"Na prostřelenej nárt taky ještě nikdo neumřel." opáčil Nick.
"Stejně bych to do tebe neřek." zamyslel se Fernando, "Takovej andílek a takhle se umí ohánět bouchačkou."
"Myslím, že by jsi do mě neřekl víc věcí." pousmál se Nick. Pak už se rozloučili.

Together, forever - 3. část

14. prosince 2006 v 18:19 | NickyHayden |  1. díl - Together Forever
Na druhý den svolal Fernando kluky k sobě domů. Někde na internetu vyhrabal, že na jednom populárním rádiu budou v novinkách v hitparádě a chtěl, aby u toho byli všichni. Zkrátka to spojí s takovou menší pařbou.
"Hustý!" pokýval Nick hlavou, když uviděl Fernandovu rezidenci. Byl to normální třípokoják, ale Fernando z něj dokázal vytvořit vnitřek nějaké luxusní vily. Všechny pokoje byly krásně slunečné a světlé, stěny natřené na oranžovo, modro nebo bílo a úplně vrchol všeho byla vysoká chromovaná lampa, která stála v obýváku a která byla složená z velkých písmen.
"Přehlídl jsem něco? Máš rodiče milionáře?" divil se Nick. Christian a Mikko přišli s ním, ale překvapením dokázali sotva pozdravit. Jenson se někde zdržel.
"Ne přímo milionáře, ale téměř. A taky hodně štědrýho příbuzenstva." Řekl Fernando. Bylo na něm vidět, že se v překvapení ostatních přímo vyžívá.
"Na mě je to tu moc nóbl." řekl Mikko, "Ale je fakt, že zařízený to tu máš perfektně!"
Po pěti minutách dorazil i Jenson.
"Kde máš Janie?" rýpnul do něj Nick.
"Nevím. Vůbec mi nebere telefon. A doma nebyla." pokrčil Jenson rameny. Bylo vidět, že mu to dělá starosti.
"Za chvíli budeš mít takových na každým prstě deset." mávl nad tím Fernando rukou.
"Mě by stačila i tahle jedna." zakřenil se Jenson.
"Jinak, panstvo," vzpomněl si Fernando, "cokoliv tady uvidíte k jídlu nebo pití, klidně si berte. Jako doma."
"Jako doma? Tak to my stačí vodovodní kohoutek a sušenky." pokýval Nick hlavou. Ostatní se zasmáli.
"Třeba i tak." řekl pobaveně Fernando.
Mohutná reklamní kampaň okolo nové skupiny udělala své. Kluci ještě ani neměli natočený videoklip a už je na ulici zastavovali fanoušci, i když z velké části šlo spíše o fanynky. První větší setkání s nimi proběhlo, když se chystali na natáčení slavného televizního pořadu, kde měli mít
první televizní vystoupení. Jen co vystoupili z auta, už se k nim hrnul dav ječících pubescentek. Co chvíli vylétly z davu hlášky typu: "Jé, Jenson je ještě hezčí než na fotkách!", "Kluci, vyfotíte se se mnou?" a mnohé další.
Na místě čekala ale také Janie. Stála opodál a pozorovala ten dav.
"Ještě ani nic nedokázali a už po nich jedou." myslela si žárlivě, "Jen počkejte, chlapečci, na svou hvězdnou kariéru můžete hodně rychle zapomenout!"
"Tak jak se cítěj hvězdy?" zeptal se kluků s úsměvem Mark, když už byli všichni v relativním bezpečí hotelu.
"Jako sardinky." rýpnul si Mikko, ale Nick a Fernando, kteří byli rádi ve středu dění, dvojhlasně prohlásili: "Parádně!"
"Fajn. Tak se běžte zabydlet, do vysílání ještě zbývají čtyři hodiny, tak si udělejte pohodlí, ať jste fit." poklepal Mark po zádech Mikka, který si v tu chvíli nebyl jistý, jak si to má vyložit.
"Ts! Sami? Jsme jednou hvězdy, tak ať nám kufry odstěhuje pingl, ne? My se půjdeme saunovat!" zatvářil se Jenson jako největší megastar a kluci ho s potutelnými úsměvy následovali.
Nick ale nakonec pozvání do sauny odmítl s tím, že je zpařenej i tak. Mikko se k němu přidal, za což sklidil velký ohlas.
"A to si říkáš Fin?" smál se Christian.
"Jo. Moje nedůvěra k saunám nemá s mým původem nic společnýho." řekl krátce Mikko, "Jednou, když jsme byli na prázdninách, se v tom hotelu, kde jsme byli ubytovaný, našla v sauně mrtvola. Byl to nějakej chlap, kterej se tam uvařil, protože se rozbil zámek na dveřích. Můžu vám říct, že od tý doby jsem do žádný sauny nepách!"
"Nestraš!" otřásl se Jenson, "Jestli nechceš, nikdo tě nenutí."
"Fajn. Tak já se jdu zeptat, jestli je tam volno." zvedl se Christian z postele, na které relaxoval, a odešel.
Zatímco se Jenson a Fernando převlékali, Nick odešel na obhlídku hotelu a Mikko se s knížkou usalašil na své posteli. Asi po pěti minutách někdo zaklepal na dveře.
"Jensone, otevři, máme návštěvu!" zasmál se Fernando. Oba už byli jen tak, v osuškách.
"Hejbni sebou, ty lazare." popíchl ho Jenson, "To bude Christian, že už můžeme jít."
Svůj velký omyl zjistil hned, jak ho oslnil blesk fotoaparátu a ohlušilo šílené ječení: "Ježiši, to je Jenson! To je on! Tak už to zmáčkni, na co čekáš?!"
Jenson bleskově dveře zabouchl.
"Tak to je síla." vydechl Fernando.
"Už chápu, co znamená, že hvězdy nemaj žádný soukromí." řekl Jenson vyjeveně. Mikko se neovládl a začal se smát na celé kolo.
"Jste jedničky." ukázal klukům zdvižený palec, "To bylo skvělé entré."
Zatímco se jedna část skupiny saunovala a druhá bloumala po hotelu, Janie se ochomítala okolo jejich pokoje a přemýšlela, jak se do něj dostat.
Fernando se zrovna v tu chvíli vracel zpátky. Když uviděl Janie, na chvíli se zarazil, ale pak se usmál a zezadu jí chytil okolo ramen.
"Čau krásko! Tak co, ještě sis to nerozmyslela?"
Janie se hodně lekla, když ji tak najednou překvapil zezadu, proto se rychle vytratila. Tahle situace jí ale vnukla nápad. Ve skladu si našla ručník a převlékla se. Doufala, že na pokoji bude vážně jenom Fernando, ale možná nejlepší by bylo, kdyby tam nebyl vůbec nikdo.
"Promiňte?" oslovila kolemjdoucí pokojskou, "Byla jsem v sauně a zapomněla jsem si na pokoji klíče. Mohla byste mi odemknout?"
"Ale jistě, slečno." přikývla pokojská a bez dalších okolků jí dala náhradní klíč. Bylo na ní vidět, že už toho má za dnešek plné zuby, proto s tím nedělala žádné obstrukce a jednoduše Janie věřila.
Janie si mohla gratulovat. Ani v jednom pokoji vážně nikdo nebyl. Usoudila, že Fernandův pokoj bude ten poslední vlevo. Poznala to podle modrého tílka, hozeného přes židli. Měl ho na sobě, když přijel.
Sedla si na postel a osušku vyměnila za růžové spodní prádlo, které si vzala s sebou. Vše zatím perfektně klapalo.
"Když si Jenson bude myslet, že se mnou Fernando něco má, odejde ze skupiny!"
Konečně uslyšela klapnutí dveří. Podle hlasů a kroků poznala, že jich přišlo víc než jeden, a Fernando byl mezi nimi. Jenže nepočítala s tím, že do Fernandova pokoje vpadne jako první Nick, který si chtěl od Fernanda půjčit mptrojku.
"Hej! Co ty tady děláš?" téměř vykřikl Nick, protože takovéhle "překvapení" vážně nečekal. Samozřejmě tím zalarmoval i ostatní.
Zatímco Jenson byl v šoku, Fernando si neodpustil poznámku: "Safra, to jsou křivky..."
"Co se tu proboha vystavuješ?!" naštval se Jenson, když se vzpamatoval. V ten moment vystrčil
Mikko smějící se kluky pryč ze dveří a se slovy: "Tohle vás, pánové, nemusí zajímat." nechal Jensona a Janie, ať si své spory vyřeší sami. Vyšlo to ale nastejno, jako kdyby je tam nechal
zevlovat, protože oba zhrzení milenci dost křičeli, takže kluci slyšeli takřka všechno.
Nakonec asi po půl hodině odešla naštvaná Janie - už opět v ručníku - pryč a nahlas za sebou práskla dveřmi. Pár minut za ní vyšel i Jenson, neřekl ani popel a zavřel se u sebe v pokoji.
"To vypadá na rozchod." konstatoval Nick.
"Co tam vůbec pohledávala?" otočil se Mikko na Fernanda. Kluky tahle otázka taky zaujala.
"Vím já?" pokrčil Fernando rameny. Když viděl, jak se po něm ostatní dívají, řekl: "No kluci, snad si nemyslíte, že s ní peču! Neříkám, že bych si nedal říct, ale v tomhle vážně prsty nemám, čestný slovo!"
I když se Fernando často choval až nesnesitelně, poznali kluci, že mluví pravdu.
"Tak jo." vydechl Mikko.
"Teda, že si umí vybrat, co? By mě zajímalo, kde si narazil takovou rajdu." zašklebil se Nick.
"Co ty víš, proč to udělala. Tohle ještě neznamená, že je to rajda. Třeba jenom chtěla, aby Jenson žárlil." nesouhlasil s ním Christian.
"Jo, holka, která by se šmajchlovala cizím do postele jenom proto, abych žárlil, no to by byla teda šarže!" zasmál se Nick ironicky.
"To je věc názoru." pokrčil Christian rameny.
"Tady si ještě někdo udržuje nezkalený obraz lásky." zašklebil se Fernando, "Nejseš takhle náhodou panic?"
"Náhodou nejsem." oplatil mu úšklebek Christian, "Chceš vědět podrobnosti?"
"Jasně." vybídl ho Fernando provokativním úsměvem.
"Hm, jenže ty seš ten poslední, komu bych se s tím svěřoval." Odsekl Christian, "A přestaň se na mě tak pitomě šklebit."
Fernando nechtěl pochopitelně tuhle roztržku jen tak vzdát, ale než stačil odpovědět, vyšel Jenson ven ze svého pokoje a mírně nabroušeným hlasem se zeptal: "Za jak dlouho je ten přenos?"
"Za hodinu." odpověděl Mikko, který si nechával hodinky na ruce i na noc, tudíž vždy přesně věděl, kolik je.
"No, asi by bylo docela záhodno jít dolů za Mortem, ne?" řekl Jenson.
"Jo." odpověděl krátce Nick, který se Jensonovým výrazem nenechal rozhodit, "Možná by ti měl rovnou i najít náhradní obličej, jinak si budou myslet, že jde o pátrací relaci."
Než se do něj ovšem stačil Jenson pustit, dodal: "Hele, kámo, chápu, jak ti je, ale pokus se být trošku vstřícnější, my ani nikdo jinej za to nemůžeme."
Jenson švihl pohledem po Fernandovi. Ten nasadil tvrďácký výraz typu "kdo z koho".
"Jasně. V pohodě." odpověděl Jenson Nickovi, "Jen bych měl trochu výhrady k tomu, že za to nikdo z vás nemůže."
"Není moje vina, že taky jednou chtěla pořádnýho chlapa." odsekl prudce Fernando. Než mu Jenson stačil skočit po krku, rozkřikl se na něj ještě víc: "Co je, nelíbí se ti to? Mě se zase nelíbí, když si někdo nenechá nic vysvětlit! Kdybys byl ochotnej nechat si vysvětlit, že sem o ní vůbec
nic nevěděl a ani jsem jí nedal klíče, tudíž nemám páru o tom, jak se sem mohla dostat, nemuseli jsme se tu teď hádat! Myslíš, že mám hádky rád? Vůbec!"
"Hele, ty mi tu nic nevykládej! Neříkej, že za tebou přišla úplně sama, když si po ní jel hned už od začátku!" oplatil mu Jenson stejnou mincí.
"Aspoň vidíš, že jí věrnost stejně nic neříká." dal si Fernando ruce vbok, "Ještě mi můžeš bejt vděčnej!"
Po těchto slovech se ostatní mohli přesvědčit, že na úsloví "vyrazit s někým dveře" asi něco bude. Respektive určitě. Jenson vrazil do Fernanda takovou silou, že se jim vážně povedlo vylomit dveře z pantů.
"Nechte toho, vy cvoci!" pokusil se je Nick s Christianovou pomocí od sebe roztrhnout. To ale nemělo moc šancí na úspěch, protože Jenson je oba převyšoval o hlavu a Fernando měl vážně velkou sílu v rukou, takže nebylo zrovna lehké je udržet. Najednou se odkudsi vynořil Mikko s
kýblem vody, kdo ví, kde ho vykouzlil, a řádně ty dva rváče polil. V ten moment bylo po rvačce.
"Koukejte se uklidnit panstvo, chováte se jak malí Jardové!" řekl jim ledovým hlasem.
"A jinak seš normální?!" sekl po něm naštvaně Fernando, zatímco si utíral vodu z obličeje.
"Rozhodně víc než vy!" odsekl Mikko. Pak ale řekl podstatně mírnějším hlasem: "Hele, říkal jsi, že nemáš hádky rád.Tak se teď přestaneme hádat a začneme se chovat jako normální lidi, jo? A za tu vodu se omlouvám."
Jenson a Fernando jen přikývli.
"Koukám, že to s Icemanem máte v rodině." zašklebil se Nick.
"To bych je musel majznout po lebce ledem." oplatil mu úšklebek Mikko.
"Vždyť jsem zas tolik neřek." trhl Nick rameny.
"Já snad taky ne." otočil se po něm Mikko.
"Nenadávám ti." ohradil se mírně Nick.
"Tak díky, že je tu aspoň někdo normální." pokýval Mikko hlavou.
Nick jenom zavrtěl hlavou.
"Ty seš vážně nepředvídatelnej!"
Mikko necítil potřebu tohle nějak komentovat.
"Ne, díky, nezájem!"
"Tak si tam pro mě za mě jdi třeba nahej, v tomhle tě tam prostě nepustím!"
"Škoda že tu nemám videokameru!" zalitoval Nick a pobaveně pozoroval, jak si Fernando a Mort vyměňují názory ohledně oblečení.
"To tady ani nemám právo na vlastní názor?!" naštval se Fernando.
"Máš, ale jelikož lezeš poprvý do televize, tak nemůžeš vědět, co jak bude před kamerou vypadat!" vysvětlil mu situaci trochu prudčeji Mort.
Nakonec se po pár minutách dohodli na kompromisu: Fernando si převlékl akorát tričko, kalhoty si mohl nechat svoje. Mort si oddechl, že nejhorší část má za sebou a začal se věnovat ostatním.
"Něco nesedí?" zeptal se Mort Jensona, který se trochu dýl než je obvyklé prohlížel v zrcadle a šklebil se na sebe, jako kdyby spolkl citron.
"Ohoz je v pohodě..." odvětil Jenson, "Ale neměl bys náhradní ksicht?"
Christian a Mikko se rozesmáli a Nick uznale zvedl palec.
"Ne, to si dohodni s Nicol." ukázal Mort za svá záda, "Pokud tam teda bude místo ještě dneska."
Jakmile to dořekl, dolehl k nim zoufalý výdech: "S tebou je fakt těžký pořízení."
Kluci se rozesmáli.
"Nepotřebuješ s něčím pomoct, Nicol?" nakoukl Mort do vedlejší místnosti, kde se právě vizážistka mordovala s Fernandem.
"Ne, díky!" odpověděla mu jemně, zatímco Fernando neurvale vyhrkl: "Zalez!"
Christianovi začaly z očí téct smíchy slzy.
"Chudák Nicol." politoval Mikko vizážistku.
"Nicol je hezký jméno." zamyslel se najednou Nick, "Tak se jmenovala i moje ségra."
"Bez urážky, ale byli tví rodiče při smyslech, když vám dávali jména? Já jen, že Nick a Nicol je skoro totéž." zašklebil se Christian, který nepostřehl ten minulý čas.
"No, to je trošku delší historie." vydechl dlouze Nick, "Asi takhle: Až do poslední chvíle našim tvrdili, že budu holka, a když jsem se narodil, tak je nenapadlo žádný jiný jméno než po dědovi. Jenže v šesti letech jsem začal tvrdě prosazovat, aby mě oslovovali mým druhým jménem, a to už
byla Nicky jaksi na světě."
"Před kolika lety...?" zeptal se Mikko bez úsměvu. Nick pochopil, na co se chce zeptat, mírně trhl rameny a o stupeň tišším hlasem odpověděl: "Před devíti."
"Hej, o čem je řeč?" nechápal Christian.
"Dám ti hádanku: Když o někom mluvíme v minulým čase, tak je asi co?" podíval se po něm Mikko.
"Á, sorry Nicku." zašklebil se omluvně Christian.
"To je v pohodě." mávl nad tím Nick rukou. Přesně v ten okamžik se k nim od vizážistky vrátil Fernando.
"Tak... Kdo další?" podíval se Nick zkoumavě po ostatních. Jenson bez odpovědi zamířil do vedlejší místnosti.
"Tak co ste tam řešili?" zeptal se Nick Fernanda. Všichni ale viděli, že Fernando má o kus kratší vlasy než předtím.
Fernando si sedl na jednu ze židlí a podíval se na Nicka kritickým pohledem: "Blbá otázka."
"Hm, koukám." usmál se Nick pobaveně.
"Tvůj optimismus bych někdy chtěl vlastnit." zakřenil se Fernando.
"Na tvejch vlasech žádnej optimismus nevidím." řekl udiveně Nick.
"Byl bys radši, kdybych se tě zeptal, z čeho můžeš bejt tak vytlemenej?" nadzvedl Fernando pravé obočí.
"Odkdy ty pěstuješ něco jako takt?" divil se Nick ještě víc.
"Nesnaž se mě naštvat, jo?" doporučil mu Fernando líným hlasem a pohodlně se opřel.
"Nech ho, je to Španěl." pousmál se Mikko, když se po něm Nick tázavě podíval.
"Tak se tím řiď, jo?" mrkl po Mikkovi jedním očkem Fernando, "Upozorňuju, že ke všem výčtům mejch špatnejch vlastností patří i fakt, že jsem jedináček, takže bacha na mě, umím bejt ještě protivnější, než jak ste zatím viděli!"
Mikko jen pokýval hlavou. Docela na něj zapůsobilo, že i Fernando uznal, že se nechoval nejlépe.
Stejný osud jako Fernanda čekal ale i Nicka.
"Hele, asi budeš stejně nadšenej jako Fernando, ale ty vlasy prostě potřebujou zkrátit." řekla Nicol a kriticky prohrábla Nickovy polodlouhé vlasy.
"Dělej, jak uznáš za vhodné." pokrčil Nick rameny, "Když mě neostřiháš na ježka, je mi to celkem jedno."
"Ne, to rozhodně ne." zakroutila Nicol hlavou, "Máš jemnej obličej, tobě by ježek ani neslušel. Jen jsem myslela, že takovej ten rozčepýřenej účes, jak se teď hodně nosí, by ti slušel daleko víc."
"Klidně." zopakoval Nick svou odpověď. Pak se usmál: "Ale škoda tý barvy, co?"
"Však ona se neztratí ani v tom novým účesu." oplatila mu úsměv Nicol a začala mu prostřihávat navlhčené vlasy.
Nick se cítil zvláštně. Tohle bylo poprvé, co ho střihal profesionál, jinak se o své vlasy staral výhradně sám. Zavřel oči.
"Copak, střihám moc nebezpečně?" zasmála se Nicol.
"Ne." odvětil Nick, "Jen se nechci ochudit o to překvapení."
"Neboj, nic strašnýho to nebude." usmála se Nicol znovu.
"Nebojím se." odpověděl Nick tichým hlasem.
Kromě střihání cítil také horký vzduch fénu, gel, lak na vlasy, a když mu Nicol začala břitvou seřezávat podrůstající vlasy na krku, trochu mu naskočila husí kůže.
"Tak, můžeš otevřít oči."
Nickovi sice chvíli trvalo, než si jeho oči znovu přivykly světlu, ale i tak jasně uviděl svůj odraz v zrcadle. Chvíli na sebe jen zíral, neschopný jediného slova. Je vůbec možné, že s ním pouhá změna účesu dokáže takové věci?
"Tak co?" ptala se Nicol s úsměvem na názor svého svěřence, "Spokojenost?"
"Sto procent!" souhlasil Nick. Musel uznat, že tahle změna byla opravdu trefa do černého.
"Tak to jsem ráda." přikývla Nicol, "Teď už tě jen trochu nalíčím a budeš moct jít."
"Né, zase budu kašlat!" zaprotestoval Nick. Po minulém focení ho totiž tak štípalo v krku, že se skoro nevyspal.
"Máš alergii? Ale to jsi měl říct dřív! Naštěstí tu mám nějaký protialergický líčidla, ale příště mi takový věci hlaš rovnou!" napomenula ho Nicol.
"Omlouvám se, nevěděl jsem to, nikdy jsem se nemaloval." omlouval se Nick.
"To je v pořádku." pousmála se Nicol, "A teď zavři oči, ať ti do nich nenalítá pudr."
"Á, tady se taky zkracovalo!" uvítal Fernando se smíchem Nicka, když ho vizážistka propustila na svobodu.
"Jak vidíš." pokrčil Nick rameny.
"Sekne ti to." uznal Mikko.
"Díky." usmál se Nick.
"To znělo moc hezky." otočil se Fernando po Mikkovi.
"Udělal bys mi tu laskavost, a byl pět minut zticha, José?" usmál se na něj Mikko sladce.
"To si ještě rozmyslím. Blbečku." pokrčil Fernando rameny.
"Chlapi, zkouška mikrofonů!" zavolal je na scénu zvukař. Z předsálí už bylo slyšet první návštěvníky pořadu.
Christian jen tak ze srandy na svůj mikrofon foukl. V ten moment se z reproduktorů ozval příšerně kvičivý zvuk a zvukař ho málem proklel až do pátého kolena.
"Entschuldigen!" zakřenil se provinile Christian, který z toho leknutí přepnul na svou mateřštinu.
"Cože říkáš? Nějak jsem ohluchl." zaironizoval Jenson.
"Že se omlouvám." odvětil Christian bez úsměvu.
"To je v pohodě, spíš se omluv tomu chudákovi za pultem. Měl sluchátka, to muselo zatraceně bolet!" ukázal Jenson za svá záda do těch míst, kde tušil komůrku pro zvukaře. Ten si zrovna proklepával uši a na Christiana mávl rukou v gestu, že je to dobrý.
"Příště nás aspoň varuj." neodpustil si Fernando rýpnutí.
"Říkal jsem pět minut, ne dvě!" ozval se okamžitě Mikko.
"A to se z toho mám podělat?" otočil se po něm Fernando.
"Hele, necháme toho." vzdal se Mikko, "Nemám náladu se už zase hádat."
Fernando to přijal mlčky.

Together, forever - 2. část

14. prosince 2006 v 18:17 | NickyHayden |  1. díl - Together Forever
"Paráda kluci, jste jedničky!" gratuloval jim Mark, "S tímhle jsou hitparády naše!"
"To možná, ale hladovej hitparády dobývat nehodlám!" odvětil Nick a s požitkem si ukousl kus sendviče, který si pro všechny případy vzal s sebou.
"A co název?" zeptal se Jenson, rovněž s plnou pusou, ale zeleniny, "Jak teda zní?"
Mark se potutelně usmál, začal něco hrabat v tašce a nakonec vytáhl obrovský plakát s jednou z fotek ze včerejšího focení.
"Good Boys Together." slabikoval Nick, "No to je dobrej haluz."
O Fernanda se už podruhé pokoušely mdloby a Mikko se zeptal: "Kdo to proboha vymejšlel?"
"Skupiny se dneska jmenujou různě." pokrčil Mark rameny, "Jmenovali byste se snad radši Majerovy brzdové tabulky či jinak šíleně?"
"Nějak normálně!" zaúpěl Fernando.
"Co šílíš, mě to přijde vymakaný." smál se Nick, "Jen počkej, až začnou ty palcový titulky v bulváru! To bude teprve ta pravá sranda."
"Ty seš blbej od přírody." mávl nad tím Fernando rukou.
"Zato ty máš IQ Einsteina, co? Divím se, že tě ještě nenominovali na Nobelovu cenu." opáčil Nick. Ostatní začali pokuckávat.
"To víš, čekaj, že prej jsem ještě mladej." vrátil mu to Fernando.
"Tak to se asi nedočkaj, ty z tý puberty totiž jen tak nevyrosteš." Mávl nad tím Nick rukou. Opět se ozvalo tlumené zakuckání.
"Zato ty jsi byl dospělej už v deseti, co?" řekl jízlivě Fernando.
"Aspoň se netvářím, že jsem sežral všechnu moudrost!" naježil se Nick.
"A já snad ano?! Jen chci, abysme se jmenovali normálně, to je celý!" zaúpěl Fernando.
"A jak teda?" zeptal se Nick a založil si ruce.
"Nevím!" zavyl nešťastně Fernando.
"Tak vidíš! Chceš to měnit, ale o dalším postupu nemáš ani páru! Jak říká můj brácha - seš dežo."
Fernando si ulevil několika slovy ve své rodné řeči, ale Nick jim naneštěstí rozuměl. Než se do něj stačil pustit, vstoupil mezi ně Mark a rázným gestem je odtrhl od sebe jako rozhodčí na hokeji.
"Na tohle laskavě zapomeňte, a pokud se chcete zabít, tak jinde!"
"Za to, co mi řekl, bych normálnímu člověku rozbil hubu!" štěkl Nick naštvaně.
"A ty si myslíš, že já jsem na tom jinak?" zeptal se ho vyzývavě Fernando. Nick se napřáhl a Mark už ho neudržel. Začali se rvát.
"Nechte toho vy kreténi!" vykřikl napruzeně Mikko a spolu s ostatními se je pokusil roztrhnout. Když je zvedali ze země, strčil Fernando ještě naposledy do Nicka. Ten spadl na zem, košile se mu poodhrnula a odkryla velkou jizvu na břiše. Všiml si toho akorát Jenson. Nick zpozoroval, že se na něj Jenson dívá a se zatvrzelým výrazem si shrnul košili zpátky.
"Co takhle se omluvit?" naznačil Mikko Fernandovi. Ten se nejdřív nadechl a v očích se mu zlostně zablýsklo, ale pak rezignovaně vydechl a řekl: "Jo, fakt sorry, Nicku, tohle mi ujelo. Sorry."
"Jo. Dobrý." pokýval Nick hlavou. Pokradmu se podíval na Jensona, který ho stále pozoroval, ale uhnul pohledem.
Jenson si odchytil Nicka na odchodu ze studia.
"Odkud máš tu jizvu?"
"To je moje věc, ne?" řekl Nick podrážděně.
"Já jen, že to vypadá, jako když ses potkal s nosorožcem." zašklebil se Jenson.
"Ne, jenom s havárkou. Tohle je památka." vydechl Nick.
"Jakou?" zeptal se opatrně Jenson.
"Letadlovou. Takže bych měl vlastně bejt rád, že vůbec žiju." pousmál se Nick. Vypadalo to všelijak.
"To teda." přikývl Jenson, "Tak čau." řekl a chtěl odejít, ale Nick za ním zavolal: "Mám byt jen kousek odsud, nechceš zajít?"
Jenson se udiveně otočil a pak souhlasil: "Jasně, mám spoustu času."
Nickův byt byl malý, ale útulný. Byl to byt 1+1, přesto mu plně dostačoval.
"Dáš si něco?" zeptal se Nick.
"Kafe. A mám hlad jak vlk." řekl Jenson vyčerpaně.
"Jasně." usmál se Nick a za chvíli se vrátil s kafem a sušenkami.
"Díky." řekl Jenson a požitkářsky si ukousl kus sušenky.
"Nic jinýho tu bohužel nemám, nestihl jsem dojít na nákup a teď se mi do obchodu fakt nechce." omlouval se Nick.
"Chápu tě." pokýval Jenson hlavou. Pak pohledem zavadil o pár fotek ležících na stole.
"Můžu se podívat?"
Nick je rychle prolítl, dvě vytáhl a zbytek mu podal, "Tyhle jo."
"To je tvoje rodina?" zeptal se Jenson.
"Hm." přikývl Nick, "Tohle je můj starší brácha Sven." začal ukazovat na jednotlivé osoby.
"Brácha "dežo"?" usmál se Jenson.
"Jo, to je on." zasmál se Nick.
"A tohle je kdo?" ukázal Jenson na další postavy.
"Ségra s mámou." odpověděl Nick. Přes tvář mu přeběhl mírný stín, ale Jenson si toho nevšiml.
"Pěkná rodinka." usmál se Jenson a odložil fotky, "Určitě je máš moc rád."
"To víš, že jo." oplatil mu Nick úsměv, "A co tvoje rodina? Povídal jsi něco o strejdovi a tetě, pokud si dobře vzpomínám. Ty nemáš rodiče?"
"Ne." řekl Jenson, "Zemřeli při autonehodě."
"To je mi líto." řekl Nick.
"Jo." pokýval Jenson hlavou, "Tenkrát mi bylo dvanáct. Vraceli jsme se domů z návštěvy a jeden debil to do nás napral. Já jsem seděl vzadu, takže jsem měl štěstí, ale moji rodiče už ne." pak se Jenson chvilku odmlčel a rychle proletěl zbylé dvě fotky, "Co tvůj táta? Nikde ho nevidím."
"Jeho jedinou fotku jsem ztratil. Pěkně mě to štve, ale je to tak."
"Dokážu si představit, jak asi vypadá." řekl Jenson.
Nick zpozorněl: "Jak to?"
"Po mámě nejseš." usmál se Jenson. Nick se taky zasmál.
"Jo, to jo. Ale Sven je mu podobnější."
"Nechci se moc vyptávat, Nicku," začal trochu nesměle Jenson, "Ale proč nemáš novější fotky? Tyhle jsou už dost starý."
Nick chvíli mlčel.
"Původně jsem ti to nechtěl říkat, ale... Vidíš, Jensone, ty jsi přišel o rodiče. Já zase o mamku a o Nicky."
"To je mi líto." řekl smutně Jenson, "Jak je to dlouho?"
"Devět let. Bylo to, když vyhořel náš dům. Táta a Sven nebyli doma a já jsem to přežil spíš zázrakem. Jo, život není jen procházka růžovým sadem."
"Nazval bych tě dítětem štěstěny v otázce tvého holého života. Protože podle toho, co jsem slyšel, jsi už dvakrát utekl hrobníkovi z lopaty." pousmál se Jenson.
"Kdyby jen dvakrát." mávl Nick rukou.
"To seš takovej smolař nebo nešika?" zasmál se Jenson.
"Možná oboje." pokrčil Nick rameny. Pak začal o něčem jiném: "Co si o skupině myslíš ty?"
"Že to bude zázrak, když se nesežerem." rozesmál se Jenson, "Aspoň teda já, ty a Fernando. Mikko se jen tak vyprovokovat nenechá a Christian je pravděpodobně svatej, jak řekl Fernando."
Když Jenson viděl, jak se Nick tváří, dodal: "Doufám, že neplánuješ pomstu?"
"Snad si nemyslíš, že z toho vyjde beztrestně?" usmál se Nick škodolibě, "Ale neboj. Na tohle mám osvědčenej fígl. Mám pár známejch ve Španělsku. A z průzkumu bylo dokázáno, že většina lidí, kteří se jmenují Fernando, nemá ráda, když se jim říká Nando. A řekl bych, že tohle bude určitě i Alonsův případ."
"Jsi - li sebevrah, nezakazuji ti to." pokrčil Jenson rameny.
"Já si věřím." usmál se Nick.
"Někdy až moc." zašklebil se Jenson, "Já tě až obdivuju, Nicku. Seš ohromně sebejistej na to, jak..."
"Dopověz to." vyzval ho Nick, když se Jenson neodhodlal k tomu, aby nakousnutou větu dopověděl.
"Na to, jak seš malej a mladej." rozhodil Jenson rukama.
"Je mi dvacet čtyři, ty dežo!" vyprskl Nick.
"Dvacet čtyři?" vykulil Jenson nevěřícně oči, "Ty jsi o dva roky starší než já?!"
"To víš, já se nezdám." rozesmál se Nick, "Ale ty taky ne. Tipl bych tě teda na staršího."
"Jo, taky už se mi stalo, že mě jednou revizor seřval, jaktože jedu na poloviční jízdenku a když jsem mu ukázal průkazku na slevu, málem to s ním švihlo." pokrčil Jenson rameny.
"Jo, já to znám zase obráceně." zasmál se Nick, "Mě se divili, proč jezdím za plnou. Ale ať neodbočujeme od tématu. Jak se těšíš na naše první vystoupení?"
"Jo, tak zatím to neřeším, ale jak se znám, tak hodinu před začátkem mě určitě přepadne hrozná tréma." přiznal Jenson.
"Já už se nemůžu dočkat." Řekl Nick, "Úplně miluju, když můžu lidi bavit."
"Jo, to už jsem si všiml." zasmál se Jenson, "V životě jsem neviděl takový trdlo jako seš ty."
"A to jsem ještě nic nevyved." upozornil ho Nick. Jenson na to reagoval jednoduchým výkřikem: "Ježišmarja!"
Druhý den se setkali opět před studiem.
"Zdar chlapy! Tak kolik jste spolykali vajec?" pozdravil se Nick s Fernandem, Mikkem a Christianem.
"Hodně, od rána polykám jedno vejce za druhým." zasmál se Christian.
"Hele, Jenson si vede společnost!" ukázal Mikko na právě přicházejícího Jensona, který se držel za ruku s vysokou blonďatou dívkou. I takhle z dálky bylo vidět, že je velice pohledná.
"Teda, Mark se zjančí. Pro veřejnost bysme měli být sólo!" strašil Nick.
To Fernando měl na věc trochu jiný názor: "Ale vkus má, to se Jensonovi musí nechat."
To už k nim oba došli.
"Nazdar Jensone!" pozdravil ho Nick, "Že by roztomilá sestřenice z Austrálie?"
"Kdo? Já?" obrátil Jenson narážku a pustil svojí blonďatou slečnu.
"Jestli nosíš sukně a spíš s chlapama, pak ano." zakřenil se Fernando.
"Hahaha." zašklebil se na něj Jenson.
"Hele kotě," přitočil se Fernando k dívce, "Jestli máš zájem, dneska večer jsem volnej."
"Dej si studenou sprchu a zařaď zpátečku, blbečku." zpražila ho briskně dívka, zatímco Jenson po něm okamžitě vystartoval.
"Neblbněte!" usměrňoval je Nick. To už se ale u nich objevil i Mark.
"Co je to tu za rozbroje?"
Jenson a Fernando se po něm otočili, ale neříkali nic.
"Jenom tady dva páni si vyměňují názory." snažil se situaci zachránit Nick.
"Fajn. Tak doufám, že si je už vyřešili. Jedeme." smetl Mark jedním šmahem tenhle problém ze stolu.
"Ehm." zastavil ho ještě Jenson, "Tohle je moje přítelkyně Janie. Může jet s námi?"
"Co?" otočil se po něm nejdřív Mark, jako kdyby nevěděl, co po něm Jenson vlastně chce, "Jo tak... Hele, nezlob se, ale nebyl by to nejlepší nápad."
"Tak... Nezlobíš se?" otočil se Jenson pro změnu na Janie.
"Ne, v pohodě. Takže jak jsme se domluvili." odpověděla Janie sladkým hlasem a na rozloučenou Jensona dlouze políbila. Kluci se po sobě pobaveně podívali. Jakmile Janie odešla, začali si Jensona dobírat.
"Že ses tu dneska vůbec ukázal!" křenil se Mikko.
"To je lék proti trémě?" přisadil si Nick.
"Husí kůži dokáže rozehřát určitě skvěle!" připojil se Christian.
"Nechte ho, je to osobnost!" otočil se po Jensonovi významně Fernando.
"Hahaha." sjel je všechny Jenson zdrcujícím pohledem, "Jste vážně vtipní, pánové."
"Třeba má ta kost stejně hezkou ségru." zašklebil se Fernando.
"Maximálně ošklivýho bráchu." sekl po něm Jenson, "Vážně toho nechte, chlapi, jste trapný."
"Tady se někdo nevyspal." pokrčil Nick rameny. Myslel to přesně tak, jak to řekl, ale každý si to vyložil po svém.
"Teda Nicku, tys tomu dal korunu!" chechtal se Mikko.
"Ale myslel jsem to přesně tak, jak jsem to řekl. Žádný jinotaje nebo dvojsmysly!" upozornil ho Nick a nasedl do auta.
"Teda, chtělo by to maják. A na kapotu nápis "nadměrný náklad"." poznamenal Mikko, když uviděl ohromný náklaďák, který převážel aparaturu.
"Tak to sem zvědavej, co budeš říkat za rok, až pojedeme turné!" zasmál se Fernando.
"Nejseš zrovna skromnej." rýpl si Jenson.
"Nemám důvod." usmál se na něj Fernando nejsladším úsměvem, kterého byl schopen.
"Jo, to je přece celej Nando, ne?" usmál se na Jensona spiklenecky Nick.
"Neříkej mi tak!" vyletěl okamžitě Fernando, "Tuhle zkomoleninu nemám ani trochu rád!"
Až na tuhle drobnou hádku proběhla cesta hladce. V klubu Ginger kluky trochu ovládla tréma a začali horečně vypilovávat poslední detaily.
"Já tam nevylezu." kvílel Christian, "Připadám si jak cvičená opice! Hele, ta je roztomiloučká, pojďte se na ní všichni podívat! Nemám rád, když na mě někdo upřeně civí, ještě když mě má posuzovat!"
"Utěšuj se tím, že si začnou špitat něco o dětech, jakmile se tam objevím já," přitočil se k němu Nick, "a něco o rodinách, když uviděj Mikka."
"Přestaň už Jensone, rozezpívanej už seš určitě dost!" dolehl k nim z druhého konce místnosti Mikkův mírně naštvaný hlas.
Fernando se je pokusil rozptýlit: "My jsme se před zkouškama ve škole vždycky uvolňovali takhle." řekl a začal srandovně blbnout, "A to je to co chcem, dělat svůj originální Gangsta - Hop, který vyrábíme se smyslem... Ty čuráku, ty se mi směješ!"
Zabralo to, kluci byli v takovém rozpoložení, že se zasmáli i takovéhle kravině a nálada se značně uvolnila.
"Tos vymejšlel ty?" smál se Nick.
"Kdo jinej." zazubil se Fernando. Najednou se u nich objevil Mark, chytil Jensona za rameno a řekl: "Tak kluci, vaše chvíle přišla, tak to nezvorejte!"
Nick na něj vytřeštil oči, strčil si špičky prstů do pusy a začal předstírat, že samou nervozitou horečně okusuje svoje nehty.
"Vtipný." Ohodnotil to Mark suše a vrátil se zpět na pódium. Pak už jen slyšeli jeho hlas: "Dobré odpoledne! Dovolte mi, abych vás přivítal na prvním vystoupení nové skupiny na hudebním nebi. Je jich pět, jsou mladí, jejich hudba vás dokonale ovládne, každý z nich je jiný a říkají si Good Boys Together!"
Kluci vyhopsali jeden po druhém na pódium, zamávali divákům, nebo spíše přítomným novinářům, a ještě než začali zpívat, skočil Fernando po mikrofonu: "Jo, tak nás tu máte! Tohle je náš první singl, a slibuju, že od teď už to bude jen lepší!"
Fernando se na sebe vůbec pokoušel strhnout většinu pozornosti, za své rapové vystoupení dokonce sklidil potlesk. To se ale nezamlouvalo Jensonovi, který taktéž chtěl být co nejvíc vepředu, takže mezi nimi během chvíle vznikl takový boj, že Nickovo vystoupení bylo doslova
vysvobozením. Nick zpíval sice jemně a jako poslední, ale jeho obrovské charisma, do té doby jakoby schované kdesi v pozadí, najednou všechny zcela ovládlo a dalo jasně najevo, kdo kam patří.
"Hele, první fanynky." strčil po skončení vystoupení Christian do Nicka. U baru stály dvě starší dámy a upřeně je pozorovaly. Oba kluci se rozesmáli. To už u nich ale byli reportéři a fotografové.
Zlatej Chico, napadlo otráveně Mikka, když ani po půl hodině neměli lovci senzací dost a pořád je fotili. Jedna z reportérek si odchytila Jensona a dělala s ním krátké interwiev. Pochopitelně došlo i na klasickou otázku: "A co přítelkyně? Máte?"
Jenson zachytil Fernandův škodolibý úsměv. Jasně, Mark jim přece jasně řekl, že přítelkyně jsou pasé, snižuje to kredit u fanynek...
"Hm, co na to říct…" zasmál se Jenson nervózně, "Rád bych měl nějakou hodnou dívku, ale... Zatím nic vážného neprožívám."
Co ovšem nemohl tušit bylo, že Janie se na záznam z tiskovky dívala. Odpadla jí hodina stepu a tak slyšela a viděla úplně všechno.
"Cože?!" vrhla se zuřivě k televizi, "Co to ten debil žvaní?! Jen počkej, ty parchante!"
Po skončení tiskovky si kluci u baru připili na úspěchy a začali rozebírat své první úspěšně zvládnuté vystoupení.
"Tak co, že to nakonec nebyla taková hrůza?" otočil se Nick na Christiana.
"Klidně bych si to dal ještě jednou." usmál se Christian, "Vážně se těším, až budeme hrát pořádný koncerty. Z podia to člověk vidí úplně jinak než ze zákulisí."
"To platí hlavně pro vás." neodpustil si Mikko rýpnutí a významně se podíval na Jensona a Fernanda.
"Jo, v zákulisí bych ti rozbil hubu." vzpomněl si Jenson rázem na "souboj" s Fernandem, "Co mi lezeš do projevu?"
"Tak to se omlouvám!" řekl cynicky Fernando, "Tys nějakej měl?"
Než se Jenson stačil urazit, objevil se u baru Mark a poklepal klukům na ramena: "Jste kabrňáci, kluci. Od zítřka bedlivě sledujte hitparády v rádiích, váš první singl bude mít premiéru! Za tu námahu si teď dejte dva dny voraz..."
Kluci ho přerušili veselým zavýsknutím.
"...a pak se vrhneme na váš první klip. Naučíte se choreografii, jak se pohybovat před kamerou a tak. Za týden bysme to měli stihnout jako nic, teda pokud se nebudete flákat. A když to půjde dobře, přijde první televizní vystoupení, nahrávání prvního CD a pak vaše první turné. Co vy na to?"
"Bereme!" vyhrkl Jenson.
"Jasně!" připojili se Nick s Christianem.
S prvním dnem volna naložil každý s kluků po svém. Kromě Fernanda, který šel oslavit úspěch se svými kámoši, ho ostatní čtyři kluci strávili relaxací na gauči před televizí. Byla to paráda, mít konečně chvilku pro sebe!

Together, forever - 1. část

14. prosince 2006 v 18:16 | NickyHayden |  1. díl - Together Forever
Byl slunečný den. Teplý, ale ne parný. V předsálí nervózně přešlapovalo asi patnáct kluků. Čekali, až mladá blonďatá slečna vyvolá jejich jméno. Někteří mezi sebou nadšeně debatovali, jiní si ještě na poslední chvíli opakovali texty nebo se rozezpívávali.

"Když tě slyším, začínám si věřit." okomentoval zpěv jednoho z uchazečů kluk přibližně ve věku dvaceti let, což byli ostatně skoro všichni, s vlnitými hnědými vlasy, v bílém triku s límcem a pruhy na rukávech. Nemyslel to však zle nebo škodolibě. Smích přerušilo otevření dveří, ze kterých zamračeně vyšel černovlasý kluk, neřekl ani popel a odešel ven na ulici.

"Hm, další vykopnutej." zaksichtil se ten hnědovlasý vtipálek.

"Fernando Alonso." ozvalo se jméno dalšího uchazeče.

"Jen počkej, Jensone, já ti ještě ukážu, co si myslím o tvém egu." zvedl se Fernando a sebevědomě se usmál.

V malém sále seděla čtyřčlenná porota mužů. Jeden z nich se Fernanda zeptal: "Tak nám o sobě ještě něco pověz. Datum tvého narození a informace, že jsi Španěl, nám moc neřekne."

Opálený Fernando s dlouhou hřívou tmavě hnědých vlasů, jak se sluší a patří na řádného Španěla, se usmál: "Prostě jsem Španěl a přišel jsem vám zazpívat. Teda aspoň se o to pokusím, zbytek je na vás."

Muži se pobaveně usmáli, ale už se ho na nic neptali. Fernando odzpíval, tedy, jednu spíš odrapoval, dvě písničky a vyčkávavě se zadíval na porotu.

"Tak co myslíš?" podíval se po něm muž, který ho oslovil už když přišel.

"Já radši nemyslím, když jsem dneska viděl, jak to lítá." řekl trochu nervózně Fernando a podrbal se na hlavě, "Ale vsadil jsem se s jedním z kluků, že se mi to povede, tak... Doufám."

Muž se usmál, "Tak fajn. Tak to běžte zapít. Ale ne moc, ať seš za týden funkční. My ti pošleme poštou pozvánku k nám do studia, tam se dozvíš víc. A zatím nashledanou."

Mezitím, co Fernando namáhal své hlasivky, vtrhl do předsálí další kluk. Měl po uši dlouhé světle hnědé vlasy a oproti ostatním vypadal bledě.

"Ještě mě nevolali?" vyhrkl.

"Ctěné jméno...?" zeptal se Jenson.

"Nick Heidfeld."

"Ne." zavrtěl Jenson krátce hlavou. Nick si rezignovaně sedl na Fernandem uvolněné místo a zavrčel: "Nesnáším MHD!"

"Copak ti provedlo?" zašklebil se Jenson.

"Právě jsem zjistil, že naštěstí nic." usmál se Nick.

To už se otevřeli dveře a v nich stál Fernando. Opatrně je zavřel, rozhlédl se po ostatních a pak radostně zařval: "Vzali mě!"

Jenson se k němu nadšeně vrhl, dalších asi pět kluků mu uznale poklepalo na rameno.

"Seš dobrej!" řekl s úsměvem Jenson.

"Že to slyším zrovna od tebe!" zazubil se Fernando. Pak si všiml Nicka.

"Hele, to je moje místo!"

"Tak to sorry, ale já se asi jen tak nezvednu. Právě jsem vytvořil světovej rekord v běhu na dva kiláky." řekl Nick unaveně.

"MHD?" pousmál se Jenson.

"Jo. Než abych tvrdnul v nějaký blbý dopravní zácpě, tak jsem vystoupil a doběhl to po svejch." přikývl Nick, "A navíc, ty vypadáš spíš na to, že teď odtud hezky vyběhneš a půjdeš to oslavit."

"Ho ho, tak to se pleteš!" zasmál se Fernando, "Já si tu na vás hezky počkám, ať vím, s kým budu mít tu čest."

"Christian Klien!" ozvalo se jméno dalšího.

Hned u dveří se pohnul možná nejmladší kluk, co na castingu byl, s piercingem v uchu a nervózně zatnul pěsti.

"Alles gutte!" zavolal na něj Nick.

Christian se nejdřív nechápavě otočil, pak se ale usmál a odpověděl: "Danke."

"Co to mělo bejt?" divil se Jason.

"Můj mateřský jazyk." usmál se Nick, "A jeho pravděpodobně taky."

"A odkud seš?" ptal se Fernando.

"Z Německa." odpověděl Nick.

"Jasně, už ti věřím." zašklebil se Fernando, "Všichni Němci maj v angličtině stejně blbej přízvuk, a ty ho nemáš ani náhodou."

"No tak si nevěř, nebyl bys první ani poslední." pokrčil Nick rameny, "A co ty? Co seš zač?"

"Toto je Fernando Alonso, náš neodolatelný Španěl." předběhl Jenson Fernanda s odpovědí, "Mimochodem, na to ses sice neptal, ale to už je detail - já jsem Jenson, Anglie, ale už dlouho jsem tam nebyl."

"Fajn." pokýval Nick hlavou. Najednou se z vedlejší místnosti ozval obrovský řev, vzápětí z ní vyběhl Christian, oči rozšířené radostí.

"Jooooo! Vzali mě! Vzali!"

Zase se gratulovalo a poté ho Fernando vzal okolo ramen a řekl Jensonovi a Nickovi: "Kdyby jste vy dva náhodou prolezli, máte nás jistý."

-.-

Jenson trošku nervózně otevřel dveře do maskérny a rozhlédl se. Bylo v ní docela živo. Pár metrů od něj seděl na židli jakýsi blonďatý kluk, který vypadal jako dítě, co tam náhodou zabloudilo. Když se ale otočil a promluvil tichým, ale pevným hlasem, Jenson poznal, že to žádné dítě není.

"Ahoj." pozdravil ho kluk, kterého právě přečesávala kadeřnice, "Já jsem Mikko, a ty?"

"Jenson." odpověděl Jenson a podal Mikkovi ruku.

"Fajn." přikývl Mikko a chtěl ještě něco říct, ale v tu chvíli vešel dovnitř z druhé místnosti i Fernando.

"Buenos dias!" zvolal radostně Jenson a přátelsky se s Fernandem objal.

"Kdo přišel?" vešel dovnitř asi čtyřicetiletý muž, který seděl v porotě, "Á, Jenson! No to je fajn, že už seš tady aspoň ty, ale stejně nám ještě schází pátej. Kde jen vězí? Tohle ať si nezvyká, pozdní příchody já netoleruju… Jo mimochodem - já jsem Mark Northon, váš manažer." představil se Mark Jensonovi.

"Těší mě." potřásl si s ním Jenson rukou. To už stál v místnosti i Christian, takže tam teď bylo docela rušno.

"Čau Jensone! Kdes byl?" zeptal se Christian Jensona.

"Sám nevím, jak se mi povedlo nabrat takovou sekeru." pokrčil Jenson rameny.

"Vy máte ohromnou výhodu, že se už takhle znáte. Já znám zatím akorát tady Fernanda." ozval se Mikko.

"Vždyť my se známe akorát z castingu." mávl nad tím Jenson rukou, "Jo, ty přehlede," otočil se na Fernanda, "kdo je ten pátej?"

Fernando se usmál, ale než stačil cokoliv říct, otevřely se dveře a do nich vběhl Nick, který se ještě ke všemu málem přizabil o práh.

"Tohle." usmál se Fernando a ukázal na zvedajícího se Nicka.

"Zase MHD?" dobíral si Nicka Jenson.

"Ne, tentokrát vlastní blbost." zavrtěl Nick hlavou, "Byl jsem si zahrát tenis a naivně jsem se domníval, že to stihnu."

"Tak hlavně že jsi dorazil a nezabil ses." neodpustil si Mikko, "Mimochodem, já jsem Mikko."

"Celým jménem...?" zeptal se Nick a nadhodil si batoh, který měl na zádech.

"Räikkönen." odpověděl Mikko.

"Si děláš srandu, ne?" otočil se po něm Christian, "Nejseš ty náhodou brácha Kimiho?"

"Dvojče." přikývl Mikko.

"Hele kluci, když už jsme u těch jmen," začal Mark, "ty," ukázal na Fernanda, "jak se jmenuješ úplně celým jménem?"

"Fernando Alonso Díaz." odpověděl Fernando, "Proč?"

"Fajn. Odteď budeš Fernando José Alonso Díaz. Zní to líp. Každej Hispánec musí mít dlouhý jméno, jinak to nebude dostatečně přitažlivý."

"Cože?!" vyděsil se Fernando, "Mám se vydávat za teplouše nebo co?"

"José nepřijel." Rýpl do něj Mikko a zvedl oči ke stropu. Fernando si ho změřil pohledem, ale neřekl nic.
"Hele, takhle to bude lepší, věř mi." jednou větou ho uťal Mark, "No a co ty? Seš jenom Christian Klien?"

"Jo." přikývl znepokojeně Christian, protože si nebyl jistý, jestli ho taky nebudou chtít přejmenovat.

"Tak to je v pohodě." usoudil Mark a Christianovi se nesmírně ulevilo, "Tebe taky necháme," ukázal na Mikka, který se na něj vděčně usmál a pak se otočil na Nicka: "Co ty?"

"Heinz Nicholas Heidfeld, neboli Nick." odpověděl Nick neutrálně.

"Ať tě ani nenapadne vyrukovat s takovým jménem na veřejnosti, od teď seš jenom Nick, ano?" přikázal Mark.

"Já bych vám svoje jméno taky neříkal, kdybyste se výslovně nezeptal." pokrčil Nick naprosto klidně rameny.

"Já jsem Jenson Button, pokud se vám to nezdá, můžete mi za příjmení přidat Smith podle tety a strejdy, u kterejch žiju, ale nic jinýho nechci!" řekl předem Jenson.

"Dobrá, seš Jason Buton - Smith." pokrčil Mark rameny, "Jenson Button je stejně moc obyčejný."

"Já bych neřekl." odvětil Nick. Když se po něm ostatní podívali, dodal: "Kdo se dneska jmenuje Knoflík? To je jak z Tolkiena."

Kluci se pobaveně zasmáli.

"Tak, a teď vás předám do rukou vizážistů, připraví vás na vaše první focení." řekl Mark a nasměroval kluky do druhé místnosti. Tam už čekala ta paní, která před chvílí česala Mikka, spolu se zhruba pětadvacetiletým mladíkem v černém tílku. První přišel na řadu Fernando.

"Ty vypadáš, že s tebou moc práce nebude." změřil si ho stylista, který se jim představil jako Mort, "Jen si místo toho červenýho tílka zkus vzít tohle modrý triko, půjde ti to líp k pleti. A rozdělej ten culík!"

Fernando poslušně splnil příkazy a za pár minut se už prohlížel v zrcadle.

"Jo, fajn, tohle půjde." přikývl Fernando, "Jen mi strašně padaj vlasy do očí."

"Natužím ti je a už padat nebudou." řekla kadeřnice a odvedla ho zpět do vedlejší místnosti.

Pak byla řada na Jensonovi.

"Sundej ten řetěz!" řekl stylista nesmlouvavě a sám Jensonovi sundal z krku tlustý řetízek.

"Hej, co blbneš, to je můj talisman!" vylekal se Jenson, ale odpor nekladl.

Nick, Christian a Mikko se začali pochechtávat.

"Nicol!" zavolal Mark na kadeřnici, "Vezmi je potom všechny rovnou za Chicem! Ať to nezdržujem."

"Chico? U vás fotí pes?" zeptal se Nick a ostatní se rozesmáli.

"Já mu jméno nevybíral." odvětil Mark.

"Tak, a teď sundej tu džínovku a navlíkni si tohle." pokračoval Mort ve své práci a podal Jensonovi bílou košili a oranžové sluneční brýle.

Jenson se zakřenil, jako kdyby spolkl citron, ale nakonec se do toho navlíkl.

"Připadám si jako debil." řekl upřímně.

"Zvykneš si." odbyl ho Mark, "Christiane, teď ty."

Christian vyfasoval jenom zelenou košili, ale největší šok zažil, když ho Mort odevzdával kadeřnici.

"Nicol, prosím tě, sundej mu ty nemožný kotlety."

"Ne!" vykřikl vyděšeně Christian, "Víte, jaký úsilí mě to stálo? A Fernandovi jste je nechali!"

Když se potom viděl v zrcadle, vzmohl se jen na tichou větu: "Bože, kam jsem to vlezl..."

"Ty si vem tohle." podal Mort Mikkovi těsné bílé tričko s polodlouhým rukávem a světlé volnější džíny.

"To si můžu rovnou nechat to svoje, co se týče barvy." ohradil se Mikko.

"Ale tohle bude před foťákem vypadat líp, věř mi." řekl Mort a doslova mu vrazil oblečení do ruky.

Pak už zbyl v místnosti jenom Nick.

"No... A co s tebou?" podrbal se Mort na hlavě a změřil si pohledem Nickovu hnědo - bílou košili a hnědé manšestrákové kalhoty do zvonu.

Nick jen pokrčil rameny.

"Já bych mu dal něco takovýhleho..." řekl Mark a zalovil v šatníku.

"Koukám, že si na Nickovi dávaj záležet." řekl ironicky Fernando.

"Já se nedivím. V tom, v čem přišel, by ho Mark před kameru nepustil ani za nic. Vlastně nikdo, kdo má jen špetku estetického cítění, by ho před ní nepustil ani za nic." řekl Jenson.

"To mě je upřímně jedno. Mě štvou ty vlasy." zavrčel Christian.

"O tom mi vyprávěj!" otočil se po něm Fernando, "Jak mi to natužila, tak se mi ty vlasy nehejbou a jsem z toho celej nesvůj."

"Člověče, ty nevíš co chceš!" rozesmál se Mikko.

"Ty se moc nesměj, já tě obdivuju, že seš v tom trikotu schopnej vydržet." otočil se po něm Fernando.

"Mě to nevadí." pokrčil Mikko rameny, "Já nejsem Španěl."

To už ale vešel do místnosti Nick. Ostatní se po něm otočili a zůstali zírat.

"Nicku, seš to ty?" dostal ze sebe nakonec Jason.

"Jo. Jen mám na sobě asi tunu make-upu a jiný oblečení." pokrčil Nick rameny. Žlutá košile s několika malými nápisy a krátkými rukávy mu skvěle padla, decentně ji doplňovaly tmavě modré volné rifle, vlasy, které měl předtím natužené gelem a rozčepýřené měl teď sčesané podél hlavy a mírně zesvětlené melírem. Jelikož měl vlasy střižené "do podkovy", vypadalo to zajímavě a hezky.

"Tak kluci, teď vás tu mám hezky všechny, tak si tady stoupněte a..." začal je okamžitě dirigovat fotograf Chico za přihlížení Marka.

Kluci strávili ve fotoateliéru dobré dvě hodiny a ke konci byli docela utahaní.

"Tak a teď si půjdeme zaběhat." rozhodl choreograf Steve, který jejich pokusům o modeling přihlížel. Když kluci nesouhlasně zamručeli, řekl: "Kondička se vám bude na podiu náramně hodit."

"Jo, tak jestli jde o kondičku, tak to mě vynechte!" zaradoval se Nick.

"Ne ne, to se týká všech!" zamítl to Steve.

"Skutečně?" zeptal se Nick a vzápětí vystřihl sestavu, za kterou by se nemusel stydět ani ostřílený cirkusák..

"Mám černej pás v karate a dva roky cvičím Capoeiru, ještě něco?" usmál se vítězně.

"Tak fajn. Když nechceš, můžeš už jít domů, ale nezapomeň zítra přijít." propustil ho Steve a Mark jen přikývl.

"To není fér!" zaskuhral Fernando.

"Ale ne, půjdu s váma, ať netrhám partu." svolil Nick.

Steve s nimi oběhl celý park nedaleko od studia.

"Tak, a už víme, kdo z vás má nejhorší kondičku." řekl Steve a kriticky se podíval po Christianovi, Mikkovi a Jensonovi, kteří se váleli na zemi. Fernando seděl vedle nich, zatímco Nick se ještě protahoval.

"Když řekneš, kdo jí má nejlepší, bude to kratší." otočil se po něm Nick.

"Moc se nevytahuj, nebo ti to osladím." pohrozil mu Fernando.

"Nemusíš bejt tolik ohleduplnej, já bych ti to rovnou nasolil." odpověděl drze Nick.

"Jen abys nekecal jenom proto, aby ti nikdo nedal přes hubu." zvedl se Fernando a změřil si o hlavu menšího Nicka pohledem.

"Hele Fernando, složil bych tě i normálně, kór když seš udejchanej, nechci tě přizabít." ucouvl Nick.

"Tak to musíš mít netušenou sílu. Jsem nejmíň o deset kilo těžší." provokoval dál Fernando. Ostatní viděli, že zatím opravdu jen provokuje, a tak ho nechali bejt.

"Já jsem s tím černým pásem fakt nekecal!" ohradil se Nick a ucouvl ještě o kousek.

"Tak mi něco předveď." vybídl ho Fernando.

"Tak pojď ale na trávu, tam nebude případnej pád bolet tolik jako na cestě." zatáhl ho Nick na trávník, "Tak, a teď mě napadni." řekl. Kluci i Steve jejich vystoupení se zájmem přihlíželi.

"A jak?" zeptal se trochu zdrženlivě Fernando, který neočekával, že ho Nick vezme tak doslova.

"Jak chceš." rozhodil Nick rukama, "Zepředu, zezadu, rukou, nohou... Ale tou nohou radši ne, mohl bych ti jí zlomit a to bych nerad."

"Tak fajn." přikývl Fernando. Chvíli stál a rozmýšlel se, jak to tedy udělá, Nick stál rovněž nehnutě a čekal. Fernando se najednou zničehonic ohnul a pokusil se mu podkopnout nohy. Nick se bleskurychle kotoulem přes napřaženou nohu dostal a jedním chvatem strhl Fernanda na zem.

"Taky bych tě mohl praštit rukou do nosu, ale taková svině nejsem." sklonil se nad ležícím Fernandem Nick. Ostatní uznale pokyvovali. Nick podal Fernandovi ruku, jako že ho zvedne, ale Fernando se mu rozhodl porážku vrátit a pokusil se ho strhnout na zem. Nick se ale opět kotoulem zachránil před pádem a podíval se na Fernanda: "Tohle bych ti příště nedoporučoval, udělal bych tohle a seš mrtvej." řekl a naznačil, jak by Fernanda praštil do ohryzku.

"O.K., beru to na vědomí." řekl Fernando a posadil se.

"Ale překvapil si mě." řekl Nick, "Zatím na mě většinou útočili zezadu nebo pěstí do obličeje, ale zepředu mi podkopnout nohy ještě nezkusil nikdo."

"Zezadu bych na tebe nikdy nezaútočil, protože znám ty triky s přehozením přes rameno," začal Fernando, "a zepředu pěstí jsem si říkal, že by bylo moc obyčejný. Chtěl jsem ti dát do břicha, ale pak mě napadlo to s těma nohama."

"Chytrej kluk." usmál se Nick.

"Tak fajn kluci, teď ještě poklusem do studia a už vás propustím." přerušil je Steve. Odpovědí bylo zoufalé zaúpění všech členů skupiny.

Druhý den se sešli ve studiu už v deset dopoledne.

"Jestli to dneska půjde dobře, tak budete mít první singl se vším všudy." uvítal je Mark a zavedl je za producentem Brandonem, který se s nimi nejdřív vřele přivítal a pak jim pustil demo jejich prvního singlu.

"Co to je za shit?!" málem se rozčílil Fernando, "Myslel jsem, že tady děláme aspoň trochu kvalitní hudbu!"
"Ty seš dobře naivní." Smál se Jenson, zatímco Mark ho rázně uťal: "Hele, ty zpívej a myšlení přenech laskavě mě." Brandon byl mírnější: "Na tebe mě speciálně upozornili, tak jsem ti tam pro jistotu dal něco, co by se ti mohlo líbit."

Přetočil pásku a pustil Fernandovi rapovou alternativu jeho partu.

"Spokojenost?" zeptal se Brandon.

"Rozhodně větší než předtím." přikývl Fernando.

Nejprve natáčeli samostatné party. První šel před mikrofon Christian, po něm Jenson, který musel začínat třikrát, protože se Brandonovi zdálo, že není dost důrazný, po nich šli Fernando a Mikko a na závěr Nick. Pak ještě museli společně natočit refrén a když si Mikko uvědomil, že by bylo dobré se najíst, bylo půl třetí.

Odkaz

14. prosince 2006 v 15:03 Filmové recenze
Pokud si chcete přečíst nějaké fajné recenze, doporučuju stránku www.horror.cz. A pokud chcete nějaké fajné recenze ode mě, tak taky doporučuju tuhle stránku - najdete mě v redakci pod přezdívkou NancyBitch.;) Zkuste hádat, odkud ta přezdívka asi vznikla.X) "And it all breaks down at the first reherseal..." alias Placebo a jejich Nancy Boy (radši nechtějte vědět, co to znamená v překladu, i když si počkejte, možná vám to sdělí Mikko v některém z dílů GBT).

Videjko... překvapivěXD

13. prosince 2006 v 20:21 Meiko Reissmann
MeikoFanclub se zase rozšoup a přidal něco new na youtube.:)
Workshop your body - až to Timberlake uvidí...:) Ale, panstvo, sama sem tomu nechtěla věřit, ale oni to jedou naživo!! A nemohla jsem se splíst - Meikiho a Shortyho hlas poznám bezpečně. Heh, a neodpustím si poznámku, že by měli tyhle choreografie dělat častěji - když jsou mezi nimi pohybově méně nadaní jedinci (co se fantazie týče) - dobře, přiznávám, je tam jen jeden...:)

Zajímavé výsledky...:)

13. prosince 2006 v 17:14 | NickyHayden |  Ankety
Tak mě tak zaujalo... Že anketu o nejblíbenějšího člena GBT (byť v ní teda zatím moc lidí nehlasovalo:) ), vede už od začátku Mikko, což bych teda rozhodně neřekla...:) Teda, já se čestně přiznávám, že už nějakýho půl roku ho mám taky nejradši (dřív jsem měla nejradši Nicka), ale tohle mi přijde jako celkem zajímavej výsledek.:)

Katharine Isabelle

13. prosince 2006 v 17:10 Beauty Girls
Kdybyste se náhodou neorientovali... Tak Kathuška je herečka... A asi nejpravděpodobnějc jí budete znát z trilogie Ginger Snaps neboli Moje sestra vlkodlak.X)