Leden 2007

The End Of The Line - 2. část

28. ledna 2007 v 21:58 | NickyHayden |  6. díl - The End Of The Line
"Víte, bando, co mě teď tak napadlo?" protáhl se slastně Jenson.
"Nevíme." Odpověděl Nick.
"A snad radši ani vědět nechceme." Doplnil ho škodolibě Fernando.
"Jak si uhod, že to bylo mířený vlastně na tebe?" podíval se po něm na oko zamyšleně Jenson, "Vzpomněl jsem si jen na to, jak jsme hráli svlíkací poker."
"Ani náhodou!" zaprotestoval Fernando.
"Vždyť to byla prča." Pousmál se Christian.
"Jo, protože tebe nenachytal na chodbě Mark." Zašklebil se Fernando.
"Ten tady teď není." Oponoval Christian.
"Tenkrát taky nebyl." Vracel Fernando.
"Nedělej drahoty, Španěli, zahrajem si." Pousmál se ďábelsky Jenson a začal ve stolku lovit karty.
"A… Není tu Mikko!" pokusil se Fernando ještě na poslední chabý odpor.
"Jo, a oba vás to strašně mrzí." Odpověděl mu Jenson a dalo mu práci se přemáhat, aby u toho ani nehnul brvou. Zato Nick a Christian se rozřehtali jako hladová maštal.
"No dobře, dobře, ukecali jste mě. Ale nebude se chodit dolů do baru, bude se jenom obcházet chodba!" snažil se Fernando tedy alespoň smlouvat.
"Inu, dobrá." Zamyslel se Jenson, "Ale vycházkovým tempem, ne tím sprintem jako minule."
"Mluvíš, jako kdybych to už měl jistý. Co ty víš." Vrátil se Fernando do své staré role.
Tím, kterému tentokrát štěstí nepřálo, byl nakonec Nick.
"Tak na tohle sem taky moc zvědav." Pousmál se Fernando. Ani nemusel moc předstírat, že se na tuhle akci doopravdy těší.
"Tak mrkejte na drát, panstvo!" zasmál se Nick, kterému ani prohra dobrou náladu nezkazila. Na hlavu si narazil široký slamák, z vázy vytáhl jednu kytku a s výrazem absolutního dementa se plavným krokem vydal mezi lidi. A vysloveně si užíval to, jak po něm každý čumí. Byl zkrátka extrovertní, až to bolelo, a cokoliv ho napadlo, to zrealizoval.
"A jéje." Zarazil se najednou, otočil se a o trochu rychlejším krokem se vrátil zpátky do pokoje.
"Co se děje? Viděl tě někdo??" všimli si ostatní jeho mírně vykuleného obličeje.
"Já asi špatně vidím. Určitě špatně vidím." Řekl Nick.
"Tak co se děje, mám to z tebe vymlátit?" naštval se Fernando.
"Já jsem asi právě viděl Svena." Řekl tedy Nick, stále ještě trochu mimózně.
"Koho?" nechápal Christian.
"Jeho bráchu." Odpověděl mu Jenson, "Seš si jistej?"
"Na devadesát devět procent." Přikývl Nick. V tu chvíli někdo zaklepal na dveře.
"Dál." Řekl Jenson, zatímco Fernando a Christian se postavili před Nicka jako zeď.
Do pokoje skutečně vstrčil hlavu Sven.
"Ahoj, to jsem rád, že jsem trefil správnej pokoj."
Nick, jakmile uslyšel jeho hlas, zahodil kytku a klobouk, ale nedělal si iluze, že si toho Sven nevšimne.
"Ahoj, co tu děláš?" řekl, jako kdyby se viděli naposledy před týdnem. A přitom se neviděli už… Kolik že to bylo vlastně let?
"Nazdar ty pošuku, cos to zase vyváděl?" zasmál se Sven.
"Menší sázka." Trhl Nick rameny. Zamyšleně si Svena prohlížel, "No, pojď dál, respektive za mnou, na tohle se tě náležitě přeptám."
Pak, jako kdyby se probral, sebou trhl a konečně se oblékl.
Jakmile za nimi zapadly dveře, skočil mu Nick kolem krku. Objímali se vážně dlouho.
"No, už je to dobrý." Poplácal ho Sven po zádech, protože cítil, že se Nick mírně třese.
"Je to už tak dávno… Už ani nevím jak dlouho přesně." Poodstoupil od něj Nick dál.
"Já bych řekl, že pět let." Řekl Sven.
"Jo, tak nějak." Přikývl Nick, "Co tu děláš? Kde ses tu tak najednou vzal?"
"Já… Já tu bydlím. Teda, ne tady jako tady, ale tady jako v Americe." Upřesnil Sven svou odpověď.
"Cože?? Vážně?" vykulil Nick nevěřícně oči. Když před těmi pěti lety, kterých bylo ve skutečnosti šest a půl, odjížděl do velkého neznámého světa bez možnosti jakéhokoliv bližšího kontaktu s rodinou než přes dopisy a velmi vzácné telefonáty a ještě vzácnější návštěvy - byly přesně dvě, musel se smířit s tím, že ani Sven, ani otec se s velkou pravděpodobností nikdy nehnou z Evropy, a najednou tu Sven stojí a říká mu tohle!
"No, je to tak. Stalo se toho za poslední roky dost a… Nakonec jsem skončil tady." Plácl se Sven do stehen a sedl si do křesla. Nick si sedl naproti němu.
"Krátce poté, co jsme se vrátili z tý naší návštěvy u tebe, skončili boje, ale to stejně víš. A já najednou neměl do čeho píchnout. Nebudu ti ten rok popisovat, za jedno to nejde a za bé vím, že mě chápeš. Až jsem se seznámil s Franciskou. Pracovala jako reportérka. Tři roky jsme se rozcházeli a zase udobřovali, no a nedávno jsme se vzali a přestěhovali se sem. A chceš vědět proč?"
"Jsem jedno ucho." Přikývl Nick.
"Máme spolu dvě děti. Dvojčata, kluka a holku, jsou jim dva měsíce." Usmál se Sven.
"Kecáš! No to je vážně super novina, moc gratuluju a přeju hodně štěstí." Potřásl mu Nick srdečně rukou.
"Díky." Kývl Sven hlavou, "Musíš se určitě někdy stavit."
"Jasně že jo!" souhlasil okamžitě Nick, "Přece si tohle nenechám ujít!"
Ale nedalo se nic dělat, i když měl ze Svenovy návštěvy ohromnou radost, tohle mu jí trošku zkazilo. Poslední dobou to totiž mezi ním a Patricií začalo nepatrně skřípat. Důvod byl jednoduchý, on chtěl rodinu a ona byla stále nemocná a doktoři jí těhotenství rozhodně nedoporučovali. Jí to mrzelo a často kvůli tomu byla skleslá. Nick se zmítal mezi rozličnými pocity - když Pat uklidňoval a říkal jí, že si radši počká, až bude úplně zdravá, než aby se jí něco stalo, a zároveň věděl, že slova a snaha nezakryjí to, nakolik si přeje vlastní děti. Uklidňoval se myšlenkou, že všechno jednou přijde - jen tomu musí dát čas. Přesto se ptal sám sebe, kde se to v něm bere. Připadal si hrozně bezohledný. Bylo to poprvé, co se ho dotklo něco vzdáleně podobné závisti, a vadilo mu to. Nechtěl být na své blízké nepříjemný jenom kvůli svým nějakým subjektivním pocitům, jejichž důvod ani pořádně neznal. Tak proč se tím nedokázal řídit?
"Nad čím dumáš?" všiml si Sven jeho zamyšlenosti.
"Ale nad ničím." Mávl Nick rukou, "Chceš být tady nebo půjdeme za klukama? Určitě na tebe budou zvědaví, sou to starý klepny, všechno musej vědět a prozkoumat."
Sven se zasmál: "Klidně půjdu za nima."
"Hele, Nicku, vy dva jste vážně příbuzný, jo?" sjel oba bratry Fernando pohledem, když vešli. Narážel tím na fakt, že kdyby se Sven pořádně rozmáchl, tak Nicka rozmáčkne jako nic.
"Nezdá se, viď?" povyskočil Nick, ale Svenovy výšky se mu dosáhnout nepodařilo, "Ale tak abysme to neprodlužovali - tohle je Jenson, Fernando, Christian, a Mikko se někde fláká."
Kluci si sborově řekli "ahoj".
"Doufám, že jsem vás nepřepadl zrovna v nějakou blbou dobu…" chtěl se Sven začít omlouvat, ale Jenson ho přerušil.
"Hele, všechno je to pořád dokola, takže nerušíš ani teď, jako bys nerušil jindy."
"Jasně, prostě u nás je blbá doba pořád." Řekl trochu jízlivě Fernando.
"Tak fajn." Zazubil se Sven. Zhruba ve stejnou chvíli vběhl do pokoje i Mikko.
"Nenechte se rušit, jdu si jen pro věci." Chtěl okolo kluků rychle projít do svého pokoje, ale Nick ho zadržel.
"No nekvaltuj tak, chvilku to snad vydržíš, ne? Mě přijede brácha, tak máš za povinnost se aspoň seznámit. Svene, Mikko. Mikko, Sven."
"Ahoj." Kývnul Mikko Svenovým směrem a otočil se zpátky na Nicka, "Seš hodnej, že se mi snažíš najít náhradu, ale opět jsme se nakonec nerozešli, takže si můžeš dát zase pohov."
Pod náporem vybuchnuvšího smíchu málem povolila i okna.
"To víš že jo, sem celej žhavej na to, až s tebou budu příbuznej, ty cvoku." Nakopl ho Nick, "Chceš mi říct, že na dnešek vyklízíš pole, jo?"
"Jo." Odpověděl krátce Mikko.
"Fajn, Sveny, seš v cajku, nebudeš muset spát na zemi." Otočil se Nick na Svena.
"A i kdyby…" trhl Sven rameny. Nick se musel v duchu pousmát. Byl pořád stejný - neochotný vtipkovat. Tedy, jak kdy. Ale většinou ne. Spíš než tím, že by smysl pro humor neměl, to bylo tím, že jednoduše nedokázal držet krok.
"Jo, vidíš, jak je nadšenej, a ty seš taky sourozenec jako poleno, místo co bys mu nabídl místo ve svý, tak bys ho nechal spát na zemi." Rýpl si Mikko.
"Kdyby jsme nebyli v takový situaci, v jaký jsme, řekl bych ti, že ty máš co říkat." Nenechal si to Nick líbit.
"No já bych Kimiho kopnul někam i jindy, nemuselo by to bejt zrovna teď." Pokrčil Mikko rameny a odešel si pro ty věci, pro které původně přišel.
"Nedivím se, že se vám říká banda trotlů." Poznamenal Sven.
"Shodou náhod to vymyslel zrovna Mikko." Usalašil se vedle něj Nick.
"A jelikož se to ujalo, tak to asi je výstižný!" zavolal na ně přes dveře Mikko.
"To ti nikdo nebere!" odpověděl mu Fernando.
Celkově strávili fajn kecací večer. Dokonce se i dostali brzo do postelí, což se až tak často nestávalo.
"Jak tyhle dva můžou být sourozenci, to nepochopím." Nadhodil Jenson, když už on, Christian i Fernando leželi a chystali se spát.
"Zase tak rozdílný nejsou. Měl bys někdy vidět mě a Sandru, mojí druhou ségru." Pokrčil Christian rameny.
"Na mě působil celkem v pohodě." Přidal se Fernando.
"A to už je co říct, co?" rozesmál se Jenson, "Mě byl taky sympatickej, jen mi přijde, že jsou s Nickem každej úplně jinej."
"Vzhledově rozhodně." Pousmál se Christian.
"Tak jsem to nemyslel." Zavrtěl Jenson hlavou.
"Vždyť já vím."
Nick a Sven v tu dobu řešili něco podobného.
"Tak co, ještě nelituješ, kam jsi to vlezl?" dobíral si Nick Svena.
"Ani ne, přijdou mi v pohodě." Potřásl Sven hlavou, "Hele, jak to myslel Mikko s tou náhradou?"
"Ale nic, jen maj teď s Meikem trochu bouřlivý období." Zasmál se Nick.
Sven se na něj nechápavě zadíval.
"Promiň, ty to vlastně nevíš, Mikko je na kluky." Uvědomil si Nick, že pět let je pět let a showbyznys je to poslední, co by Svena zajímalo.
"Cože? No to je teda síla." Ušklíbl se Sven.
"Snad nemáš nic proti?" vrátil mu úšklebek Nick. Myslel to ve srandě, nepočítal s tím, že Sven to myslí vážně.
"Tobě to přijde normální?" řekl Sven.
"Je to neobvyklý, ne nenormální. Nedělám mu kvůli tomu dusno, je to můj kámoš a jsou rozhodně jinačí věci, který mi na něm vaděj víc." Pokrčil Nick rameny.
"V tom případě jsem zticha." Rozhodil Sven rukama.
Nick se mírně zamračil. Tohle od něj vážně nečekal.
"Mysli si co chceš, je to tvůj názor. Já s ním nesouhlasím, ale jak myslíš." Odpověděl.
"Prosimtě, nedělej fóry, vždyť je to fakt úchylný." Poklepal si Sven na čelo.
"Nebudeme se o tom bavit. Jsem si jistej, že bysme se akorát pohádali." Utnul ho rázně Nick.
"Já myslím, že už se hádáme." Zašklebil se Sven, aby trochu uvolnil atmosféru.
"Ne, zatím pouze diskutujeme." Vrátil mu úšklebek Nick. Pochopil, že mu Sven podává ruku ke smíru.
Tím pro něj ale šoky na tyto dny rozhodně vyčerpány nebyly. Druhý den, zrovna když dávali po obědě relax na pokoji, někdo zaklepal na dveře. Nick se uvolil jít otevřít, ostatní zrovna vášnivě řešili nějakou nepodstatnou blbinu.
"Co se tu houfujete, nepřijede ještě taky ta tvoje, Fernando?" poznamenal pološeptem Jenson, když se otočil a uviděl, že tím příchozím je Patricia. Nick s ní něco řešil, ostatním bylo divné, proč nejdou dovnitř, proč stojí ve dveřích.
"Cože???" ozval se najednou Nick poněkud hlasitěji a pak už to vzalo rychlý spád - jednoduše se odporoučel v mdlobách na zem.
Zatímco se ho Sven a Mikko snažili oživit, otočil se Jenson na Patriciu: "Co se proboha stalo??"
"Nic vážnýho, teda doufám." Pokrčila Patricia rameny a dokonce se letmo pousmála. Než si tu odpověď stačil Jenson pořádně rozebrat, Nick se skutečně probral.
"No má úcta, pane, už jste nás vyděsil dost?" vydechl úlevně Sven.
"Co…?" nechápal v první chvíli Nick, proč se nad ním všichni tak vyděšeně sklání a proč leží na zemi.
"Říznul jsi sebou hezky, jen co je pravda." Uvedl ho Fernando v obraz.
"Cože? Já jsem fakt…? Já už mám vážně dost." Vysoukal se Nick do sedu.
"Nejsi doufám zase nějak nemocnej?" zeptal se pro jistotu Christian.
"Jedině pokud bys otcovství považoval za nemoc." Zakašlala Patricia, jak měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Ostatní se s tím tolik nežinýrovali.
"Svět se zbláznil, držte se. Snad ani nechci vědět, kdo přijde příště, a hlavně kdy." Rozhodil Mikko bezmocně rukama. Meiko ho za to sice proklál pohledem, Mikko to ale ustál a jen pokrčil rameny.
"Zrovna tebe tohle trápit nemusí, ne?" otočil se po něm Fernando a doslova tu větu uzmul ze rtů Svenovi.
"Odborník promluvil." Vrátil mu to Mikko. Radši ostatním nepřipomínal, jak jim kdysi dávno ve spěchu řekl, že stačilo málo a někde po světě by teď pobíhalo jeho pětileté dítě.
"Tak co, ty padavko, už seš celej?" vzal Jenson Nicka kolem ramen.
"Už skoro jo." Zamrkal rozhozeně Nick, "Pojď, tohle mi ještě musíš vysvětlit." Samozřejmě tím nemyslel Jensona…
"Tak ten má vážně dost." Smál se Christian, když Nick a Patricia zmizeli ve vedlejším pokoji.
"Ty se divíš? Nejdřív se tu ukáže tenhle," ukázal Fernando na Svena, "a dneska mu Pat řekne, že je v tom, to jednoho rozhodí, no ne?"
"Spíš než chápavě zníš, jako kdyby sis z něj dělal legraci." Rýpl do něj Meiko.
"Taky že dělá." Pousmál se Christian.
"Jo, je vidět, že mě neznáš." Ušklíbl se Fernando.
"Já si myslím, že je to vzájemný." Vrátil mu výpadek Meiko. Mikko jenom ztěží potlačil výbuch smíchu. On na rozdíl od Fernanda znal Meika dobře a moc dobře věděl, co mu tímhle chtěl říct.
"Tak, už jsem se vzpamatoval, už nehodlám omdlívat, tak povídej." Povzbudil Nick Patriciu, aby mu převyprávěla podrobnosti a pro jistotu si sedl.
"A co ti mám povídat?" zasmála se Pat, "Vždyť víš, že se mi poslední dobou dost přitížilo, bylo mi pořád zle a tak… Ale doktor říkal, že od tý nemoci to být nemůže, tak jsem dostala nápad zajít na gyndu, no a ono to vážně bylo tak."
"A jak jsi na tom teď? Už je ti aspoň trochu líp?" přisedl si Nick blíž k ní a pohladil jí po světlých vlasech.
"Dalo by se říct, že zatím je mi výborně." Odpověděla Patricia a trochu se zachmuřila, "Nicku, musíš taky vzít v potaz, že nejsem ani zdaleka úplně zdravá a těhotenství bude hodně velká zátěž. Může se stát prakticky všechno. Chci jen, abys na to byl připravený. Doktor mi i doporučoval potrat, ale to jsem striktně odmítla."
Nick pouze přikývl. K tomuhle neměl co dodávat. Samozřejmě, že měl starosti. Ale nehodlal být trudnomyslný. Nic ještě není rozhodnuto.
"Hele, řeknu ti k tomu jedno." Pousmál se a přisedl si k Pat o něco blíž, "Až budeš přemýšlet o jméně, nevybírej. Bude to kluk, tím jsem si naprosto jistej. A bude se jmenovat Derek, tím jsem si taky jistej."
"Což o to, jméno je to hezký," zasmála se Patricia, "Ale kde bereš tu svojí jistotu, to je mi záhadou."
"Hele, mluvím úplně vážně, věř mi." Přikývl Nick, a jeho hlas skutečně nepřipouštěl žádné námitky. Dřív by možná pochyboval - ale když teď věděl, že jejich dítě je skutečně na cestě, byl si naprosto jistý. Bude to kluk. A nebyl v tu chvíli na světě nikdo, kdo by mu to vymluvil.
A aby toho zmatku nebylo málo, odpoledne se k nim připojil i Mark. A rozhodně to nebylo jenom proto, že by je chtěl kontrolovat. K válečné poradě se sešli v hotelové restauraci.
"Dovolil jsem si trochu vám pozměnit harmonogram, kvůli tomu vašemu novýmu singlu, za dva dny si ho půjdete uvést na jeden večírek, co se koná v New Yorku. Byl bych rád, kdybyste už zítra ráno odlítali, abysme stihli všechno pořádně připravit." Šel Mark přímo k věci.
"Tos nám mohl dát vědět telefonem." Řekl bodře Jenson a ušklíbl se.
"Já jsem si to radši přijel ukočírovat osobně." Oplatil mu úšklebek Mark.
"Teda šéfe, ty o nás máš ale mínění." Zakroutil Nick pohoršeně hlavou.
"Léta zkušeností, Nicku, léta zkušeností." Pokýval Mark hlavou, aby nikoho nenechal na pochybách, že měl své důvody.
Nick si v duchu pomyslel, že Mark musí být telepat, pokud to bral co se týče jeho samotného. Mimo jiné totiž začínal přemýšlet, jak to zařídit, aby se o tom Patriciině těhotenství nedozvěděla veřejnost. Doteď se mu dokonce podařilo i to, že lidi vlastně pořádně nevěděli, jak Pat vypadá, tak by byl moc rád, kdyby se povedlo ututlat i tohle. Zatím ale nevěděl jak.
"Brácha, šéf nám nepřeje, zítra ráno letíme pryč." Oznámil Nick o hodinu později Svenovi tu smutnou novinu.
"Kde je ten šéf?" začal si Sven mnout ruce. Nick ho se smíchem zastavil.
"Ne, hele, to nezkoušej."
"Víš, že jsem ti ještě ani nestihl pogratulovat?" změnil najednou Sven téma.
"Díky." Usmál se Nick a oči se mu rozzářily. Najednou dostal nápad… Vždyť by Patricia mohla zůstat u Svena! No a proč ne? Nikdo ho nezná, nikdo jí u něj nebude hledat! A souhlasit budou všichni, to už zařídí…
"Já tohle město tak nenávidím…" zavyl zoufale Jenson a opřel se hlavou o okýnko auta. Nedělal si starosti, že by si natloukl hlavu, ucpaná desetiproudovka mluvila za své.
"Já ti něco zazpívám, třeba She loves you yeah, yeah, yeah…" začal Nick notovat a jen tak tak že stihl uhnout před Jensonovou botou.
"Teda ty prase, koukej se obout!" hodil jí po něm zpátky.
"A ty přestaň!" zašklebil se na něj Jenson, "Náhodou mám dneska čistý fusky…"
"Jo, ale ty boty už něco pamatujou." Zašklebil se Fernando.
"Zrovna od tebe to sedlo, ty pseudomanekýne." Sjel ho Jenson pohledem.
"Nicku, asi mu to budem muset zopakovat." Otočil se Fernando bohorovně na Nicka a za chvíli už zpívali Beatles duo.
"Kluci, ale vám to vážně třeskutě neladí." Přerušil jejich zvukovou projekci Mikko. Ovšem pro ty dva nebyl nejmenší problém přehodit na jinou notu.
"Listen baby, I´m sorry, just wanna tell you don´t worry…"
"Jo, to si cvičte, to budete za chvíli potřebovat." Pochválil je Mikko.
"Co my, ty si nacvičuj řeč." Rýpl do něj Fernando.
"Od této chvíle tě jmenuji mým mluvčím, vole." Odvětil Mikko.
"Hele, ty mluvíš sprostě!!" ozval se i Christian.
"Jestli toho okamžitě nenecháte, tak budu řvát!" naštval se Mikko.
"A já se přidám!" reagoval okamžitě Jenson. Místo řevu se ale akorát všichni rozesmáli.
Na večírek nakonec dorazili sice se zpožděním, ale přece.
"Tak, pánové, teď jste se zachovali naprosto jako celebrity, pozdní příchody jsou in, ale vy víte, že já vám je moc netoleruju, takže dohánějte co můžete, ale ty mě neber doslova, Mikko, protože tamhle máš návštěvu." Vzal je Mark otcovsky kolem ramen.
Mikko se vyděšeně otočil, poslední dobou měl na ty návštěvy vážně štěstí, ale tentokrát to nevypadalo nijak zle.
"Ahoj, co tu děláš?" pozdravil Mikko překvapeně Meika.
"Ahoj, můžu s tebou mluvit?" odpověděl Meiko otázkou.
"Jo, jasně, kousek odtud je místnost, kam se tohle všechno přesune až později, pojď." Přikývl Mikko.
"Tak cos mi chtěl?" zeptal se, když osaměli. Podle úsměvu na Meikově tváři poznal, že tentokrát to není nic strašného.
"Mluvil jsem s Miriam."
"Sakra, to byl fofr." Pousmál se Mikko. Věděl, že teď už si může vtipkování dovolit.
"Po všech stránkách." Přikývl se smíchem Meiko, "Ty seš taky ťululum, měl jsi mi říct hned, že ti řekla, že je ve čtvrtým měsíci. Já jsem z matiky nematuroval jen tak pro srandu králíkům. Aby to dítě mohla mít se mnou, musela by bejt nejmíň v pátým měsíci, když pominu to, že nevypadala ani na čtvrtej, tohle si pamatuju ještě od mámy, vždyť víš, že měla ségry a bráchu až potom, co mi bylo osmnáct. Ona prostě neměla jinou možnost než udělat malou lež a doufat, že si toho nevšimnu. Smůla, všiml jsem si. Ať si to vyřídí s tím, kdo jí to dítě udělal doopravdy. Dokonce jsem jí zdeptal natolik, že se mi pak sama přiznala."
"No jo, na deptání ty seš expert." Pokýval Mikko hlavou. Pak se ale úlevně usmál a Meika políbil. Ze srdce mu právě spadl obrovský kámen.
"Za hodinu letím domů, měl bys mě pustit." Vyprostil se Meiko po pěti minutách z Mikkova obětí.
"Odlož to na ráno." Pousmál se Mikko a znovu si ho přitáhl k sobě.
"Rád bych, ale tentokrát mě nepřemluvíš. Jsem tu jen na otočku, nechtěl jsem ti tohle říkat do telefonu."
Za další okamžik vletěl Mikko mezi ostatní jako uragán.
"Tak, bando, teď to bude teprve ta pravá sranda! Mám úplně nechutně dobrou náladu!" pověsil se za ramena Jensonovi a Christianovi.
"No to vidíme, a z čeho?" zasmál se Christian.
"Protože všechno dopadlo, jak nejlíp mohlo!" zavýskl Mikko. No, trochu přeháněl, ty spory s bráchou si tímhle moc nevyřešil, ale to mu v tu chvíli bylo srdečně jedno…
Na té párty zůstali až do časných ranních hodin, Christian a Fernando jako dva největší borci nešli spát vůbec, zbytek spal sotva pět hodin. Na snídani se sešli ale všichni zhruba stejně v hotelovém pokoji, nechtělo se jim dolů.
"Mě snad praskne škeble…" mnul si Nick čelo.
"To je z nevyspání." Mávl nad tím rukou Jenson.
"To kdybys mi neřekl, tak to nevím." Ušklíbl se Nick.
"Ale no tak, nehádejte se hned poránu." Napomenul je v žertu Fernando.
V ten moment Mark rozrazil dveře takovou silou, až vymáčkl dírku do zdi a ještě razantněji je zavřel, a práskl o stůl novinami. Kluci po něm vyjeveně zírali, až Jensona napadlo ty noviny otevřít. A zůstal zírat jako opařený.
"Co se děje?" zeptal se Christian za sebe a Mikka, protože seděli na druhém konci stolu a nemohli tak Jensonovi nakukovat přes rameno jako Nick a Fernando, kteří podobně jako Jenson nabrali barvu ala zeď.
Jenson k nim tedy noviny otočil přední stranou.
"Do prdele…" vydechl Christian. S kým se ale nejvíc zhoupla zem, byl Mikko…
"Takže mladej, nechceš mi k tomuhle něco říct?!" zahřímal Mark.

Čím byli jezdci F1 v minulém životě?

28. ledna 2007 v 18:04 Funny F1
Je nekonečně mnoho verzí tohohle, já jsem sehnala dvě, tohle je jedna z nich a je úžasná.XD Sice už poněkud starší, ale pořád dobrá.:)
Michael Schumacher - kuchař v Palestině
Rubens Barrichello - lichvář v Polsku
Jenson Button - umělec kdesi v Severní Americe
Takuma Sato - hráč na Havaji
Fernando Alonso - kazatel na jihu Číny
Giancarlo Fisichella - čaroděj nebo zaříkávač na Fidži
Mark Webber - učitel v Tibetu (ááááááXDDD)
Nick Heidfeld - šlechtic, Azory
Kimi Räikkönen - vrah v Ontariu
Juan Pablo Montoya - švadlena na Jávě (roflmao!!!XD)
Jacques Villeneuve - kuchař v Palestině (podobnost se Schumim čistě náhodná?)
Felipe Massa - zloděj na Filipínách (sedí mu to ke jménuX) )
David Coulthard - kopáč ve Švýcarsku
Christian Klien - lichvář v Grónsku (teda, tam žije jeden a půl člověka a stejně je tam lichva?)
Jarno Trulli - šlechtic v Laponsku
Ralf Schumacher - bylinkářka kdesi v severní Africe
Nicolas Kiesa - ruská prostitutka (no to už fakt no cementXDDD)
Tiago Monteiro - kněz v Portugalsku (ten aspoň zůstal doma)
Patrick Friesacher - služebná v Persii
Christijan Albers - učitel v Římě
Kdo myslíte, že to v minulým životě vychytal nejlíp?:)

Anketa - jak myslíte, že dopadne konec GBT?

23. ledna 2007 v 21:37 | NickyHayden |  Ankety
Tímto vám oznamuji, že GBT skončí špatně - jeden z kluků umře. Moje otázka je jednoduchá...

Kde jsem vzala názvy jednotlivých dílů...

21. ledna 2007 v 14:57 | NickyHayden |  Blbinky, články, fantvorba...:)
Asi vám došlo, že až na první díl, který byl pojmenovaný podle prvního alba GBT:), jsem všechny díly pojmenovala podle písniček. A které že to vlastně jsou?
Deeper Underground - moje milovaný Jamiroquai, tohle je asi jejich (respektive jeho) nejznámější věc, je to ze soundtracku ke Godzille. http://www.youtube.com/watch?v=--l3wef6rYY
Walking On Clouds - našla jsem to kdysi na jednom starým cedku, je to od Heatha Huntera & Pleasure Company, ale na youtube se to bohužel najít (zatím) nedá...
99 Problems - tohle je prozměnu od Jay-Z, tu songu nemám ráda, ale líbí se mi ten název a refrén.:) "I got 99 problems with that fucking one..."
The Call - moc krásná songa od Backstreet Boys, doporučuju.;) Btw, jelikož jsem tuhle songu zařadila do GBT, tak v GBT World se v tom klipu kluci objevují v pořadí Fernando, Christian, Mikko, Nick, Jenson.;) http://www.youtube.com/watch?v=4o7yoP2ImpA
The End Of The Line - moje asi nej věc od The Offspring. Dost smutná, ale děsně hezká.:) Není k tomu klip, musíte se spokojit s tímhle: http://www.youtube.com/watch?v=UaAqWfr2uZw

The End Of The Line - 1. část

21. ledna 2007 v 14:37 | NickyHayden |  6. díl - The End Of The Line
"Please stay, I can´t make it on my own…"

"Jo, tak mě moc těší, nevím, jestli o tom víš, ale před chvílí jsme se spolu vyspali."
Meiko se začal smát taky.
"Hele, radši spolu znovu začínat nebudem." Pousmál se Mikko, "Kdo ví, jak by to dopadlo tentokrát."
"Byl to jen nápad." Oplatil mu úsměv Meiko, ale pak mírně zvážněl, "Moje nápady vždycky stojej za to."
"Tak si říkej, že co tě nezabije, to tě posílí. A pochybuju, že bys teď umíral. A já nemám tendence tě zabíjet." Pokrčil Mikko rameny.
"No právě, vyhrožoval jsi mi, ať si přivezu parte." Přistoupil Meiko na jeho hru.
"No, protože nevíš, co se může cestou stát, spadne letadlo a tak…" dělal Mikko nevinného.
"Ty seš tak starostlivej." Řekl ironicky Meiko.
"Viď, ty mě nemít…" zasmál se Mikko, "Hele, ale můžu se tě na něco zeptat?"
"Ptej se." Přikývl Meiko.
"Jak jsi to myslel, že se ti vlastní blbostí rozpadly dva vztahy?" zeptal se tedy Mikko. Když viděl, že se Meiko mírně mračí, dodal: "Víš, nikdy jsme se spolu o tomhle nebavili a já bych rád věděl…"
"To je dobrý." Přerušil ho Meiko a zhluboka se nadechl, "Pamatuješ, jak jsem ti říkal, tenkrát v tý restauraci, že jsem měl problémy s agresí?"
Mikko přikývl.
"No, tak to se vztahuje především k tomuhle. Že sem se nebál zmlátit vážně nikoho." Vydechl Meiko ztěžka. Evidentně se mu o tom nemluvilo dobře, "Tenkrát mi bylo… Něco okolo dvaceti a já se dvakrát za sebou zachoval jako totální kretén, udělal jsem tu samou chybu. A když už jsem teď začínal doufat, že je to za mnou a tobě nic takovýho neudělám, tak se stane tohle."
Mikko ho zlehka pohladil po tváři, "Netrap se tím. Vážně. Já jsem zvyklej na ledacos."
"Zbožňuju tě." Zasmál se Meiko, protože Mikko se na něj rovněž vytrvale smál, "A co ty, ty se nepochlubíš?"
"Kdyby bylo čím, tak rád. Však víš, jak na tom jsem." Ušklíbl se Mikko, "Jednou a dost. Ono je to trochu komplikovanější."
"Povídej." Pobídl ho Meiko. Mikko se po něm podíval s trochou smutku v očích. Meiko toho o něm ještě tolik nevěděl… Snad mu bude moct jednoho dne všechno říct. Teď může leda začít pomalu po kouskách odkrývat svou minulost. Snad se nelekne a neuteče, až zjistí, koho si to vlastně uvázal na krk.
"Zkrátka jsem byl mladej a vyděšenej nejen sám ze sebe. Po té první zkušenosti jsem nechtěl o lásce už nikdy ani slyšet. Bohužel, pak mi do toho vlezl jeden takovej…"
"Nepovídej! Teda, to si dovolil…" snažil se Meiko vypadat vážně, ale smích v téhle chvíli potlačoval jen těžko.

Co jezdci F1 považují za nejnebezpečnější kousek, který kdy provedli?

13. ledna 2007 v 11:18 Funny F1
Posílala jsem to Wisp po ICQ, tak to máte zaznamenaný i s našima komentářema.:)
Judži Ide: "Obrovský adrenalin byl pro mě skok padákem. Už bych do toho nikdy nešel."
Dextra (07:51 PM) :
Takuma Sató: "To není jednoduchá otázka... Pravděpodobně řízení motorvého člunu Honda, je strašně rychlý a náraz do velké vlny může být nebezpečný."
Dextra (07:52 PM) :
Christijan Albers: Nedělají mi dobře výšky. Když mi bylo 14, lezl jsem v Ardenách a dostal se do problémů. Padal jsem ze skály, naštěstí se jistící lano zaseklo na uzlu. Ale nemohl jsem se hýbat a byl jsem hodně vysoko. Měl jsem obrovský strach. Nakonec mě kluci, co tam byli se mnou, vytáhli, ale visel jsem tam 20 minut."
Dextra (07:54 PM) :
Tiago Monteiro: "Obzvlášť když jsem byl mladší, dělal jsem hodně nebezpečných věcí, ale jedna vyčnívá nade všechny. Byl jsem s bratrancem surfovat, ale ty vlny byly hrozně vysoké. Myslel jsem, že už se nikdy nedostaneme na souš. Přecenili jsme svoje schopnosti. Pokoušeli jsme se zajet zpátky, ale vlny nás pokaždé odhodily na volné moře. To trápení trvalo čtyři a půl hodiny a postupně jsme ztráceli síly. Byli jsme strachy bez sebe, protože na moři vám nikdo nepomůže. Ale surfovat jsem kvůli tomu samozřejmě nepřestal."
Wisp (07:55 PM) :
Teda to jsou věci :-)
Dextra (07:55 PM) :
Scott Speed: "Nejvíc jsem se bál, když jsem 24. května musel se zánětem tlustého střeva navštívit doktora ve Vídni. Řekl mi, že pokud jeho léčba nepomůže, vezmou mi tlusté střevo. To by znamenalo, že bych už nemohl závodit. Naštěstí léčba účinkovala a do 18 měsíců jsem byl zdravý."
Dextra (07:55 PM) :
a bude hůř:-)
Wisp (07:56 PM) :
to říkal speed nebo ty? =-O
Wisp (07:56 PM) :
:-)
Dextra (07:57 PM) :
Tonio Liuzzi: Minulý rok po VC Austrálie jsem se svým týmovým kolegou Christianem Klienem jel na tréninkový kemp na Langkawi, ostrov kousek od Malajsie. Jeden den jsme se šli potápět a já se zrovna otáčel, když jsem pár metrů od sebe uviděl obrovskou barakudu. Cenila na mě zuby, což vypadalo vážně strašlivě. Bál jsem se tak, že jsem se od té doby nepotápěl."
Dextra (07:57 PM) :
to říkám já:-D
Wisp (07:58 PM) :
Liuzzi :-D
Wisp (07:58 PM) :
moje sestra se jako mala hrozne bala stiky
Dextra (07:59 PM) :
Nick Heidfeld: "Jednou mě málem vyhodili ze školy, ale proč, to vám vážně nemůžu říct. Když mi bylo 14, stalo se něco, co mě opravdu vystrašilo. Kamarád mě vezl na traktoru, blížili jsme se k dlouhé vlásence z kopce, když se něco stalo se spojkou a traktor stále zrychloval. Konec té zatáčky jsme projížděli na dvou kolech. Kdybychom spadli, byl by to konec, dole byl obrovský sráz."
Dextra (07:59 PM) :
moje sestřenice se jí bojí doteď:-)
Dextra (08:00 PM) :
Jacques Villeneuve: "Závodění už nebezpečné není. Za život jsem udělal hodně bláznivých věcí, tak těžko říct, co bylo nejnebezpečnější. Asi to byly nějaké pokusy na lyžích. Jako třeba skok na skokanském můstku. Byl jsem mladý a dost šílený, tak jsem do toho šel. Mladý jsem stále, ale něco takového bych už neudělal."
Dextra (08:00 PM) :
:-D já ho prostě miluju...
Dextra (08:01 PM) :
Christian Klien: "Během jednoho natáčení mě posadili do akrobatického letadla a pilot s ním prováděl různé kousky. Když náhle zatočil nebo začal padat, přetížení bylo neuvěřitelné. Měl jsem žaludek až v krku. Je to strašné, protože letadlo nemáte pod kontrolou a netušíte, co se stane v dalším okamžiku."
Dextra (08:02 PM) :
David Coulthard: Nejvíc jsem se bál, když jsem jel vzadu na motorce, kterou řídil Mike Doohan. Jeli jsme strašně rychle a zatáčky projížděli smykem. Ale to se dalo čekat, když vás veze Mike.
Dextra (08:04 PM) :
Rubens Barrichello: "Jednou jsem v Miami skočil bungee-jumping. Měl jsem velký strach, protože se bojím výšek. Skákali jsme ve třech s Tonym Kanaanem a Felipem Gaiffonem, přivázali nás na nějaké lano a strčili dolů. Padali jsme 200 metrů, připadalo mi to jako celá věčnost. Pak jsme tam viseli a čekali, až nás vytáhnou. Hrůza!"
Wisp (08:04 PM) :
:-D
Dextra (08:05 PM) :
Jenson Button: "Když mi bylo 17, jel jsem surfovat s kamarády v Croyode, v Devonu. Jeli jsme třemi auty, trochu blbli a zapoměli, že už jsme u moře, které ale bylo pod 50ti metrovou skálou. Dupli jsme na brzdy a o centimetry zastavili. Já jsem jedním kolem zůstal viset nad propastí."
Dextra (08:07 PM) :
Nico Rosberg: To musel být skok ze skály vysoké 21 metrů do malé hluboké prolákliny kdesi ve Francii. Průměr toho bazénku nebyl více jak 4 metry a z výšky vypadal jako tečka, do které se nedá trefit. Hlava řekla ne, ale nohy do toho šly. Musel jsem, kamarádi to udělali také."
Wisp (08:07 PM) :
jo kamaradi :-))
Dextra (08:08 PM) :
Mark Webber: "Nejhorší, co se mi kdy přihodilo, byla havárie v Le Mans 1999. Druhý náraz byl opravdu hrozný, myslel jsem, že je to můj konec. Je zvláštní, co všechno se vám prožene hlavou v okamžicích, jako je tento. Když se pokusím vzpomenout na něco mimo závodění, horké chvilky jsem zažil při lezení ve francouzských Alpách. Byl jsem sám, když náhle nastala bouřka. Myslel jsem, že tam budu muset zůstat celou noc. Měl jsem štěstí, že jsem objevil známou stezku, co mě dovedla dolů."
Wisp (08:09 PM) :
Webbo je drsňák :-)
Dextra (08:10 PM) :
Jarno Trulli: "Určitě to byla jízda na bobu. Od té doby, co žiji ve Svatém Mořici, jsem vyzkoušel dvakrát čtyřbob. Je to strašný zážitek. Pokaždé jsem jel s Martinem Annenem. Je to olympijský vítěz, takže velmi dobrý řidič. Ale stejně jsem se hrozně bál."
Dextra (08:10 PM) :
jak jinak, velký Mák:-D
Wisp (08:10 PM) :
:-D
Dextra (08:12 PM) :
Ralf Schumacher: Závodění je určitě nebezpečné, ale alespoň mám věci pod kontrolou a můžu se nebezpečí vyhnout. Nejsem příznivcem sportů jako parašutismus nebo bungee-jumping, kde o ničem nerozhoduju. Ale naučil jsem se létat s letadlem a vrtulníky. V těch jsem se dřív hrozně bál, takže to je asi můj největší strach.
Dextra (08:13 PM) :
Felipe Massa: Nejvíc jsem se bál, když mě před VC Maďarska posadili do akrobatického letadla. Ten pilot byl naprosto šílený a předváděl se mnou nějaké akrobatické číslo. Tři dny potom mě bolela hlava, což mému výkonu na trati nijak nepomohlo."
Dextra (08:14 PM) :
Michael Schumacher: "Když jsem loni v zimě hrál se svým synem hokej. Mike roste v hokejového profesionála, takže každý, kdo se mu postaví do cesty, je v nebezpečí. Byl jsem mezi ním a bránou a navíc jsem se smál, takže jsem neměl nejmenší šanci."
Dextra (08:14 PM) :
Juan Pablo Montoya: "Svatba s mojí ženou Connií."
Wisp (08:14 PM) :
MS: :-D :-)
Wisp (08:14 PM) :
Juancho v tom má jasno :-)
Dextra (08:15 PM) :
Kimi Räikkönen: Dělal jsem už hodně nebezpečných věcí, ale nikdy jsem se nebál. Jednou jsem skákal s padákem z vrtulníku, byla to docela sranda. Ale ostatní se prý báli."
Dextra (08:15 PM) :
Mikko by dodal: "Příště poletíš bez padáku.":-D
Dextra (08:16 PM) :
Giancarlo Fisichella: "Pár letů vrtulníkem, kdy opravdu hodně foukalo... To je všechno. Vážně."
Dextra (08:16 PM) :
Fernando Alonso: "Lyžování. Než jsem se to naučil!"
Dextra (08:16 PM) :
A TO JE VŠECHNO!!! HURÁ!
Wisp (08:16 PM) :
Kimi :-D Připomíná mi to Snorriho ze Zabíječe démonů :-)))
Wisp (08:16 PM) :
dííík
Dextra (08:16 PM) :
nemáš zač... já si jdu zrehabilitovat ruku, auauaua:-D

Bendění no.2 - Rocková Lipnice

11. ledna 2007 v 18:28
Moje druhé "bendění" proběhlo začátkem prázdnin na Rockové Lipnici, kam mě vytáhl můj táta a kam jsem jela v podstatě jen kvůli Petrovi, protože výčet Peha, BSP, Škwor, Z-Nadoraz, Rockson, Petr Kolář, Vilém Čok, O5 a Radeček, Turbo a jestli jsem na někoho zapomněla, tak se omlouvám, mi vážně nic moc neříkal. Ještě ke všemu měl Petr přijít na řadu až v deset (takže v půl jedenácté) a my jsme tam dorazili už ve dvě, čili hodinu po začátku, protože to akorát začínal Rockson, který je (snad?) čirou náhodou z našeho zapadákova a táta se s jedním z členů zná z hokeje, tak mu slíbil, že se na ně přijede podívat. Krom toho, že sem zjistila, že obměnili sestavení a zpívá s nimi jedna holka z našeho ústavu, mě na nich fakt nic nezaujalo a celou hodinu jsem pronudila. Jako další přišli O5 a Radeček (a já se křižovalaJ), o těch fakt žádný valný mínění nemám… Respektive neměla jsem, protože jakmile začali hrát, spadla mi čelist, a až do konce vystoupení jsem jí nedokázala přilepit zpátky. Dokonce i Praha, kterou, vždycky když zaslechnu v rádiu, s jekotem přepínám, měla naživo něco do sebe. Prostě jednoznačně asi největší překvapení celého dne, byla to vážně skvělá show a fakt jsem se bavila. Po Radečcích přišla Peha, na tu byl zase natěšenej táta. Já to vydržela poslouchat do druhý písničky, pak jsem vyndala z batohu knížku a začala jsem si číst. Peha mě nebaví ani normálně a tohle jim u mě body vážně nepřidalo. A ani lidi na ně nijak extra nereagovali, Katarína musela větu "Ruke hore!" použít snad stokrát. Ale pak se děli věci. Na scénu přišla skupina Turbo, o níž jsem se od táty dozvěděla, že někdy v 70. letech vyhrála bronzového Slavíka, a s ní zřejmě přišel i kouzelník, protože takovej kotel nebyl už po celý zbytek fesťáku na nikoho. Jak sotva čtrnáctiletý puberťáci, tak padesátiletý vlasatý pamětníci skákali jako čamrdy a vynutili si dva přídavky. A i já po čase zjistila, že Turbo znám - jako plagiátory Final Countdown. Po Turbu přišli Škwor, jednoznačně nejtvrdší skupina z celého festivalu. A bylo to cítit - po půl hodině se mi chtělo utéct, protože mě bolely uši, a to nepřeháním. Kytary byly naprosto nechutně přeřvaný. Ale jinak O.K., zatím jsem přežívala.J Po nich přišlo trio Balage - Střihavka - Pavlíček a konečně se začalo stmívat. Ono sedět od dvou odpoledne na prudkém sluníčku, které do vás pořád pálí z jedné strany, není žádný med, domů jsem přijela jako poloviční rudokožec. A byla další nuda, byť na BSP jsem se aspoň trochu těšila. Ale nebýt Kamilova vtipkování a závěrečné Země Vzdálené, možná bych tu knížku, co jsem jí četla už při Peze, dočetla do konce. A pak to přišlo.J Ale ne, nepřišlo. Petr měl začínat v deset - tak se v deset začínalo ladit. A ladilo se a ladilo se… Zajímalo by mě, jestli neměli nějaké technické problémy, protože ladit téměř 30 minut není normální. No, každopádně nakonec se dílo podařilo a mohlo se začít hrát. A hrálo se k mému překvapení téměř to samé, co se hrálo před rokem v Havlbrodě, kromě pár obměn, jako byla Spát s tebou, která se později objevila na novém cédu, a cover I feel good. Ale opět to byla skvělá show, člověk se rozhodně nenudil, ale užila bych si to víc, kdyby přede mnou neseděla parta pěti již značně nalomených, ehm, jak je nazvat, kteří se celý koncert nebavili ničím jiným, než že řvali "Péťo, seš borec!!!" A ještě jedna vtipná perlička na závěr - Petr na konci vystoupení představoval celou skupinu, ale jaksi nějak opomněl jmenovat bubeníka. Ale tak hráli dál, a Petr si najednou uvědomil, že neřekl všechny, praštil se do čela a hezky nahlas prohlásil: "Sakra, já jsem vůl, já zapomněl na bicí!!"J
Konec, zvonec. Petr poděkoval, odešel, a my taky odcházeli. Na víc už bych vážně neměla energii. To bylo naposledy, co jsem jela na fesťák bez jedinýho kámoše. Ale v jedné věci jsem se překonala - vydržela jsem jen se dvěma přestávkami na WC sedět od dvou do půl dvanácté, čili nějakých deset hodin. No prostě borka.J

New ICQ

11. ledna 2007 v 17:08 What about me?
460-985-880
To stačí, ne?:)

Equilibrium

7. ledna 2007 v 14:24 Filmové recenze
V životě by mě nenapadlo, že se mi bude líbit film ve stylu Matrixu. Tak tenhle to dokázal - sedla jsem, zapla ho, a od první do poslední minuty seděla jako zařezaná.
Příběh je zhruba takový - v blízké budoucnosti vypukla třetí světová válka. A aby se do budoucna válkám předešlo, vytvořila se nová společnost - Liberie, společnost bez citů, bez emocí, které stály za vypuknutím všech válek a konfliktů. Sebeovládání samo o sobě ovšem nemůže na separaci citů stačit - a tak lidé užívají drogu, která jejich city utlumuje, jsou zabavovány a páleny knihy, obrazy, hudební nosiče, je zakázán chov domácích zvířat a inteligence je potlačována - lidé jsou rozděleni na dvě skupiny: na pracující, prostý lid a kleriky. To jsou speciálně vycvičení muži, co se ideologie týče něco na způsob SS. Jedním z nich (a dokonce jedním z nejlepších) je i John Preston. Hned na začátku filmu John zabije svého spolupracovníka - přestal totiž užívat drogu a čte. V těsném sledu s touto událostí John zatýká i jeho milenku a postupně si začíná uvědomovat, že je něco špatně. Spojí se s povstalci a společně vymyslí plán, jak svrhnout diktaturu Otce. Na druhé straně ovšem také nestojí žádní amatéři, takže o pořádnou akci nebude nouze...
Nejde ale jen o akci. Díky postavě Johna Prestona má film i jasnou dějovou linii, která je ale velmi křehká - stojí a padá s představitelem hlavního hrdiny. Jeden chybný krok, a mohlo to skončit bezduchou střílečkou. Christian Bale si ovšem po tomto výkonu zaslouží jenom obdiv. Má jednu ohromnou výhodu - divák mu díky jeho drsnému vzhledu není schopný vidět do karet. A proto ve scéně, kdy vezme do rukou štěně a zírá na něj jako kdyby před ním právě přistálo UFO, jen koukáte s otevřenou pusou, že ten chlápek s kamenným ksichtem ala Stallone a spol. je schopný vyjadřovat tolik pocitů najednou - a že vůbec umí něco jiného než tvrdě zírat. Christian ale umí spoustu věcí - a to myšleno všeobecně. Tuhle roli nemohli obsadit líp.
Moc se mi líbili i Sean Bean, jenž si zahrál onoho zastřeleného kolegu, a Taye Diggs, který nastoupil na jeho místo a ke konci se ukázalo, že byl vlastně jen nastrčený špeh, co měl Johna usvědčit z citového zločinu.
A akční scény snad ani netřeba komentovat. Pokud jste viděli Matrix, asi víte, co se představit... Ale závěrečná bojová scéna s Otcem je vážně zajímavá. Aspoň mě to přišlo jako zajímavý nápad...
A hodnocení? Že se vůbec ptáte... 100%. Jednoznačně. Stoprocentně.:)

Přemýšlivá nálada...

1. ledna 2007 v 15:06 My World
Tak nějak jsem na Novej rok dostala přemýšlivou náladu... Hlavně kvůli tomu, že jsem našla pár starejch časopisů a v jednom z nich byl report o holce, kterou 13 let zneužíval její nevlastní otec a ona z toho má dost těžký doživotní trauma. Bylo to dost hnusný, a taky jsem si vzpomněla na jeden zážitek z chatu, kdy se mě ptala nějaká devitíletá holka, jestli je správně, že když jí občas hlídá její strýc, tak se sprchuje s ní, protože na ní prý musí dávat pozor, a přitom jí očumuje. Nevím, jak to s ní dopadlo, ale doufám, že dobře, že mě poslechla a že se k tomu její rodiče nepostavili nijak zle...
Mě se totiž jednou stalo něco trošku podobného s naším sousedem - přišel k nám domů a začal mě osahávat. Já jsem ho díkybohu hodně rychle vypakovala a zavolala to mamce, která byla v práci. Mamka za ním ještě ten den zašla a hrozně ho sjebala, už si od tý doby nic nedovolil. Pak jsem to říkala svojí kámošce a ta mi řekla, že to samý udělal její starší ségře a že to rozhodně nebylo poprvý. Jenže bydlíme na vesnici a každej se tu bojí na toho druhýho něco udat, protože se to v drtivý většině případů obrátí proti nevinnému. Ale myslím, že naši za mnou hodně stojí a kdyby si na mě troufnul ještě jednou, už by policii zavolali, kecy nekecy.
Tím chci říct jenom to, že pokud se vám něco takového stane, nesmíte se bát to někomu říct!! A pokud vám rodiče řeknou, že si vymýšlíte, tak se svěřte někomu, u koho jste si jistí, že vám bude naslouchat víc. Anebo rovnou zavolejte na policii. Děje se to bohužel pořád a v mnohem větší intenzitě, než si lidi myslí!