Jesse, 2.díl

6. května 2007 v 22:19 |  "Děti GBT"
Jesse se o tom dozvěděl o týden později, když už byly po městě rozvěšené plakáty.
"Hele, není to náhodou tvůj fotřík?" ukázal Giorgio, jediný, kdo mu zbyl z jeho staré party, na jeden z plakátů visící u stanice autobusu.
"Drž hubu!" okřikl ho Jesse a šel se podívat blíž.
Za dva měsíce…
Pousmál se.
"Neříkej, že na něj pořád ještě myslíš." Ušklíbl se Giorgio, "Vždyť tě zas nechal ve štychu."
"Ale zajít za ním snad můžu." Otočil se na něj Jesse, "Chci se s ním aspoň vidět. Koneckonců, kdo je lepší, táta, kterej si vybral kariéru, nebo máma, který je úplně putna, co se mnou je?"
"To je spíš výhoda, ne?" pousmál se Giorgio. Jesse neurčitě pokrčil rameny. Mohl mu snad vysvětlovat, že se pořád ještě nevzdává naděje, že si pro něj jednou táta přijde a odvede ho z týhle špíny? Od toho krátkého okamžiku před dvěma lety, kdy mezi nimi vzniklo to neznámé, neviditelné pouto, na tohle občas myslel. Byla to jeho poslední naděje. Jinak neměl pro co žít.
"Přestaň na to tak vejrat, musíme ještě na plac." Zatahal ho Giorgio za rukáv. Jesse se z té letargie probral až moc tvrdě. Na co si to proboha hraje? Co bylo, to bylo, stalo se to už dávno a ničemu to nepomohlo, nic se nezměnilo, krom toho, že teď je z něj obyčejná smažka, která potřebuje svojí dávku…
Se svojí mámou mluvil minimálně, proto jí ani neřekl, co viděl. Musela o tom začít sama.
"Víš, že za měsíc přijede Christian?" začala jednou večer, když by Jesse výjimečně brzy doma.
"Visí to po celým městě." Pokrčil Jesse neutrálně rameny.
"A chceš za ním jít?" zeptala se Lana.
"Ne. Ani snad." Odpověděl Jesse s nezájmem.
"To je dobře. Protože nepovažuji za vhodné, aby ses s ním stýkal. Navíc stejně nebude mít čas." Řekla ulehčeně Lana.
Jesse neodpověděl. Ale nebyl hloupý. To "ne" řekl schválně, aby ho máma tolik nehlídala a on se mohl vidět s tátou. Chtěl to. Hrozně moc. Ani pořádně nevěděl proč. Ale chtěl ke svému tátovi. Nic si nepřál víc. Ovšem jen do té doby, než si šlehnul. Pak už viděl zase všechno úplně jinak. Kolikrát se nevyznal sám v sobě.
Do žádného města se nevracel tak strašně nerad a zároveň s nadšením. Říkal si, že tohle je poslední pokus něco změnit. Chtěl jít za Jessem, ale netušil, že nakonec přijde Jesse za ním.
"Miluju náš management." Protáhl se Christian unaveně. Management mu totiž zcela neplánovaně zorganizoval autogramiádu, takže ač měl za sebou poměrně dlouhou cestu, musel se podepsat nejmíň tisícovce lidí.
"Myslím, že nejseš sám." Ušklíbl se jeden z bodyguardů. Najednou se objevil i druhý bodyguard a vedl s sebou Jesseho.
"Někoho jsem tady odchytil." Řekl s úsměvem a postrčil Jesseho před sebe.
V ten moment se Christian probral na sto deset procent.
"Ahoj, tati." Usmál se na něj Jesse, šťastný, že mu plán vyšel.
"Ahoj, Jesse." Oplatil mu Christian úsměv a objal ho.
Jesse se v Christianově náručí cítil tak klidně a v bezpečí, že nechápal, jak mohl pochybovat. Christian je jeho táta a on patří k němu.
"Tak jak se máš?" vyptával se Christian, "Koukám, že seš furt stejnej trhan."
Jesse se zasmál, i když se obyčejně nad těmito řečmi pohoršoval. Ale od Christiana to neznělo ani trochu jako nadávka.
"Sem rád, že tě vidím." Řekl prostě.
"Proč ses předem neohlásil, takhle se sem vplížit jako zloděj." Pokáral ho Christian.
"Jo, aby mě vyhmátla máma." Zašklebil se Jesse.
Christian pokýval hlavou. Tohle mu bylo jasné.
"Jesse…" přitáhl si Christian svého syna blíž k sobě, "Jak vycházíš s mámou?"
Jesseho tahle otázka dost zaskočila.
"Já… Ani nevím." Vykoktal ze sebe. Najednou se mu do úst vedrala věta, na kterou často myslel, ale bál se jí vyslovit: "Chci být s tebou. Vím, že to není možný, ale…"
"Ne, není to nemožný. Ty se mnou budeš muset jít." Řekl rezolutně Christian. Tenhle tón Jesse neočekával.
"Jak to myslíš?"
Christian rezignovaně vydechl.
"Když jsem posledně odjížděl, věděl jsem, že mi tě přese všechno nedaj, ale dal jsem tvojí mámě ultimátum - pokud se vrátím a zjistím, že jedeš v drogách, tak jdeš bez milosti ke mně. A, nezlob se na mě, nejen tvoje zorničky mi prozraděj, že něco bereš. Poznám to, protože jsem sám drogama ztratil několik let života."
Po těchto slovech se Jesse málem složil. Do očí mu vyhrkly slzy. Opřel se Christianovi o rameno a ten ho znovu objal.
"Neboj, teď už tě v tom nenechám. Už moc dlouho jsem se choval jako zbabělec. Už tě v tom nenechám." Opakoval Christian. Jesse se k němu pevně přimkl. Znovu mezi nimi vzniklo pouto, a tentokrát tak silné, že už ho nemohli ignorovat. Od té chvíle byli opět jedna rodina.
"Chci se toho zbavit." Šeptal Jesse, "Chci se toho zbavit a vypadnout odtud."
"Dobře." Přikývl Christian, "Pokud sám chceš, můžu ti pomoct."
"Prosím."
Věci vzaly rychlý spád. Jesse šel na odvykací léčbu a díky tomu, že sociální pracovnice uznala, že Lana jeho výchovu nezvládá, byl svěřen do péče Christianovi.
Jesse se zatraceně moc snažil dostat se ze svých problémů co nejrychleji. Za jedno už měl všech těch psychóz dost a za druhé chtěl Christianovi dokázat, že není ještě úplně na odpis. A opravdu se mu to dařilo.
Christian, i když se snažil Jesseho povzbuzovat, jak jen mohl, mu jasně vysvětlil, že se za ním moc často nedostane a že až ho pustí, bude se muset připravit na nekonečné cestování po světě. Ale Jesse se toho nebál, naopak - zcela upřímně se těšil. Lepší než být věčně sám a hloubat o nesmrtelnosti chrousta.
"Co bys řekl, kdyby se tu na pár dní stavily Annie a Barbara?" zeptal se jednou Christian Jesseho. Zrovna se totiž měli v jedné zemi zdržet déle než obvykle.
"Pro mě za mě." Trhl Jesse rameny. Už dávno věděl, že má starší nevlastní sestru, teď se dozvěděl i to, že se Christian se svou "druhou rodinou" vídá poměrně často, což ho sice mírně štvalo, ale tak nějak to chápal. Docela se těšil, až ty dvě pozná.
"Tak fajn. Měli by se tu ukázat totiž už během dneška, zapomněl jsem ti to včera říct." Usmál se Christian omluvně, "Já teď ještě musím skočit do města, mám schůzku s šéfem doprovodné skupiny, tak tady vydrž, do oběda jsem zpátky. Teda doufám."
"Čau a pevný nervy." Zasmál se Jesse.
"Díky, budou třeba. Ahoj." Rozdrbal mu Christian i tak dost rozdrbané vlasy.
Zrovna, když odemykal auto, ovinuly se mu okolo krku dvě paže a někdo mu křikl přímo do ucha: "Baf!"
"Já tě…!" ohnal se Christian se smíchem po Barbaře, té útočnici. Z uctivé vzdálenosti je pozorovala Annie.
"Nazdar! Co vy tu tak brzo?" divil se Christian.
"Nějak se to zvrtlo. Ahoj." Pousmála se Annie a dala Christianovi pusu na uvítanou, "Kam se chystáš?"
"Měl jsem jet na jednu schůzku, ale když jste tady, tak vás zvu, kousek odtud je moc hezká restaurace, ono se to nezblázní." Oplatil jí Christian úsměv.
"Fajn, mám hlad jako vlk!" zavěsila se do něj Barbara. Přesně v ten moment vyšel Jesse na balkon, aby si zakouřil. Trojice na parkovišti mu samozřejmě nemohla ujít.
Rozčilením úplně zapomněl, co chtěl udělat. Cože, to už jsou tady? A kam jdou?
Jesse neváhal a vyběhl z pokoje rychlostí střely. Venku už je sice nemohl dost dobře zastihnout, ale nějak podvědomě tušil, kam jdou.
"Tak co si dáte, mé milé dámy?" pousmál se Christian, když si vybrali místo v rohu restaurace s nádherným výhledem na okolí.
"To co vždycky." Odpověděla Barbara, což znamenalo dvě italské pizzy - Hawai pro ní a sýrovou pro její mámu.
"Že se vůbec ptám, co." Zasmál se Christian.
Jesse před restauraci doběhl ve chvíli, kdy Christian vyřizoval objednávku. Všiml si jich snadno, seděli přímo za oknem.
Nechápal.
Proč tohle schovávání?
Obrátil se a běžel zpátky. Ale neměl chvilku klidu. Dostal neuvěřitelnou chuť se pořádně opít.
Nakonec se jenom mírně přiopil, protože zrovna ve chvíli, kdy se mu podařilo dobýt se do baru, který měli v pokoji, a párkrát si pořádně přihnout z první flašky, co mu přišla pod ruku, vešel do pokoje Christian.
"Jesse!" zařval velitelsky a alkohol mu nemilosrdně vyrval z ruky.
"No co je?!" vystartoval na něj okamžitě Jesse, "Jestli se mě chceš zeptat, jestli jsem normální, tak ti odpovídám, že nejsem a mám být po kom!"
Christian na to neřekl ani popel, jenom zavolal Annie a Barbaře, aby šly za ním, že program padá. Jesse ho pozoroval značně nevraživým pohledem, ale díky vypitému alkoholu byl i trochu rozjařený, což byla doslova vražedná kombinace.
"Si za nima klidně di, budem šťastný oba!" zasyčel.
"Dokud budeš v tomhle stavu, tak se o tom s tebou odmítám bavit." Zpražil ho Christian. Jesse se trochu nepřirozeně zasmál.
"Jen neboj, vnímám tě dobře. Z týhle trošky se nevožeru, to by ti mohlo dojít." Řekl posměšně.
"Jo, a proto sotva stojíš na nohou!" zvýšil na něj Christian hlas, protože ho Jesse vytáčel čím dál víc.
"Nestarej se o mě! Běž si za nima!" vyjel na něj Jesse vztekle.
"Právě jsem pro tebe šel, abys šel s náma, ale vidím, že jsem se vrátil právě akorát!"
To, že ho pro Jesseho poslala Annie, si nechal pro sebe.
"A neříkal jsi náhodou, že přijedou až později?" vysmál se mu Jesse do očí.
"Ty seš beznadějnej." Zasyčel Christian a nechal Jesseho o samotě, byl si jistý, že teď už se o nic nepokusí.
Jesse ze vzteku rozbil ozdobnou vázu, co stála na stole. Pak odešel do svého pokoje a usnul. Vzbudil se až v pozdním odpoledni.
"No maucta, pane." Uvítala ho Annie, když vešel do kuchyně.
Jesse to přešel mlčením. Tyhle situace znal více než dobře z domova a uměl se v nich mistrně pohybovat. Bez mrknutí oka si vzal z ledničky džus a pil ho rovnou z krabice.
"Taky odpověď." Uznala Annie a znovu se sklonila nad čtením. Jesseho to sice namíchlo, ale byl zticha. Nakonec mu to nedalo.
"Kde je zbytek?" zeptal se.
"Christian vzal Barbaru do zkušebny." Odpověděla Annie a podívala se Jessemu do očí, "Dost se na tebe zlobí."
"Já na něj taky!" odsekl Jesse a odešel zpátky do svého pokoje.
Proč tohle schovávání? Co sakra blbne?! Vždyť to přece vypadalo, že je mezi nimi všechno v pohodě!
Leda… Snad se za něj proboha nestydí stejně jako máma?
Jesse byl hodně zmatený. Nedokázal si Christianovo chování nijak vysvětlit. Zároveň ale neměl odvahu se ho zeptat přímo.
Christian s Barbarou se vrátili po dvou hodinách. Jejich rozjařený smích vylákal z pokoje i Jesseho. Nahlédl do druhé místnosti. Byla s nimi i Annie, seděli okolo stolu a povídali si. Jesse se neodvážil jít za nimi. Stál schovaný za rámem dveří a pozoroval je. Vypadali tak šťastně a spokojeně a čistě, skoro jako nějaká rodinka z reklamy.
"Co se tam plížíš jako zloděj, Jesse?" všimla si ho Annie.
Jesse se jen opřel o rám dveří, založil si ruce a opřel se pohledem do Christiana: "Vynadáš mi tady nebo si to necháme pro sebe?"
Christian se zvedl a bez jediného slova zamířil k Jessemu do pokoje. Ten ho následoval.
"Takže, co se děje?" zeptal se Christian, když za nimi zapadly dveře.
"Seš hodnej, že se ptáš za mě." Odvětil Jesse.
"A co ti jde? Proč jsi od té doby, co tu jsou Annie a Barbara, tak uštěpačný a zatvrzelý? Myslel jsem, že ti tu nevaděj!"
"Nevadily."
Jesse to slovo schválně ještě zdůraznil.
"Máš možnost se vypovídat, proč ti teď vadí." Pokrčil Christian lhostejně rameny.
Jesse se ironicky zasmál: "Mě nevaděj ony konkrétně."
Christian se díval Jessemu do očí a snažil se přijít na to, co se tu vlastně děje. Něco evidentně nejde podle Jesseho představ a on na to reaguje stylem malého dítěte. Kdyby aspoň přestal mluvit v náznacích!
Jesse byl z toho upřeného pohledu mírně rozladěný. To se mu snaží proluxovat myšlenky nebo co?
"Jesse, myslím, že je čas, abys přiznal barvu. Nestíhám tě, mluv jasně." Řekl nakonec Christian.
Tohle už Jesse nezvládl. Rozzuřil se téměř k nepříčetnosti.
"Přestaň se tvářit jako neviňátko! Moc dobře víš, o čem mluvím! A byl bych ti vděčnej, kdybys ze mě přestal dělat blbce." Řekl, načež popadl svojí mikinu a už mířil ven.
"Jesse! Kam jdeš?!" volal za ním Christian, "Vrať se!"
"Za dvě hodiny možná." Odsekl Jesse a třískl za sebou dveřmi.
"Nechci být vlezlá, ale Jesse ti to vrazil docela drsně a přesně ve tvým stylu, nejste náhodou příbuzný?" rýpla do Christiana Annie, když se vrátil za nimi.
"No super, tak mi ještě poraď, co mám dělat!" naštval se Christian.
"Co bych ti radila já, ty jsi jeho táta!"
"Jo, a momentálně hodně nasranej a zmatenej táta." Odfrkl zlostně Christian.
"No, on si evidentně taky s něčím neví rady." Pokrčila Annie rameny.
Christian se najednou úplně zhroutil do sebe. Obličej schoval bezmocně do dlaní.
"Co je?" naklonila se k němu starostlivě Annie.
"Myslíš, že šel pryč z hotelu?" zeptal se Christian.
"Je to pravděpodobné, proč?" odpověděla Annie, i když jí to pomalu začínalo být jasné.
"Protože… Proboha, vždyť víš, že Jesse byl závislej na heroinu, tak proč se mě tak blbě ptáš?!" praštil Christian vztekle do stolu, "Prostě mám strach, že… Že udělá stejnou blbost jako já!"
"Máme ho jít hledat?" navrhla Barbara.
"Maximálně můžeme pro jistotu prohledat hotel. Jestli je pryč, stejně ho nenajdeme." Trhl Christian bezradně rameny.
"Zkusíme to." Kývla rozhodně Annie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beautiful Nightmare Beautiful Nightmare | 7. května 2007 v 11:11 | Reagovat

Děkuju,děkuju a děkuju...XDD

2 Dan Dan | Web | 7. května 2007 v 11:51 | Reagovat

Ahoj!

Právě rozjíždíme nový web F1 - http://f1cars.org/

Hledáme redaktory, tak pokud máte zájem, napiště na email - marty@f1cars.org.

Každý redaktor dostane mail jmeno@f1cars.org, pokud budete chtít.

Děkuji všem a přeji hezký den ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama