Červen 2007

1. díl + otázka, prosím, napište do komentů názor...

28. června 2007 v 21:19
Tak o tomhle se mi zdálo už hodně, hodně dávno... Vlastně si ten sen pamatuju jen díky tomu, že jsem si ho zapsala - podle wordu to bylo před třemi roky. Dneska jsem se po menší debatě s Helushkou rozhodla, že to zkusím oživit a třeba i přepsat... Bylo by to jen krátké, nemám nějak čas ani moc chuť patlat se s další nekonečnou povídkou.:) Ale zároveň ani nevím, jestli to tu vůbec nechám - proto mi prosím napište do komentářů, jak se vám ukázka líbí a jestli má cenu to tu vůbec uveřejňovat... Děkuju.:-*
"Houstone, máme problém." řekl otráveně Draven a praštil nějakými dokumenty na stůl před svého parťáka Giorgia.
"Táhněte s tím jinam, já mám svejch problémů dost!" odvětil Giorgio a dál listoval v knížce.
"Zapomněl jste, jak vypadá L?" zeptal se Draven a posadil se na stůl. Giorgio se na něj nejdřív podíval, pak se zašklebil a s konečnou platností knížku zaklapl.
"Už Ani Slovo, edice krimi." Přečetl si Draven s úšklebkem na tváři, co to jeho kolega čte.
"Přece nebudu číst Frankensteina, musel bych zešílet." odvětil Giorgio.
"A ty si myslíš, že normální člověk se dá najmout Vatikánem na dodržování lidských práv v Hollywoodu, New Yorku a podobnejch městech?" rozesmál se Draven.
"Spíš na krocení divé zvěře." oplatil mu úsměv Giorgio, "Tak co teda máš?"
"Problém, Houstone." neodpustil si Draven, ale pak už mluvil vážně: "Máme několik mrtvol, různí lidé z různých společenských vrstev. Je jich pět a policie je v prdeli."
"To už se do toho zamíchala policie? No tak to je bomba! Musíme se spoléhat na to, že to dostane nějakej ignorant, případně blbec." Zadoufal Giorgio a zadíval se na fotky, "Vypadá to na nováčka."
"Ale jak to?" divil se Draven.
"Někdo myslel že zabil… Ale nezabil. Ten dotyčnej to zázrakem přežil. A měl smůlu na krevní skupinu."
"Nebo to někdo udělal schválně." Pokrčil Draven rameny.
"To těžko." Zazubil se Giorgio.
"Jak myslíš…" vzdal se Draven, "Co navrhuje můj chytrý šéf?"
"Trhni si nohou." Ulevil si Giorgio.
"Já myslel něco, co souvisí s tím případem." Poznamenal Draven.
"No tak nejdřív splň rozkaz, když jsem teda šéf, a pak ti řeknu co dál."
"Já ti můžu tak leda víš co." Odvětil Draven, ale víceméně nohou kopl.
"Nevím." Usmál se Giorgio sladce. Než ho Draven stačil praštit, řekl: "Ne, kecám. Nejdřív musíme vyžehlit to s policií, teprve pak se tím budeme zabývat dál."
"Hele, a ty si myslíš, že nám to cajti jen tak předaj? Podle mě se budou pěkně kroutit. Ovšem pokud bys chtěl, můžu zavolat našemu starému známému do Bílého Domu a dostat to povolení přímo od něj."
"Dělej, jak myslíš." Pokrčil Giorgio rameny.
"Jo a taky… Jistá trojice má mít schůzku, nepůjdeme to zkontrolovat?" vzpomněl si Draven na telefonát od nadřízeného.
"A jaká trojice?" ptal se Giorgio.
"To právě nevíme. Ale zbuntoval to Aaron, takže bych si na to radši posvítil. Okolo jedenácté, Walker Street 162/10. Je to stará zřícenina." Řekl Draven a pousmál se.
"Jak jsi věděl, že se budu ptát zrovna na tohle…?"divil se na oko Giorgio.
"Znám tě." Odpověděl Draven a usmál se.
"Už to tak bude." Oplatil mu Giorgio úsměv.
V tu chvíli zazvonil telefon. Draven ho zvedl.
Giorgio ho se zájmem pozoroval, protože Draven dělal přímo příšerné škleby a mlčel, což bylo u něj při telefonování něco zcela neobvyklého.
"Jo. Rozumím. Nashledanou." Řekl nakonec a trochu prudčeji položil sluchátko.
"Kdo to byl?" ptal se Giorgio.
"Někdo, kdo si myslí, že je strašně chytrej, a viděl zprávy." Zašklebil se Draven.
Najednou se telefon rozřinčel znovu. Draven po něm chňapl a napruzeně štěkl do sluchátka: "Halo."
"Provedl jsem něco?" ozval se hlas na druhém konci aparátu. Draven zbystřil a podíval se na displej telefonu, Giorgio rovněž a musel se zasmát, když uviděl jmenovku "Val Kilmer".
Draven se potutelně zašklebil a zmáčkl tlačítko, aby si mohl jejich rozhovor poslechnout i Giorgio.
"Ne, ty ne, aspoň teda ne něco, o čem bych věděl. Co chceš?"
"Vidíš, já se zase divil, že nezavoláš ty mě." řekl Val klidným hlasem, "Protože pokaždé, když si s něčím nevíte rady, jsem první, kdo to ví."
"A kde´s vzal, že si s něčím nevíme rady?"
"Nejsem blbej."
"A to je to blbý." Pousmál se Draven, "Hele, za půl hoďky jsme u tebe, jo?"
"Proč to nevyřídit rovnou?"
"Protože začínám bejt alergickej na telefony."
"Jo tak. No tak se zatím měj hezky."
"Zato ty hnusně." Oplatil mu Draven a položil sluchátko.
"Vás dva poslouchat, to je síla." Uculoval se Giorgio.
"Srandičky, srandičky, na to tě užije." Pokýval Draven rezignovaně hlavou.
"Vždyť by ses nudil." Usmál se Giorgio.
"Ne. Měl bych svatej klid." Opravil ho Draven. Pak se zamyslel: "Ale víš, co mě teď tak napadá? Že kdyby se o týhle naší spolupráci dozvěděli nadřízení, dlouho by jsme asi žádnej případ nedostali."
"Tak to hlavně nepřivolávej." Zarazil ho Giorgio, "I když… Menší dovolenou bych neodmítl."
"Beze mě bys nejel nikam, to tě upozorňuju!" pohrozil mu Draven.
"Fajn, tak zvedni ten svůj línej zadek a jedem, Val na nás věčně čekat nebude." Strčil do něj Giorgio.
"Ne? Já myslím, že zrovna on na to má času dost." Ohnal se po něm Draven, ale nakonec se neochotně zvedl.
Val je na své vile v Bel Air přivítal ve svém typickém stylu - nechal je akademickou půlhodinku čekat. Až pak se teda uráčil přijít.
"Vítejte pánové, omlouvám se za zdržení." Uvítal je s potutelným úsměvem.
"Absolutně nic se nestalo." Řekl až přehnaně slušně Draven, "Tak co pro nás máš?"
"Vy někam chvátáte?" opáčil místo odpovědi Val.
"Ano." Odpověděl krátce Giorgio, "Ostatně to bys mohl sám vědět, když seš něco jako místní agentura JPP."
"Ještě že tu agenturu máte, co." Zatvářil se Val jako neviňátko, "Máte v revíru nováčka, totožnost vám bohužel neprozradím. Ale řeknu vám osobu, která by o tom měla být informovanější."
"Víš, kdo ho nakazil?" zeptal se Giorgio.
"Samozřejmě. Zeptejte se Christiny, mohla by o tom něco vědět." Zatvářil se Val tajemně.
"A není to ten její manžílek…?" zauvažoval nahlas Giorgio.
"Kdepak, Jordan už je s náma poměrně dlouho." Vyvedl ho Val z omylu.
"A že se pán nenahlásil." Poznamenal si okamžitě Draven, že si musí zaznamenat další přírůstek, "Když už jsme u toho, jak seš na tom ty? A nevykládej mi, že držíš dietu."
"Já se mám poměrně dobře, děkuji za optání." Usmál se Val ďábelsky. Jeho úsměv díky tomu, že byl den, ještě nehyzdily nepřirozeně velké špičáky.
"Vtipný jako vždycky." Poznamenal Giorgio.
"Zatím jsem hlady neumřel, stačí vám to?" odpověděl tedy Val.
"Ono je poměrně zbytečný tě kontrolovat, ty už snad žádný blbosti provádět nebudeš, ale něco do toho hlášení napsat musím." Trhl Draven rameny a ve svém zápisníku zaškrtl kolonku "O.K.".

Držím smutek...:(

25. června 2007 v 20:45 My World
Dneska jsme museli nechat uspat našeho pejska... Už byla stará a nemocná, takže to pro ní bylo vlastně vysvobození... Ale i tak jsem brečela jako želva, dvakrát jsem si pouštěla Dry County... No co to budu popisovat, prostě nervíky na dranc. Ať se má v psím nebíčku hezky...

Dream on, shine on! 5.díl

24. června 2007 v 0:06 Dream on, shine on!
Po vyučování, když se Eric přezouval u skříněk, zmocnil se ho divný pocit. Nedokázal si ho vysvětlit, prostě to bylo jen takové to tušení, že se něco stane… Nebo by se mohlo stát… Neudělal jsi dneška ještě žádnej průser, to bude ono, ušklíbl se nakonec sám pro sebe a skříňku zamknul. V tu chvíli do něj někdo vrazil takovou silou, že vzal druhou o zavřené dveře skříňky.
"Hele, tudy dálnice nevede, ty blbe!" ohradil se Eric proti tomu hrubému zacházení.
"Problém?" otočil se po něm procházející slon. Fakt, že byl o hlavu vyšší, v první chvíli Erica vůbec nerozhodil.
"Ty máš evidentně problém, když se ani nevejdeš do uličky." Odvětil ironicky. Až když ten dotyčný udělal rázný krok dopředu, uvědomil si Eric, že to možná přepískl. Couvnout nehodlal, ale zase si nechtěl nechat rozbít hubu.
"Přestaň házet ramena, Cole, na tohohle nemusíš." Zachránil Erica před pořádnou peckou čumákovkou Danielův hlas.
"Ne? Tak ať drží příště hubu." Houkl Cole.
"Ale no tak, klídek. Na vyhazovače si můžeš hrát večer." Nenechal se Daniel vyvést z míry.
Eric na ně na oba poněkud vykolejeně zíral. Cole se na něj ušklíbl a zmizel.
"Co to bylo?" zamrkal Eric rozhozeně.
"Tohle? No to byl Cole, od bráchy ze třídy." Vysvětloval s úsměvem Daniel, zatímco si zavazoval botu, "Občas mu haraší v myslivně, ale jinak je neškodnej. Ovšem radši ho příště nerozčiluj, kdybych se neozval, tak by ti přepočítal zuby šroubovákem, on je na to cvaklej dost."
"Mluvíš skoro jak z vlastních zkušeností." Ušklíbl se Eric.
"No, skoro jo." Zasmál se Daniel, "Mám kliku, že umím z fotbalu utíkat, prohnal mě slušně. Ale od tý doby v pohodě, vyříkali jsme si to, částečně i přes Koně, teda, přes bráchu, jak víš, to je jeho přezdívka."
"Hm, koukám, že ty se ve svým volným čase fakt nenudíš." Podotkl Eric.
"To jsem ti ještě neřek, proč mě tenkrát prohnal." Zazubil se Daniel, nadhodil si batoh a zamířil ke dveřím.
"No povídej." Pobídl ho Eric.
"Hej, Hayesi! Tohle asi potřebovat nebudeš, co!" zavolal za ním jeden ze spolužáků. Eric se otočil, aby zjistil, že v tom zmatku nechal v zámku skříňky klíče.
"Je, vidíš, díky." Vrátil se pro ně. Když vyšel ven před školu, musel si promnout oči, jestli vidí dobře. Pak se pro jistotu i štípnul, jestli se mu to nezdá. Je mimo anebo tady fakt stojí Danny a jako by se nechumelilo se objímá s Janet? Že by už zmagořil definitivně? Nebo si prostě ta holka usmyslela, že on bez ní neudělá ani krok?
"Danny! Tak jdeme?" zavolal na něj. Úmyslně za nimi nešel. I tak musel mít výraz chladnokrevného vraha.
"Jo!" mávl na něj Daniel, ještě v rychlovce Janet něco řekl, lehce jí na rozloučenou políbil na tvář a připojil se k Ericovi.
"Odkud jí znáš?" šel Eric rovnou k věci. V tomhle chtěl mít jasno.
"Znám jí teprv chvilku. Asi dva dni? Postávala tu, jako kdyby na někoho čekala, tak jsme se dali do řeči. Je to celkem fajn holka." Pokrčil Daniel rameny.
"No to zrovna." Odsekl Eric.
"Co je, znáš jí snad taky?" zeptal se Daniel.
"Důvěrněji, než si myslíš." Ušklíbl se Eric, "Janet je moje bejvalá, a věř mi, vděčím jí za tolik věcí, že má štěstí, že dodržuji jedno ze základních pravidel, které zní "Holky nebít"."
"Wow, to zní dost hustě…" poznamenal Daniel.
"Hm, to teda bylo hustý. Hele, je to tvoje věc, ale… Dávej si majzla. Radím ti dobře. Pochybuju, že bys uměl zázraky a povedlo se ti jí předělat." Řekl vážně Eric.
"Když tančíš s ďáblem, ďábla nezměníš. Ďábel změní tebe." Oddeklamoval Daniel frázi z filmu 8MM, "Uvidíme. Zatím bych to nehrotil."
"A kdo to hrotí?" trhl Eric rameny, "Jen jsem ti řekl svůj názor, to je celý."
"Vždyť já taky nic neprotestuju, pak kdo to tady hrotí." Odvětil Daniel. Začínala mu docházet trpělivost.
"Hele, já se nechci hádat." Couvl Eric.
"Já taky ne." Dodal vážně Daniel.
"Tak sorry." Řekl po chvíli Eric.
"Neomlouvej se. No a co, vždyť každej jsme něčí bejvalej, ne?" zazubil se Daniel. Eric se taky usmál a pokýval hlavou.
Jenže průsery nekončili. Eric se - jako vždycky, když šlo o hudbu - u Daniela trochu zapomněl. Kdyby je ze zkušebny nepřišla vyhodit Danielova máma, asi by tam skejsnuli možná do půlnoci. Takhle s hrůzou zjistil, že je půl devátý a že má na mobilu tři nepřijaté hovory. Popadl tašku a pádil domů, až se mu za patami prášilo. Ale nemohl přece za to, že byl Daniel stejný cvok jako on a zkrátka zapomněli na to, že něco jako čas taky existuje.
"Ale, mladej pán se ráčil vrátit domů?" uvítal ho sarkasticky otec, "Kde jsi lítal?"
"Byl jsem u Daniela, zkoušeli jsme, zapomněl jsem sledovat čas, omlouvám se." Vysypal ze sebe Darren všechno důležité v jedné větě.
"Víš, jaký jsme o tebe měli s maminkou strach? Ať už se to víckrát neopakuje!" pohrozil mu otec. Vůbec s ním od té poslední roztržky mluvil krátce a ledově. Ale Eric to nehodlal řešit. Ať taky jednou dělají ústupky druzí, on už na to nemá sílu ani nervy. A aby završil den ve velkém stylu, dal si ještě menší sprinterskou etudu po domě s Patrickem, který mu opět nejen bez svolení, ale i bez jakéhokoliv vědomí rozkrámoval šatník.
"Polez sem, ty bastarde malej!" nadával Eric, zatímco sbíral svoje trika, která po něm Patrick ve snaze snáž mu utéct házel.
"To víš že jo!" zavolal za ním na otočku Patrick. Už už by se dostal do svého pokoje a do relativního bezpečí, když ho rozvzteklený Eric nakonec přece jen chytil.
"Co je to tam nahoře za kravál?!" zvedl se otec prudce od čtení, "Nechte toho, slyšíte?!"
"Mamííí…" vřítil se najednou dolů do obýváku Patrick, div si na schodech nenatloukl papuli. Důvod by byl jednoduchý a byl patrný na první pohled - Erica v návalu vzteku nenapadl lepší trest než vzít jedno z těch trik, stejně už byla všechna zmuchlaná, a ovázat s ním Patrickovi obličej ve stylu "mumie". A to tak napevno, že se Patrick nechtěné ozdoby nemohl ani za boha zbavit.
"Darrene!" zařval velitelsky otec, zatímco matka se pokoušela osvobodit mladšího syna.
"Nemá mi lízt do mejch věcí!!" ozval se zezhora naštvaný Eric.
"Nech ho, vždyť je to jen taková klukovina." Uklidňovala matka svého rozzuřeného chotě. Konečně se jí podařilo zatáhnout za ten správný konec a Patricka osvobodit.
"Děkuju." Vzlykl.
"Nebreč jak malej kluk." Napomenula matka, "Dojdi Ericovi to triko vrátit a omluv se mu."
"Jo, a co kdyby se omluvil on mě?!" ohradil se Patrick.
"Ty sis začal. Už několikrát jsem ti říkala, že ho nemáš tímhle provokovat. Tak padej!" popstrčila ho přísně matka.
"Teeeda…" nafoukl se Patrick a odkráčel nahoru.
"Na, sežer si ho!" hodil po Ericovi vztekle triko.
"S největší radostí." Opáčil Eric. Teď už ho nic nemohlo vytočit. Spravedlnosti bylo učiněno zadost.

Wie Viele Male

23. června 2007 v 18:57 Meiko Reissmann
http://www.youtube.com/watch?v=JaxGPRGMr9c - je to sice jen zvuková stopa, ale myslím, že u tohohle krásnýho ploužáku by klip byl jen na škodu... Krásná písnička, mám jí moc ráda.<3 A GBŤáci, přeju krásné fantazie...XD

Pár drobností pana Nikotýna...

23. června 2007 v 16:42 Funny F1
"Jarno Trulli zůstal hned po startu velmi zpomalený."
"Dobře se tam natlačil Glock, který je desátý." (že měl ten "Glock" na voze napsáno "Heidfeld" mu zjevně nevadilo)
"Dobrý den, pane Charouzi." Charouz odpovídá: "Dobrý večer."
"Klien narazil Webberovi pneumatiku."
"Obejde se to s velmi důraznou reakcí ze strany Ilmoru."
"Na Nürburgringu most k předjíždění moc není."
"Zadní část vozu se při brždění chová neklidně, proto je vůz při brždění neklidný."
"Nick Heidfeld odjížděl od mechaniků ještě v době, kdy jeden z nich stál před zadním kolem." (jo, a proto letěl po tlamě ten chudák, který mu nemohl vyndat tankovací hadici z vozu)
"Ostré kolo se musí jet ostře." (takhle chytrý nebyl ani Alonso, když McLarenu oznámil, že závod má kol 70, a ne 30)
"Žlutá vlajka už nesvítí."

Jak jsme jednou při slohu měli psát "řeč" sportovního komentátora...

23. června 2007 v 16:37 Funny F1
Já si sice vzala MotoGP, ne F1, ale detail...:) Pro autenticitu jsem do textu nijak nezasahovala. Vtipný (a pro mě místama trapný) to je i tak.XD
Dobré odpoledne všem příznivcům rychlých kol a napínavých závodů přejeme z komentátorského stanoviště na Masarykově okruhu v Brně, kde právě začíná 12. podnik letošního MS silničních motocyklů. Ještě jednou dobrý den!
Závodní odpoledne zahájíme jízdou motocyklů do 125 ccm, do kterého z pole-position odstartuje Švéd Thomas Lüthi (vidíte, jakej to byl pravěk?XD ještě jsem ani neznala národnost Toma Lüthiho...) , hájící barvy české stáje Elit. Určitě dnes bude potřebovat štěstí, protože z druhého místa ho bude stíhat jeho největší konkurent, Fin Mika Kallio. Podobný scénář lze očekávat i v závodu dvěstěpadesátek, kde se na startu vedle sebe postaví Španělé Daniel Pedrosa a Andrea Dovizioso. Velké překvapení ale přinesla kvalifikace v "královské třídě", kde si svojí 1. pole-position vyjel Nicky Hayden na Hondě (vždyť to říkám - pravěkXD) , který jen o 5 setin sekundy překonal Alexe Barrose, zatímco suverén letošní sezóny, Valentino Rossi, se propadl až do 2. řady na 6. místo. Proto vám přeji mnoho silných motoristických zážitků a závodníkům hodně štěstí!
Tak takhle nějak by měla správně vypadat řeč komentátora ze slohového hlediska.XD

Změna

18. června 2007 v 14:50 Vodopády
Změnila jsem název povídky, protože jsem si až teď uvědomila, že když sem kdysi hodně dávno začínala psát prapůvod tohohle dílka, nazvala jsem ho takhle.:) A proč? No protože mi v tý době rotovaly v hlavě dva texty a v obou se slovo "vodopády" vyskytovalo...
I přes vodopády řeky plynou dál, svět se točí...
Proč si děláš z očí vodopády, proč se topíš v moři slz? Nestojí to za ty snahy...

big mix of pix

17. června 2007 v 15:34 | NickyHayden |  Obrázky

This is how we do it klip

16. června 2007 v 21:35 Meiko Reissmann
http://www.youtube.com/watch?v=IMi6G7R2CoM a všichni fanoušci GBT povinně kouknout! Páč nebýt tohohle klipu, neobjevila bych Meika a dopadlo by to všelijak.:)) Doufám, že si pán alespoň cení toho, že jsem jenom kvůli tomu, abych ho mohla zamontovat do příběhu, překopala polovinu původního děje...X)

Hold Nothing Back

14. června 2007 v 18:33 Poslouchám, zaujalo mě
Mělo to být údajně od Linkin Park, konkrétně se to přisuzovalo Mikeovi, já bych spíš radši poznala toho chudáka, co tu písničku zpívá doopravdy.:) Bohužel vám sem nemůžu dát žádný odkaz, tak alespoň překlad textu, věřte, že je to moc krásná rocková balada... A občas bych zabíjela za to, že v angličtině se nerozeznává mužskej a ženskej rod, prostě je to "you lost", "you open your eyes" atd., do češtiny se to fakt překládá super, když člověk ani neví, komu to autor směřoval...
Snažíš se přijít na důvod, proč to vše zmizelo
A přemýšlíš o tom, co se dalo udělat jinak
Když jsi myslel, že je vše OK
Otevřel jsi oči
Když jsi myslel, že všechno máš, byl to přesně ten okamžik, kdy jsi to všechno ztratil
Jestliže se chceš spoléhat úplně na všechno, spadneš
Stále okolo sebe naháníš věci, které jsou pryč
Nemůžeš mít dost, protože chceš úplně vše
Když sis myslel, že jsi v pohodě
Otevřel jsi oči
...a pak se to opakuje, ale i tahle trošička textu může být nádherná, zvlášť v kombinaci s tou hudbou.:) Kdybyste chtěli, můžu poslat.;)

Bye bye bye

8. června 2007 v 7:15 What about me?
Do středy tu vůbec, ale vůbec nic nepřibyde... Mizím do Prahy na Linkin Park! Juvalá!:))

Menší US5 vsuvka...

4. června 2007 v 19:53 Vodopády
Kvůli jednomu jejich textu, co jsem objevila...
Kdyby se nachýlil můj čas
Poslední věc, co bych udělal
By bylo moje poděkování Bohu
Za to, že mě požehnal tebou
To, cos pro mě udělala, byl zázrak
Vždycky jsi měla pravdu
Vždy jsi tu byla a chránila mě
Tenhle song jde přímo pro tebe
Mami, nikdy jsem tě nechtěl rozplakat
Mami, odpusť mi, že jsem ti ublížil
Mami, kéž bych mohl vrátit čas
Pak by byl můj život kompletní
V mých nejtemnějších dnech jsi zářivým světlem
Vždy se na tebe mohu spolehnout
Bylas tu pro mě, ač jsem si to neuvědomoval
A pomohla mi to zvládnout
Mami, když jsem byl malý
Všechny ty věci, které jsme zažili
Budu chránit všechny ty vzpomínky
Proto ti zpívám tenhle song
Refrén
Jak mám zvládat noci?
Jak mám žít svůj život, když tu se mnou nejsi?
Mami, ty jsi ten důvod, proč jsem se stal lepším člověkem
Vždycky jsi měla pravdu, a já to pro tebe dokážu
Izzy se cítil jako idiot. Doslova a do písmene. Rád by myslel na to, že tuhle písničku věnuje Tině, ale Tina byla prostě Tina, nebyla to máma... A tak si tu vesele hraje na hodného hošíka, zpívajícího mamince dojemnou písničku. Přitom kdyby to záleželo na něm, udělal by v textu pár škrtů.
Kdyby se nachýlil můj čas, poslední věc, co bych udělal, by rozhodně nebylo děkování bohu...
To, cos udělala, byla ubohost a zrada...
Nikdy jsi tu nebyla a nechránila mě...
Mami, je zvláštní vidět tě plakat, mami, nic k tobě necítím, kéž bych mohl vrátit zpátky čas, abych se mohl narodit někomu jinýmu...
V mých nejtemnějších dnech jsi byla ty tím důvodem...
Zvorala jsi, co jsi mohla...
Mami, když jsem byl malý... Na tohle období radši ani vzpomínat nebudu...
Jen tak tak se kousl do jazyka. Nechybělo málo a o své názory se podělil s publikem, tak se do toho zabral.

Nicky Hayden by me

4. června 2007 v 18:15 My World
Omlouvám se za mizernou kvalitu, ty obrázky vypadaj vždycky nejmíň o 90% hůř, když se naskenujou.:( Snažila jsem se dělat, co šlo, no výsledek vidíte sami.:) Tak můžete posoudit, jakej jsem Picasso.:)

fotky ze Sněhurky

2. června 2007 v 19:05 My World
kapku chybí začátek, je to od první scény trpaslíků, ale tak co.:) A taky se omlouvám za kvalitu, líp to nešlo... Začínáme tanečkem na Enyu...
zleva Ivta ála Japonka Li Chao, já ála Šmudla a malá Katka ála Skautka Věra Kosticová
Skautka, Honzík ála Mimikry, já
Honzík, levitující Ivta, Katčiny ruce:)
zaměřte se na moje ruce, tady to ještě tolik vidět není, ale pracně jsem si na ně vytetovala plameny ála Chester Bennington:)
pozdrav do publika:) sorry za ten tupej výraz:))
zleva Martin Kott alias Aljoša, já:), Dvoři alias Maxim přináší Sněhurku, za ním Wesi alias Blonďák
...Sněhurka (Marťa Černá) se probrala a nevěřícně čumí na tu bandu zjevů:)
...a banda zjevů čumí na ní:)
a už se seznamujem:)
ještě jsem zapomněla dodat, že poblíž Sněhurky se drží její věrný pes Charlie:)
Aljoša! Od Černobylu!:)) A Ivta super výraz
Mimikry vysvětluje Sněhurce, že jsme skutečně trpaslíci a ona se zmenšila:)
Sněhurka po pozření otráveného jablka:))
a nová osoba na scéně, DJ Pelikán!:))
smuteční průvod:))
Blonďák přemlouvá Pelikána, aby ho odnesl do zámku zlé královny
přistání přímo v komnatách princezny Nadi (Katka)
ty xichty jsou proto, že to kluci hráli zpomaleně:))
Blonďák zjišťuje, že Naďa je holka, o které se mu pořád zdá (autor tetování jsem já:))
...a jde na věc:)
Wesi machruje:)
Wesi machruje ještě víc:)
SS Zrcadlo a zoufalá královna, který zmizela dcera z nějakým blonďatým hejskem:))
Blonďák představuje Naďu zbytku, Japonka se bojí jejích "hadích očí":)
...a Šmudla se hned hrdině hlásí, že Naďu ohlídá:))
královna vtrhne na Matalu a chce celý ostrov zničit
...ale kouzlo zasáhne Charlieho a zabije ho
ale něco se za znění May It Be od Enyi začíná dít
trpaslíci (a především trpaslice) nevěří svým očím
z Charlieho se vyklubal Legolas, Sněhurčin idol!:)
dobrá věc se podařila, může se rozjet závěrečná pařba:)
Anička pařííí!:))
ale ještě poslední překvapení...
Zrcadlo je ve skutečnosti král, otec Sněhurky a Nadi! (a vzadu v žluté sukni Lenča alias Sněhurka-matka)
a už se chodíme uklánět:)
všichni postupně odchází ze scény, zůstává akorát zrcadlo a začíná pařit:)
...a tím bych to utla, už nad tím sedím půl hodiny a nemám tu ani polovinu:) Pro představu to myslím stačí bohatěXD

From lashes to ashes

2. června 2007 v 18:17 My World
Mám děsnou chuť napsat nějakej ten oduševnělej příspěvek, změnit design nebo aspoň motto blogu... Ale za á mě nic nenapadá a za bé se mi ten blog takhle nějak líbí no a za cé vím, jaký je s tím pokaždý sraní.:) Takže prd bude, udělám si tu jen takovou menší nicneříkající vykecávku, než půjdu na ty fotky z divadla, a psychicky se připravím na nahrávání 200 fotek...:-O :))