Červenec 2007

Hey you, hey you, devil´s little sister...

30. července 2007 v 15:41
Prázdniny jsou v polovině, tak si je zrekapitulujem.:) A myslím, že nadpis je k tomu více než trefný.XD
Hned jak se předalo vysvědčení jsem sbalila saky paky a jela do Prahy a odtud přímou čarou na chatku v Županovicích, jako každý rok... Prvních pět dní jsem tam byla jen se svojí mamčou a tetou, a byla to úžasná pohoda, víc takovejch prázdninovejch pobytů.:) Pak ve středu přijela Pája, moje sestřenice, a klídek tak trochu skončil.XD A hlavně takový menší duchařský divadýlko v chatičce, o kterým se tu radši nebudu rozepisovat, nebo si budete myslet, že jsem nějaká divná...X)) Takže do soboty jsem byla v Župkách, na neděli jsem spala v Praze a pak šupky hupky do Plzně za druhejma příbuznejma. Domů jsem se tak vrátila ve středu a co teď, celý prázdniny přede mnou a já neměla nic naplánovanýho... Trn z paty mi tak vytáhla moje drahá úchylnější polovička Meckki, která byla tak odvážná a nechala se na tři dny pozvat na tu naší téměř samotu, kde lišky dávaj dobrou noc.:)) O tejden později už jsem drandila zase prozměnu já za ní, na čtyři dny, a musím říct, že oba pobyty stály fakt za to.X)
Od Meckki jsem se mimochodem vrátila akorát včera, od středy mám nástup na brigádu, kde se budu mořit dva týdny, a pak bůh ví... Vypadá to, že budu pokračovat ve zkoumání naší vlasti a omrknu Litvínov (bo kde to ta 46 vlastně bydlíXD), a poslední týden v srpnu se bude konat velký bordel u nás doma, naši mi nechaj volnej kvartýr.X) Chichichi...>:-)

další reklama do sbírky:))

25. července 2007 v 10:10 Funny F1
O týhle reklamě sice už stopro víte, ale jen tak třeba kdyby se někdo našel... Anebo když máte chuť se zasmát.:)) (pro neznalé F1, co by nepochopili konec - ty dva se předháněj v tom, kdo vydrží nejvyšší teplotu, načež se tam zjeví Häkkinen a dá to na maximum - vzhledem k tomu, že Mika je Fin a tím pádem na saunování zvyklej, z nich prakticky udělá kašpárky;)) Máte to i s Making Of, což je taky dobrá sranda.:))

Mark Chavez (na přání Sabči)

25. července 2007 v 9:49 Beauty Boys
Bohužel se fotky jenom s Markem blbě sháněj, tak sem dávám převážně fotky skupiny, ve který hrál - Adema.

Přepis hádky mezi Alonsem a Massou

24. července 2007 v 11:40 Funny F1
Tohle mě dostalo, co slovo to perla.:)))
Alonso: Udělal jsi to schválně, jako v Barceloně.
Massa: Ne, neudělal.
Alonso: Rozbil jsi mi při tom bočnici, jdi a podívej se na to!
Massa: Jdi se ...! Vyhraješ a říkáš takovéhle věci.
Alonso: Kamaráde, rozbít se to samo nemůže.
Alonso: Bojoval jsem s Heidfeldem, se všemi, to co jsi provedl tři kola před koncem se prostě nedělá.
Massa: On vyhraje a říká tohle. Musíš se učit.
Alonso: Ty se musíš učit. Bojoval jsem se všemi a tři kola před koncem jsme se dostali do kontaktu!
Massa: Bravo.
Alonso: Bravo tobě!
Massa: Ty říkáš, že jsem to udělal schválně, jako jsem to udělal schválně v Barceloně? Vždyť jsi zůstal za mnou.
Dennis: Chlapci, uklidněte se.
Massa: To řekněte jemu!

Freaky překlad special 4 Meckki

22. července 2007 v 18:43 Meiko Reissmann
Znovu tu dívku vidím
Pokračuje v tom
To, jak se pohybuje
Mě dokáže nakopnout na celou noc
Kámoši říkaj:
"Jen se moc nezapleť"
Říkají, že není nic pro mě
Ale ta holka je prostě blázen
Šeptá mi do ucha
Miluju to, jak hýbeš svým tělem
Pojď sem
Nedávej na řeči svých kámošů
A nech je být
Když večírek končí
Mohl bys být přece se mnou
Holka, dnes v noci mám bláznivý pocit
Uvnitř se cítím bláznivě
Dnes v noci se cítím bláznivě
A vím, že s tebou po mém boku
Bude všechno v pořádku
Bláznivý, bláznivý, bláznivý pocit, dnes v noci
Vzala mě k sobě domů
A donutila mě, abych se k ní choval nadřazeně
To, jak se pohybovala
Bylo docela zvláštní
A mě se to líbilo
Moje mysl mi říká
"Jen se moc nezapleť"
Že ona není nic pro mě
Ale já vím, že ta holka je úžasný blázen
Bridge
Refrén

Chtěli byste se jmenovat Joda?

21. července 2007 v 13:41 Funny F1
Já teda ne... Však jsem se taky byla mamce hned omluvit, že jsem jí nadávala, jaký mi to dala strašný jméno. Njn, jenže chudák malej Heidfeld za tohle může svými rodiči tak maximálně opovrhovat.:))

Víte, co je to úlet?

20. července 2007 v 16:19 | NickyHayden |  Blbinky, články, fantvorba...:)
To je přesně tohle: www.good-boys-together.blog.cz :)))

Derek, 5.díl

19. července 2007 v 18:48 "Děti GBT"
Po čtyřiceti minutách byl hotov. Poněkud unaveně si po sobě prohlédl své dílo. Popsal oba papíry z obou stran. Ale byl na výsost spokojený.
"Tady ti to nesu." Předal své dílo Haně, když je přišla nahnat na oběd.
"Tak rychle?" podivila se Hana nad tím neobvyklým tempem, Derek si na všechny práce vždycky bral spoustu času.
"Dneska to šlo dobře, takovýhle úvahy bych bral víckrát." Zazubil se Derek a odběhl za ostatními do jídelny. Hana zběžně přelétla jeho práci pohledem a nechápavě vykulila oči, když zjistila, že jí Derek napsal podrobný referát o Good Boys Together.
"Tak co jste nakonec uklohnili?" sedl si k Jonovi a Ewanovi, kteří už seděli za stolem a tvářili se tak otráveně, že by muchomůrka zbledla závistí.
"Klohnili jsme, co jsme mohli." Nabral Jon na vidličku kus prapodivné hmoty a prohlížel si jí ze všech stran, "Už hodnou chvíli čekám, kdy mě to konečně kousne…"
"Jaks dopad ty?" zajímalo Ewana.
"Jen jsem měl napsat menší referát. Pohoda." Trhl Derek rameny a pustil se do jídla. K jeho dobré náladě se dnes přičetla i vůle jíst. Protože věděl, že má s váhou skutečně problémy… Vydával ze sebe víc energie, než přijímal, dokud byl doma, byl zvyklý jíst kdy se mu zachtělo, nebo spíš když měl náhodou čas, a bylo to na něm vidět. Čím víc se dřel, tím míň vážil, a jeho organismus mu několikrát jasně ukázal, že takhle se mu to nelíbí. Padání vlasů a zácpy patřily k těm mírnějším projevům.
"Ty ještě žiješ, neuvěřitelný." Ušklíbl se Jon, když Derek dojedl svou porci a tvářil se nanejvýš spokojeně.
"Tak do toho, mladej pane." Pobídl ho Derek, byť zbytečně.
"Já nevím. Já tomu prostě nevěřím." Prohlížel si Jon dál sousto na vidličce, ale už jiné. To předtím mezitím skutečně spolkl.
"Mluvíš o tom, jako kdyby to bylo živý." Zasmál se Ewan.
"No a není? Kdybych věděl jak, tak už jsem to zabil." Ušklíbl se Jon.
"Ježiš, tak to odnes a nepyskuj tady." Zakroutil Derek hlavou.
"Dobrej nápad." Přeslechl Jon jedovatý podtón v jeho hlase a šel tác odnést.
"Ten bude držkovat i v hrobě." Pronesl na jeho adresu Derek.
"Pokud si na to člověk dřív nezvykne." Trhl Ewan rameny.
"Ty sis na to snad zvykl?" otočil se po něm s úšklebkem Derek.
"Ne. Já ho jen chápu." Odvětil Ewan a rovněž se zvedl.
"Nemyslel jsem to tak!" zavolal za ním Derek.
"Vždyť ti taky nenadávám." Pousmál se Ewan.
"To bych pak chtěl slyšet, co bys říkal, kdybys mi nadával." Poznamenal si pro sebe Derek a zvedl se rovněž. Bylo pravda, že jídlo nebylo nic extra, ale měl radost, že to nakonec přeci jen celý snědl, i když to byla malá porce. Minulý den nesnědl prakticky nic…
"To je degen!!" praštil Ewan vztekle do skříně. Derek seděl na rantlu postele a zamyšleně zíral před sebe.
Ewan se opřel o skříň a otočil se na Dereka: "Tak člověče řekni něco. Aspoň třeba to, že tě otravuju."
"Prudíš mě úplně neskutečně." Podíval se na něj Derek provokativně, "Hele, my dva to nevyřešíme."
"Jo, ale řekni mi, že se teď cejtíš v pohodě." Odsekl Ewan.
"Jo, já jsem v těžký pohodě." Zašklebil se Derek.
"Promiň, máš mě okřiknout hned." Omluvil se Ewan.
"To je dobrý, jen se vyřvi." Trhl Derek rameny.
"Tak jak jste na tom, vy dva?" vstoupila do jejich pokoje Hana jako na zavolání.
"Zrovna si tu tak vesele nadáváme." Odpověděl jí Derek a konečně zvedl oči od podlahy.
"Chápu, že vám není asi nejlíp." Přikývla Hana a sedla si na Jonovu postel, "Chcete se z toho vypodívat?"
Derek a Ewan se pomalu posadili.
"Já ani ne." Zakroutil Ewan hlavou, "Já… Ho chápu i nechápu, proč to udělal. Hlavní je, že mu nic není, ale i tak, je to selhání, a ještě ke všemu to udělal tady, a to na nás působí…"
Hana pokývala hlavou, že rozumí. Otočila se na Dereka: "Ty k tomu nic říct nechceš?"
"Já…" začal Derek a zaryl prsty do matrace. Nakonec nic neřekl.
"Jestli chceš, můžeš mi to potom říct v soukromí…" navrhla Hana.
Derek se najednou zvedl a vyběhl ze dveří na chodbu. Přikryl si obličej dlaní, aby ostatní neviděli, že má v očích slzy. Jon se z rauše brzo probere, i když díky tomu, že to přehnal, to bude hodně dlouhej rauš, ale nebyl sám, kdo selhal…
Probral se na nemocniční posteli s kapačkou v ruce. Chtěl si promnout oči, ale ruku nechal po chvíli zase klesnout. Takhle slabý se necítil snad ani tehdy, když se probral z kómatu. Co se proboha stalo?
"Dereku, vnímáš mě?" uslyšel nad sebou Hanin hlas.
"Jo." Zachrčel, "Mám žízeň…"
Hana mu dala lehce napít vody.
"Co se stalo?" zeptal se pak, když už neměl krk tak vyschlý a mohl pořádně mluvit.
"Zkolaboval jsi. Byl jsi mimo dva dny." Odpověděla mu Hana, "Dereku, proč jsi neřekl, že máš problémy?"
"Já jsem… S ničím problémy neměl." Zakroutil Derek lehce hlavou. Děsilo ho, že se nemůže pořádně hýbat, jeho vlastní tělo ho neposlouchalo.
"Tak proč jsi přestal jíst?" zeptala se ho měkce Hana, "Dereku, nesnaž se mi tvrdit opak, jen tak pro nic za nic jsi na třicet tři a půl kila spadnout nemohl."
"Já nevím." Zavřel Derek oči, "Já nevím, proč…"
"Chceš ještě spát?" přerušila ho Hana.
"Chci se probrat." Špitl Derek. Ale spánek ho postupně přemáhal, až nakonec znovu usnul, hluboce a neklidně.
A zdálo se mu o Nickovi, přesně jako tenkrát, když se pokusil o sebevraždu. Znovu stál vedle jeho postele. Akorát že tentokrát se tvářil zamyšleně.
"Co se děje?" zeptal se Derek, protože ve svém snu mohl mluvit normálně.
"Já… Asi vím, co s tebou je." Řekl Nick nijak nadšeně.
"A co…?"
Najednou se ale probudil. Sestřička mu zrovna vyměňovala jehlu od kapačky.
"Pro… Promiň." Cukla sebou mírně, když si všimla, že je Derek vzhůru.
"Nic se nestalo." Vydechl Derek otráveně. To s tím sakra nemohla chvilku počkat?!
Alespoň jeden dobrý fakt - mohl se v mezích normy pohybovat, už se necítil jako ochrnutý. Ale stejně mu to pořád hlodalo v hlavě. Co mu teda je? Co?? Vždyť on opravdu nehubnul schválně, prostě… Prostě přestal jíst sám od sebe. Jídlo mu nedělalo dobře, ale bez něj to zase dopadalo, jak to dopadalo. Jak z toho pryč…?
Pokusil se vstát. Vida, ani se mu nemotala hlava.
"Nemáš hlad?" zeptala se ho sestřička.
"Docela ano." Řekl Derek, i když měl na jazyku "ne", protože hlad bylo to poslední, co by ho trápilo. Ale jak to říkala Hana? Třicet tři a půl kila? To je dost málo i na něj.
Dostal hovězí vývar s nudlemi. Nebylo moc jídel, které měl teď povolené.
Strávil na samotce týden. Sice se celkově cítil fajn, ale nemohl ven. Zase měl výkyvy nálad. A přitom to bylo úplně bezdůvodné. Jednu chvíli měl skvělou sluníčkovou náladu a druhou chvíli měl už zase tisíc chutí všechno rozmlátit na malé kousky. Nechápal, proč se to děje. Vždyť to přece vypadalo, že je všechno na správné cestě! Je možný, že by to nějak souviselo s jeho nízkou váhou?
Derek seděl spolu s Hanou na posteli ve svém pokoji. Nesnášel, když na něj někdo dohlížel během jídla, ale chápal, že tohle je prostě Hanina povinnost. Najednou někdo zabušil na malé okýnko ve dveřích.
"Tak co, ty lemro, kdy už vocaď konečně vylezeš?" zavolal na něj Jon, než začal zdrhat před Benem. Derek vyskočil z postele, otevřel dveře a zavolal za ním: "Klidně rovnou!"
"Nejdřív to dojíš." Zpražila ho Hana.
"Co bych pro tebe neudělal." Ušklíbl se Derek a pokračoval v jídle.
"Děláš to pro sebe." Upozornila ho Hana.
"Hm, zatím se tím mnoho nespravilo." Poznamenal Derek.
"Jestli máš lepší nápad, sem s ním."
Kdyby mě neprobudili, měl bych, pomyslel si Derek v duchu. Bohužel už se mu od tý doby o Nickovi nezdálo, a ani ho nechtěl nějak přivolávat. Nepochyboval, že až s ním bude chtít mluvit, udělá to sám.
"Když už jsme u toho - zítra si uděláme menší výlet do nemocnice."
"Co tam?" zamračil se Derek.
"Na testy. Jestli už jsi aspoň v relativním pořádku. Minulý testy byly celkem tragický." Pokývala Hana hlavou.
Derek neodpověděl. Do nemocnice se mu chtělo asi jako k zubařovi, čili vůbec. Asi měl tušení, proč. Možná předpokládal, že to nakonec dopadne blbě.
Začalo to už když seděli v čekárně. Nemocnice byla hned vedle léčebny, neměli to nijak daleko. Derek se rozhlížel okolo sebe a s překvapením zjistil, že nemocnice působí mnohem sterilněji a konzervativněji než léčebna. Občas mu z toho naskočila husí kůže. Ani v ordinaci to nebylo o moc lepší. Aspoň že pan doktor i sestřička byli milí lidé.
"Tak, ještě ti vezmeme krev, nedělá se ti při injekcích špatně?" zeptala se sestřička poté, co ho zvážili, změřili, změřili mu tlak a ještě další věci. Derek zavrtěl hlavou. Chtěl už mít tohle všechno za sebou.
S injekcemi skutečně nikdy problémy neměl, ale jako kdyby se teď něco zlomilo. Jakmile sestřička totiž zavedla jehlu, mírně se pod ním zhoupla zem. Připomnělo mu to, když se tenkrát probral z bezvědomí. Všude měl hadičky, v rukách, v nose, v ústech, ta mu vadila asi nejvíc, protože kvůli ní nemohl vůbec mluvit a chvíli ho zachvátila panika, že se udusí. Když mu jí potom vyndávali, myslel si, že se zblázní, cítil se jako…
Rychle se chytil okraje sedačky, protože myslel, že omdlí. Sestřička si samozřejmě všimla, že smrtelně zbledl, okamžitě jehlu vyndala a pomohla mu si lehnout.
"Jsi v pořádku?" sklonil se nad ním doktor.
"Hlava…" zasyčel Derek.
"Co, točí se ti?"
"Jo."
"Neboj, to bude za chvilku dobrý. Měl jsi trochu sníženej tlak, tak je možný, že kvůli tý injekci…"
Derek ho ale neposlouchal. Neodbytný pocit, že k němu mluví někdo jiný, se umocňoval. Jenže těch hlasů slyšel spousty, jak měl rozeznat ten pravý? Stál na rozhraní mezi dvěma světy, mezi vědomím a bezvědomím, a všechno se mu míchalo dohromady. Vzpomínky na nemocnici, temno před očima, hlasy, prostředí ordinace, které viděl značně rozmazaně… Měl pocit, že blázní, protože jednu chvíli mu přišlo, že slyší hrát i hudbu.
"Za chvíli to snad bude dobré, mívá tyhle stavy často?" zeptal se doktor Hany.
"Pokud vím, tak ne, pokud myslíte, jestli by omdlíval a tak. Sice si párkrát stěžoval, že se mu motá hlava, když vstává, ale myslím, že vzhledem k jeho váze a mírně sníženému krevnímu tlaku je to normální." Pokrčila Hana rameny.
"Nechce se mi psát mu prášky na tlak, dokud nepřibere a nebude jasné, že jeho problémy jsou jiného charakteru než…"
"Tati!!!"
Derekův křik je všechny tři slušně vyděsil.
"Dereku, děje se něco?" sklonila se nad ním starostlivě Hana.
Derek po ní koukal vyloženě nechápavě.
"Ne…" vydechl nakonec, "Už je to lepší."

Sladký!

18. července 2007 v 20:21 Funny F1
k tomu nemám, co bych dodala, to je prostě... krásný:)

Vodopády, 4.část

15. července 2007 v 22:01 Vodopády
Izzy se k domu Mary - Kate a Dannyho blížil se značnou nedůvěřivostí. Měl strach, aby tam na něj nečekala policie, ale na druhou stranu se uklidňoval, že tyhle dva by nemuseli být podrazáci, když už je znají takovou dobu. Dodal si odvahu, obešel dům a zaklepal na okno.
"To je super, že jsi tu." Otevřel mu Danny, "Polez."
"Co se děje?" divil se Izzy.
"Co by se mělo dít?" nechápal Danny.
"No že mi říkáš, že to je super, že jsem tady." Odpověděl Izzy, "Ahoj Mary - Kate." Všiml si teprve teď Dannyho sestry.
"Ahoj." Usmála se na něj Mary - Kate, "Dáš si něco k jídlu?"
"Blbá otázka, jasně, že jo." Přikývl Izzy. Mary - Kate se tedy zvedla a odešla pro něco k snědku.
"Ségra byla dneska za Nickym." Řekl mezitím Danny Izzymu.
"A jak mu je?" ptal se Izzy.
"Podle všeho dobře." Pokrčil Danny rameny, "Ale zároveň má o tebe velkou starost, ostatně, zeptej se ségry, až se vrátí."
Mary - Kate se vrátila za chvilku, musela to jídlo už mít připravené. Izzy za celý den nic moc nejedl, proto mu připadalo, že právě jí nejúžasnější sendvič na světě.
"Co bys řekl tomu, kdybys šel zítra do nemocnice se mnou?" navrhla mu Mary - Kate.
"Chtěl bych, ale nechci, aby mě chytli." Pokrčil Izzy rameny.
"Hodíš na sebe něco pořádnýho a bude to." Vyřešil tenhle problém rázně Danny.
"Jo, a co?" zasmál se Izzy.
"Nejseš zas o tolik menší než já. Určitě se něco najde. No a když nenajde, tak si vybereš něco od ségry." Zazubil se Danny. Mary - Kate ho za to nazvala blbečkem, Izzy se s tím tolik nežinýroval.
"Mimochodem, co škola? Jestli budeš mít tolik neomluvených hodin, vyrazej tě." Načla Mary - Kate další téma, které začínalo být nebezpečně aktuální.
"No a co." Trhl Izzy rameny, "Seru na školu."
"Teď možná. Za pár let tě to bude mrzet." Prorokoval Danny.
"Ve spojenejch pornostátech nikdo hlady neumře." Odvětil Izzy. Ne, v tuhle chvíli z něj vážně kloudnou myšlenku nebylo možné dostat.
Noc prospal jako zabitý. Přeci jenom, to spaní po všech koutech nebylo zrovna stvořené pro odpočinek. Vychutnával si, že je v teple, v čisté posteli, najedený a v podstatě spokojený. Jen jedna věc mu vrtala hlavou, ještě než usnul - má jít do tý nemocnice?
Danny ho probudil už v půl osmé ráno.
"Vstyk, nemůžeme tě tu nechat přes den." Strčil do něj.
"To mi tu nemůžeš nechat klíče? Nechal bych je třeba pod květináčem." Zamručel rozespale Izzy.
"Ne, naši by si toho všimli." Řekl rezolutně Danny.
"Kolik je?" promnul si Izzy otráveně oči.
"Půl osmý."
"Bože, seš ještě horší vopruz než Nicky." Padl Izzy zpátky do polštářů.
"Máš deset minut. Pak se koukej vyhrabat. Na mým stole máš něco k jídlu. A pokud budeš chtít jít do tý nemocnice, tak v půl čtvrtý před ambulancí."
"Přijdu." Slíbil Izzy.
Jakmile Danny odešel, vyskočil Izzy z postele jako na pérku a pootevřel okno, aby pokud možno nebylo nic vidět, ale aby bylo víceméně otevřené. Protože až ostatní odejdou, tak se prostě vrátí zpátky a že Danny a Mary - Kate najdou ve svém pokoji otevřené okno? Zázraky se dějí, ne?
Vymyšlené to měl dokonale, ale málem se nechal chytit. Okolo druhé hodiny odpoledne uslyšel klapnutí dveří. Nehodlal zjišťovat, kdo to je, popadl věci na převlečení, které mu obětoval Danny, skokem byl u okna a zmizel venku. K nemocnici tak dorazil s menším předstihem.
"Sakra, brácha, co tu děláš?" dobírala si ho Mary - Kate, když dorazila.
"S tebou zatím ještě příbuznej nejsem." Odvětil Izzy a narazil si kšiltovku o něco víc do čela, kdyby náhodou.
Nicky zrovna seděl na okně a hlavu měl příjemně prázdnou. Konečně na nic nemyslel, nic neřešil, nad ničím se nerozčiloval. Ten klid byl úžasný… Vtrhlo do něj zaklepání na dveře.
"Ťuky ťuky na vrátka, otevřete, kůzlátka…" strčila dovnitř hlavu Mary - Kate. To už se ale před ní vedral Izzy. Nickyho reakce byla bouřlivá. Zatímco se objímali, stíhal Izzymu spílat na celou místnost: "Ty kreténe zajebanej, já tě tak nenávidím, nejradši bych tě zabil, ty bastarde…"
"Klid, brácha, to bude dobrý, jsem tady, živej a zdravej, v Dannyho hadrech, nic mi není a nestěžuju si." Poplácal ho Izzy po zádech.
"Ty seš tak nehorázně blbej, víš, jakou jsem měl starost kde seš?!" pokračoval Nicky v naštvaném kázání, zatímco zářil radostí. Vypadalo to dost zajímavě.
"No to slyším." Zasmál se Izzy, "Hele, hoď se do klidu, nekradu, drogy neberu, nemocnej nejsem."
"Ještě abys byl!" praštil ho Nicky do ramene.
"Nechám vás o samotě." Vpadla do jejich bouřlivého vítání Mary - Kate, "Izzy, budu u toho matu na kafe, co jsme okolo něj šli."
"Jasně." Hodil za ní Izzy. Stejně pochyboval, že pak půjde poslušně s ní. Nesmí se u nich moc zdržovat, to by se rovnou mohl jít přihlásit na policejní stanici.
"Izzy… Proboha, co blbneš?" zeptal se Nicky, když se trochu uklidnil.
"To je těžký." Dosedl Izzy na postel, jen zapérovala, "Já nechci do děcáku, a nikdo mě tam nedostane jinak než násilím. To budu radši na tý ulici."
"Ale to nemůže jít věčně. Uvažuj, brácha, tímhle se akorát namočíš do nějakýho průseru a stejně tě jednoho hezkýho dne najdou. Mě pošlou do Itálie a co bude potom? Já chci mít aspoň jistotu, kde seš a že ti nic není." Snažil se ho Nicky přemluvit.
"Aha, takže podle tebe se mám jít sám nabonzovat a pak se nechat vesele zavřít do pasťáku, jo?!" vyskočil Izzy naštvaně.
"Proč do pasťáku? Jestli nejseš mladistvej delikvent, tak tě do pasťáku zavírat nebudou." Namítl pragmaticky Nicky.
"To je jedno!" mávl Izzy rukou, "To nic nemění na tom, žes mi právě řek, ať se nechám vesele zavřít! Seš normální? Já do žádného děcáku nepůjdu, a už vůbec ne k nějakejm blbejm pěstounům! Pch, už mluvím, jako kdyby mě snad někdo do rodiny chtěl! Takže to vypadá tak, že nejmíň dva roky skejsnu jako úředně potvrzená socka. Seš vůbec normální?"
"A ty snad jo? Když budeš blbnout, jen to všechno ztížíš! Já se pokusím… Tátu ještě přemluvit, aby tě k sobě vzal. Ano?" pokoušel se ho Nicky uklidnit.
"Kdyby mě k sobě chtěl, tak se nerozvedl s mámou." Odvětil syčivě Izzy. Otočil se k odchodu.
"Izzy, počkej!" vyskočil Nicky a u dveří ho zadržel, "Já chápu, že to pro tebe není lehký… Ale myslíš si snad, že pro mě je?"
"Jo, až na to, že si momentálně přeju umřít místo tebe!" vypálil ze sebe prudce Izzy. Když se dostal do ráže, říkal to první, co mu slina přinesla na jazyk a neuvědomoval si, co tím může způsobit.
Nicky se narovnal jako svíčka.
"Tak já ti něco povím." Řekl kamenně, "Když víš, že umřeš, je ti úplně jedno, za jak dlouho to je. Kór když víš, že to bude brzo. A stejně se s tím musíš nějak vyrovnat. Já to mám prakticky za pár, nejenže mám vadu tvorby krve, ale teď mám ještě ke všemu v háji i srdce, měl bych bejt vděčnej, že to moje ubohý tělo má vůbec na co fungovat, a stejně tady ještě řeším problémy, do kterejch bych vlastně ani vůbec zasahovat nemusel, protože to chce spoustu energie a možná s tím nakonec ani nepohnu, ale já to stejně nevzdávám, a kvůli komu? Kvůli tobě! Kvůli nám! Takže se zamysli nad tím, co všechno člověk může když chce a přestaň mi vykládat, že chceš umřít!!"
"Promiň." Omluvil se Izzy a přešlápl z nohy na nohu. Pohledem neuhnul, vydržel Nickymu koukat do očí. Nicky se tak ocitl v paradoxní situaci. Na jednu stranu by Izzyho za jeho horkokrevnost a tvrdohlavost nejradši zabil, na druhou stranu byl rád, že je natolik silný, aby se mu dokázal postavit čelem a všechny jeho výtky přijmout.
"No, tak jsme si každej hezky ulevili…" vydechl Nicky.
"Hele, a víš, že je mi fakt líp?" zamyslel se Izzy.
"A víš, jak skvěle je mě?" zasmál se Nicky, "Brácha, jedno ti řeknu. Hádky s tebou jsou nad všechny prášky."
"Jo, a proto seš na ty prášky pak většinou zralej, co." Rýpl do něj Izzy.
"Jo, sem z tebe na prášky! Bohužel jsme se do týhle situace ale nedostali sami…" podrbal se Nicky rozpačitě na hlavě, "Hele, když už chceš mermomocí zůstat na ulici, slib mi jedno - zůstaneš v kontaktu s Dannym a Mary - Kate, nebo s někým jiným, koho znám, ano?"
"Rozkaz nesnesitelnosti." Zasalutoval Izzy. Nicky se pousmál. Tuhle větu používal jeho mladší bratr od té doby, co jí coby sedmiletý capart slyšel v televizi.
Izzy ovšem musel najednou řešit dilema. Nechtěl se nechat chytit, to bylo jasné. Ale pokud se bude zdržovat v okolí svých známých, chytnou ho nato šup. Asi radši zůstane v kontaktu pouze s Mary - Kate a Dannym, ti se mu jevili nejvěrohodnější.
Ale stejně tohle dilema nakonec vyřešili za něj.
"Mám pro tebe prima novinu, radši se na to posaď." Uvítal Danny Nickyho, sotva vkročil do jeho pokoje.
"Co se stalo, bráchu konečně chytli?" odhadl Nicky.
"To taky. Sedí ve vazbě." Trhl Danny rameny.
"Co proboha proved?" zděsil se Nicky.
"Trochu se bránil při zatýkání."
"Trochu?"
Danny se pousmál.
"Udělal ještě s několika dalšíma bordel v jednom klubu, chytli je policajti, když zdrhali před několika nasranejma korbama. Kdyby Izzy nezpanikařil a nezačal se bránit, tak by se z toho vylízal v pohodě, ale začal okolo sebe docela mlátit, tak mu chtěli dát želízka. Takže už je ti asi jasný, jak to dopadlo, jeden zlomenej nos, jedna rozbitá hlava, přeražený prsty a ještě nějaký drobnosti."
Na tohle už si Nicky skutečně musel sednout.
"Kolik mu dali?"
Teď už se Danny rozesmál.
"Sorry, já jsem ti neřekl, že až tak děsný to není. Je mu šestnáct, a do sociálního zařízení by šel tak jako tak, takže ho to vyjde ještě hodně levno."
"Takže co vlastně?" zeptal se trochu prudce Nicky.
"Zatím sedí ve vazbě a pak poputuje hezky do děcáku, už mu našli pěkný místečko, bohužel se mi nepodařilo zjistit kde." Pokrčil Danny omluvně rameny.
"No, super, mě zas přišli papíry od táty." Ohlédl se Nicky za své rameno na noční stolek.
"A co v nich je?" zajímalo Dannyho.
"Jen nějaký údaje o tom, jak ta jejich rodina vlastně vypadá." Prohrábl se Nicky papíry. Oči mu mírně zčervenaly, "Nasral jsem se nad tím tak jako už dlouho ne."
"Co se stalo?" sedl si vedle něj Danny.
Nicky chvíli mlčel. Pak mu podal jeden papír.
"Přečti si to sám."
Po přečtení Danny Nickyho rozhořčení naprosto chápal. Vypadalo to, že Nickyho otec má skutečně veselou rodinku - byl dvakrát rozvedený, se svou současnou ženou má desetiletého syna, má dvě nevlastní dcery, patnáct a sedmnáct let, které vyženil, ale hlavně… Hlavně se svojí první ženou adoptoval kluka, který byl dnes zhruba v Nickyho věku a po rozvodu si ho ponechal u sebe.
"Rozbiju mu hubu, jen co ho uvidím." Zasyčel Nicky.
"To tě úplně chápu." Pokýval Danny hlavou.
"Já bez Izzyho nikam nejedu."
Danny ho vzal kolem ramen. Nicky sám věděl, jak chabě jeho věta zněla. Ale už se neměl čeho chytit. Všechno bylo v háji.
Izzy seděl na okně a nasupeně se skrz mříže díval ven. Dali ho do děcáku s ostrahou, po tom všem, co provedl. A provedl by toho býval víc, kdyby mohl. Byl teď ve vražedné náladě téměř permanentně. Navíc, datum Nickyho odjezdu už bylo stanovené. A kvapem se blížilo. Zbývaly jim poslední tři dny.
"Izzy, máš tu návštěvu." Přišel pro něj civilkář, kterému tu všichni svorně říkali Zmrzlý Ferdinand, protože i v těch největších vedrech chodil navlečený ve svetru.
"Koho?" zahučel Izzy.
"Tvýho bráchu." Odpověděl krátce civilkář a zase za sebou dveře zavřel. Věděl, že Izzy půjde, a kde je místnost pro návštěvy, to už snad za tu dobu ví.
"Ahoj." Pozdravil Nicky s úsměvem Izzyho. Už vypadal podstatně lépe, v nemocnici se jim podařilo dát ho do kupy.
"Ahoj." Objal ho Izzy, "Co ty tady, přišel ses podívat, jak mi to tu sluší?"
"To taky." Zasmál se Nicky, "Ne, vlastně jsem se jen chtěl domluvit… Vždyť víš, že ve čtvrtek odlítám. Tak jsem jen chtěl se zeptat, jestli ti dovolej jít se mnou na letiště."
"Budou muset." Dal mu Izzy jasně najevo, že i kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělá, tak půjde.

Can´t fight the feeling

15. července 2007 v 0:17 Co se do GBT nevešlo...
"Vymňoukl si to dokonale." Pokýval Fernando hlavou. Christian seděl naproti němu a mlčel. Ostatně mluvil už dost. Dnešek byl na zážitky hodně bohatý.
"No, to máš taky jednou pravdu." Řekl nakonec a promnul si unaveně oči.
"Já ani nevím, co ti mám na to říct." Pokrčil Fernando rameny.
"Ale nemusíš mi říkat nic. Prostě to nevyšlo, a měl jsem na tom svůj podíl, ale tentokrát jenom z části." Ohradil se Christian.
"No jo, myslím, že tohle nečekal asi nikdo z nás. Lana vypadala rozumná." Uznal Fernando.
"Netahej do toho Lanu, není to její vina." Zašklebil se Christian, jako kdyby žvýkal citron.
"A čí teda?" zasmál se krátce Fernando, "Pokud se nepletu, ty jsi na večírky nechodil. Ale ona tě tam zase donutila chodit. Neříkám, že ti sama nalejvala. Ale nebyla přece blbá, aby nevěděla, že tomuhle se má vyhnout. Navíc sama chlastá jako duha."
"To je mě už ode dneška buřt." Trhl Christian rameny, ač bylo zcela jasné, že jedno mu to nebude ještě hodně dlouho, "Spíš mám starost, jak to bude s Jessem."
"Tak to už nezáleží tak úplně na tobě." Řekl neochotně Fernando.
"No, a bohužel jsem si téměř jistej, že mi ho nedají." Konstatoval Christian, "No nic, přehodíme jinam. Přemýšleli jste o tom nápadu?"
"Jenson by proti nebyl a Mikko to ještě neví. Znáš to, není lehký ho sehnat." Pousmál se Fernando.
"Je mi to jasný." Pokýval Christian hlavou a taky se letmo pousmál, "No já bych byl docela pro. Jen tak, na jeden koncert, na jednu songu, se dát znova dohromady, po pěti letech…"
"Uvidíme."
-.-.-
Mikko dorazil domů a s úlevou se svalil na pohovku. Konečně, konečně aspoň chvilka volna! Pomalu zapomínal, co to slovo "volno" vlastně znamená. A zrovna v tu chvíli mu začal zvonit mobil.
"Kašlu na tebe…" zavrčel si pro sebe, ale volající se evidentně nemínil jen tak vzdát. Mikko proto tedy rozespale mrkl na displej. Neznámé číslo. S těžkým povzdechnutím hovor přijal.
"Räikkönen, prosim."
"Ahoj Mikko, tady Jenson."
"Jenson??" v tu chvíli byl okamžitě vzhůru, "No ahoj, Jensey, promiň, nevěděl jsem, že seš to ty, tohle číslo nemám uložený…"
"To je v pořádku." Zasmál se na druhém konci Jenson, "Hlavně že jsem se ti vůbec dovolal, chtít mluvit s tebou je horší než chtít mluvit s papežem."
"No i tak jsi zavolal v tu nejblbější možnou dobu." Ušklíbl se Mikko, "Ale když už, tak co jsi chtěl? A ne že se zeptáš, jak se mám." Dodal se smíchem.
"Dobře, budu se tedy chovat jako přezíravej idiot." Zasmál se i Jenson, "Hele, Christian a Fernando měli takovej nápad. Že bysme zkusili vydat novej singl. Nebudeme znovu oživovat skupinu, to v žádným případě nikdo nechce. Ale tak… Pět let je pět let, já myslím, že by to bylo fajn…"
Odpovědí mu bylo dlouhé mlčení.
"Halo, jsi tam ještě?"
"Hm… Hele, to si děláte srandu nebo to myslíte vážně?" zeptal se mírně naštvaně Mikko.
"Proč, nelíbí se ti to?"
"Nelíbí. Za prvé, nevidím v tom žádnej smysl, GBT jsou minulost a já to nechci vytahovat na povrch, sotva jsem se z toho vyhrabal. Za druhé, jsem rád, že mám konečně chvilku volna, na rozdíl od vás si neválím šunky doma, a za třetí mi to přijde jenom jako takový hrabání do vlastní kapsy."
"Tak teď se zase zeptám já tebe, jestli to myslíš vážně. Jaký hrabání do kapsy, prosímtě? První dvě námitky bych ještě akceptoval, tohle mi přijde trochu moc." Naštval se i Jenson.
"Promiň, jsem nevyspalej a nevrlej." Omluvil se Mikko, "Ale prostě… Mě se do toho nechce. Nevím, jaký pochybný důvody k tomu vedly vás… Ale…"
"Tak alespoň přijď na sraz. Prosím." Zvážněl Jenson.
Mikko se zhluboka nadechl a zase vydechl.
"Jo, to bych mohl. Kdy a kde?"
Vzhledem k časovému harmonogramu všech zainteresovaných se sraz konal už o dva dny později v jejich bývalé nejoblíbenější restauraci hned vedle nahrávacího studia.
"Obvykle chodí jako poslední Fernando." Zasmál se Jenson, když s téměř dvouhodinovým zpožděním dorazil Mikko.
"Bejvávalo." Zazubil se, "Ahoj bando."
"Nazdar, už jsme mysleli, že se neukážeš." Pousmál se Fernando. Ani jeden z nich neváhal vstát, aby se objali.
"Sakra, co se tu objímáte jak slečinky? Ještě že jsme to netáhli dál, bůhví, čím by to skončilo!" ozvala se jim najednou za zády ironická poznámka. Kluci se otočili jako jeden muž.
"Ježiš, taťko! Ahoj!" zazářily jim oči radostí, když uviděli Marka. A objímalo se podruhé.
"Ahoj vy bando trotlů." Smál se Mark.
"Co ty tady děláš??" nechápal Jenson.
"Mám svoje zdroje." Odpověděl tajuplně Mark, "Tak co, neposadíme se na to?"
"Mohli bysme." Uznal Christian.
"Tak co máte za lubem?" začal Mark vyzvídat.
"Oni mají za lubem." Opravil ho Mikko a ukázal na ten zbytek.
"Nemáme za lubem nic menšího než nový klip. K pátému výročí. Natočíme novou písničku, uděláme novej klip, jednou si zakoncertujem a zase si půjdeme každej po svým." Shrnul Jenson v rychlosti, co mají v plánu.
"Samozřejmě, co by ne." Podpořil je Mark v jejich nápadu, "Co ty, Mikko? Nemáš čas?"
"Spíš chuť." Ušklíbl se Mikko, "Osobní důvody."
"Nejseš zase nějakej stručnej?" otočil se po něm Fernando. Mikko na něj chvíli zůstal vražedně zírat, pak se rozesmál a několikrát do Fernanda praštil se slovy: "Já tě zabiju, ty vole!"
Mark se rozesmál: "Tak tohle mi fakt nechybělo…"
"Mě taky ne." Odpověděl Mikko, zatímco škrtil Fernanda.
"Tak už ho pusť." Vložil se do toho se smíchem Christian.
"Ty aby ses ho nezastal." Odvětil Mikko, ale víceméně Fernanda pustil.
"Vřelé díky." Hodil Fernando směrem ke Christianovi.
"Ó, nemáš zač."
Byl to zvláštní sraz. Jako kdyby se vrátili zpátky v čase, teda téměř. Až z toho mírně mrazilo. Ale bylo to moc fajn - sejít se, zasmát se jako za starých časů. Vlastně si uvědomili, že pořád zůstali ve skupině, že se nikdy nerozešli. Každému z nich dali Good Boys až moc na to, aby to zmizelo, aby se to prostě jenom tak vypařilo. Nakonec se dohodli na novém klipu k nové písničce - bez Mikka.
-.-.-
"Tak, co pro nás máte?" vběhl Jenson s úsměvem do studia. Natáčení začínalo.
"No jen si to poslechni." Usmál se Brandon a pustil jim nahrávku.
"Hele… Nezpívá to náhodou Mikko?" zamračil se Christian.
"Náhodou zkus hádat, kdo to složil." Vypálil mu Brandon rybník. Kluci jen zůstali zírat.
"Mám vám vyřídit, že na koncert s ním máte počítat a že se tímhle omlouvá." Shrnul jim Brandon ve zkratce svůj bezmála hodinový telefonický rozhovor s Mikkem.
"Tak to teda nevím, jestli mu tohle projde." Ušklíbl se Jenson, "Takhle si z nás udělat dobrej den…"
"Ale no tak Jensey, buď k němu trochu solidární." Oplatil mu úšklebek Brandon.
"A proč zase on? Co zbytek? Ježiš, to je fakt jak za starejch dobrejch časů…" zaúpěl Fernando, což vyvolalo všeobecný výbuch veselí.
"No já myslím, že by se to dalo nějak zaonačit." Usmál se Christian.
"Dobrá, ať nežeru. Já taky." Přikývl Jenson s úsměvem, "I když mám dojem, že byl hoch v nějaký moc dobrý náladě, když to psal, jako kdyby věděl, že mu to projde..." dodal ironicky.
-.-.-
"Co ta náhlá změna, brácho?" dloubl Jenson do Mikka.
"Možná jste mi chyběli." Pokrčil Mikko rameny a nejistě se usmál. Z narvaného sálu už k nim doléhaly první výkřiky. Za posledních několik dní musel jít hodně do sebe. Dřív se toho bál. I tak se neznal, bál se, co by s ním udělalo, kdyby se šťoural ve vzpomínkách. Teď nechápal, proč se toho bál. Bylo to… Bylo to… Fajn. Krásné.
Jenson mu neodpověděl, jen ho povzbudivě chytil kolem ramen. Křik podstatně zesílil.
"Tak kde se flákáte, jedeme, ne?" zavolal na ně Fernando.
"Panstvo…" zjednal si Jenson klid. Skutečně ticho nastalo. Jenson chvíli mlčel a užíval si, jak ho zase jednou všichni poslouchají.
"Do toho!!" zařval pak, jako kdyby se chystali na fotbalové utkání, a ne na jedno krátké vystoupení.
"Banda trotlů!!" odpověděl mu sbor. Světla se rozsvítila. Byl čas…
>>> Can´t fight the feeling <<<

A sucker for your loving - a sucker for your kissing
It's like a heatwave in July - everytime we're eye to eye

Rubbing - a sucker for your twisting
You take me to the danger zone - but leave me shaking to the bone

Sweet like honey - banging like a bomb
Turning me on, turning me on, turning me on...

Can I have it? Can I touch it?
Now you really gotta let me know
Cause I feel like I'm about to blow
When you act like that -Can't fight the feeling
Grab it? Can I love it?
Now you really gotta let it show
Cause I don't know how to take it slow
When you act like that Can't fight the feeling

A sucker for your touching - a sucker for your teasing
But I'm not out to sneak a feel - I wanna get to freak
for real
hugging - a sucker for your squeezing
I bet you feel it all inside - so let me know I'm qualified

Sweet like honey - banging like a bomb
Turning me on, turning me on, turning me on...

Can I have it? Can I touch it?
Now you really gotta let me know
Cause I feel like I'm about to blow
When you act like that -Can't fight the feeling
Grab it? Can I love it?
Now you really gotta let it show
Cause I don't know how to take it slow
When you act like that -Can't fight the feeling

Baby I'm excited - gotta have it

I can't deny it - gotta have it
I don't know how to fight it - gotta have it
Turning me on, turning me on
Love the way U flaunt it - gotta have it
Girl I really want it - gotta have it
Cause you're turning me on, turning me on, turning me on

Can I have it? Can I touch it?
Now you really gotta let me know
Cause I feel like I'm about to blow
When you act like that - I cant could back
Grab it? Can I love it?
Now you really gotta let it show
Cause I don't know how to take it slow
When you act like that -Can't fight the feeling

Can I have it? Can I touch it?
Now you really gotta let me know
Cause I feel like I'm about to blow
When you act like that - Cant fight the feeling

Co to?

13. července 2007 v 23:37 ...Protože tu jsou
Tak tohle je moje hodně, hodně stará povídka, napsala jsem jí před čtyřma rokama a teď jsem se rozhodla jí trochu upravit a hodit jí sem.:) V tý době jsem naprosto maximálně žrala Linkin Park, takže je vám jasný, o kom to asi bude.XD A jako vždy, fakty z života skutečných členů LP jsem vzala jen některé a ještě je přetvořila k obrazu svému, takže předem upozorňuju, že povídka se rozhodně nezakládá na pravdě, teda v 99% případů.:))
Ještě k tomu názvu. Ten vznikl ze sloganu jednoho z dílů Cesty Vzhůru: Proč lézt na Mount Everest? Protože tu je. Já z toho udělala: Proč překonávat překážky? Protože tu jsou.

OG na myspace

10. července 2007 v 1:10 Meiko Reissmann
těch stránek je tam víc, ale asi nejvíc bych doporučovala og family http://www.myspace.com/ogfc_family , protože kvůli čemu asi... Správně, jsou tam videa, který nenajdete ani na youtube. A hlavně teda nad těma z Japonska taju úplně maximálně.:)) Ještě se mi líbila stránka Chrissi, asi nejznámnější a nejvěrnější OG fanynky, ale tu zatím nějak nemůžu najít, takže časem...

super stránka (polský blog)

10. července 2007 v 1:06 Meiko Reissmann
Tak na týhle jsem přežívala, když jsem s OG začínala.:) Všechny své staré materiály mám jedině odtud. http://overgroundpreluders.blog.onet.pl/

nový fanklub!

10. července 2007 v 1:04 Meiko Reissmann
www.meikoreissmann.com - no, vlastně to moc nový není, ale každopádně jsem o ní doteď nevěděla, chodila jsem akorát na www.meiko-fanclub.de , takže teď čumím jako tele na nový vrata... Ale rozhodně checkujte to video, co je na website, málem jsem si poslintala tričko.:))
Má to jedinou nevýhodu - musíte se zaregistrovat. A já nemám ani šajna, jak se to dělá... Takže se koukejte na videjko, koumejte a případně dejte vědět.:))

fanstránka na prosieben

10. července 2007 v 0:55 Meiko Reissmann
Dávám schválně odkaz tam, kde sou videa, protože to je tak to nejzajímavější, co tady najdete...:) Jinak je to stránka vcelku slušná, dozvíte se tam vlastně všechno, co potřebujete... A ty videa, ty videa...!XD
Overground - Prosieben

parodie na Wischi Waschi song

10. července 2007 v 0:50 Meiko Reissmann
Teda, už dlouho jsem se takhle nenasmála, fakt že ne.XD Tohle se pánům fakt povedlo, hlavně ten uprostřed mě dostává...XDDD
wischi wischi waschi wischi...

video Schick Mir Nen Engel z The Dome

10. července 2007 v 0:44 Meiko Reissmann
Tyo, a tohle tam dali teprve před tejdnem... Je to paráda vidět, že na OG se ještě tak úplně nezapomnělo.:)
klick

Hass Mich video

10. července 2007 v 0:39 Meiko Reissmann
Kdyby jste se mě zeptali na jejich nej singl, tak tenhle by to jednoznačně vyhrál. Krásný video, úžasná písnička. Taková... Nevím. Žádnou podobnou nemaj. Škoda, že to třetí cédéčko nestihli vydat.
video

Der Letzte Stern klip

10. července 2007 v 0:33 Meiko Reissmann
Chytá mě naprostej záchvat lásky i smíchu...:)) Der Letzte Stern
P.S.: Mikko by řekl: "Já bych se mu to bál dát do pracek, ještě si při svý šikovnosti něco udělá." A co by na to řekl pomlouvaný, to vědět nechtějte.:))