Derek, 5.díl

19. července 2007 v 18:48 |  "Děti GBT"
Po čtyřiceti minutách byl hotov. Poněkud unaveně si po sobě prohlédl své dílo. Popsal oba papíry z obou stran. Ale byl na výsost spokojený.
"Tady ti to nesu." Předal své dílo Haně, když je přišla nahnat na oběd.
"Tak rychle?" podivila se Hana nad tím neobvyklým tempem, Derek si na všechny práce vždycky bral spoustu času.
"Dneska to šlo dobře, takovýhle úvahy bych bral víckrát." Zazubil se Derek a odběhl za ostatními do jídelny. Hana zběžně přelétla jeho práci pohledem a nechápavě vykulila oči, když zjistila, že jí Derek napsal podrobný referát o Good Boys Together.
"Tak co jste nakonec uklohnili?" sedl si k Jonovi a Ewanovi, kteří už seděli za stolem a tvářili se tak otráveně, že by muchomůrka zbledla závistí.
"Klohnili jsme, co jsme mohli." Nabral Jon na vidličku kus prapodivné hmoty a prohlížel si jí ze všech stran, "Už hodnou chvíli čekám, kdy mě to konečně kousne…"
"Jaks dopad ty?" zajímalo Ewana.
"Jen jsem měl napsat menší referát. Pohoda." Trhl Derek rameny a pustil se do jídla. K jeho dobré náladě se dnes přičetla i vůle jíst. Protože věděl, že má s váhou skutečně problémy… Vydával ze sebe víc energie, než přijímal, dokud byl doma, byl zvyklý jíst kdy se mu zachtělo, nebo spíš když měl náhodou čas, a bylo to na něm vidět. Čím víc se dřel, tím míň vážil, a jeho organismus mu několikrát jasně ukázal, že takhle se mu to nelíbí. Padání vlasů a zácpy patřily k těm mírnějším projevům.
"Ty ještě žiješ, neuvěřitelný." Ušklíbl se Jon, když Derek dojedl svou porci a tvářil se nanejvýš spokojeně.
"Tak do toho, mladej pane." Pobídl ho Derek, byť zbytečně.
"Já nevím. Já tomu prostě nevěřím." Prohlížel si Jon dál sousto na vidličce, ale už jiné. To předtím mezitím skutečně spolkl.
"Mluvíš o tom, jako kdyby to bylo živý." Zasmál se Ewan.
"No a není? Kdybych věděl jak, tak už jsem to zabil." Ušklíbl se Jon.
"Ježiš, tak to odnes a nepyskuj tady." Zakroutil Derek hlavou.
"Dobrej nápad." Přeslechl Jon jedovatý podtón v jeho hlase a šel tác odnést.
"Ten bude držkovat i v hrobě." Pronesl na jeho adresu Derek.
"Pokud si na to člověk dřív nezvykne." Trhl Ewan rameny.
"Ty sis na to snad zvykl?" otočil se po něm s úšklebkem Derek.
"Ne. Já ho jen chápu." Odvětil Ewan a rovněž se zvedl.
"Nemyslel jsem to tak!" zavolal za ním Derek.
"Vždyť ti taky nenadávám." Pousmál se Ewan.
"To bych pak chtěl slyšet, co bys říkal, kdybys mi nadával." Poznamenal si pro sebe Derek a zvedl se rovněž. Bylo pravda, že jídlo nebylo nic extra, ale měl radost, že to nakonec přeci jen celý snědl, i když to byla malá porce. Minulý den nesnědl prakticky nic…
"To je degen!!" praštil Ewan vztekle do skříně. Derek seděl na rantlu postele a zamyšleně zíral před sebe.
Ewan se opřel o skříň a otočil se na Dereka: "Tak člověče řekni něco. Aspoň třeba to, že tě otravuju."
"Prudíš mě úplně neskutečně." Podíval se na něj Derek provokativně, "Hele, my dva to nevyřešíme."
"Jo, ale řekni mi, že se teď cejtíš v pohodě." Odsekl Ewan.
"Jo, já jsem v těžký pohodě." Zašklebil se Derek.
"Promiň, máš mě okřiknout hned." Omluvil se Ewan.
"To je dobrý, jen se vyřvi." Trhl Derek rameny.
"Tak jak jste na tom, vy dva?" vstoupila do jejich pokoje Hana jako na zavolání.
"Zrovna si tu tak vesele nadáváme." Odpověděl jí Derek a konečně zvedl oči od podlahy.
"Chápu, že vám není asi nejlíp." Přikývla Hana a sedla si na Jonovu postel, "Chcete se z toho vypodívat?"
Derek a Ewan se pomalu posadili.
"Já ani ne." Zakroutil Ewan hlavou, "Já… Ho chápu i nechápu, proč to udělal. Hlavní je, že mu nic není, ale i tak, je to selhání, a ještě ke všemu to udělal tady, a to na nás působí…"
Hana pokývala hlavou, že rozumí. Otočila se na Dereka: "Ty k tomu nic říct nechceš?"
"Já…" začal Derek a zaryl prsty do matrace. Nakonec nic neřekl.
"Jestli chceš, můžeš mi to potom říct v soukromí…" navrhla Hana.
Derek se najednou zvedl a vyběhl ze dveří na chodbu. Přikryl si obličej dlaní, aby ostatní neviděli, že má v očích slzy. Jon se z rauše brzo probere, i když díky tomu, že to přehnal, to bude hodně dlouhej rauš, ale nebyl sám, kdo selhal…
Probral se na nemocniční posteli s kapačkou v ruce. Chtěl si promnout oči, ale ruku nechal po chvíli zase klesnout. Takhle slabý se necítil snad ani tehdy, když se probral z kómatu. Co se proboha stalo?
"Dereku, vnímáš mě?" uslyšel nad sebou Hanin hlas.
"Jo." Zachrčel, "Mám žízeň…"
Hana mu dala lehce napít vody.
"Co se stalo?" zeptal se pak, když už neměl krk tak vyschlý a mohl pořádně mluvit.
"Zkolaboval jsi. Byl jsi mimo dva dny." Odpověděla mu Hana, "Dereku, proč jsi neřekl, že máš problémy?"
"Já jsem… S ničím problémy neměl." Zakroutil Derek lehce hlavou. Děsilo ho, že se nemůže pořádně hýbat, jeho vlastní tělo ho neposlouchalo.
"Tak proč jsi přestal jíst?" zeptala se ho měkce Hana, "Dereku, nesnaž se mi tvrdit opak, jen tak pro nic za nic jsi na třicet tři a půl kila spadnout nemohl."
"Já nevím." Zavřel Derek oči, "Já nevím, proč…"
"Chceš ještě spát?" přerušila ho Hana.
"Chci se probrat." Špitl Derek. Ale spánek ho postupně přemáhal, až nakonec znovu usnul, hluboce a neklidně.
A zdálo se mu o Nickovi, přesně jako tenkrát, když se pokusil o sebevraždu. Znovu stál vedle jeho postele. Akorát že tentokrát se tvářil zamyšleně.
"Co se děje?" zeptal se Derek, protože ve svém snu mohl mluvit normálně.
"Já… Asi vím, co s tebou je." Řekl Nick nijak nadšeně.
"A co…?"
Najednou se ale probudil. Sestřička mu zrovna vyměňovala jehlu od kapačky.
"Pro… Promiň." Cukla sebou mírně, když si všimla, že je Derek vzhůru.
"Nic se nestalo." Vydechl Derek otráveně. To s tím sakra nemohla chvilku počkat?!
Alespoň jeden dobrý fakt - mohl se v mezích normy pohybovat, už se necítil jako ochrnutý. Ale stejně mu to pořád hlodalo v hlavě. Co mu teda je? Co?? Vždyť on opravdu nehubnul schválně, prostě… Prostě přestal jíst sám od sebe. Jídlo mu nedělalo dobře, ale bez něj to zase dopadalo, jak to dopadalo. Jak z toho pryč…?
Pokusil se vstát. Vida, ani se mu nemotala hlava.
"Nemáš hlad?" zeptala se ho sestřička.
"Docela ano." Řekl Derek, i když měl na jazyku "ne", protože hlad bylo to poslední, co by ho trápilo. Ale jak to říkala Hana? Třicet tři a půl kila? To je dost málo i na něj.
Dostal hovězí vývar s nudlemi. Nebylo moc jídel, které měl teď povolené.
Strávil na samotce týden. Sice se celkově cítil fajn, ale nemohl ven. Zase měl výkyvy nálad. A přitom to bylo úplně bezdůvodné. Jednu chvíli měl skvělou sluníčkovou náladu a druhou chvíli měl už zase tisíc chutí všechno rozmlátit na malé kousky. Nechápal, proč se to děje. Vždyť to přece vypadalo, že je všechno na správné cestě! Je možný, že by to nějak souviselo s jeho nízkou váhou?
Derek seděl spolu s Hanou na posteli ve svém pokoji. Nesnášel, když na něj někdo dohlížel během jídla, ale chápal, že tohle je prostě Hanina povinnost. Najednou někdo zabušil na malé okýnko ve dveřích.
"Tak co, ty lemro, kdy už vocaď konečně vylezeš?" zavolal na něj Jon, než začal zdrhat před Benem. Derek vyskočil z postele, otevřel dveře a zavolal za ním: "Klidně rovnou!"
"Nejdřív to dojíš." Zpražila ho Hana.
"Co bych pro tebe neudělal." Ušklíbl se Derek a pokračoval v jídle.
"Děláš to pro sebe." Upozornila ho Hana.
"Hm, zatím se tím mnoho nespravilo." Poznamenal Derek.
"Jestli máš lepší nápad, sem s ním."
Kdyby mě neprobudili, měl bych, pomyslel si Derek v duchu. Bohužel už se mu od tý doby o Nickovi nezdálo, a ani ho nechtěl nějak přivolávat. Nepochyboval, že až s ním bude chtít mluvit, udělá to sám.
"Když už jsme u toho - zítra si uděláme menší výlet do nemocnice."
"Co tam?" zamračil se Derek.
"Na testy. Jestli už jsi aspoň v relativním pořádku. Minulý testy byly celkem tragický." Pokývala Hana hlavou.
Derek neodpověděl. Do nemocnice se mu chtělo asi jako k zubařovi, čili vůbec. Asi měl tušení, proč. Možná předpokládal, že to nakonec dopadne blbě.
Začalo to už když seděli v čekárně. Nemocnice byla hned vedle léčebny, neměli to nijak daleko. Derek se rozhlížel okolo sebe a s překvapením zjistil, že nemocnice působí mnohem sterilněji a konzervativněji než léčebna. Občas mu z toho naskočila husí kůže. Ani v ordinaci to nebylo o moc lepší. Aspoň že pan doktor i sestřička byli milí lidé.
"Tak, ještě ti vezmeme krev, nedělá se ti při injekcích špatně?" zeptala se sestřička poté, co ho zvážili, změřili, změřili mu tlak a ještě další věci. Derek zavrtěl hlavou. Chtěl už mít tohle všechno za sebou.
S injekcemi skutečně nikdy problémy neměl, ale jako kdyby se teď něco zlomilo. Jakmile sestřička totiž zavedla jehlu, mírně se pod ním zhoupla zem. Připomnělo mu to, když se tenkrát probral z bezvědomí. Všude měl hadičky, v rukách, v nose, v ústech, ta mu vadila asi nejvíc, protože kvůli ní nemohl vůbec mluvit a chvíli ho zachvátila panika, že se udusí. Když mu jí potom vyndávali, myslel si, že se zblázní, cítil se jako…
Rychle se chytil okraje sedačky, protože myslel, že omdlí. Sestřička si samozřejmě všimla, že smrtelně zbledl, okamžitě jehlu vyndala a pomohla mu si lehnout.
"Jsi v pořádku?" sklonil se nad ním doktor.
"Hlava…" zasyčel Derek.
"Co, točí se ti?"
"Jo."
"Neboj, to bude za chvilku dobrý. Měl jsi trochu sníženej tlak, tak je možný, že kvůli tý injekci…"
Derek ho ale neposlouchal. Neodbytný pocit, že k němu mluví někdo jiný, se umocňoval. Jenže těch hlasů slyšel spousty, jak měl rozeznat ten pravý? Stál na rozhraní mezi dvěma světy, mezi vědomím a bezvědomím, a všechno se mu míchalo dohromady. Vzpomínky na nemocnici, temno před očima, hlasy, prostředí ordinace, které viděl značně rozmazaně… Měl pocit, že blázní, protože jednu chvíli mu přišlo, že slyší hrát i hudbu.
"Za chvíli to snad bude dobré, mívá tyhle stavy často?" zeptal se doktor Hany.
"Pokud vím, tak ne, pokud myslíte, jestli by omdlíval a tak. Sice si párkrát stěžoval, že se mu motá hlava, když vstává, ale myslím, že vzhledem k jeho váze a mírně sníženému krevnímu tlaku je to normální." Pokrčila Hana rameny.
"Nechce se mi psát mu prášky na tlak, dokud nepřibere a nebude jasné, že jeho problémy jsou jiného charakteru než…"
"Tati!!!"
Derekův křik je všechny tři slušně vyděsil.
"Dereku, děje se něco?" sklonila se nad ním starostlivě Hana.
Derek po ní koukal vyloženě nechápavě.
"Ne…" vydechl nakonec, "Už je to lepší."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama