Jesse, 3.díl

27. srpna 2007 v 21:56 |  "Děti GBT"
Jenže Jesse v hotelu samozřejmě nebyl. Christian byl bezradný, Annie a Barbara zmatené. Kdyby Jesse tušil, co způsobil jeho strach zeptat se, asi by se naštval sám na sebe
Vrátil se až ve tři ráno, značně opilý. Teď teprve měl odvahu vrátit se. Barbara a Annie už spaly, ale Christian byl ještě vzhůru, proto mu nemohlo klapnutí dveří a Jesseho těžké kroky ujít.
Střetli se ještě v chodbě. Christianovi stačil jediný pohled, aby mu bylo jasné, která bije. V tu chvíli nad sebou ztratil veškerou kontrolu, na okamžik přestal uvažovat. Strašně Jesseho seřezal. Jesse neměl sílu se bránit, tak se jen stočil do klubíčka a čekal, až Christianovi dojde dech.
Když Christian konečně přestal, zůstal na Jesseho vyděšeně zírat. Jesse zastřeným pohledem zíral na něj.
"Proč, sakra, Jesse, proč?" promluvil konečně Christian, byť velmi tiše. Odpovědi se nedočkal.
"Běž spát. Ráno to vyřešíme." Přikázal ledově Christian. Jesse se vděčně ztratil.
Ráno bylo oproti předchozím dnům divně chladné. Foukal studený vítr, ale vzduch byl dusný. Na nebi se líně válelo několik šedivých mraků, několik těžkých obrů, kteří hrozili deštěm. Z hotelového balkónu působilo město v šedivém oparu poněkud depresivně, ale zároveň i trochu uklidňujícím dojmem.
Jesse kouřil již třetí cigaretu a koukal sklesle dolů do té šedě. Za zády, za skleněnou výplní, slyšel zvuky, které jeho rodina vydávala u snídaně, a cítil se jako vyvrhel. Nikdy k nim nebude patřit. On nepatří nikam.
Když brzy ráno vstával, byl rád, že vstal jako první. Nasnídal se, umyl, oblékl. Pak si šel zakouřit a přesně v tu chvíli uslyšel otevírat se dveře. Rychle se přikrčil na levém okraji balkónu, kde už nebylo sklo, nýbrž normální zeď. Od té doby jen zíral, občas si vzal další cigaretu, a jako vzdálený šum poslouchal cinkání hrnků a talířů a hovor, občas proložený smíchem. Ten Jesseho vytáčel obzvlášť.
Sakra… Ten včerejšek si vyčetl snad stokrát. Ale pořád se s tím nemohl vyrovnat. Proč jen tak vypěnil? Co tím chtěl vyřešit? Akorát všechno pokazil.
Otevřely se dveře a na balkon vešel Christian, který si šel taky zakouřit. Jesse byl ve svém rohu přikrčený tak, že Christianovi chvíli trvalo, než ho zaregistroval. Ale nakonec se jejich pohledy přece jen střetly.
"Ahoj." Kuňknul Jesse.
"No dobrý ráno." Pokýval Christian hlavou, "Jak dlouho už tu sedíš?"
"Půl hodiny…?" odhadl Jesse, ač ve skutečnosti neměl o tak banální věci, jako je čas, ani páru.
"A proč tu proboha mrzneš takovou dobu, proč nejdeš dovnitř?"
"Nejsem tak odvážnej, jak vypadám."
Zavládlo ticho.
"Jesse…" začal nakonec nerozhodně Christian, "Já ani nevím, co ti mám teď říct, protože vážně netuším, co se tady děje. Prosím, klidně si mysli, že jsem debil a pokrytec, ale řekni mi, proč to děláš!"
Jesse vší silou zamáčkl slzy, ale nepochyboval, že mu vyhrknou, jakmile promluví.
"Mrzí mě, jak vedle Annie a Barbary vypadám. Mrzí mě, že sis na mě včera ani nevzpomněl, když přijely. A mrzí mě toho víc…"
Pak se mu zlomil hlas, dál už to nešlo.
"No tak Jesse, neplač." Vzal ho Christian konejšivě do náručí. Konečně mu všechno došlo. Aspoň si to myslel.
"Proč jsi mi ale nic neřekl?" zeptal se Jesse.
"Jesse, já jsem nevěděl, že to dojde takhle daleko. Chtěl jsem si jen včera s holkama dojít na oběd, než je vezmu dovnitř, netušil jsem, že to zjistíš a že se tě to tolik dotkne."
"Tebe by se nedotklo, kdyby někdo, koho máš rád, organizoval tyhle věci bez tebe?!" vzlykl Jesse.
"Vážně se ti moc omlouvám, andílku, nebylo to úmyslně." Stiskl ho Christian ještě pevněji v náručí, "Kdybych býval tušil, že je za tím tohle…"
"Měl jsem ti to říct." Přerušil ho Jesse.
"To sice měl, ale neobviňuj se z toho." Zakroutil Christian hlavou a najednou měl rovněž slzy v očích, "Ale slib mi, že už nikdy neuděláš to, co včera večer, prosím, slib mi to."
"Pokusím se." Špitl Jesse a opřel si hlavu o Christianovo rameno, "Když… Mě hrozně žral pocit, že mě nemáš rád tak, jak jsem si myslel."
"Ale vždyť já tě mám moc rád." Konejšil ho Christian, "A chápu tě. Ani nevíš, jak moc. Ty seš totiž celej po mě."
"Vážně?" rozsvítily se Jessemu oči radostí.
"Hochu, z toho se vůbec neraduj. Budeš to mít v životě kurva těžký." Pokýval Christian znalecky hlavou, "Teda, ne že bys neměl už teď… Ale přece jen jsem si furt ještě dělal naděje, že si nebudeš muset projít tím, čím já."
"Proč ty jsi vůbec začal brát drogy?" zajímalo Jesseho.
Christian se zamyslel: "Poprvý to byl prostě nerozum, úlet. Víš co, bylo mi devatenáct, kariéra skvěle našlápnutá… Prostě jsem to nezvládl. Pak podruhý to bylo kvůli tomu, že jsem měl pocit, že se se všema hádám, s našima, s klukama… Tak jsem od toho chtěl prostě utýct. A proč jsem začal chlastat, to sám pořádně nevím."
Jesse si matně vzpomínal na ta divoká období hádek a nekonečných večírků. Proto se taky přece jeho rodiče rozešli, ne?
"Takže všechno dobrý?" zeptal se nesměle Jesse.
"Všechno dobrý." Odpověděl Christian a políbil Jesseho na čelo. Jesse se šťastně usmál.
"Tak co, půjdem dovnitř? Je tu dost zima." Navrhl Christian.
"Taky si myslím." Přikývl Jesse. Až teď si uvědomil, jak je promrzlý.
"Tak už jste dotokali?" uvítala je s vědoucím úsměvem Annie.
"Nevím, jak to chodí u vás, ale u nás se povídá, ne toká." Odvětil drze Jesse.
"Nekecej, vypadalo to jinak." Rozhodla se Barbara svojí maminku bránit.
"Nechte toho, hádáte se skoro jako sourozenci." Usměrňoval je Christian s mírným úsměvem.
"No jo, ty vado, já už nejsem jedináček!" došlo najednou Jessemu. Ostatní jeho zjištění kvitovali smíchem.
"No vy se mi tlemíte, ale pro mě je to dost prekérní situace!" řekl Jesse, "A aby se to nepletlo, tak jsem nikdy ani žádného sourozence nechtěl!"
"To máš blbý, když seš o rok mladší než já." Zašklebila se na něj Barbara a dala mu tak najevo, že technicky vzato nebyl jedináček nikdy.
"Stai zitto." Odbyl jí Jesse ve své mateřštině.
"Jesse!" okřikl ho Christian a uštědřil mu drobný štulec.
"Co říkal?" zajímalo Barbaru.
"Abys byla zticha." Zazubil se nevinně Jesse.
"To je velmi slušně řečeno." Doplnil ho Christian.
"Takže něco jako drž hubu?" zeptala se Annie.
"Ne něco jako, ale přesně to." Odpověděl bez ostychu Jesse.
"Holt není nad slušné vychování." Zasmála se Annie.
Nakonec spolu strávili ještě moc hezký a příjemný den. Jeli si pořádně užít do města, nejprve courali po obchodech, pak zalezli do obrovského zábavního centra s nejrůznějšími atrakcemi, dalšími obchody a aquaparkem. Na závěr si sedli do restaurace.
"Restaurací to začalo, restaurací to skončí." Usmál se Christian a vydatně si přihnul ze své skleničky.
"Dej si bacha, aby to neskončilo něčím horším!" ozval se okamžitě Jesse.
"Nebuď agresivní." Odbyl ho ležérně Christian.
"Já nejsem agresivní, jsem jen horkokrevnej, koneckonců jsem napůl Ital. Nebo spíš ze tří čtvrtin." Bránil se Jesse.
"A co seš z tý poslední čtvrtiny?" smála se jeho rozdělení Annie.
"Co se temperamentu týče, tak z tý poslední čtvrtiny jsem Klien. To je totiž taková specifická skupina." Odpověděl Jesse. Společnost u stolu jeho vtípek odměnila smíchem.
"Ty umíš člověka vážně potěšit." Pokýval Christian hlavou, "Ale tyhle hlody po mě nemáš."
"Ne, ty má po Barbaře." Řekla znalecky Annie a s úsměvem se po svojí dceři otočila.
"Což je zajímavý, protože pokud vím, tak s tou stejnou mámu nemám. Takže je mi líto tati, ale ty geny musely jít přes tebe." Otočil se Jesse zase pro změnu na Christiana.
"Víte co, dejte mi všichni svátek." Vzdal se Christian. Mimoděk si vzpomněl, jak Fernando kdysi řekl Nickovi, že to bude hrůza, jestli se na svých dětech nějak projeví. Christian nyní došel k závěru, že pro většinu rodičů musí být frustrující, když je jejich dítka napodobují. Jasně si pamatoval, jakou měl ohromnou radost, když se narodila Barbara. A když se o necelý rok později narodil Jesse, málem se zbláznil radostí. Vždycky si přál kluka a holku. Možná částečně proto, aby ti dva tvořili stejný tým jako on a Rita. Vždycky si představoval, že holčička bude taková malá princezna, milá a usměvavá, a kluk bude raubíř, který si nenechá nic líbit a všechno bude muset vyzkoušet. V podstatě mu to vyšlo, Barbara byla skutečně dáma, po svojí matce. Ale že Jesse svojí úlohu pojme tak divoce, to nečekal. A možná proto mu tolik přirostl k srdci. Jesse byl živel. A byl jednoduše celý po svém otci.
"Tak to nakonec nebylo tak zlý, jak to zprvu vypadalo." Řekla Annie, když se večer ona a Barbara loučily s Jessem a Christianem.
"Asi máš pravdu." Pokrčil Christian rameny. Pro něj to až tak jednoznačné nebylo. Oddychne si, až si bude jistý, že nejsou žádné následky.
"Che cosa c´é? Una storia brutta o una felice?" přidal se k nim s úsměvem Jesse.
"Fajn, a co to bylo tentokrát?" zeptala se Annie.
"Text od Tiziana Ferra. Volně přeloženo: Bude to špatný nebo dobrý příběh?" odpověděl Jesse a pousmál se.
"Neříkej, že posloucháš Tiziana." Rýpla do něj Barbara.
"Máma ho poslouchala." Odvětil Jesse a ledabyle trhl rameny. Když o tom tak mluvil, padl na něj splín. Stalo se něco, co vůbec nepředvídal - uvědomil si, že se mu stýská. Úplně jí viděl před sebou - svou plavovlasou, krásnou mámu, jak se právě vrátila z práce, pustila si jedno ze svých oblíbených céreček, aby se trochu uklidnila, dala ohřát jídlo do mikrovlnky, někdy přinesla i čerstvé ze své oblíbené čínské restaurace (a že tam vařili skutečně skvěle, to musel Jesse uznat), zeptala se spíš jen tak na okraj, co bylo ve škole, pak sedla k telefonu a už zase pracovala…
"Haló, Jesse, jsi tu?" zamával mu Christian rukou před očima. Jesse si uvědomil, že jsou na parkovišti sami. Tomuhle se říká dokonalý výpadek.
"Jo, jen jsem se zamyslel." Trhl Jesse rameny.
"To bylo vidět." Pousmál se Christian. Obrátili se a šli zpátky do hotelu.
"Na co jsi myslel?"
Jesse s odpovědí otálel.
"Na mámu." Řekl nakonec.
"Co že tak najednou?" divil se Christian.
"Ale… Asi se mi trochu stýská." Rozhodl se Jesse přiznat barvu.
"Aha." Řekl pouze Christian. Jesse pochopil, že by mu měl vysvětlit své myšlenkové pochody, aby se neurazil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Meckki Meckki | E-mail | Web | 28. srpna 2007 v 12:09 | Reagovat

Jéé, konečně. :P Chudák Jesse... XDD

2 NickyHayden (webmaster) NickyHayden (webmaster) | 28. srpna 2007 v 13:38 | Reagovat

Meckki: Nebuď drzá, nebo příště nebude nic.:-P

3 Meckki Meckki | E-mail | Web | 28. srpna 2007 v 16:47 | Reagovat

Dex: Už mlčím. Ale děkuju... =**

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama