Derek, 6.díl

22. října 2007 v 20:16 |  "Děti GBT"
"Vážně?" ujišťovala se Hana.
"Jo." Přikývl Derek a dokonce se posadil, "Vážně, už mi vůbec nic není."
"Takže myslíš, že už to po svých zvládneš?" zeptal se ho i doktor.
"Jasně, proč ne?" trhl Derek rameny. Hlava se mu nemotala ani v nejmenším.
Přesto ho Hana celou cestu radši podpírala.
"Můžu už teda jít zase zpátky do skupiny?" chtěl Derek vědět.
"Já, abych byla upřímná, tak nevím." Odpověděla Hana.
"Proč, kvůli tomu, že se mi zamotala hlava?" ušklíbl se Derek.
"Ne, to spíš kvůli tomu, jak jsi vykřikl. Nevěřím, že to bylo kvůli nevolnosti. Byl jsi mimo, ale nějak úplně jinak."
Derek neodpověděl. Nemohl jí přece vykládat, že tam s ním byl, měla by ho za ještě většího cvoka. A už vůbec jí nemohl vykládat, že se začíná bát, protože si myslí, že je nemocný nejen psychicky, ale i fyzicky.
"Jestli ti jde o tohle, tak jsem si tenkrát s Jonem fakt nedal." Pokusil se o lehký tón.
"Vážně ne?" zeptala se Hana beze srandy. Páááni, ona si snad fakt myslí, že já… zamyslel se Derek.
"Jestli máš pocit, že v mým chorobopisu něco chybí…" trhl rameny a bojoval s pokušením se urazit, "No jasně, ve skutečnosti sem si fikl žíly proto, že jsem obyčejná smažka a už sem prostě…"
"Dereku, přestaň jančit." Přerušila ho Hana, "Nic takového jsem neřekla."
Derek tedy uraženě zmlkl.
"Chci jen, abys ke mně byl upřímný."
Jo, jak má být upřímný, když by mu to stejně nikdo nevěřil.
"Možná upřímnej bejt nemůžu." Řekl tedy.
"A proč bys nemohl?"
"Protože jsem jen ujetej blázen, a kdybych ti to řekl, tak bys mi to nevěřila, ani kdybych v papírech razítko "bacha, cvok" neměl." Rozhodil Derek rukama. Pak ho napadla spásná myšlenka.
"Já bych to radši pořešil, až budou výsledky toho vyšetření."
"Jak chceš." Přikývla Hana.
Výsledky testu měli za tři dny. A Derek poznal, že něco nehraje už podle toho, že ten doktor za ním přišel do léčebny. A nejen on
"Dobrý den." Pozdravil, když vešel do Haniny kanceláře.
"Dobrý den." Odpověděl doktor, ale Dereka spíš k zemi přimrazilo tiché "Ahoj", kterým ho pozdravil Sven.
"Co se děje?" vyděsil se Derek hned na úvod.
"Neboj se a sedni si." Vyzvala ho Hana. Derek se po nich rozhlédl, jako kdyby tam s ním seděla návštěva z vesmíru, a pomalu si sedl na poslední volnou židli.
"Jde o to, Dereku, že tvé testy dopadly znepokojivě. I když podle toho, jak se to vezme. Oproti minulým testům tam bylo znatelné poměrně velké zlepšení, ale přesto jsme našli něco, co nás velmi znepokojilo. Proto jsem zavolal tvým rodičům, abychom se o tom trochu pobavili." Začal doktor.
"Konkrétně šlo o to, jestli jsi nemohl po svých rodičích "zdědit" nějakou nemoc. Což, jak zajisté sám víš, jsi mohl z obou stran." Pokračoval Sven.
"Z obou?" zamračil se Derek.
"Ano, z obou." Přikývl Sven a vypadal překvapený, že to Derek neví, "Ty skutečně nevíš, že Nick byl taky nemocný?"
"A jo…" přikývl Derek a v ten moment jak když někdo blikne žárovkou. Všechno mu bylo jasné a byl si stoprocentně jistý.
"Je sice pravda, že v době, kdy jsi se narodil, byl už zdravý, ale to jaksi není směrodatné, že." Mírně se ušklíbl Sven.
"A… co po mě chcete?" zostražitěl Derek, protože kdyby jim řekl, že lékařskou diagnózu už jim Nick dávno vzkázal ze záhrobí, následovala by asi otázka, jestli nemá horečku.
"Provést jednoduchý test. Něco jako když se očkuje proti tuberkulóze, napíchneme ti pokusný preparát, abychom věděli, jestli je naše domněnka správná. A neboj, kdyby se cokoliv dělo, máme tu i protilék." Řekl doktor a přitáhl si k sobě svůj kufřík.
Derek jen němě pozoroval, jak si doktor připravuje své náčiní, a chtělo se mu křičet. Nedělejte to, máte pravdu, takhle to skutečně je, nechci, aby se mi něco stalo!! Ale jak by jim to mohl říct, jak??
"Neboj, bude to dobrý." Přisedl si k Derekovi Sven a chytil ho povzbudivě za ruku. Derek se po něm otočil a Svena obešel mráz. Tenhle pohled znal z… Jako kdyby už to bylo sto let. Jako kdyby se opět po něm takhle prosebně díval jeho mladší bráška, když chtěl, aby ho Sven jako ten starší a silnější ochránil. Ať už před čímkoliv.
"Neboj…" zopakoval, s gramem nejistoty v hlase.
"No tak, seš přece chlap." Mrkl na Dereka povzbudivě doktor. Už ho držel za ruku…
Derek se zhluboka nadechl, ale nemělo to cenu. Byl moc vyděšený. Nevěděl, jestli za to mohlo to, že byl tak vyděšený už dopředu, ale jakmile uviděl, že obsah injekční stříkačky zmizel pod jeho kůží, zmocnila se ho taková panika jako nikdy. Strach z toho, že se mu něco stane. Strach o život. Strach ze smrti. Co když umře? Co když se mu něco stane, co když bude reakce jeho organismu tak masivní, že…?
Teď zemřeš, teď zemřeš!
Vykřikl.
"Dejte mu tu protilátku, hned!" přikázal ostře Sven, zatímco chytil Dereka do náručí.
"Třeba je jen hysterický." Namítla Hana.
"To vykládejte někomu jinýmu, bratr touhle nemocí trpěl deset let, vím moc dobře, jaký má symptomy! Píchněte mu tu protilátku, nebo to udělám sám!" vypěnil Sven, tím spíš, že se k němu Derek ještě více přitiskl a začal se nekontrolovatelně třást.
Konečně se uklidnil. Konečně se mohl normálně nadechnout. Konečně… Má to za sebou.
"Už je ti líp?" zeptal se ho starostlivě Sven.
"Jo, už je to mnohem lepší." Přikývl Derek, šťastný, že už to skončilo. Chudák Nick, jemu to stačilo jednou a on tohle míval i několikrát týdně. Brrr.
"Myslím, že je to jasné. Pokud možno co nejdřív přijď za mnou a musíme se domluvit na léčbě. Nemoc zatím nepropukla, ale nevíme, jak to může být dál." Pokýval doktor hlavou. Derek mu všechno odkýval. Jen už aby tohle nemusel zažít znovu.
"Tati?" zašeptal směrem ke Svenovi, aby ho nikdo neslyšel.
"Copak?" sklonil se nad ním Sven.
"Já jsem to věděl, že to takhle dopadne." Přiznal Derek.
"A jak? Od něj?" vzpomněl si Sven na to, co mu Derek poměrně nedávno řekl.
"Jo. Jednou se mi o něm zdálo a podruhý za mnou přišel dokonce do ordinace. Nemohl jsem to pochopit, ale jak jste mi řekli to o těch testech, bylo mi všechno jasné. On mi to chtěl říct, ale pokaždý to z nějakýho důvodu nevyšlo." Řekl tichým hlasem Derek, "A já to nikomu neřekl, protože jsem se bál, že by mi nevěřili."
"Už na to nemysli." Pohladil ho Sven po vlasech, "Tímhle se toho dost vysvětluje, Dereku."
Derek přikývl. Tohle mu bylo jasné. Jeho psychické potíže měly prapůvod někde úplně jinde.
"Hrozně jsem se bál." Vzlykl a najednou mu po tváři tekly slzy, ani nevěděl jak. Zlobil se pro to sám na sebe, snažil se je zadržet, ale tekly dál a tvořily mu na tvářích slané potůčky.
"Ššš, uklidni se, už je to dobrý. Už je to v pořádku." Konejšil ho Sven a sám měl co dělat, aby ho to také nedojalo.
"Nááááázdar bando!!" vletěl Derek do dveří svého staronového pokoje a vyskočil na svou postel.
"Fuj, já se tě lekl!" odplivl zlostně Jon.
"Protože nemáš čistý svědomí." Zamračil se na něj zkoumavým pohledem Derek, ale vzápětí už se zase smál, "Co vy, lazarové, zvykli ste si na klid, co? To ode dneška končí, se mnou opět přichází chaos!"
"Kdybych za dva týdny neodcházel, zažádám si o samotku." Ušklíbl se Ewan.
"Cože??" vytřeštil Derek oči a přestal se pohupovat na matraci.
"Chce zdrhnout, zrádce jeden." Řekl Jon posměšně.
"A už se na to moc těším." Zaksichtil se na něj Ewan, "Jo, Dereku, už je to tak, zůstaneš tu na něj sám."
Derek se zatvářil smutně jako šafářův dvoreček, ale v příštím okamžiku už zase začal poskakovat na posteli a ďábelsky se šklebil: "Však já ti ještě ty poslední dva tejdny osladím, těš se…"
"Já tě varuju…" vztyčil Ewan varovně ukazováček.
"Před čím? No, před čím?" zeptal se bojovně Derek.
"Přede mnou!!" poklepal Ewan tím samým prstem na svou hruď.
"Chacha!" zasmál se tomu od srdce Derek, "Tak to je vidět, že ti ještě nedošlo, s kým máš tu čest."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Meckki Meckki | E-mail | Web | 22. října 2007 v 20:27 | Reagovat

Krásný, chudák Derek... Já se toho litování snad nezbavím... XDD

2 NickyHayden (webmaster) NickyHayden (webmaster) | 22. října 2007 v 20:33 | Reagovat

Ááá, tak přece jen chudák.XD

3 Meckki Meckki | E-mail | Web | 23. října 2007 v 9:06 | Reagovat

Hej, nech mě. Já za to nemůžu... XDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama