Červen 2008

Kingdom Of Libria, 22.díl

27. června 2008 v 23:05 Kingdom Of Libria
Malcolm mezitím došel do předsálí a unaveně si prohrábl vlasy. Sám nechápal, co se to s ním děje. Sám poznal, že se poslední dny chová jinak než jindy, byl hrozně neklidný, jako kdyby se snad mělo něco stát nebo co vůbec… A teď jako kdyby to ještě víc zesílilo, byl hrozně podrážděný a netušil proč, cítil se, jako kdyby ho snad někdo sledoval nebo mu zkrátka byl nablízku někdo, kdo vůči němu vysílá hodně silné vlny. Samozřejmě ho vzhledem k tomu snu napadlo, že by to mohl být Kash, ale ten si ho přece před chvílí ani nevšiml, ani jindy si ho nijak výrazněji nevšímal… Byl to snad záměr? Nebo už zkrátka jenom začíná být paranoidní?
Paranoidní nebyl, ale to s jistotou nemohl vědět. To věděl jenom Kash. Vycítil jeho nejistotu, že je psychicky rozhozený, a to bylo přesně to, co chtěl. Však mu v duchu sliboval, že je na řadě. Johna provokoval schválně, věděl, že nejsnadnější cesta vede přes jeho vztek. Ovšem v tomhle případě na to musel jinak - přes city a hlavně nenápadně. Znělo to šíleně, ale věděl moc dobře, co dělá.
Malcolm, aby se nějak zabavil a rozptýlil, poslal Darrenovi SMSku, kdy hodlá přijít. Dostalo se mu odpovědi "Netuším, asi jako vždycky."
"Ehm…?" poklepal mu najednou někdo na rameno, až málem úlekem povyskočil.
"Neděs se, vždyť jsem to jenom já." Ušklíbl se Kash, "Můžu mít na tebe jednu prosbu? Nechte si jakýkoliv akce na potom, nechci tu žádný zmatky. Počkejte s tím, až tu nikdo nebude."
"Nikdo tu nebude? Ani ty?" opáčil Malcolm.
"Vtipný. Budete teda schopný to dodržet?" Kash evidentně neměl najednou nějak náladu na vtípky.
"O co ti jde? Klídek, ne?" pousmál se ironicky Malcolm.
Kash proti němu udělal výhrůžně jeden krok, Malcolm zničehonic vyděšeně o dva ucouvl. Jejich oči se střetly a kdyby to bylo možné, začaly by od toho pohledu lítat blesky jako při bouřce. Na chvíli je uvěznili ve zcela jiném světě.
"Klídek, jo?" zasyčel výhrůžně Kash. Malcolm neodpověděl, jak se nemohl rychle vzpamatovat z toho šoku. V hlavě stále ještě slyšel šum a změť různých zvuků a dost dobře nechápal, co se vůbec stalo.
Kash chtěl odejít, ale jako kdyby se ho ještě na chvíli něco snažilo zadržet. Byly okamžiky, kdy svou nenávist cítil víc než kdy jindy a tohle byl jeden z nich, jenže tentokrát to bylo o něco jiné, jelikož tahle nenávist ho vnitřně bolela. Netušil totiž, proč jí cítí - ale byla tu, a to velmi hmatatelně.
"Chceš mi ještě něco?" probral se Malcolm natolik, aby byl schopný reagovat a uvažovat.
"Ne. To je všechno." Ušklíbl se Kash, "Zatím."
-.-.-
"Johne! Tak sakra, prober se, jsi v pořádku?"
Konečně přišel k sobě. Sakra, kde to je a proč leží na zemi??
"No sláva, takhle už nás neděs." Vydechl úlevně Darren. Skláněli se nad ním i Corey a Malcolm.
"Co se stalo?" pokusil se John marně si vzpomenout, co se vůbec dělo.
"Na nic si nevzpomínáš?" divil se Darren.
John byl podrážděný už jenom z principu, takže místo odpovědi akorát zavrčel: "Že se zrovna ty staráš."
Darren jeho větu radši přeslechl.
"Pěkně jsi nás vyděsil." Poznamenal Corey, aby trochu odbočil od tématu a předešel tak hádce.
John si unaveně promnul čelo, protože ho pobolívala hlava, a najednou jako kdyby začal zachycovat první útržky vzpomínek…
Určitě došlo k očekávanému konfliktu s youmy, Kash jako vždy odmítal nasadit svou kůži, to si pamatoval dobře… Překvapila ho jeho náhlá síla, jako kdyby se najednou jeho schopnosti znásobily. Pohyboval se rychleji a přesněji, jindy používané paprsky se změnily v ostré světlo, když se pokusil zničit youmu, zabil hned tři najednou a ještě při tom málem sejmul Malcolma…Najednou ho pod krkem držel Kash.
"Tak co, je tohle ono, tohle jsi chtěl?" syčel na něj. John ho sundal ze svého krku a útočně se zeptal: "Jak to myslíš?"
"Copak už si nepamatuješ na náš rozhovor?" připomenul mu Kash, "Vidíš, tvé schopnosti jsou zase o něco silnější, nyní jsi z vás čtyř nejsilnější, tak neváhej a ukonči tuhle fázi rychle, ať můžeš skoncovat s minulostí."
"Nemůžu skoncovat s něčím, co neznám!" ohradil se John, protože Kashova slova ho vyváděla z míry víc, než mu bylo milé. Cítil se tak neskutečně, dělo se něco, co nechtěl, cítil, že ho Kash manévruje, ale nedokázal proti tomu nic dělat, něco v něm bylo a to něco chtělo ven…
"Už brzy poznáš. Bojíš se neznámého, to chápu, ale není to žádná velká neznámá, až si vzpomeneš, všechno ti bude dávat smysl a budeš si moct s jasnou hlavou rozmyslet, jestli zničíš všechny, nebo jenom sám sebe…" hučel do něj dál Kash.
Corey si všiml jejich rozhovoru a chtěl jít Johnovi na pomoc, jenže jeho momentální protivník byl hodně vytrvalý. Kash zjevně nechtěl, aby je kdokoliv rušil.
"Nenávidíš mě teď za to, co ti říkám? Nebo chceš, abych pokračoval? Mám sklapnout?" zeptal se Kash záludně a přistoupil k Johnovi o krok blíž.
"Sklapni." Zasyčel John.
"A co když ne? Co když mě tohle baví? Nauč se projevovat svoje emoce, stejně se moc ovládat neumíš. Nemusíš se stydět, já to ustojím, ať mi řekneš cokoliv. Nenávidíš mě?"
"Nenávidím tě." Zasyčel John a v tu chvíli to skutečně byla pravda.
Tady jeho vzpomínky končily.
"Už je to dobrý, všechno si vybavuju." Zalhal.
"Tak sláva, to jsem rád, že jsi v pořádku." Oddychl si Corey, "Nepůjdeme? Je dost hodin a dneska to byl teda zase záhul."
"Já rozhodně nejsem proti." Souhlasil s ním Malcolm. John se mezitím pokusil zvednout a zjistil, že mu to díkybohu nedělá žádný problém. Corey a Malcolm se mezitím pomalu vydali napřed, jenom Darren trošku nervózně přešlapoval na místě.
"Můžu s tebou mluvit?" odhodlal se tedy.
"Ne." Odvětil krátce bez jakýchkoliv emocí v hlase John.
"Proč ne??" Darrena tahle odpověď evidentně šokovala.
"Prostě ne. Nechci nic poslouchat." Trhl John rameny.
"Ale souvisí to s tebou…" zkoušel to Darren.
"Tím víc to nechci poslouchat!" odsekl John. Nestál o to, aby do něj hučel ještě někdo další, Darren tím míň.
"Naopak, tím víc bys mě měl vyslechnout!" nenechal se Darren tak snadno odbýt.
"Co se tam hádáte?" dolehla k nim Coreyho otázka.
"Běžte napřed!" předstihl Darren Johna s odpovědí, protože kdyby ho pustil ke slovu, určitě by řekl pravý opak.
"Já myslím, že jsem se vyjádřil jasně, nehodlám poslouchat vůbec nic." Zavrčel naštvaně John.
"Ale tohle je důležité." Naléhal Darren.
"Tak moc důležité, že to nepočká třeba do zítřka?" opáčil John a dal se do pohybu, protože jinak se ho asi nezbaví.
"Proč se ke mně najednou tak chováš? Vždyť ty jsi ten poslední, kdo by se na mě měl zlobit, děláš snad jenom divadélko kvůli klukům nebo co?" přehodil Darren na jinou kolej.
"Ne, prostě mě štveš, to je všechno." Odsekl John už opravdu ostře. Docílil tím svého, protože Darren se zastavil, přestal ho následovat.
"Tak si táhni!" zavolal za ním popuzeně, nesnažil se maskovat rozhořčení ve svém hlase. Skutečně nechápal, proč se k němu John najednou chová tak ošklivě, proč mu nadává a přehlíží ho, když to vypadalo, že si tak krásně rozumí. Právě proto ho to bolelo.
Když John zaslechl jeho poslední větu, musel se skutečně silou vůle donutit, aby šel dál a neohlížel se, i když u toho měl pocit, že má celé tělo v jednom ohni. Samozřejmě že nemohl přeslechnout tón Darrenova hlasu, ale právě proto se nesměl zastavit. Nesmí tomu podléhat. Ono se to dobře plánuje, když se spolu několik dní nevidí, ale když ho teď viděl znovu, jeho nakažlivý úsměv, modré oči, ve kterých jako kdyby zářily hvězdy… Jeho tvář byla první, kterou uviděl, když se probral z bezvědomí… Znovu to na něj všechno doléhalo, ty zvláštně bolestivé pocity, které si zakázal. Nelhal mu, skutečně ho štval. Štval ho tím, že ho tak přitahoval, že ho nutil přemýšlet nad něčím, co nikdy neřešil, že se chtěl přisát na jeho rty a už se nikdy neodtrhnout…
Zakroutil hlavou. Všechno jednou přebolí, tedy i tohle. Sice si nedokázal představit, jak ho vedle sebe bude snášet ještě bůhvíjak dlouho, ale aspoň si otestuje své sebeovládání.
Darren stále ještě stál na místě a smutně zíral do dálky.
"Tohle bylo moc pěkný divadýlko." Ozvalo se mu za zády.
"Nemáš ty být náhodou někde hodně daleko?" odvětil Darren.
"Proč? Slíbil jsem ostatním, že ještě přijdu na pivo." Trhl Kash ledabyle rameny a narovnal si límec u černé košile s krátkými rukávy, "Možná by vám pár takových posezení taky neuškodilo, když se budete hádat, tak to moc daleko nedotáhnete. Už teď jste napůl v háji."
"A proč mi to vykládáš?" nechápal Darren.
"Protože na rozdíl od nich se nenecháš manévrovat a používáš mozek. Zatím. Ale věci už se daly do chodu, tak si dej velký pozor na to, jak daleko necháš co zajít." Odpověděl tajemně Kash a vydal se po svých, přesně jak slíbil.
Darren byl ještě zmatenější než předtím. Myslel vážně to, co mu teď řekl? Proč by se mu snažil pomáhat? I když to vlastně taky klidně mohlo být obyčejné konstatování. Najednou ho něco napadlo. Rozběhl se za Kashem, snad ho ještě dohoní.
"Hej!" zavolal na něj přes ulici.
"Co?" otočil se Kash poslušně.
"Já mám pro tebe taky radu!" řekl Darren.
"Ano?" ušklíbl se pobaveně Kash.
"Drž se dál od Malcolma." Doporučil mu Darren. Kashovi z tváře úsměv zmizel.
"Proč?" ohradil se tvrdě.
"Ty to sám víš nejlíp." Odvětil Darren a otočil se k odchodu.
-.-.-
"Pane bože!!!" zvolal zoufale Corey, když ho ve dveřích málem povalil rachot, linoucí se z reprobeden v obýváku. Angie si s nejvyšší pravděpodobností užívala toho, že rodiče nejsou doma a sousedi na ledacos zvyklí, a pouštěla si na věži svoje oblíbená cédéčka. Coreyho výkřik zjevně musela zaslechnout, protože si ještě začala nahlas prozpěvovat: "Cause we are living in a material world and I am a material girl…!"
"Slyším dobře, Angie poslouchá Madonnu?" smál se Malcolm.
"To nevím, co poslouchá, ale dlouho už to poslouchat nebude." Zavrčel zlověstně Corey, jedním šmahem se zbavil bot a už letěl do obýváku, aby ten řev vypnul.
"Heej, běž si laskavě zase po svejch, jo? Zavři se a pusť si svoje rádio." začala Angie protestovat, když jí Corey vytáhl hifi věž ze zásuvky.
"Kdybych tu neměl návštěvu, tak možná." Usadil jí Corey. Angie mrkla za jeho záda do předsíně. Malcolm jí na pozdrav zamával.
"Nazdár, co ty tady?" pozdravila ho vesele Angie.
"Přišel jsem tě teda někam pozvat." Mrkl na ní Malcolm. Coreyho výhrůžné pohledy mu mohly být ukradené.
"To jsem si mohla myslet, že jsi nepřišel jen tak." Smála se Angie, "Poslyš, že nemáš nic proti Madonně, viď?"
"Ani to nejmenší." Hodil Malcolm s klidem Coreyho přes palubu. Ten mu pohledem dával najevo, že už teď je mrtvý.
"Vidíš to, brácha, a jsi v menšině, takže smůla."
"Nevím, komu z vás dvou mám dřív zakroutit krkem. Že bych třeba zas šel? Vám by to určitě nevadilo."
"Nebuď trapnej." Zamračil se Malcolm. Mohl sice nadšeně souhlasit, ale to by bylo krajně neupřímné.
"Sorry." Trhl Corey rameny, "Nejsem ve svý kůži." Dodal a vydal se do svého pokoje.
"To vidím, a z čeho?" následoval ho Malcolm. Corey padnul na postel a pohledem se zapíchl do stropu.
"Ze všeho. Nějak mi to přerůstá přes hlavu."
"Co například?" ptal se Malcolm dál. Nesnášel tyhle zbytečné otázky, ale dával tak najevo skutečný zájem.
"Například. Poslední dobou se dost hádám s našima." Dal mu tedy Corey příklad.
"Ty taky?" ušklíbl se Malcolm.
"Jo, já taky. Kvůli škole… Jak mě nepustili k závěrečkám. To víš, celou dobu jeden z nejlepších žáků ve třídě a teď najednou takovejhle průser…" povzdychl si Corey.
Malcolm tiše pokýval hlavou, on sám posledním ročníkem prolezl jen tak tak, s odřenýma ušima, jeho rodina taky nechápala, jak se mohl najednou tak prudce zhoršit…
"No tak budeš dělat závěrečky později, to není až taková tragédie… Johna taky nepustili, a já jsem měl kliku jako od vrat."
"Prosím tě, Johna mi nepřipomínej." Zavrčel Corey, "Každopádně faktem prostě je, že mám teď kvůli tomu doma peklo. A že jestli se nedostanu na univerzitu tak bla bla bla a takový ty kecy. Ještě když jsem si skoro jistej, že se na tu univerzitu fakticky nedostanu."
"A proč bys neměl, prosím tě?" uklidňoval ho Malcolm.
"Dokud se nevyřeší tohle, tak se nemůžu hnout z místa. A to myslím sám víš nejlíp." Povzdychl si Corey.
Začínalo toho být příliš. Navzájem před sebou o svých starostech nemluvili, takže to zdánlivě vypadalo, že se neděje nic. Každý si myslel, že to jen on má tolik problémů, že neví co s nimi. Ale v konečném výsledku se cítili všichni stejně. Jen jim nějaké zvláštní, neznámé něco zabraňovalo o tom mluvit…

den Looserů

27. června 2008 v 20:47 My World
Tak co vysvědčení? Blé, to je debilní otázka, ale je to slušnost.:) Já jsem se zlepšila, až jsem se sama divila:), bohužel se angličtinářka na poslední chvíli rozhodla, že mi vysvědčení zkazí, ale k čertu s babou. Začínají prázdniny a i když to momentálně vypadá zoufale, určitě si nějakou zábavu najdu.:))
A pro všechny z vás, kteří by se snad aspoň na chvilku cítili kvůli známkám nebo nečemu jinému divně - být Looser vlastně není až tak špatná věc, ne? Třeba s tímhle bych si to ráda vyměnila.
Hezké prázdniny.:)

malá poznávačka:D

26. června 2008 v 22:54 *-*-*-*-*-*Povídky*-*-*-*-*-*
Opět jsem se utvrdila v jedné věci - neumím nakreslit chlapa. Ne a ne a ne. Pokaždé z toho vyleze obojetná mužatka. Tentokrát je mi to líto o to víc, že dotyčnej by si jinak býval byl celkem podobnej... Takhle to opět musím zařadit na seznam nepovedených prací (a že ten seznam už je pěkně dlouhejXD). Prostě vám sem tu hrůzu dávám, ať se můžete podívat, co taky lze vyplodit za zběsilost. A při té příležitosti si můžete zatipovat, o jakou postavu z jaké povídky se jedná.:)


jak se Meiko stal nejznámějším členem OG

26. června 2008 v 19:32 Meiko Reissmann
Omluvte prosím mizivou kvalitu videa, vzhledem k tomu, že to mám nahraný na videu a nemám žádnýho šikovnýho známýho, jsem to musela provést tak, že jsem tu hlavní část natočila na foťák... Ale jsou tam scény, který vám za to stojej.XD
Pro ty z vás, kteří neumějí německy (ne že já bych uměla): Video je z workshopu v Orlandu, kde se nacvičovala různá vystoupení a OG přišli na řadu až někdy v noci, takže byli dost unavený... A Meiko i dost nevrlý.XD Dee tam pak mluví něco o tom, že Meiko se celou dobu Popstars choval ve stylu "Mě je 26, já jsem tu nejstarší a blablabla"... Při tom dalším vystoupení už jde o postup do finále a Dee si z Meika vystřelil, že nepostupuje... Ten xicht, kterej po něm Meiko hodí, je vážně zlatej hřeb.XD Je to trochu větší, takže se vám to možná bude trochu dýl stahovat, ale fakt to stojí za to...:)

ženy, oběd!

25. června 2008 v 22:47 Meiko Reissmann
Sice už tyhle fotky jistě většina z vás zná, ale mě tu přece nemůžou chybět...:)) Jsou trochu větší, takže pokud je "sežerou" okraje, tak si prostě rozklikněte ten článek zvlášť.;)
nemusím zdůrazňovat, že tuhle já nejradši...XD

I wonder if you let me down...

24. června 2008 v 22:28 My World
Tohle je zase sakra období... Až budou hlásit v novinách, že hledaj nebezpečnýho šílence, tak hledají mě.

speciál na věčné téma Láska je láska

24. června 2008 v 17:20 Funny pix F1 (ale realita:))
...tentokrát mezi Fernandem a Kimim. Protože fanoušci vědí své:
Kimi sice občas zazlobí...
...ale jinak jsou to zkrátka naše hrdličky...
...a navíc je spojuje ještě jedna věc...
...až na to, že Nando se u toho netváří jako pejsek, kterého páníček podrbal za uchem:)...

funny pictures

24. června 2008 v 17:11 Funny pix F1 (ale realita:))
Jensey se asi pokouší proskočit sítí...
Bigbrother tě vidí!
Timo nasadil Trullimu parohy... (s kým asi?)
Hromy a blesky lítají ve Ferrari...
2 nas*ané držky a 2 klepny
Pamatujete na Hurvajsův vtípek "Nic moc koukat Jarnovi do výfuků?" Kimi se zjevně inspiroval...
Bratrská láska
Nick není zjevně jediný, kdo má občas problémy s výškou...
Když No parking, tak No parking, vole!
A na závěr soutěž... Najděte 10 rozdílů:

my personal heroes

22. června 2008 v 19:14 What about me?
Podobný žebříček už jsem dělala na druhém blogu... Budou tu pro vás asi dva šoky, jeden malý jeden hodně velký, ale nebudu psát vysvětlení, to bych se upsala.:D Prostě takhle to je, takhle to mám.:) Půjde po odvětvích.
Gilles Villeneuve, Jacques Villeneuve (jezdci F1)
Paul Stoddart (bývalý šéf týmu Minardi F1)
James Hunt (jezdec F1)
Ronnie Peterson (jezdec F1)
Dexter Holland (frontman Offspring)
Rob Thomas (frontman Matchbox 20)
Darren Hayes (ex-Savage Garden)
Facundo Arana (herec)
Aaron Stanford (herec)
Katharine Isabelle (herečka)
Tomáš Vokoun (hokejista)
Falco
Martin Kocián (co dělá dnes, to fakt netuším, naposledy jsem ho zaregistrovala jako číšníka v Irsku)

Together Forever - 6.část

21. června 2008 v 18:50 | NickyHayden |  1. díl - Together Forever
Pak to radši vypnul. V té samé chvíli vpadl do pokoje Jenson.
"Nazdar, nespíš?"
"Ne, kdepak." Zakroutil Mikko hlavou.
"Super. Tak co, už je ti líp?" sedl si k němu Jenson.
"Jo, už to celkem jde." Přikývl Mikko. Viděl, že si s ním Jenson chce povídat, ale… Co mu má proboha vykládat?
"Co posloucháš?" kývl Jenson hlavou k mobilu v Mikkově ruce. Mikko si teprve teď uvědomil, že má sluchátka stále v uších.
"Teď už nic." Pousmál se.
"Nech mě hádat, Placebo." Střelil Jenson od boku.
"Špatně, Darrena Hayese." Opravil ho tedy Mikko.
"Jo, ten taky docela ujde." Pokýval Jenson hlavou, "Máš docela dobrej vkus."
"Díky." Řekl Mikko a ležérně pokrčil jednu nohu, aby se mu lépe leželo, "Ty zase určitě posloucháš Robbieho Williamse."
"Docela ho můžu, jaks to proboha poznal?" rozesmál se Jenson.
"Tak mrkej na drát." Zajiskřilo se Mikkovi v očích, "Máš takovej ležérní styl. Chodíš rád upravenej, ale zase na druhou stranu to nemusí být nutně oblek od Armaniho. Taková ta sportovně společenská móda. Posloucháš pop, nebo pop-rock, jen sem tam si poslechneš něco z jinýho stylu. Umíš se ovládat, umíš zůstat klidný, když ostatní ztrácí hlavu. A tvoje přítelkyně se s tebou cítí v naprostém pohodlí."
"No fíha, Mikko, já čumím. Většinu těch věcí neposoudím, ale že jsi vůbec schopný si udělat takovejhle komplexní úsudek." Pokýval Jenson uznale hlavou.
"Já mám na lidi docela dobrej odhad." Pokrčil Mikko rameny.
"Jo? Tak mi řekni i něco o ostatních, já se rád něco dozvím." Naklonil se nad něj víc Jenson, protože se Mikko stále nechystal vstát. Ovšem Mikko ho zase hezky odstrčil zpátky a teprve pak odpověděl: "Nebudu pomlouvat."
"No jak myslíš." Vstal Jenson, otevřel dveře a zavolal na ostatní: "Hej, volové! Polezte, něco zajímavýho se dozvíte!"
"Jedinej vůl seš tu ty!" nadával Mikko.
"No co, chtěl jsi to sám." Odvětil Jenson s nevinným úsměvem sladkého andílka.
"Vůl seš tu tak akorát ty, co chceš?" zjevil se ve dveřích Fernando, následovaný Nickem a Christianem. Ani jeden z nich nechápal, proč se Mikko rozesmál, a to dokonce nahlas.
"Pojďte, otevíráme psychoporadnu." Zavřel za nimi Jenson dveře a pošoupl je směrem k posteli.
"Tak tu si strčte někam." Zavrčel Fernando, víceméně si sedl.
"Ale jdi, normálně, Mikko by si fakt mohl otevřít nějakou psychologickou poradnu, nebo aspoň věštírnu, právě mi tu do několika bodů shrnul mojí osobnost." Pochlubil se jim Jenson, "No a prohlásil, že vás bez vaší přítomnosti hodnotit nebude."
"Kecá, nic takovýho jsem neřekl." Bránil se Mikko.
"Ne, hele, to mě zajímá." Přistál vedle něj s žuchnutím Nick a s ještě nevinnějším výrazem než předtím Jenson se mu zadíval do očí, "Povídej."
"Když to nejde… Takhle na heslo." Vymlouval se Mikko. Bylo na něm vidět, že je nerad středem pozornosti.
"Tak my si budem chodit po jednom." Rýpnul si Fernando.
"Hele, ty drž hubu, ty máš dneska u mě už jeden černej puntík." Ukázal na něj Mikko, "No ale dobře, jestli chceš, tak ty podle mě nebudeš až tak moc jinej, než jak se prezentuješ. Kromě jedný věci. Když seš s lidma, který znáš, jsi podstatně milejší a ochotnější. To jen tak děláš ramena před lidma, který tak dobře neznáš. A samozřejmě taky na holky."
"A to je špatně?" ušklíbl se Fernando.
Mikko pokrčil rameny: "To já za tebe neposoudím. Je to jen můj blbej odhad."
"Blbej odhad? Snad jen názor, ne?" ozval se Nick, stále ležící vedle něj.
Mikko se po něm otočil. Nick zpozorněl. Byl hodně vnímavý a v Mikkových očích viděl něco… Nedokázal to zachytit, bylo to někde hodně, hodně vzadu, ale bylo to tam, a nebylo mu z toho dobře po těle.
"Ne, odhad. Na názory je brzo." Řekl Mikko.
"No tak, nějak ses zasek, teď jsem na řadě já." Začal se pozornosti dožadovat Christian.
"Ty…" pousmál se Mikko, "Ty jsi takovej docela zvláštní člověk, moc do tebe vidět není. To by nebyl ani odhad, ale střílení od boku."
"Jen povídej, já se rád zasměju." Povzbudil ho Christian.
"Tak… Na to, jak seš mladej, působíš docela dospěle. Ale klidně bych řekl, že dokážeš provést pěknou blbost, jen tak, protože ti to nedoklapne." Řekl tedy Mikko.
"No vidíš, ani to nebolelo." Usmál se Christian.
Mikko se s výdechem otočil na Nicka.
"A ty…"
"Mě to nemusíš říkat." Přerušil ho Nick.
Nejen Mikko se na něj kvůli tomu překvapeně podíval.
"No tak, snad sneseš trochu kritiky." Ušklíbl se Jenson.
"Tak o to bych se nebál." Vrátil mu to Nick, "Ale prostě mám pocit, že se bez toho vesele obejdu. A že mi to Mikko řekne, až bude doopravdy chtít."
Kluci koukali dost pochybovačně, bylo vidět, že na to mají svůj názor. Mikko mu věnoval jeden zcela soukromý úsměv. Nick mu nepatrným kývnutím hlavy naznačil, že nemá za co děkovat. Teď byl rád, že si žádné závěry nedělal. Bude chvíli trvat, než se Mikko oťuká, ale nepochyboval, že si s ním bude ještě skvěle rozumět. Ostatně by se ho asi dotklo kdyby ne, protože on byl zvyklý s lidmi vycházet.
Poslední dva přípravné dny byly věnovány dopilovávání choreografie. Jak už si kluci mysleli, že i když je jejich choreograf Steve tak trochu blázen, tak není nelida, teď o tom začali vážně pochybovat. Zjevně se rozhodl jim turné zkazit a sedřít z nich kůži. Pochval najednou bylo pomálu, ještě méně bylo spokojenosti, zato bylo požehnaně nejrůznějších připomínek a opakování jednotlivých choreografií až do umření. První den kluci ještě neprotestovali, ale druhý den už se jim tenhle přístup začal zajídat.
"Hele, jedeme už po šestnáctý choreografii, schválně jsem to počítal, o který jsi ještě nedávno tvrdil, že jsi s ní spokojený, můžu se zeptat proč nás tady najednou školíš jak bojovou jednotku?" nevydržel s nervy Jenson, když Steve opět s nesouhlasným výrazem ve tváři stopnul rádio.
"Protože už je mi jasný, kde asi bude chyba." Odvětil zcela nedotknutě Steve, "Mikko, prohoď se s Christianem."
Mikko a Christian se po sobě zmateně podívali, víceméně úkol splnili.
"Akorát, jestli můžu protestovat, tak máme oba ve čtyřech místech jiný kroky." Odhodlal se nakonec Christian říct, co je napadlo oba najednou, ale ani jednomu se nechtělo dělat ze sebe vola před Stevem.
"To je samozřejmě naprosto v pořádku. Zrovna ty Christiane protestovat nemusíš, budeš to mít jednodušší, máte tak zhruba tuchy, jaký ty kroky jsou?"
Což byla dost zbytečná otázka, protože samozřejmě neměli. Takže se celá choreografie musela sjet ještě několikrát…
"Paráda, takže, další bojový úkol. Pro dnešek můžete odejít, víceméně zítra ještě přijďte, vím, že jste měli mít odpočinkový den, já se na něj taky upřímně těším, ale aspoň na hodinku vás tu ještě potřebovat budu. Akorát - Nicku, Mikko, vy dva tu ještě zůstaňte."
Mikko byl zmatený už úplně. Nejdřív ho Steve prohodí, teď s ním chce hodit řeč - to mu snad bude nadávat, že on je ten, kdo to kazí? Ale proč by mu jinak dával schválně tu těžší choreografii? Protože jelikož Christian stál původně jako první zleva, tak dělal sekundanta Nickovi. A tomu sekundovat nebyla žádná sranda…
"Já jsem úplně mrtvej…" dolétla k nim Fernandova věta, než se ti šťastnější z nich odebrali pryč a zavřeli za sebou dveře.
"Takže… Nechcete si sednout? Bude to možná povídání na dýl." Navrhl jim Steve a sedl si přímo na zem, jelikož nebylo kam jinam si sednout. Nick a Mikko ho poslušně napodobili a Nick se na Mikka povzbudivě usmál. Částečně i pobaveně, protože ho rozesmálo, jak snadné je Mikka vyděsit. Vždyť se přece ještě vůbec nic nedělo a on už se tvářil, jako kdyby mu měl Steve urvat hlavu.
"Omlouvám se, že vás tu zdržuju přesčas, myslel jsem si, že to můžu nechat být, ale čím víc vás pozoruju, tím je mi jasnější, že to nepůjde… Za tu dobu, co vás vedu, jsem si stihl zhruba tak udělat obrázek o tom, jak dobří jste tanečníci. A došel jsem k závěru, že vy dva ostatní výrazně převyšujete…"
Nick se rozchechtal nahlas, protože pohled na Mikkův výraz byl v tu chvíli skutečně pohled pro bohy.
"No vážně Mikko." Smál se i Steve, "Tys nikdy netancoval?"
"Tak samozřejmě ano…" přikývl Mikko, "Ale že bych v tom nějak vynikal…"
"Zatím až tolik nevynikáš, protože se ještě potřebuješ vytancovat, ale já potenciál poznám, a věř mi, že ty ho máš. Kdybych tě nechal stát uprostřed, znemožnil bych tím ostatní, protože i když rozhodně dělají, co můžou, abych je zase nepomlouval, to rozhodně ne, tak vedle tebe vypadají jako kusy dřeva, ty choreografie by se takhle dřív nebo později rozsypaly, a tomu chci předejít…"
"Ty choreografie?" zděsil se Mikko toho množného čísla, "To jako že teď budu pokaždý stát na kraji??"
"Ne, pokaždé ne… Ale u téhle stoprocentně. A pak taky v Bye Bye Bye a v Get Down…"
"Nééé…!" zakvílel Mikko tak úpěnlivě, až to Nicka znovu rozesmálo.
"Hele, klídek, to dáš, nebuď srab." Poplácal ho po zádech.
"Tos mi to nemohl říct dřív?" podíval se Mikko vyčítavě na Steva.
"Tak víš co, ty zmatkaři?" podíval se na něj příkře Steve, "Šup na nohy a sjedete si to s Nickem společně. Připrav se na to, že postupně tě přesunu i v ostatních skladbách, ale až později, abych toho na tebe nenavalil moc."
"Já bych možná Mikka nejdřív nechal, ať to zatancuje sám, abych si ho mohl prohlédnout a věděl, jak se mu pak přizpůsobit." Navrhl Nick. Steve souhlasil a Mikko si v tu chvíli připadal jako v očistci. Bylo paradoxní, že mu nevadilo, když na něj zírají davy lidí, protože ti ho stejně nemohli pořádně ohodnotit, ale když se na něj měli dívat dva, kteří tomu na rozdíl od něj rozumí a ještě ke všemu ho dobře znají, připadal si naprosto příšerně. Když ale bude prkenný, tak si moc nepomůže…
"Sjedem si tu Put Your Arms Around Me, tam asi budeš mít největší problémy, tak s ní začneme jako s první…" oznámil mu Steve a pustil cédéčko. Mikko se zhluboka nadechl a pustil se do toho. Neměl co ztratit, stejně jsou tu proto, aby vypíchli chyby a odstranili je. Tak když jich bude jenom pár a ne hromada, tak se nic nestane…
Kupodivu se jenom jednou přešlápl, jinak on sám se sebou byl celkem spokojený. Jenže co na to ti dva dobráci?
"Tak co na to říkáš, Nicku?" přenechal Steve slovo Nickovi.
Nick se pousmál a řekl: "No, zbývá už jenom odnaučit ho bát se a myslím, že to bude naprosto super."
Mikko se nervózně zasmál.
"Mikko, vůbec se nemusíš bát, při zkouškách jsem neměl čas si tě nějak všímat, ale Steve má pravdu, vážně tancuješ skvěle, být tebou, tak nějakou nervozitu popadnu za límec a nakopu, protože nemáš vůbec z čeho být nervózní." Pokýval Nick uznale hlavou.
"Chudák Christian, teď to zní, jako kdyby byl absolutně levej…" politoval Mikko toho, s nímž si vyměnil místo.
Kvůli tomu Stevově nápadu si protáhli trénink o hodinu a půl. Pak už toho měli doopravdy plné zuby.
"Kluci už jsou asi dávno v hotelu, co?" zeptal se Mikko, když vylezl ze sprchy. V tomhle byla ohromná výhoda vlastního studia. Mohli hned do sprchy a pak lenošit jak dlouho chtěli na pohodlných pohovkách u televize.
"Samozřejmě." Přikývl Nick, který už osprchovaný byl a spíš jen tak z nudy listoval v časopise, "Objednal jsem nám menší občerstvení, doufám, že si dáš taky…"
Teprve teď si Mikko všiml obrovského balíku se znakem italské restaurace.
"To záleží na tom, cos objednal…" zalovil v tašce, "Těstoviny, paráda, ty unesu."
"Vzal jsem k tomu džus, nesnáším ty hnusný přeslazený břečky…" zašklebil se Nick.
"Mě je to jedno." Odvětil Mikko a uvelebil se i s jídlem na druhé pohovce, "Uf, to zas bylo něco…"
"Bojovej výcvik?" vzpomněl si Nick na Jensonovo přirovnání, které jeho osobně velmi pobavilo.
"Téměř." Přikývl Mikko s úsměvem.
"Taky jsem docela hotovej." Přiznal Nick, "Jen počkej až budeme na turné, to bude takováhle makačka každej den…"
"Jo, jenže se to nebude opakovat stokrát dokola." Namítl Mikko.
"Tak nějak se to naučit musíme, že." Poznamenal Nick.
"Promiň." Omluvil se Mikko.
"Za co?" nechápal Nick.
"No… Že si takhle stěžuju." Pípl Mikko.
"Prosím tě." Zasmál se Nick, "Jestli si myslíš, že jsem naštvanej, tak nejsem." Ujistil ho.
"Zněl jsi tak…" trhl Mikko rameny.
"Nesmíš si všechno tak brát." Mrkl na něj povzbudivě Nick. Mikko si místo odpovědi krátce povzdychl. Nick si nebyl jistý, co má teď dělat - jestli přehodit na jinou kolej nebo jestli se trochu povrtat v tom, proč je Mikko tak vztahovačný.
"Mikko, proč jsi sem vůbec šel? Myslím jako do skupiny." Zeptal se.
"Co, proč?" nechápal Mikko a trochu se vyšponoval, "Proč se ptáš?"
Nick se krátce zasmál: "Protože mě deptáš."
"Proč??"
"Jsi jediný člověk, který se mi neotevře, ať se snažím sebevíc." Řekl Nick na rovinu, ale trochu se usmíval, "Vždycky to zůstane jenom u náznaků…"
Mikko odložil misku, která už byla stejně skoro prázdná a zatvářil se tak nešťastně, až se Nick lekl, jestli nepřestřelil. Vstal a sedl si vedle něj.
"Omlouvám se Mikko, já se tě nechtěl nijak dotknout…"
"To je v pořádku, toho si nevšímej." Ujistil ho Mikko a uhnul pohledem, "Víš, sice mi tohle není příjemné, ale ty jsi vlastně jediný, kdo se ve mně snaží najít kus osobnosti… A máš pravdu, neměl jsem sem chodit."
"Tak jsem to nemyslel. Jsem rád, že je tu kromě mě ještě někdo, kdo není normální…" pousmál se Nick.
"No jo, jenže ty jsi nenormální v kladném slova smyslu." Namítl Mikko. Usmíval se, ale z toho úsměvu se chtělo plakat.
"To není pravda. To je jenom tím, že i když já se snažím objevit osobnost ostatních, tak nikdo se nesnaží objevit tu mou." Zavrtěl Nick hlavou.
"Minule jsi mě nenechal." Trhl Mikko rameny.
"To neznamená, že jsem to odmítl navěky." Řekl Nick vážně.
"Dobře." Pokýval Mikko hlavou, "Třeba se jednou navzájem najdeme."
"Budu moc rád, když se to stane." Ujistil ho Nick. Už se zase usmíval. Mikko neodolal a usmál se taky.




Konec 1. části


model jeden:))

20. června 2008 v 23:46 Funny F1
Tím postojem mi tu někoho nápadně připomíná (Němec jako Němec, asi je to dědičný), ale asi už moc fantazíruju...:D Ale prostě už víme, co bude Nick dělat, pokud nesežene angažmá - bude dělat modela.XD

Nicky Hayden

20. června 2008 v 23:31 Beauty Boys
Tohle že jsem já? 69, nafoukanej amerikánec, co hledí v první řadě sám na sebe a na to, aby se dobře upích?
Mno, a proč ne... Ona je to vlastně docela prospěšná vlastnost, někdy.XD V dnešním světě vlastně většinou.
nejdokonalejší americký úsměv

to sedí...:)

20. června 2008 v 21:47 | NickyHayden |  Blbinky, články, fantvorba...:)
Po zhruba půlroce jsem vyhrabala jednu písničku, u které je mi hrozně líto, že jsem jí nestihla zamontovat do děje, protože by se na ní psalo skutečně skvěle... Přijde mi, že textem na GBT prostě sedí jako zadek na hrnec.XD Ať to vezmete z úhlu pohledu kohokoliv z nich.:)) A když si počkáte na refrén, tak možná zjistíte, že jí znáte - zazněla totiž např. ve filmu Deník princezny. Je od Backstreet Boys a jmenuje se What makes you different.

You don't run with the crowd (Nejdeš s davem)
You go your own way (Jdeš si svou cestou)
You don't play after dark (Nehraješ si ve tmě)
You light up my day (Rozsvěcíš můj den)
Got your own kind of style (Máš svůj vlastní styl)
That sets you apart (Který tě odděluje od ostatních)
Baby, that's why you captured my heart (To je důvod, proč jsi zachytila mé srdce)

I know sometimes you feel like you don't fit in (Vím, že občas si připadáš, jako když nezapadáš)
And this world doesn't know what you have within (A svět netuší, co se v tobě skrývá)
When I look at you, I see something rare (Když se na tebe podívám, vidím něco vzácného)
A rose that can grow anywhere (Růži, která může kvést všude)
And there's no one I know that can compare (A nikdo, koho znám, se ti nemůže vyrovnat)

What makes you different, makes you beautiful (Co tě odlišuje, tě činí krásnou)
What's there inside you, shines through to me (Co je uvnitř tebe, září přímo na mě)
In your eyes I see, all the love I'll ever need (V tvých očích vidím všechnu lásku, kterou kdy budu potřebovat)
You're all I need, (Jsi vše, co potřebuju)
What makes you different, makes you beautiful to me (Co tě odlišuje, činí tě pro mě krásnou)

You got something so real (Máš něco tak skutečného)
You touched me so deep (Dotkla ses mě hluboko)
See material things (Na materiálních věcech)
Don't matter to me (Mi teď nezáleží)
So come as you are (Tak buď, jaká jsi)
You've got nothing to prove (Nemusíš nic dokazovat)
You won me with all that you do (Získala sis mě vším, cos udělala)
And I wanna take this chance to say to you (A chci využít téhle šance, abych ti to mohl říct)

Chorus

You don't know how you touched my life (Nemáš tušení, jak hluboce jsi zasáhla do mého života)
Oh in so many ways I just can't describe (Tolika způsoby, že je nedokážu popsat)
You taught me what love is supposed to be (Naučila jsi mě, jaká má láska být)
You saw the little things that make you beautiful to me (Viděla jsi ty malé věci, které tě pro mě učinily krásnou)

Chorus

Everything you do is beautiful (Vše, co děláš, je nádherné)
Love you give shines right through me (Láska, kterou mi dáváš, září přímo z mého nitra)
Everything you do is beautiful (Vše, co děláš, je nádherné)
Oh, you're beautiful to me (Pro mě jsi nádherná)

skončila jsem s výtvarkou...

19. června 2008 v 18:56 My World
Loučila jsem se tímhle obrázkem:
Ještě jsem si po dlouhé době vzpomněla na jeden... Měl to být dárek pro jednu slečnu k Vánocům, ale dostane ho k narozeninám.:)

tohle by se mělo tesat...

16. června 2008 v 19:53 What about me?
"...ta tvářička je až příliš hezká a otevřená: je v ní sice únava, ale není v ní zlost. Vedle takové dívky se člověk cítí hned jinak, než jaký doopravdy je. Pokouší se být lepší, což ale dost tíží. S takovými se každý chce spíš jen kamarádit, když tak nepatrně flirtovat a hlavně se jim svěřovat. Do tohohle typu se zamiluje málokdo, ale rádi ho mají všichni."

už i Flavio se ho snaží uškrtit:))

15. června 2008 v 23:02 Funny pix F1 (ale realita:))
Ale tomuhle já říkám výstavní zadek. *IN LOVE*
[image]


ten fotograf musel být génius

14. června 2008 v 22:54 Beauty Boys
...že dokázal Kimiho vyfotit tak, aby vypadal maximálně skvěle.:-O *slint*

Christian Klien

14. června 2008 v 22:53 Beauty Boys
Christiánek je taková moje jistota, i když se ksichtí, tak vypadá pokaždý skvěle.:) Miluju jeho veverčí zubiska.:D Je to snad jedinej šampon, kterej se mi líbí, jinak mě tyhle typy naprosto odpuzujou.XD Ale CK je prostě CK...:) A navíc je to Good Boy! Jo a ještě dvě věci se mi na něm líbí - to, že s přibývajícím věkem vypadá stále líp, a jeho přítelkyně, která je typka největší.:))
Teda, na téhle fotce musím s mírnou červení ve tváři přiznat, že mě ze všeho nejvíc zaujal Doornbosův rozkrok (ten vlevo). Ehm, není mu to tak trochu těsný?XD