Červenec 2008

Yelle

31. července 2008 v 14:49 Beauty Girls
Dneska mě to nějak chytlo...XD Yelle je pro změnu francouzská zpěvačka a protože už tu jeden článek z fotkama mám, najdete jí pod perexem.

Keiko Kitagawa

31. července 2008 v 9:51 Beauty Girls
Historicky první asijská kráska v téhle rubrice.:) Protože když jsem zjistila, že zrovna jí vybrali do role Rei Hino (Sailor Mars) v Sailor Moon Live Action, tak mi jenom podklesla čelist, protože mě nenapadá jediná věc, která je zrovna k téhle volbě mohla přimět.:)) Ale když ze sebe svlékla ten ulítlý kostým, tak jsem musela uznat, že je to kost.
Představitelky mých dvou nejoblíbenějších postav pohromadě (bez mučení přiznávám, že Sailor Jupiter mám nesrovnatelně radši než Mars:))...
...a na závěr jedna fotka z PGSM.:)
Ty kostýmy vypadaly vážně ulítle...XD

Jak si GBT četli slashe...XD

30. července 2008 v 23:45 Co se do GBT nevešlo...
Upozorňuju, že tý povídce chybí konec, protože nehodlám komukoliv způsobit újmu na zdraví...XD
"Bando, tohle musíte vidět!" vletěl Mikko mezi svoje parťáky jako uragán, v rukou se snažil vybalancovat notebook, který hrozil pádem, vzhledem k tomu, že on sám se málem přizabil o koberec.
"No, klídek, za vyražený zuby to snad nestojí." Mírnil ho s úsměvem od ucha k uchu Jenson.
"Skoro jo!" smál se Mikko a usadil se na zem, aby všichni mohli vidět na monitor, "Tohle mi poslala ségra…"
"Co to je?" nakoukl mu Nick zvědavě přes rameno, stejně tak učinili i ostatní.
"Proboha, co to je???" vykřikl popuzeně Fernando, "Co je to za stránku?!"
"Uklidni se Španěli, holky maj prostě jen bujnou fantazii." Smál se Mikko, "A prostě si usmyslely, že by nám to ve skupině hezky pospolu slušelo… Některým."
"Ty vado, to je brutální haluz! Projeď to hezky po kolonkách." Vybídl ho Nick.
"Ani nevím, jestli tohle toužím vidět." Poznamenal Christian.
"No já už to projížděl, máš celkem štěstí, Christiane, nečastější dvojice jsou Fernando a Jenson, popřípadě já s Nickem nebo s někým jiným, v jednom díle jsem vás dokonce oblažil všechny…"
Mikko se na chvíli odmlčel, protože se kluci rozhýkali jak stádo oslů.
"A s kým to bylo nejlepší, povídej?" zeptal se ho Nick.
"S Mortem." Odvětil Mikko s pobaveným úsměvem. Nicka tahle odpověď dokonale dojala, rozesmál se tak, až mu z očí tekly slzy.
"Hele, tohle zní zajímavě!" ukázal Christian na prolog k jedné z povídek a začal slabikovat, "Je nenávist skutečně zástěrka pro lásku? Je Fernando skutečně tak natvrdlý, jak se tváří? Nebo jsem se prostě jen zbláznil? Vyprávěno z pohledu Jenseyho…" ke konci už Christian škytal smíchy.
"No jen se neboj, když vidím, kolik tam toho máš ty, tak toho taky není málo." Zpražil ho Jenson.
"Však jsem taky narážky na svojí orientaci musel poslouchat iks let…" trhl Christian rameny, "Hele, a nejvíckrát s Mikkem, tak co, brácho, že bysme do toho někdy taky praštili?"
"Jasnačka, brouku, už se těším!" přistoupil Mikko na jeho hru.
"Já z toho mám úplně husí kůži, ble." Otřásl se Fernando jako pes.
"Tak se jdi někam zavřít a preventivně se pomodli otčenáš." Mávl po něm Nick rukou, aby si ty kecy nechal, "Ty jo, to bych si někdy rád pročetl…"
"Ty ses zbláznil!" zděsil se Jenson tak opravdově, až mu na to Nick málem skočil.
"No jasně! Už dávno! A do vás do všech, jak tak koukám…" zasmál se Nick.
"Zejména do mě, co." Objal ho Mikko kolem ramen.
"Hej, tak jako tohle teda ne!" začal Christian okamžitě dělat žárlivého.
"Ale klid, brouku, vždyť víš, Nick je jen bokovka, ve skutečnosti ze všech nejvíc miluju tebe!" otočil se po něm okamžitě Mikko.
"Teda, Christiane, a co já?? Mezi náma je konec!" zapojil se do jejich šaškárny i Jenson.
"To je trapas…" zaskučel Fernando a schoval hlavu do dlaní.
"Ts, ty seš trapně hetero." Ušklíbl se Mikko a kromě Nicka vzal kolem ramen i Christiana, "Že jo, lásky moje?"
"Přesně tak. Jako, Fernando, měl by ses přestat stydět za svoje ženštější já, to je dneska naprosto běžná věc, vidíš, já jsem si taky spoustu věcí vyjasnil, a hned se cítím mnohem líp…" začal do něj hustit Nick vzletné fráze, na druhou polovinu věty položil svou ruku Mikkovi na stehno a začal ho po něm lehce hladit, přitom se mu provokativně koukal do očí. Jenson vyprskl smíchy a Fernando s bolestným zavitím zmizel v pokoji, ze kterého předtím přiběhl Mikko.
"Nééé, Fernando, počkej, neber si to tak!" běžel za ním se smíchem Christian. Kluci slyšeli ještě tlumené "Dej mi pokoj!" a pak za nimi zapadli dveře.
"Tak to bylo asi moc." Pokýval Jenson pobaveně hlavou.
"Klídek, za zhruba deset minutek jsou zpátky. I když ono by stačilo i pět, že, nebudem jim fandit." Podíval se Mikko významně na hodinky.
"No jo, koukám, že jsi ve svým živlu." Usmál se Jenson.
"A jak…" zavrněl spokojeně Mikko, "Vždyť vy řešíte ženský skoro pořád, tak já mám snad taky jednou nárok ulevit své úchylné dušičce, ne?"
"Hmmm, úchylné, to zní zajímavě…" dobíral si ho Nick.
"No jasně, až si to přečteš, budeš vědět, jak jsem to myslel." Ukázal Mikko na monitor.
"Dobře, na tuto noc ti ho zabavuju." Uzurpoval si tedy Nick okamžitě Mikkův notebook pro sebe.
"No počkej, tak mě nech aspoň se rozloučit, měl jsem tam rozkecanejch několik rozhovorů!" vzal mu ho zase Mikko.
"Prej několik, vsadím boty že přesně dva - se ségrou a s Meikem." Zašklebil se Nick.
"S Meikem těžko, ten je teď v Anglii a má nepochybně hlubokou půlnoc." Mrkl Mikko pro jistotu na hodinky, jestli nekecá.
"Taky bych jel do Anglie." Zasnil se Jenson.
"Jen počkej, taky se dočkáš." Mírnil jeho sentiment Mikko, "Na, ty vydřiduchu, je celej tvůj." Podal Nickovi konečně ten notebook.
"Díky." Vytrhl mu ho Nick a sladce se usmál. Pohodlně se usalašil na své posteli a začal číst.
"Je zítra nějakej plán na ráno?" zeptal se Mikko Jensona.
"Není, proč?" odpověděl Jenson další otázkou.
"Ale, abych věděl, jestli můžu dneska ponocovat." Protáhl se slastně Mikko.
"Fernando chtěl někam vyrazit, ale…" zasmál se Jenson a vrhl zkoumavě pohled směrem ke dveřím.
"Ježiš, snad není zase taková citlivka." Zvedl se Mikko a zaklepal, "Co tam tak dlouho řešíte vy dvě slepice? Nepotřebujete s něčím pomoct?"
"Ty seš prostě vůl." Smál se tiše Jenson. Mikko se na něj usmál nazpátek, takže se slušně lekl, když se dveře otevřely dokořán a zjevil se v nich Fernando s botou v ruce. Akorát si stihl instinktivně zakrýt obličej. Čekal na ránu, ale ta nepřišla.
"To ses lekl, co?" dobíral si ho Fernando.
"Jo!" odvětil Mikko.
"Nic si z toho nedělej, já taky." Poklepal mu Fernando soucitně na rameno.
"No bomba, tak jsme se hezky lekli oba." Trhl Mikko rameny, "Prej si chtěl někam vyrazit?"
"Chtěl, proč, chceš se přidat?"
"Ani nevím. Jen bych prostě chtěl něco dělat."
"Sakra, ty seš dneska nějakej činnej." Poznamenal Christian.
"Užívejte si to taky jednou, ne? Když jsem zticha, tak mi říkáte, ať se taky zkusím projevit. Když se teda projevím, tak jste z toho zase celý div živý." Nadával Mikko.
"Jo, někdo musí nahradit Nicka, když se do toho tak zažral." Hodil Jenson očkem po Nickovi, který na něj ani nereagoval, jak se do toho čtení zažral. Na tváři mu hrál velmi pobavený úsměv.
"Tak co, dozvěděl ses něco zajímavého?" vyrušil ho od čtení Christian, ten večer taky neobvykle dobře naladěný.
"Co? Jo, je to čím dál zajímavější." Přikývl Nick, "Zrovna tady čtu, jak Jenson stojí na jedný straně dveří, Fernando na druhý a oba přemejšlej o tý samý věci. A samozřejmě jsou tak strašně tupí, že je ani ve snu nenapadne, aby to náhodou bylo oboustranný."
"Brrr, tomu já říkám horor, budu mít noční můry." Otřásl se Fernando.
"A co kdyby sis radši přečetl něco o sobě?" řekl Jenson cukrově.
"Ani náhodou." Zasmál se odmítavě Nick, "To by bylo jako koukat se na sebe do zrcadla, když sedíš na hajzlu."
"Náhodou, ségra říkala, že ty s tebou patřej k těm lepším." Ujistil ho Mikko.
"To je možný." Dal mu Nick na srozuměnou, že tohle mu jako argument rozhodně nestačí.
"Tak půjdem teda někam?" snažil se to Fernando zamluvit.
"Já jsem pro." Přikývl Christian.
"Já bych teda nakonec taky někam šel." Přitakal Mikko.
"Super. A ty, Jensey?" otočil se Fernando na čtvrtého do party.
"Že se ptáš." Zvedl se Jenson z pohodlné pohovky, na níž až doteď seděl.
"A tohohle tu necháme, ať si tu hezky čte." Mávl Fernando rukou nad Nickem.
"Jen běžte, mě se ani nechtělo." Odvětil Nick. Jakmile za ostatními zapadly dveře, znejistěl. Na okamžik zaváhal a pak si přece jenom jednu povídku, ve které figuroval, otevřel. Byl trochu na vážkách, koho si "vzít" do dvojice. Nakonec vyhrál Mikko. S ním si to uměl ještě jakž takž představit… Asi kvůli jeho orientaci.
Prvních pár chvil to hodně bolelo, číst si tak svoje jméno a jméno svého dobrého kamaráda, ale pak se nad to dokázal povznést. Dokonce se mu povedlo si představovat, že je to někdo jiný. Že je to prostě jenom taková zvláštnější povídka. A když se na to díval z tohohle pohledu, musel uznat, že děj to má skutečně zajímavý. A nejen ten děj, že… Od té doby, co o Mikkovi věděl pravdu, už párkrát přemýšlel jaké to asi musí být, líbat se s chlapem… Dál než za to líbání radši nemyslel, protože až do takových extrémů to zase nehnal. Ale tady to bylo popsané tak hezky… Akorát se docela sekla, na břiše zase až tak citlivý nebyl.
Docela dostal chuť na tohle téma s Mikkem hodit řeč. On má přece jenom vlastní zkušenosti, tohle byly v podstatě jen výmysly autorky. I když nutno podotknout, že hezké výmysly…
Sakra, kdyby tohle tak viděla Pat, ta by mi dala, smál se sám pro sebe.
Když se kluci vrátili z pařby, ještě nespal. Ležel v posteli, měl zhasnuto, ale spánek nějak nepřicházel. Aby ne, když šel spát tak pozdě. Určitě si přetáhl spaní. Kluci byli naštěstí ohleduplní, Jenson, Fernando a Christian se rovnou odebrali do svého pokoje, a jeden po druhém se akorát vystřídali ve sprše. Poslední šel jako vždycky do sprchy Mikko. Neriskoval tak totiž, že mu tam někdo vleze. On by mu tam ale nikdo nevlezl i tak, všichni jeho zákaz vcházení důsledně dodržovali. Přesto mu to nedalo.
Když vešel do pokoje, vylovil z kapsy automaticky mobil, aby si mohl posvítit na cestu, ale Nick se nahnul k lampičce na nočním stolku a rozsvítil.
"Pojď." Pobídnul ho.
"Díky." Pousmál se Mikko vděčně, "Vzbudili jsme tě?"
"Ne, šel jsem si lehnout teprve před chvílí." Odpověděl Nick a lampičku zase zhasl, protože Mikko došel bez úhony až ke své posteli.
"To ses do toho až tak začetl?" řekl Mikko ironicky. Nick vyprskl do polštáře.
"Ne. Ale zajímavý čtivo to bylo, to se musí nechat." Přiznal.
"To jo. Ale slečny si to dost idealizujou." Natáhl se Mikko slastně přes postel a zavrtal se pod peřinu.
"V čem?" zajímalo Nicka.
"Tak… Ve všem. Viděj to až moc růžově. Prostě jediná a pravá láska navěky, amen." Vydechl Mikko.
"Copak u tebe to není pravá a jediná láska navěky?" rýpl do něj Nick.
"Je." Odpověděl krátce Mikko a na hlase mu bylo poznat, že se usmívá, "Zatím. A je tam dost ale."
"Máte snad nějaký problémy?" zamračil se Nick. Tohle mu moc nesedělo, vždycky mu přišlo, že Mikko a Meiko jsou ten nejdokonalejší pár, jaký kdy viděl.
"Ne, to naštěstí ne. Mezi sebou je nemáme. Ale občas je mám sám se sebou." Vydechl Mikko trochu nešťastně.
"Proč?" ptal se Nick dál.
"Prostě…" začal Mikko, ale pak se dlouze odmlčel, "Prostě si jen říkám, jestli jsem o něco nepřišel. Hrozně mě mrzí, že mám takový myšlenky, ale vůči němu to nijak zle nemyslím. Mě v tom vztahu nic nechybí, jsem v něj šťastnej a klape nám to na všech frontách. Ale stejně mě občas napadaj takový věci…"
"Tak to se na mě Mikko nezlob, ale to ti pak v tom vztahu skutečně musí něco chybět." Oponoval Nick.
"Není to tak, vážně, nic mi nechybí. Možná kromě lehčích experimentů… Meiko to má dobrý, ten se dřív pěkně navyváděl, alespoň podle toho, co vím, takže už má teď takovou tu fázi zklidnění, ale já… Kdy jsem se měl asi tak vybouřit? A já to prostě potřebuju, je to ve mně, snažil jsem se vymyslet alternativy, ale nemůžu za to, že Meiko nechce o trojce ani slyšet…"
Nick byl rád, že je tma, aspoň Mikko nemohl vidět jeho rozpaky.
"Co tě to vůbec najednou zajímá?" zeptal se znenáhla Mikko.
"Já… Ani nevím. Už jsem nad tím přemýšlel dřív…" snažil se z toho Nick nějak vybruslit.
"Jestli na tebe vážně zapůsobilo to čtivo, tak se nestyď a řekni to na rovinu." Řekl bodře Mikko, "Já ti nic neudělám, to, že jsem gay ještě neznamená, že se vrhnu na každýho chlapa, kterej projeví zájem."
"Takhle jsem to nemyslel a nic takovýho jsem neřekl." Ohradil se Nick. Určitě musel být rudý až za ušima.
"Já… Jsem nad tím vážně už přemýšlel dřív. Teda, ne nad tím, jaký by to bylo… Se prostě s někým regulérně vyspat, ale prostě tak… Celkově…"
"Proč to řešíš, když máš přítelkyni?" zeptal se trochu nechápavě Mikko.
"Vidíš, to možná zase nepochopíš ty." Pousmál se Nick.
"Co ty víš…" dělal Mikko záhadného, "Ale je rozhodně zajímavý tohle řešit ve chvíli, kdy máš stálou přítelkyni a ještě s ní čekáš dítě."
Rozhovor se vyvinul skutečně zajímavě. Atmosféra v hotelovém pokoji jako kdyby zhoustla… Nebo co se to s ní vlastně stalo.
"Hm, asi máš recht. Tak dobrou noc." Ukončil to Nick radši.
"Dobrou." Odpověděl krátce Mikko a za chvíli spal. Nick ale ne. Pořád musel přemýšlet nad tím, co mu Mikko řekl. Když mu vyprávěl o svých myšlenkách, bylo to tak otevřené a tak skutečné, že kdyby k němu ležel blíž, možná by ho zcela automaticky požádal o svolení, jestli ho může políbit. A tahle myšlenka byla i nadále neodbytná, držela se ho jako klíště. Jen to zkusit… Jen se ho dotknout, jinak, než to dělají kamarádi. Určitě by se nebránil… Vždyť byl přece pro každou blbinu. Pokud by teda tohle za blbinu považoval. Ale když vezme v potaz to, co říkal… A jestli to myslel vážně…
Ne, sakra nemysli na to! Okřikl sám sebe.
Trochu se obával, jak to bude vypadat ráno, ale Mikko se choval naprosto přirozeně, přesně jako vždycky, a tak se i Nick té prvotní nervozity lehce zbavil. Jenže nepočítal s tím, že Mikko se bude k "jejich" tématu dle nálady čas od času vracet. A že ho bude hlavně zneužívat. Nick se ho třeba poté, co měl menší roztržku s Meikem, zeptal: "Tak co, už jste si to vyjasnili?" A Mikko se zvednutým obočím opáčil: "A co ty, taky už sis to vyjasnil?"
Nick v první chvíli jeho narážku nepochopil, ale pak mu svitlo.
"Ty seš hovado." Oznámil Mikkovi.
"No promiň, jen se ptám." Smál se Mikko.
"To je právě ono, líp bys udělal, kdybys držel hubu." Opáčil Nick a ač mu taky cukalo v koutcích, měl neodolatelnou chuť nakopnout Mikka do zadku.
"Nic si z toho nedělej, nejsi jedinej, kdo nemá jasno." Trhl Mikko s potutelným úsměvem rameny, i když si byl zcela vědom nebezpečí, které podstupuje.
"Hele!" strčil do něj Nick.
"Klídek, nebuď agresivní." Smál se Mikko, "Jinak díky za optání, všechno už je fajn."
Nick mezitím samozřejmě zapomněl na co se ptal, takže zíral podruhé.
"Ty máš dost." Mohl se Mikko usmát, "Promiň, nemyslel jsem to tak." Řekl a pohladil ho něžně po rameni.
"Co kdyby ses zase vypnul?" doporučil mu Nick.
Mikko naznačil, že si klíčkem zamyká ústa. Ale nedalo mu to a pro jistotu se zeptal: "Hele, jestli jsem tě naštval, tak se omlouvám…"
"Jdi, mě už jen tak něco nenaštve." Usmál se na něj Nick.
"No pro jistotu, nikdy nevíš." Pokrčil Mikko rameny.
"Víš, co je nejhorší? Že já tě v tomhle ohledu nemám čím uzemnit, natož šokovat." Řekl Nick.
"To by ses divil." Ušklíbl se Mikko. Nick ho najednou zezadu objal a hlavu si položil na jeho rameno.
"No vidíš, a pak že nic nevymyslíš." Otočil se po něm Mikko přes své rameno.
"Moc se neotáčej, nebo tě šokuju ještě víc." Řekl provokativně Nick.
"Hec?" zasmál se tomu Mikko. Nevěřil tomu, že by to Nick udělal.
"Pokud mi dáš svolení…"
Mikko chvíli nevěděl, co na to říct.
"No, tak teď jsi mě asi fakt dostal…"
"Teda, jen počkej, tohle prásknu Meikovi, místo, co bys mi rovnou řekl ne, tak o tom ještě uvažuješ." Pustil ho se smíchem Nick.
Mikko se po něm otočil a dal si ruce do kapes jako nějaký drsný chlápek.
"Ty seš debil, že jo."
"Jo, nedělám ramena, když je neumím udržet v dostatečný výšce." Vychutnával si ho Nick. Mikko si ho chvíli prohlížel a pak chytil jeho obličej do dlaní. Nick ztuhl, jako když do něj udeří.
"Kdo tu říkal něco o udržování ramen ve výšce?" usmál se na něj provokativně Mikko, jak byl rád, že se mu podařilo Nicka vyděsit. Pak se rozhodl radši vzdálit, protože takhle by se asi provokovali donekonečna a bůhví, u čeho by skončili.
"Čemu se tak směješ?" zeptal se Mikka s náznakem nedůvěry v hlase Jenson.
"Ničemu." Trhl Mikko rameny, ale jeho záludný úsměv zůstal stejně široký jako před chvílí.
"No, to ti tak budeme věřit. Směješ se, že bys mohl pozřít banán na šíř." Ozval se i Fernando. Tím ale Mikka akorát pobavil ještě víc.
"Já bych se vám děsně rád pochlubil, ale nemohl bych vám říct, jak jsem toho docílil." Trhl Mikko rameny.
"Čeho??" vyděsil se Jenson.
"Trochu jsem dostal Nicka do rozpaků." Zazubil se Mikko ještě ďábelštěji. V duchu si pomyslel, že byl Nick vážně sladký, když po něm tak vyděšeně koukal.
"Tak to potlesk." Pokýval Fernando hlavou, zatímco Jenson si přisadil: "U tebe se tomu ani tolik nedivím."
"No dovol!" ohradil se Mikko.
"Ještě se urážej, vždyť víš, jak to dopadlo s těma povídkama…" připomenul mu Jenson.
"Nic nevydržíte." Shrnul to Mikko.

Runaway

30. července 2008 v 20:49 *-*-*-*-*-*Povídky*-*-*-*-*-*
Moje stará minipovídka inspirovaná filmem Aarona Stanforda...
Držel jsem v náručí svého mladšího brášku, který se asi před patnácti minutami potichu rozbrečel a nebyl k utišení. Nenadával jsem mu za to, ostatně to byl můj nápad, já jsem mu řekl, ať se vypláče, pokud ho něco trápí. Ale tohle se mi už přestávalo líbit. Něco nebylo v pořádku. A proč mě pořád napadalo, že znám důvod… Ne, neznal jsem přece nic. Tohle za tím nebylo. Jsem sobec, můj bráška přede mnou právě projevil víc citu než kdy před někým jiným, tedy pravděpodobně, a já se opět užírám vlastními problémy. To bude tím, že už mě vlastně ty problémy dávno sežraly. Bojím se, že až se jednou stane třeba jen nějaká nepodstatná banalita, zafouká vítr, opadá listí, že se moje skořápka, která je jedinou podstatou mého žití, promáčkne, zhroutí, protože jestli mi něco schází, tak je to mé nitro. Já nejsem já. Z mých očí zírá prázdnota a moje ústa se sice pohybují, ale čí jsou ty myšlenky, jež vyslovují? Mé ne. Tělo si žije samo svým životem, odděleně od duše a nitra, ty už dávno skončili v kanále. Znáte ten pocit, kdy jste v sobě zklamáni a nejraději byste nikomu nechodili na oči, protože máte pocit, že na vás všichni koukají, jako kdyby věděli… Já ho znám moc dobře. Cítím ho i teď, před svým bráškou. Je na dně skoro jako já. Jen nevím z čeho a nejsem si jistý, jestli zrovna já jsem ten, kdo mu může pomoci.
"Tak už se uklidni." Pohladil jsem ho konejšivě po zádech. Co jen mohlo desetiletého špunta takhle rozplakat?
"Slyšíš mě, uklidni se. Budeš mít škytavku." Napomenul jsem ho větou, která by se spíš slušila naší mámě. Naší mámě… Mami. Máma, táta. Už dlouho jsem nad těmito slovy nepřemýšlel. A teď se ve mně všechno zmítalo a obracelo.
"Tak co se stalo?" utřel jsem mu slzy a podíval se mu do očí. Pomalu přestával plakat. Můj malý bráška. Bylo mi devět, když se narodil, nechápu, proč s tím naši tak dlouho čekali. A proč si vůbec další dítě pořizovali. Přesto jsem rád, že tu nejsem sám… Blázen už jsem, ale nemít jeho, zbláznil bych se ještě víc. To už by mě odvezli do blázince nebo pohřbili.
"Můžu dneska spát s tebou?" upřel na mě Andy smutné oči.
"A proč?" donutil jsem se k úsměvu a zlehka ho líbl do vlasů. Zdálo se mi to, nebo se trochu otřásl?
"Bojím se…" špitl.
"U sebe v pokoji? A čeho prosím tě?" snažil jsem se udržet si na tváři úsměv, ale v duchu jsem křičel. Znal jsem, co je to strach, jaké to je, když člověk šílí někde, kde se má cítit bezpečně, když se stěny přibližují a drtí vás a vy nemáte šanci se vymanit a cítíte se tak těžcí, panika se vám zažírá do každičké buňky těla, modlíte se za jediné, ať to skončí, ať to proboha skončí…
"Bojím se…" zopakoval Andy tichým hláskem, "Třeba… Co kdyby někdo přišel…"
Trhlo to se mnou. Co kdyby… Co kdyby… Sakra, ne, není to pravda, nestalo se to, není to tak, já už na to přece zapomněl… A měli jsme dohodu… Ne, nemyslím si to správně, neměl jsem tušení, ne, ne, ne!! Nemůže to takhle být, slíbil mi to!
"Kdo kdyby přišel? Myslíš někoho konkrétního?" probral jsem se z počátečního šoku. Andy zarytě mlčel.
"Andy, já se tě na něco ptám, myslíš někoho konkrétního??"
Opět jsem se nedočkal odpovědi.
"Andy, mě to říct můžeš, no tak… Byl za tebou… Už někdy?" rozhodl jsem se vydat na tenký led.
Přikývl.
Pane bože, přikývl!
"Za mnou taky." Vyrazil jsem ze sebe. Andy ke mně překvapeně vzhlédl. Brečeli jsme oba.
"Běž k sobě… A sbal si věci. Počkej na mě. Nikdo k tobě nepřijde, slibuju ti." Řekl jsem rázně. Nevím, kde se to ve mně vzalo. Nikdy jsem nebyl rázný. Ale teď… Ne, já už jsem rozbolavělý dost, ale mýmu bráškovi nikdo ubližovat nebude. Ne tolik jako mě! On se bude moct dívat lidem do očí. Nebude mít pocit plýtvání, když se bude sprchovat. Nikdy nepozná, jaké to je chtít zemřít. Nenechám ho se utopit v sebelítosti a hanbě. Sebe už jsem nechal.
Vrhl jsem se k šatníku a začal vyhazovat věci. Utečeme, a měli jsme to udělat už dávno. Nějaké peníze naspořené mám, nějaké vezmu z domácích úspor. Najdu si práci, na jídlo peníze mít budeme a bydlení snad také nějak seženeme. Nejsem tak bláhový, abych si myslel, že před sebou uteču. Ale on má ještě šanci se z toho vzpamatovat…

Red Bull navrhuje opatření na snížení nákladů

29. července 2008 v 14:22 Funny F1
- Všichni zaměstnanci budou nocovat v hotelu "Capsule" - kabinách japonského stylu, které se zaparkují v padoku GP2 (kde bude v noci zamčeno). Nebudou mít přístup do města, do hotelových barů atd. Tím by se náklady výrazně snížily a také by to vedlo k výraznému snížení spotřeby prášků proti bolení hlavy.

- Dva piloti se budou dělit o jednu "grid girl" (na startovním roštu, ne abyste si mysleli něco jiného!!!)
- "Safety car" se nahradí takovými těmi umělými králíky, jaké používají na závodech chrtů.
- "Grid girls" by měly nosit kratší sukně, aby se ušetřilo na látce.
- Fotografové by směli navštívit jen první závod sezony. Tam by získali přístup k vozům a pilotům. Při fotografování by mohli použít různou kulisu v pozadí. Výjimka by byla povolena, pokud by závodník změnil tým nebo pohlaví.
- Šéfové týmů by navrhli novinářům, aby na závody a ze závodů letěli jejich soukromými letadly za ceny odpovídající cenám aerolinií.
- Závodníci, kteří často mají nehody, dostanou speciální, vysoce technicky propracovaný gumový nárazník na čelo.
- Motory by byly poháněny biologickou naftou, která bude vyrobena z recyklovaného oleje na smažení hranolků. Tím se pomůže životnímu prostředí a pro týmy to bude pobídka, aby znovu zahájili podávání smažených jídel k snídani.
- Týmy budou smět vydat jen jednu novou tiskovou zprávu za sezonu, tak aby citáty toho, co řekli závodníci, byly standardizované. Použití slov jako "určitě", "v každém případě" v úvodu toho, co řekl závodník, bude podléhat zákazu. Zakázané by byla také spojení, jako: "těším se na další závod", "hrozil mi pěstí", "děkuji celému týmu" nebo "nemůžu se dočkat". Šéfové týmů budou mít zákaz účasti na třech závodech, pokud použíji slovo "optimalizovat" .

- Velká cena Španělska bude zakončena po první zastávce v depu. Tím se sníží náklady a zabrání se aby většina televizních diváků nezemřela nudou.
- Všem pilotům F1 se budou platit pouze náklady a potom určitý bonus za to, když dojedou závod na bodech. To drasticky sníží náklady a boj o osmé místo se stane nejnapínavější částí Velké ceny.

slavná rocková princezna Velké Británie

29. července 2008 v 12:07 | NickyHayden |  Pokusy o glosy
Tímto děkuji SAdusce, že se mi snažila být inspirací...:D Pustila jsem se do prvního dílu všemi dobře známé povídky Rocková princezna Velké Británie, která je jedna velká perla sama o sobě...
Jdu z pomocné školy , tam zřejmě přímo ve škole už na mě čeká vyleštěná, černá limuzína s vlaječkama a nápisem Nazdar! a můj šofér Josh Hartnett. Jdu k auto ke komu čemu auto a Josh mi otevře dveře. "Vaše matka říkala, že si máte pospíšit slečna si zjevně tu nablýskanou černou limuzínu odšoféruje sama, když má pospíchat, máte u Vás na zámku chudák Buckinghamský palác, ten to dopracoval návštěvu!" řekne Josh, pak si sedne za volant. "A kdo to je?" zeptám se ho. "Indický král *umřela* a jeho rodina! A matka říkala, že doma se musíte převléknout do šatů! Ve škole zjevně byla ve stylu člověka neandrtálského v kůži" řekne mi Josh a podívá se na moje oblečení spíš marně doufá, jestli ti konečně nenarostly kozy. Měla sem na sobě černé triko s nápisem ROCK IS KING odkdy je anglické slovo rock mužského rodu? a sukni s lebkami a na hlavě mašličku, a na nohách converskyy, a ještě k tomu podkolenky... Mno, ale nejdřív se vám představím myslím, že to přežijeme i bez toho. Jmenuju se Markéta, ale všichni mi říkají Maky. Je mi 16 let a v září mi bude 17 let a Ježíšek se přestěhoval za Santou a Heikkim. Sem napůl angličanka, napůl češka češka jsi evidentně jako poleno. Totiž, můj otec je angličan a je král Velké Británie sorry, ale tam vládne královna - šok!!!. Poznal mojí matku, češku nepovídej, já myslela, že Ukrajinku... ale tak, bůhví, že, vzali se a narodila sem se to bylo rychlý. Určitě si myslíte, že když sem pricezna, budu nafintěná néééé, vůbeeec *kroutí hlavou*. Jenže sem se prostě narodila s krví rebelky a rádši nosím černé věci, šaty nemusim permanentně na pohřbu... holt někdo se nemá... vlastně ses už narodila mrtvá. Rodiče mě tolerují, ale měli sme podmínku už nemáte?. Můžu se oblékat, jak chci, ale když bude návštěva někoho mocnýho jako například indického krále *další mokrý ručník*, musim mít ty příšerné šaty, ve kterých se dusím tak si povol vázání, krávo. Zastavíme před zámkem a já nastoupím proč by ne, už i do zámku se dá nastoupit. Rychle se ke mě rozeběhnou služky a odvádějí mě do šatníku a cpou mi do pusy ponožku a zamykají mě na deset západů. Tam sem měla na výběr 3 šaty to ste nějaká chudá rodina. Růžový s volánkami nebo modrý s perlami a nebo bílé s krajkami. Pane bože, matka se zbláznila asi ano - poté, co uviděla, co to porodila za střevo...! I tak si vyberu modré, připadají mi nejnormálnější. Služky mě eště vyzdoběj jak vánoční stromeček a učešou. Mezi nima mám kámošku. No, je o 5 let starší, ale stejně kámoška bože, tak velký věkový rozdíl!!!. Jmenuje se Naomi. "Hele Naomi, mají nějaké dítě?" zeptám se Naomi oslovím Naomi, ale pro jistotu pro ty, kteří dobře nečetli - ptám se Naomi!. "Mají syna Alláha Indie!!, je mu 17 let!" odpoví mi Naomi, pak jdu tam, kde jsou hosté. "Dobrý den, omlouvám se Vám, že jdu pozdě!" řeknu, když přicházím, potřásám si s nima ruce ta češtin! a sednu si vedle matky. "Maky, mohli byste jít s Alláhem někam jinam, chceme si říct něco důležitého! (padejte fakani, jde se souložit!)" řekne mi matka a já Alláha odtáhnu do pokoje (taky chci souložit). Před dveřmi zmáčknu červené tlačítko BUM! A je po paláci... Totiž, já mám dva pokoje. Jeden, kterej je jen můj, prostě bordel, plakáty atd. plakáty, šílenej bordel druhej je takovej ten slušnej, pro ty princezny a tam máš co? Obrázky?. Když zmáčknu to červené tlačítko, pokoje se vyměněj. Teď sem si ho vyměnila na ten slušnej. "Tak pojď Alláhe!" *upadá do kómatu zděšením a znechucením* pobídnu Alláha a udělám si pohodlí. "Co vlastně posloucháš?" zeptám se Alláha. "Já? Klasiku mám rád! Hrozně se mi líbí Bach a Mozart!" jj, v Indii je to nejnovější móda, poslouchat evropskou klasiku řekne mi Alláh. "Já mám ráda Rock a Punk-Rock! Mám ráda Green Day, Simple Plan, Avril Lavigne a Tokio Hotel." Skutečně drsná jak šmirglpapír Řeknu. Alláh jen vyvalí oči, asi není zvyklej na takové princezny:D to není nikdo Njn, nejsem ta elegantní princezna *počítá, kolikrát už to řekla*. Pak ty Indové odejdou to se do Indie projdou a matka jde za mnou. "Maky, zítra je předávání cen všech muzikantů tam bude nával! a naše rodina je má předávat anglická královská rodina předává ceny všem muzikantům, jdu do mdlob podruhé. Bohužel sme pozváni na ples a my tam musíme jít. Estli bys nás Maky nechtěla nahradit! Pani královna má vytříbenou řeč" řekne matka. "Jo, moc ráda!" vyhrknu. Super! Všech hudebnínků! Hudebnínínínečci! "Jo, mami ráda! Ale neříkej, že si musim vzít šaty! To by byl fuckt upe mocky trapásek!" řeknu a matka řekne: "Vem si, co chceš! Josh tě tam odveze v 19:00!" řekne mi matka, pak odejde! S vykřičníkem! Stisknu červené tlačítko bum se bohužel nekoná a pokoj se vymění. Teď musim udělat úkoly a na to rozhodně potřebuju plakáty!. "Susan!" zavolám a pak ke mě jede robotka Susan R.U.R? Když už jsme u té klasiky. "Ano madam!" říká Susan. "Prosim tě Susan, napiš mi úkol!" poprosím a Susan začne pilně psát můj úkol mým písmem pááánečku!, by mě zajímalo, kterej rodič tohle svýmu děcku koupí a kterej trhlej Japonec to asi hodlá vynalézat. "Díky Susan!" poděkuju no aspoň že tak, když to dodělá a odejde aha, takže slečna děkovala zavřeným dveřím. Jdu je skříni mlééééé, vybírám si oblečení na zítřek. Chci vypadat co nejlip! Aby to nebyl ten trapásek! Vylovím ze skříně černobílé, pruhované triko s velkou lebkou a nápisem REBEL to ať všichni vědí, na čem jsou a stihnou pečlivě vyleštit své kalašnikovy, černé kapsáče s malým nápisem u nohavice ROCK už jsem myslela, že FUCK, ale ostatně, ROCK IS KING, že, pruhované, černobílé potítko, náramky, řetízky, to je ono. Dám to Susan, ať mi to vyžehlí náramky a řetízky a potítko vyžehlit??? Ta rodina je samé překvapení, pak jdu k výřivce a relaxuju stát u výřivky musí být úžasný relaxační zážitek... "Crrr!" zvonek zvoní, škola končí, po schodech se běží a kde je kurva ten Novák?. Maky běží k limuzíně a je náhle svěží pozřela Tic Tac, bláznivej den. Naskočím do limuzíny a jedu domů počkat, nebyla jsi doma právě teď?. Už se nemůžu dočkat...

Kash

27. července 2008 v 16:17 Beauty Boys
Člověk musí projít sto fotek, na kterejch vypadá jako magor ("tydýt"XD), aby našel jednu naprosto dokonalou.

Michael Hutchence

26. července 2008 v 10:23 Beauty Boys
R.I.P. (už 11 let:'( )
...a na závěr malá Lilly.:) Teda, tak jí říkám já, celým jménem Heavenly Hiraani Tiger Lilly Hutchence. Holt měla hodně švihlý rodiče...XD Ale je sladká.
tady jako miminko ještě s tatínkem:)

jééé:)

26. července 2008 v 10:15 My World
Sice je tohle DvT a tudíž to patří do našeho soukromého internetového domečku a nikam jinam, ale je to tak krásný, že musím jednou udělat výjimku a dát to sem.:)

schyzofrenie?

25. července 2008 v 15:14 My World
Už asi brzo se k ní dopracuju.:D
Každý z nás se nad sebou občas zamyslí a kdo tvrdí, že ne, ten kecá nebo o sobě má tak strašně vysoký mínění, že tohle ani nepotřebuje. Já víceméně nesplňuju ani jeden bod.:P Třeba nedávno jsem zase učinila zajímavé zjištění, že se umím zasmát sama sobě, i když jsem si myslela, že tohle mi nijak extra nejde. Ale při hře na pravdu jedna moje kámoška přiznala, že nesnáší, když se lidi smějou jejím trapasům, že se zkrátka neumí zasmát sama sobě. Já dávám svoje trapasy k lepšímu poměrně často, jen ať si ostatní poslechnou, jaký jsem střevo.:D Mimo jiné mě taky napadlo, že i když často tvrdím opak, tak jsem ve svém životě spokojená. I v tom, co dělám. Protože jsem zjistila, že jsou sice věci, které miluju - hudba, psaní, drby:D... - ale když o ně přijdu, přežiju to. Co se týče chyb, to je moc obsáhlé téma, ale vzhledem k tomu, že jsem byla mockrát k ostatním lidem tolerantnější, než situace a jejich chování zasluhovalo, tak se nad nimi taky nijak extra nezalamuju.
Miluju tyhle okamžiky, kdy vím, že já jsem já. Ani nevíte, jak osvobozující to je pocit.:D Když nikomu nic nevyčítám a sebe mám ráda... Tohle by se mělo vyučovat, lidstvo by si ušetřilo hromadu rozčilování.
V čem je ta schýza? Že někdy zkrátka kážu vodu a piji víno... Ale ukažte mi člověka, který to nedělá. Pokud mi takového najdete, hluboce před vaším pátracím talentem smeknu. Protože s člověkem, který přílišně lpí na korektním chování, se obvykle žít nedá.
NickyHayden

Leah Duors

24. července 2008 v 19:25 Beauty Girls
Frontmanka britských McQueen... Ony jsou sexné všechny, ale frontmanka je prostě nej.:)

Sven & Nick

20. července 2008 v 19:52 Funny pix F1 (ale realita:))
Tak tyhle dva bych na bráchy rozhodně nehádala...:)
Schválně, kdo pozná Nicka?:D:D

Legendy Dogtownu 2

19. července 2008 v 23:43 Funny pix F1 (ale realita:))
A už mají i hlavní roli...:D
Image

Jedna Noc, Tisíce Výčitek, 17.část

19. července 2008 v 22:59 Jedna Noc, Tisíce Výčitek
Bylo to poprvé, co šel Adrien regulérně za školu. Zkrátka jako každé ráno popadl svůj batoh, šel na autobus, dokonce až ke škole došel, aby se vyhnul Rainovým tázavým pohledům, jakým směrem se to ubírá, když škola je přece támhle, ale pak se otočil na podpatku a během půlhodiny byl opět zpátky doma. Domove, sladký domove. Člověk by neřekl, co to může být za slast jenom tak sedět a dívat se na televizi.
Věděl, že aby ze sebe setřásl podezření, měl by do té zatracené školy jít. Ale byl živý, byl člověk a měl svou hrdost, kterou si hodlal stůj co stůj uchovat. A v neposlední řadě si taky nemohl a nehodlal nechat líbit všechno.
Když kolem oběda uslyšel cvaknout klíč v zámku, bylo pozdě se schovávat. Nemohl do svého pokoje, protože by musel přes chodbu, a navíc, těžko by vysvětlil, proč jsou v předsíni jeho boty.
"Andy?"
Částečně se mu ulevilo. Táta. Touhle úchylnou přezdívkou mu nikdo jiný neříkal. Navíc ho poznal po hlase.
"Na příjmu." Houkl otráveně.
"Co tu děláš, nemáš být ve škole?"
"A co tu děláš ty, nemáš být v práci?"
Chvíli se probodávali pohledy, jako kdyby zkoušeli, kdo vydrží víc. První povolil táta.
"Vzal jsem si dovolenou. Dohodli jsme se tak s mámou... A budu tu s váma tak často, jak jen to bude možné. A teď buď fér a odpověz i ty."
"Já myslím, že je úplně jasné, že jsem za školou." Odtušil Adrien.
"A proč jsi za školou?" nespokojil se táta s neúplnou odpovědí.
"Proč asi. Zkus hádat!" rozhodil Adrien rukama.
"Adriene, ale to není zrovna to nejlepší, cos mohl udělat..." přiklekl si k němu táta.
"Tak si tam jdi sám! Jdi tam za mě! A nech si nadávat a ponižovat se bez jakýkoliv šance se bránit!" vypěnil Adrien.
"A v čem je to lepší, když budeš hákovat?" zeptal se táta záludně.
"Nebudu ty kecy muset poslouchat." Zavrčel Adrien.
"Fajn, to je dneska. A co zítra?"
"Nepůjdu tam znovu."
"Adriene!"
"Tak mi poraď, co jinýho mám dělat!!"
"Zatnout zuby a aspoň měsíc to tam ještě vydržet, Adriene, prosím! Než ti najdeme jinou školu a budeme vědět, co dál." Pokoušel se Rob zachovat si chladnou hlavu.
"Fajn, z toho měsíce budu týden doma, oficiálně budu mít chřipku." Souhlasil Adrien.
"Ne." Řekl táta rezolutně.
"Radši si něco udělám, než abych tam šel znovu!" rozkřikl se Adrien. Vzápětí se ale v křesle málem stočil do klubíčka, protože Rob se napřáhl a vypadalo to, že Adrien má facku téměř jistou.
Byl velmi, velmi chladný listopadový den. Ze země stoupal chlad po krátkém mrazivém dešti, který se přehnal nad městem. Pohled ze starého kamenného mostu na řeku, jež se něžně vlnila pod ním, byl tak pojednou skutečně depresivní. Tohle nebylo jako v létě, když se hladina leskla zářícím sluncem a člověku se chtělo skočit dolů do té vlažné vody, aby se trochu zchladil po tom parném dni...
Teď se mu chtělo také skočit dolů. Ale za úplně jiným účelem než před třemi měsíci. Prokřehlými prsty se křečovitě držel železného zábradlí, které někdo nechal nevkusně přitavit ke stářím zčernalým kamenům. Stačila by jediná myšlenka, jediný pohyb, aby vylezl nahoru.
Nebylo to tak těžké.
Ovšem ten skok, co měl následovat poté...
Chtěl, ale zároveň jako kdyby ho pořád ještě něco drželo na pevné zemi. Možná to bylo jenom proto, že se rozhodl tak náhle, rychle a nepromyslel to. Ale co si měl promýšlet?! Jaký způsob smrti bude nejefektivnější nebo nejspolehlivější? Nebo se měl dopředu ohlásit na policii, aby neměli problém s identifikací?
Jen to ne. Nechtěl, aby se o něm dozvěděla jeho rodina. Pokud už má být mrtvola, tak neznámá mrtvola, prostě jenom nějaký tělo.
Nakonec se slzami v očích klesl na dlážděný chodník a bylo mu úplně jedno, že bude mokrý a promrzne ještě víc.
Nedokázal to...
"Promiň." Omluvil se táta lítostivě Adrienovi, jako kdyby mu tu facku doopravdy dal. Vždycky byl pyšný na to, že ho kluci poslouchali, aniž by je musel jedinkrát uhodit. A teď by to měl najednou porušit?
"Ne, já se ti omlouvám." Koktal překotně Adrien, stále ještě trochu vyděšený tátovou nenadálou reakcí a jeho výrazem, "Chovám se protivně, já to vím."
"Máš na to právo." Ujistil ho táta s omluvně smutným úsměvem, "Jen... Prostě tohle už nikdy neříkej, jasný? Nikdy tímhle nevyhrožuj, protože od slov je velmi blízko k činům."
"Nemám chuť se sebevraždit, tati, to mi věř." Ujistil ho Adrien a jízlivě se pousmál, "I když na papíře by to mohlo vypadat impozantně..."
"Na papíře si dělej co chceš, ale opovaž se to převádět do praxe." Pohrozil mu táta, "Poslyš, já... Ti slibuju, že se budu snažit, aby se to všechno vyřešilo co nejdříve, ano? Ostatně, základní vzdělání máš dokončené, tak by neměl být problém tě okamžitě odhlásit, i když máma by tím pádem přišla o přídavky, pokud bys hned nenastoupil na jinou školu..."
"Uvidíme, až přijde máma. Ale... Neříkej jí prosím o tom, že jsem hákoval, ano?" zaprosil Adrien.
"Neboj se, nejsem blázen, nehodlám mámu naštvat." Mrkl na něj Rob.
"Díky." Usmál se Adrien, "Jsi skvělej táta..."
"No, podle tebe možná." Ušklíbl se Rob.
"A není snad pohled tvého syna to nejdůležitější?" položil mu Adrien záludnou otázku.
"To samozřejmě ano, ale aby toho syn nezačal zneužívat, víš." Píchl mu táta prst někam do hrudní kosti.
"Slibuju, že nebudu." Odpřísáhl Adrien.
"Tak to slyším mnohem radši."

Nickouš se nezdá

19. července 2008 v 13:42 Funny F1
Kdo si dneska v 13:30 zapnul RTL, ten nelitoval. Byl tam krátký pořad o Nickovi, několik fotek z jeho dětství a mládí, záběry z rozhovoru z roku 1996... Jako bonus se Nick byl projít po gymnáziu, které dřív navštěvoval a vzal reportéry na exkurzi do svých starých poznámek... Celkem nuda, Nick byl bezkonfliktní studentík.:)) Ale zlatý hřeb přišel na závěr pořadu, kdy si Nick střihl v jednom rádiu takové sólo, že by i Goťák zbledl závistí.:)) A aby se neřeklo, tak Kubika mu do toho luskal na prsty a oba se mohli usmát - právem, sranda to byla nehorázná.:D Ale - rozhodně zpívá líp než Fernando, Rubens nebo Michael, na jejich falečně vyječené We Are The Champions si jistě všichni dobře pamatují.:)

omluva:(

14. července 2008 v 14:27 *-*-*-*-*-*Povídky*-*-*-*-*-*
Já vím, že jsem už hrozně dlouho nepřidala žádný nový díl žádné povídky... Skutečnost je taková, že už dva týdny jsem bez počítače, tudíž bez souborů, tudíž ani nemám co nebo z čeho zveřejňovat... Tak snad se na mě kvůli tomu moc nezlobíte.;)

Dead Or Alive - You Spin Me Round (Like A Record)

9. července 2008 v 23:38 Poslouchám, zaujalo mě
Tohle prostě musím dát i sem.XD Já na tom tak ujíždím, to není možný, to se mi zas jednou něco zalíbilo... ("Chtěl jsem takhle o jednu holku usilovat, víte co mi řekla? No měl bys radši posilovat.")
Už známe největší inspiraci jednoho jistého... Ale vy ho určitě poznáte sami.:)) Zejména pak od 1:35... No, schválně, nepřipomíná vám to někoho?:))

zkuste...

9. července 2008 v 11:28 Kingdom Of Libria
...si občas ke čtení pustit tyhle tři písničky.;) Já si je pouštím, když to píšu, jsou velmi inspirativní.:))
Breaking Benjamin - Diary of Jane

Kdybych musel
Stál bych hned vedle tebe
Tak mě nech se zeptat
Líbilo by se ti to?
Líbilo by se ti to?

A je mi jedno
Když říkáš, že tahle láska je poslední
Takže se ptám
Líbí se ti to?
Líbí se ti to?

Ne!

Něco vstupuje do cesty
Něco se brzy zničí
Budu se snažit najít si své místo v deníku Jane
Tak mi řekni, jak by to mělo být

Snažím se zjistit, co tě přiměje si vzít
Když jsem na dně
S bolestí a nemocný
Líbí se ti to?
Líbí se ti to?

Mezi láskou a nenávistí je tenká hranice
A mě to nezajímá
Prostě mě nech říct
Že mě se to líbí
Mě se to líbí

Něco vstupuje do cesty
Něco se brzy zničí
Budu se snažit najít si své místo v deníku Jane
I když pálím další stránku
I když se vydávám jinou cestou
Stále se snažím najít si své místo v deníku Jane
Tak mi řekni, jak by to mělo být

Zoufalý se budu plazit
Čekat tak dlouho
Žádná láska, není tu žádná láska
Zemřít pro kohokoliv
Čím jsem se to stal?

Chorus

The Way I Was - Makeshift Romeo

Když jsem se dnes ráno probudil
A uviděl tohle místo
Věděl jsem, že něco není v pořádku
Nemohl jsem se zbavit té strašné bolesti uvnitř
Proč?
Procházím změnami
Nevím, co se děje
Něco se se mnou děje
Něco se se mnou děje
Je příliš pozdě, abych se zachránil před sebou samým?
Po všem tom, co jsem způsobil
Kéž by byl způsob
Jak bych se mohl zase stát tím, kým jsem byl
Když jsem se dnes ráno probudil
A uviděl tvou tvář
Věděl jsem, že něco není v pořádku
Nemohl jsem se zbavit těch strašných věcí, snažil jsem se
Řekni mi proč?
Bridge
Chorus
Procházím nějakými změnami
Nejsem takový, jaký jsem býval
It´s The Fear - Within Temptation

Čeká to na den
Který to vypustí ven
Dá tomu důvod, dá tomu sílu
Bojím se, kým se stávám
Cítím, že prohrávám ten vnitřní souboj
Nemůžu tomu dýl vzdorovat
Moje síla pomalu mizí
Musím se poddat
Je to strach
Strach ze tmy
Roste ve mě
Vyhráli, ožijí
Musím zachránit
Své milované
Protože můj osud je strach a zkáza
Drž hlavu dole
Prostě to nech přejít
Nepřikrmuj můj strach
Pokud nechceš, aby se projevil
Bojím se, kým se stávám
Cítím, že ztrácím vnitřní krásu
Nemůžu tomu dýl vzdorovat
Moje síla pomalu mizí
Musím se poddat
Chorus
Přišlo to ke mě už před dlouhou dobou
A od toho dne
Jsem infikována tím vztekem
Ale dnes to vše skončí

kde je chyba?:-O

8. července 2008 v 21:45 My World
Koukněte na related videos: http://www.youtube.com/watch?v=dw6UVpc02Gs
Mám to tak jenom já, nebo tam taky máte videa s Kimim, Nickem, Karlem Gottem atd.?:D

Jewel Staite

8. července 2008 v 21:02 Beauty Girls
Další kanadská herečka do sbírky.:) Na stránkách uvádějí jako její nejznámější počin sérii Firefly a film Serenity, ale já v tom mám jasno - Cesta Vzhůru, Crazy Daisy. To je to pravé!:)
Pro začátek fotka téměř všech důležitých postav z Cesty Vzhůru. A ano, vidíte dobře, uprostřed je Hayden Christensen.:) Ještě byste mohli znát Kandyse McClure (úplně vlevo), hrála např. v Carrie, a A.J. Cook (ta blondýna ve fialovém tričku), u té vám bohužel žádné konkrétní filmy neřeknu, ale občas jsem jí v televizi zahlédla.
Fotka z dílu Crossroads - všichni studenti Horizontu se na několik dní stali "rodiči" - dostali vajíčka, o která se měli starat. Jediná Daisy vajíčko nedostala - měla být bezdětná a posléze o svých pocitech napsat. Zdálo se to jako blbost, ale nakonec jí to vydeptalo natolik, že stránku papíru odevzdala prázdnou se slovy, že je stejně prázdná jako ona sama.
Fotky z dílu Hope Falls - první díl, ve kterém se Jewel objevila. Do Horizontu se dostala poté, co se pokusila svého otce-alkoholika utlouct golfovou holí. Při příjezdu se představila jako Crazy Daisy - trhlá gotička, která mluví ve frázích jako z knih vrcholného romantismu, a jejím oblíbeným tématem je smrt (která jí ve skutečnosti děsí). Ona a ostatní dívky z její skupiny jsou přistižené, jak kouří, proto jim vedoucí Peter (na poslední fotce uprostřed, budete ho určitě znát jako Sullyho z Doktorky Quinnové:)) dá za úkol upéct dort. Dopadne to neslavně - když ho vyndají z trouby, chopí se Shelby (blondýnka) nože se slovy, že tu věc zabije.XD
Z dílu Best Behaviour - Daisy a Shelby spolu mají rozhovor. Hodně otevřený a hodně depresivní. Asi nejvíc vystihující hláška je: "Vypadáš strašně." "Dík. Vypadám přesně tak, jak se cítím."
Daised And Confused - díl, u kterého jsem ještě nikdy nevydržela nebrečet.:) Daisyna matka umírá při automobilové nehodě. Samozřejmě, za vším je alkohol. Daisy se víceméně z donucení vydává na její pohřeb - tvrdí, že si stejně vždycky přála, aby její matka zemřela, že jí k ní nic nepojilo, protože jediné pojítko mezi nimi byla píseň Amazing Grace, kterou jí kdysi matka učila zpívat. Otce pak netouží vidět už vůbec: "Když jsem tátu viděla naposledy, škemral o život. Nenávidím ho a je to vzájemný. Řeknu vám to, abyste to pochopila - prohlídla jsem svůj citový prádelník. Zásuvky jsou prázdné." Na pohřeb jí veze Sophie, jede s ní i její kamarádka Shelby, která jí nakonec přemluví, aby na pohřeb skutečně šla. Daisy přijde na pohřeb v převleku Crazy Daisy a pohádá se se svým otcem. Když se potom vrací do Horizontu, uvědomí si, že na pohřeb přišla pouze v masce, ale nepřišla tam sama za sebe. Vrací se proto na hřbitov, rozmlouvá s matkou a na její hrob položí masku Crazy Daisy s tím, že už se nechce schovávat. Potká se tam však opět se svým otcem a pohádají se ještě víc. Otec jí říká, že jí matka měla ráda, že ty hezké rodinné okamžiky spolu prožili, i když tomu nevěří, a dá jí rodinné fotoalbum. Je to první věc za celé ty tři dny, která Daisy přiměje k pláči za svou matku...
Tak to bylo o Cestě Vzhůru, teď pár normálních fotek.:)
Jewel se svým manželem Mattem - svatební obřad...:)