Srpen 2008

jsou dva druhy jezdců F1

31. srpna 2008 v 21:59 Funny pix F1 (ale realita:))
"Jsou dva druhy jezdců F1: Finové... A ten zbytek."

why so serious?

31. srpna 2008 v 21:31 My World
Jen doufám, že se u mě nikdo nebude pokoušet o "put a smile on your face".:D (pro ty, kteří nechápou - byly jsme s Ashu v kině, na novým Batmanovi. Pro ty, kdo stále nechápou - běžte na to taky a pochopíte.:D)
I když jsem teda na první pohled tvrdila, že film se na mě podepsal už před svým začátkem a já tím pádem nasadila něco jako Joker-ksicht. Zpětně se omlouvám, tohle fakt nevyšlo.:D

dotazník od ashu pro ashu

28. srpna 2008 v 21:18 What about me?
když mě tak prosila o novej článek.:P
2)Který člověk tě v životě nejvíc ovlivnil nebo stále ovlivňuje?
Napíše sem někdo něco jinýho než mamka? Já to nebudu...

3)Kdyby si mohl/a být někým jiným, kdo by si byl/a?
Ale to bych chtěla jen na jeden den... Já jsem ve svým životě spokojená.:) Ale chtěla bych být Chazem z LP - na jeden den si vyzkoušet život skutečné hvězdy.:))
6)Jakou událost bys ve svém životě nejradši nikdy nezažil/a?
Nic mě nenapadá.

8)Kdybys mohl/a něco změnit na své povaze, co by to bylo?
Žárlivost, vztahovačnost.

9)Bez čeho se podle tebe nedá žít?
Rodina, přátelé. Až poznám opravdovou lásku, napíšu sem bez lásky, ale momentálně se bez ní obejdu.:D

11)Jak vypadá tvoje vysněná budoucnost?
Budu dělat svojí vysněnou práci, budu dobře vydělávat, budu mít pěkný nový dům v nějakém větším městě a v tom domě na mě budou čekat moje zvířata a člověk, který bude mít rád mě a já jeho.

12)Kam by ses chtěl/a někdy podívat?
Že se ptáte, samozřejmě Finsko.:D A pak muzeum mojí milované Villeneuve family.

13)Co se ti nejčastěji zdá?
Sny, kupodivu.

14)Co nejčastěji snídáš?
BeBe dobré ráno, a nesmějte se.:P

16)V čem vynikáš?
Ne že na mě bude někdo vykřikovat, že samochvála smrdí.:D Ale troufám si říct, že mi celkem jde psaní a snad i to kreslení...:) Ale hlavně vynikám v blbosti, viz hlášky typu "Dáš si mazací nebo tavenej sejra?"

17)Z čeho máš největší strach?
Pavoukůůůů! A někdy tmy a věcí, který rozumem nejdou vysvětlit.

18) Z čeho míváš největší radost?
Nějaké milé gesto od osoby, kterou mám ráda...

19)Co děláš nejraději?
Hromadu věcí.:D Povídám, spím, píšu, kreslím, na něco zírám... Nikdy se nenudím.:D

24) Kdybys byla jídlem, čím bys byla?
Napadl mě ovocnej knedlík.:D

25) Kdybys byla pitím, čím bys byla?
Amudsenem.

27) Kdybys vyhrál/a milion, co by si s ním udělal/a?
Utratila. Nejsem schopná šetřit.:D

28) Jaké roční období máš nejradši a proč?
Léto. Mnohem lépe snáším vedra než zimu.
29) Nejoblíbenější filmová scéna?
Já si na žádnou pořádnou nevzpomínám.:D Ale hodím sem třeba jednu z Ginger Snaps: (odporný nadržený spolužák): "Hej, Fitzko, měli bysme to dát dohromady!" (Ginger není chvíli schopná ničeho jiného než totálně konsternovaného zírání): "Ach... Ne..." (odchází)

30) Tři vlastnosti, kterých si na člověku nejvíc vážíš:
Tolerance, otevřenost, trpělivost

31) Jakou barvu má tvoje duše?
Jako ta kapří.

32) Jak velké je tvoje srdce?
Tak, jak má správné srdce být.

33) Jednáš spíše rozumem nebo srdcem?
Rozumem. Nad vším děsně dlouho přemýšlím.

36) Věříš, že mezi dvěma lidmi může fungovat nenaučená telepatie?
Jsem toho chodícím důkazem.

45) Ideální rande?
S mým ideálem.XD Btw, jsem pro pusu na prvním rande, jinak to jako rande nepočítám.

46) Hetero - bi - homo?
Bi.

47) Na co myslíš právě teď?
Že se půjdem koukat na Rafťáky.XD

48) Co budeš dělat až doděláš tento dotazník?
Co asi tak, zkuste třikrát hádat.:P

49) Tvoje oblíbená filmová postava?
Ginger!

50) Kdo je na světě nejkrásnější?
Zeptala jsem se zrcadla a řeklo: "Uhni, nevidím!"

musím vám někoho představit

26. srpna 2008 v 17:49 What about me?
DvT samy o sobě i s plyšákama...:))

smutno, smutno, smutno

25. srpna 2008 v 21:01 My World
Jsem lhář, věřte mi.
Poprvý po sedmi letech jsem něčí odjezd obrečela. Tohle byly ty nejnádhernější čtyři dny z celých prázdnin, a bohatě k tomu stačily takové maličkosti jako posezení u rybníka, čekání na západ slunce... I když jsem byla zmrzlá jako preclík.:))
Baby, something´s going on today. I say - nothing, nothing, nothing...
Budu se o náramek starat dobře, a ty se mi koukej starat o Kashe! (ach, a je to venku, ano, moje prstýnky se skutečně jmenují Kash a Nookie)

žiju, i když to tak nevypadá:))

23. srpna 2008 v 21:00 My World
Jenom jsem se zkrátka rozhodla si ty poslední dva týdny náležitě užít a od úterka do pátku jsem se schovávala u Meckki - asi nejpamátnějším dnem byla středa, kdy nás nejdřív při cestě do Letňan zradila navigace ("Dědek se asi blbě vyspal." - "Sorry, Emile, šlápli jsme ti na navigaci, stejně byla k hovnu.") a pak jsme se šli projít noční Prahou... Což musím rozhodně někdy zopakovat. V pátek jsem pak na Smícháči vyzvedla Káju (Ashuleii) a od té doby si tu tak nějak žijeme v pohodě, klídku a občasném shonu (jako když třeba doháníme vlak:D). Nečekejte mě aktivní až do konce prázdnin, protože v pondělí přijede ještě sestřenka.
NickyHayden

Kingdom Of Libria, 25.díl

18. srpna 2008 v 23:18 Kingdom Of Libria
Začal mu vyzvánět mobil. Nechal ho, ať si zvoní. Ale zhruba po třech zazvoněních mu to nedalo a v náhlém návalu zvědavosti se podíval, kdo to po něm touží. Nějaké neznámé číslo… Co mu kdo může chtít?
"Prosím?"
"No hurá, už jsem myslela, že to nezvedneš. Tady Angie."
Malcolm málem spadl úlekem z postele.
"Ty? A kdes…" svojí otázku nedořekl, protože si na ní vzápětí odpověděl sám. Od koho jiného by vzala jeho číslo než od Coreyho.
"Schválně jestli uhodneš, kvůli čemu volám."
"Hmmm, to vážně netuším." Pousmál se Malcolm. Hned měl náladu o sto osmdesát stupňů jinou.
"Tak já ti to povím, až když mi odpovíš na jednu otázku, ano?"
"Zítra čas mám." Odpověděl jí Malcolm rovnou.
-.-.-
Jen co si Angie domluvila zábavu na příští den, vypověděla jí baterie u mobilu definitivně službu.
"No, to bylo o fous." Poznamenala si sama pro sebe a sáhla po klice od dveří svého a Coreyho pokoje, aby si mohla dát mobil do nabíječky. V pokoji byl zavřený Corey a zrovna taky s někým telefonoval, docela vtipná náhoda.
"Potřebuješ něco?" utrhl se okamžitě od mobilu.
"Nic, jen jdu dát nabít debila, hned zase zmizím." Odpověděla Angie. Corey přikývl, ale v hovoru víceméně nepokračoval.
"Klidně mluv." Řekla mu Angie.
"To je dobrý, já počkám."
Teprve teď se Angie zarazila. Podívala se zkoumavě na svého staršího bratra a dala si ruce vbok.
"Hele, co se děje?"
"Nic, můžeš laskavě vypadnout?" odsekl jí Corey místo odpovědi.
"No jo, už jdu." Vydechla rezignovaně Angie s tím, že teď stejně nemá cenu z něj cokoliv páčit, počká si, až ten děsně důležitý hovor vyřídí. Vypadal dostatečně nervózní na to, aby jí to znepokojilo.
Corey měl zjevně povídavou, protože vydržel kecat ještě dalších dvacet minut.
"Co jsi s kým tak dlouho řešil?" zeptala se ho nenápadně Angie, když kolem ní prošel do předsíně.
"Nic, nebo takhle, nic ti do toho není." Odvětil Corey, "Hele, jdu ještě rychle ven něco vyřídit, kdyby se po mě čirou náhodou scháněli naši, tak jsem šel jenom nahoru k Deanovi, ano?"
"U něj jsi už přece nebyl od tý doby, co přestoupil na jinou školu." Namítla Angie.
"To je jedno, klidně si vymysli něco jiného." Mávl Corey rukou, zatímco si nazouval boty.
"A co kdybych jim řekla pravdu? I když to bych jí musela nejdřív znát." Ušklíbla se Angie.
"Proto ti jí ani říkat nebudu, protože bys to vykecala. Tak čau, pokusím se vrátit nejpozději za dvě hodiny." Rozloučil se s ní v rychlosti Corey. Vzhledem k tomu, že bydleli ve druhém patře, neobtěžoval se s výtahem a vzal to po schodech. Skoro celou cestu běžel, měl moc málo času na to, aby se cestou vlekl.
Konečně doběhl k parku, kde měl tu schůzku domluvenou. Byl tu dokonce s předstihem, nikde nikoho neviděl…
"Corey?"
Byl to její hlas, stoprocentně. Když se otočil, poznal i její tvář.
"Ráda tě vidím." Usmála se na něj tím svým krásným úsměvem.
"Já tebe taky." Usmál se na ní nazpátek. Chvíli váhal, nakonec jí dal pouze přátelskou pusu na uvítanou. Ona ho ale svým lehce ironickým úsměvem a nadzvednutým obočím ujistila, že se nemusí nijak bát a může jí políbit doopravdy. Jako kdyby ten rok a půl naprostého odloučení vůbec neexistoval.
-.-.-
Kash musel chtě nechtě uznat, že všechny ty zážitky z posledních let, které byly všechno jen ne příjemné, mu přeci jen něco daly - nebylo moc věcí, které by ho vyvedly z míry. Tudíž ho ani nevyděsilo, když si ho k sobě dal zavolat sám císař. Pouze nad tím pokrčil rameny s myšlenkou no jo, už jsme dlouho nebyli na pokecu. Samozřejmě ho napadlo, že Zoicite splnil svoje výhrůžky, ale on byl ten poslední, koho by se Kash bál. Proto vcházel do sálu naprosto klidný a vyrovnaný. Jeho intuice mu napovídala, že se stejně nic strašného nestane. Tedy alespoň jemu nic nehrozí.
Ještě si ani nestihl pořádně kleknout na koleno, když ho císař vyzval, aby se zase hezky zvedl. Koutkem oka zahlédl Zoicita, ten aby tu nechyběl. Byla to zbytečná výtka, Kash moc dobře věděl, že Zoicite je císařovou pravou rukou a zároveň stráží, tudíž s ním musí trávit většinu času.
"Přišel jsem na vaše přání." Našel Kash konečně vhodnou větu, kterou by dal najevo, že chce přejít rovnou k jádru pudla.
"Jsem rád, že jsi přišel tak rychle. Týká se to jisté stížnosti." Odpověděl rovněž naprosto klidným hlasem císař a udělal dva pomalé kroky. Ty pomalé pohyby vypadaly jako z jiného světa. Císař také pocházel z oné nejsilnější generace, s tím rozdílem, že byl silnější než rytíři, silou se mu mohl vyrovnat jedině princ. Však lidé jako oni nebyli vládci jen tak pro nic za nic. Stále ještě platilo pravidlo, že největší moc má vždy ten nejsilnější. Byl také mnohem starší než ti čtyři, ale to nic velkého neznamenalo. V Librii a jejích okolních zemích však čas neměl skoro žádnou cenu, pokud šlo o stáří. Jediné, co to přinášelo, bylo nesrovnatelně víc zkušeností a dovedností.
Aha, takže Zoicite si přeci jenom pustil jazyk na procházku, pomyslel si Kash.
"Kashi, moc dobře víš, že jsem k tobě byl vždycky shovívavější než na své ostatní lidi, s ohledem na to, že jsi se nezřekl světla a tudíž máš trochu jiné názory a přesvědčení. Ale pokud ti tvé psychické bariéry budou bránit v plnění příkazů, které jsem ti zadal, musíš mi to říct, jinak veškerou naší snahu vlastně sabotuješ. A přece sám moc dobře víš, že čím dřív tenhle problém vyřešíme, tím rychleji budeš volný."
"Ano." Rozdrobil mezi zuby Kash, vůči těmhle řečem se nikdy nenaučil být imunní, protože ho slušně řečeno štvaly.
"Neboj, nepotrestám tě, aspoň ne zatím, chce to jen jedno, musíš ke mně být upřímný. Vypadá to, že tvá práce zatím nepřináší žádné změny." Pokračoval císař.
"S tím bych si dovolil nesouhlasit." Odvětil Kash s už zase kamennou tváří, "Dělám, co je v mých silách, a dělám přesně to, co po mě chcete, využívám toho, že znám minulost, abych je rozeštval. Což se mi daří celkem úspěšně."
"Ale víš přece, že pokud máš příležitost, máš je zabít?" otázal se ho císař.
"Ano." Přikývl neochotně Kash, "Zkrátka ta příležitost ještě nenastala."
"Proto jsem vznesl návrh." Promluvil poprvé za celou dobu Zoicite, "Rád ti s tím pomůžu. Dvě hlavy jsou víc než jedna."
"A nemáš ty se náhodou starat o prince?" odsekl Kash.
"Dokud kolem něj budou stát oni, stejně se k němu nedostaneme." Řekl císař, "Musíme rytíře zničit, jinak to nepůjde."
"Ale půjde to jinak! I bez okamžitého zabíjení. Je s nimi přece i…" nechtěl Kash vyslovit to jméno, protože si najednou uvědomil pro něj šokující skutečnost - nedokázal to, John pro něj byl zkrátka John, jiný člověk s jiným životem… Který mu on měl vzít a nijak ho to netížilo, jen už to chtěl mít co nejrychleji za sebou.
"Na toho bych v téhle fázi ještě nespoléhal." Zakroutil císař hlavou, "Ptám se tě naposledy, brání ti ve splnění úkolu nějaké osobní problémy?"
Kash moc dobře věděl na co se ho ptá, ptali se ho na to všichni, kteří znali minulost a věděli… Proč i jeho nedokáže vidět ze stejného úhlu pohledu jako Johna? Proč v něm zkrátka nevidí jiného člověka s jiným životem, proč v něm pořád hledá známky jeho minulého života? Protože i když teď žili jinými životy, tak věděl, že v nich žijou ti, kterými byli kdysi. Tedy i v něm dál Elkhyl žije… A začíná si vzpomínat, bylo to patrné z jeho chování, z toho, jak ho vyhledává, jak na něj reaguje. Proto na něj v tom baru tak vyjel, nedokázal snášet pomyšlení, že už brzo si vzpomene na to, co by měl ze své mysli nadobro vytěsnit… Aspoň Kash si to tak přál.
"Ano, brání." Odpověděl Kash, hlavu skloněnou k zemi.
"Čili ho nedokážeš zabít." Vydedukoval z toho císař.
"Zabít? Já už se k němu nedokážu ani přiblížit!" vyhrkl Kash.
"Udělá to tedy za tebe Zoicite, jak bylo domluveno. Ale důrazně tě upozorňuji, že má trpělivost není nekonečná a pokud se pokusíš sabotovat i tohle, pak to pro tebe bude mít velmi zlé následky." Upozornil ho přísně císař.
"Nepokusím. Přísahám." Řekl pevně Kash. Tohle slíbit dokázal. I když tušil, že Zoicite si ho kvůli němu schválně speciálně vychutná. Ale výsledek bude stejný, bude mrtvý - bude po problémech. Pro něj ano. Protože už nebude mít důvod se kvůli někomu nervovat.
Že se bohužel ve svých úvahách nemílil, ho přesvědčil hned vzápětí Zoicite, když se k němu na odchodu přitočil a tiše řekl: "Pěkně si s ním pohraju, to si piš."
Kash na to nereagoval, dokonce se na něj radši ani nepodíval, a chvatně opustil sál.

Lou (Tracktor Bowling)

18. srpna 2008 v 19:46 Beauty Girls
Opravdu, jak to ti Rusové dělají, že mají tolik krásných a talentovaných zpěvaček... Lou mi trochu připomíná takový prototyp mezi Teonou a Nookie ze Slot - ostatně Tracktor Bowling založili bývalí členové Slot (ale aby nedošlo k omylu, tak TB jsem znala zhruba o půl roku dřív než jejich slavnější kolegy:D).

Tracktor Bowling - Spring Inside

18. srpna 2008 v 19:39 Poslouchám, zaujalo mě
Jak mám stále jisté problémy se s hlasem Lou vyrovnat (zkrátka se mi ve většině písniček moc nelíbí, čestná výjimka je Umirat), tak v angličtině mi zní naopak naprosto božsky.<3 Už jenom to, že anglická verze Umirat s názvem It´s Time To (Die) není o nic horší než ruská původní verze. Jak se v originále jmenuje Spring Inside nevím, ale je hezká.:))
Her eyes just keep these frozen drops, (Její oči zadržují ty zmrzlé kapky)
Reflect ice-covered windows lights, (Odrážejí světla z ledem pokrytého skla)
The wind is moaning deep inside, never stops (Vítr naříká hluboko uvnitř, nikdy nepřestane)
She cries, cries (Pláče, pláče)
Night is breathing through the calmness of a million sleeping veins (Noc dýchá skrze poklidnost tisíce spících žil)
Snow's all she feels outside this room (Vše, co cítí v této místnosti, je sníh)
No one's around to take away her pain (Není tu nikdo, kdo by jí zbavil bolesti)

Cold shining sky holds midnight stars, (Na chladném zářícím nebi půlnoční hvězdy)
Her eyes just full of frozen tears, (Její oči jsou plné zmrzlých slz)
Down falling snow is all she sees, never stops (Vše, co vidí, je padající sníh, nikdy nepřestane)
won't cease, cease (Neustane, neustane)
Every sleepless night ruthless snow moves round again, (Každou bezesnou noc se nelístostný sníh zase vznáší)
There among the walls she hides, (Tady za zdmi se skrývá)
Waiting her spring to come before the end (Čeká na své jaro, snad přijde před koncem)

Scream from within... (Křičím zhluboka)
You share my cry... (Sdílíš můj pláč)
Please hold my pain and my woe (Prosím zadrž mojí bolest a můj žal)
hide it in your eyes (Skryj je ve svých očích)
Can't leave me here (Nemůžeš mě tu nechat)
Don't leave behind my endless snow, help me now (Nenechávej mě za nekonečným sněhem, pomoz mi)
To keep my spring inside (Uchovat si uvnitř sebe jaro)

Now the silence is reigning here (Teď tu vládne ticho)
I can feel only pain and fear (Cítím pouze bolest a strach)
I don't know whose fault this could be (Nevím, či by to mohla být vina)
Don't know now what is wrong with me (Nevím, co je ve mě za chybu)
All my nerves seems like trembling strings (Nervy mám jako struny)
All the words seems like silent screams (Všechna slova jsou jako tiché výkřiky)
Mommy, I'm all alone (Mami, jsem úplně sama)
All I need is to go back home (Vše, co potřebuji, je vrátit se domů)
Like the sand I can taste my grief (Jako písek můžu okusit svůj žal)
Looks like sorrow will never leave (Vypadá to, že smutek nikdy nezmizí)
Knocking on my tired temples (Buším na dveře mých tichých chrámů)
It feels like a sound of funeral bells (Zdá se mi, že slyším zvuk pohřebních zvonů)
Only year or a life ago (Je to rok nebo život zpátky)
My spring was covered with constant snow (Moje jaro zakryl trvalý sníh)
It's so hard just to call to mind... (Je tak těžké zavolat, zamyslet se)
I'm just keeping my spring inside (Já si pouze uvnitř držím své jaro)

Just keeping inside (Pouze ho držím uvnitř)
My spring's inside (Mé jaro je uvnitř)

Chorus

I want to keep my spring inside… (Chci si uvnitř uchovat své jaro)


System Of A Down - Needles

18. srpna 2008 v 13:28 Poslouchám, zaujalo mě
Jste nasraní? Pusťte si tohle... Nebo jakoukoliv vypalovačku od SOAD, protože nikdo vám hlavu nevytluče líp (pokud nejste technaři, to pak ty mozkové buňky vyskakují ušima na úprk jedna radost).
Nevyrostu, dokud mě nesežereš na kost
Kdy jen budu volný
A ty, parazite
Si najdeš jiného hostitele, jiného hlupáka...

Steve Hewitt

16. srpna 2008 v 17:48 Beauty Boys
Hjúí je jen jeden! (bývalý bubeník Placeba, pro neznalé... Nový bubeník se čirou náhodou taky jmenuje Steve a je to hnusná mladá blonďatá tlama) Steve byl holt moc hetero.XD Já vím, sem s tím chlubením trapná, ale když já tak ráda dávám k dobru, že jsem asi jedinej Placebák, kterej má Steva radši než Bráju...:D
Btw, od něj pochází hláška: "50% členů Placeba jsou gayové. Jsme tři. Tak si to spočítejte."
Btw2: Za aspoň jedinou fotku jeho dcery Emily bych platila zlatem...:P
krasavecXD

Lidi...

15. srpna 2008 v 19:36 My World
Dnešek mě opět přivedl na myšlenku, že 90% lidí jsou idioti.
V 17:20 (fakticky na minutu přesně) jsem vylezla z autobusové haly, protože mi za deset minut jel autobus. Hned vedle vchodu jsem uviděla na zemi podivně zkrouceného ležet jednoho člověka, který byl předtím se mnou v hale a evidentně byl ožralý jako Dán. Přesto jsem se zastavila a koukala, jestli aspoň dýchá... Ať jsem koukala sebevíc, jeho hrudník se zkrátka nepohyboval. Začala jsem se regulérně bát, váhala jsem, jestli mám jít za ním a zkusit, jestli dýchá nebo má tep... Nakonec jsem přišla blíž a zjistila, že sice dýchá mělce, ale dýchá. Najednou ale nějaká paní s malým kloučkem vykřikla, že mu teče z hlavy krev. Tak jsme rychle zavolali záchranku... A najednou kolem nás byla hromada lidí, všichni chtěli vidět, co se děje, zatímco ještě před minutou okolo chodili s pohoršeným výrazem typu že se ten vožrala musí vychrápat zrovna přede dveřma. Díkybohu mu nic vážného nebylo, ale...
Lidi, běžte do prdele. Kdyby všichni ti čumilové jen jednou jedinkrát zkusili jednat, možná by se začalo žít o něco líp. Vzpomínám si, jak mi mamka vyprávěla, že jednou byla v jídelně a nějaký pán ve frontě dostal infarkt. A když si k němu klekla a začala ho oživovat, tak jí lidi ještě nadávali, ať ho nechá být, že mu ještě ublíží. Než se někdo odhodlal zavolat záchranku, pán umřel...
Každý z nás by měl ovládat první pomoc. Protože skutečně nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit. Když vidím, kolik je kolem nás ignorantů, kteří nejsou schopní pro druhého hnout prstem.
NickyHayden

Kimi never dies

12. srpna 2008 v 22:46 Funny F1
...a teď si to zkuste říct finsky.
*nějakýděsnědlouhýslovokterýstejněnejdevyslovit*
Naše hvězda. Nikdo se nepomlouvá líp než on (teda až na kudrnatou poloopici - čtěte Rossi - a metroušskýho amerikánce - čtěte Hayden). Miks? Siks! (Proč? Proto!)

úplně jsem na tuhle perlu zapomněla...

12. srpna 2008 v 22:18 Funny pix F1 (ale realita:))
Alonsinka: "Lewis se po náročné sezóně vrací domů."

Axl Rose

12. srpna 2008 v 21:59 Beauty Boys
Tedy, ne že bych souhlasila s tou odpornou plastikou, vypadá jak kočka, který za ocasem práskli dělobuch, ale zamlada... Oj, to bylo něco jiného.:)
Jinak - všichni asi víme, jakou má Axl pověst. Nutno podotknout, že jí má právem. Ale fascinuje mě, jak lidi očekávají normální chování od někoho, koho sexuálně zneužíval jeho biologický i náhradní otec, od šestnácti trpí maniodepresivní psychózou a bral drogy. Je to sice pošuk a egoista, nutno ovšem podotknout, že za to tak docela nemůže...
Pro mě je Axl skutečná legenda. Nejen on, celí Guns´n´Roses. Nádherná hudba, kterou nikdo jiný nebyl, není a nebude schopný napodobit.

Dexter Holland

12. srpna 2008 v 21:50 Beauty Boys
Aneb ten, co je Pretty fly for a white guy...
Jj, pokud někoho zbožňujete už od osmé třídy, tak to má něco do sebe...:))

dobrá zpráva?:D

11. srpna 2008 v 22:58 Kingdom Of Libria
Asi moc ne, protože to bude odvádět myšlenky od děje...
Vzhledem k tomu, že v ději už jsem se dostala za polovinu (bylo na čase, 24 dílů je slušný číslo, zajímalo by mě, kdo to jednou bude všechno čístXD), jsem začala zničehonic přemýšlet nad pokračováním... A světe div se, dostala jsem dobrej nápad a asi to fakt, až dopíšu jedničku, což bude tak za sto let, začnu sepisovat...:)

Kingdom Of Libria, 24.díl

11. srpna 2008 v 18:20 Kingdom Of Libria
Už mám zpátky svůj komp, jupííííííííííííííí!XD
John stál v koupelně před zrcadlem. Na obličeji se mu ještě trochu třpytily kapičky vody, jak na sebe chrstnul plnou dlaň, aby se trochu probral. Měl hodně o čem přemýšlet, sice to pořád odkládal, ale tušil, že teď je ta správná chvíle si konečně pár věcí ujasnit a rozhodnout se jak dál. Stál totiž na rozcestí, to dobře cítil. Neviděl na konec ani jedné cesty, na jedné světlo zářilo zdánlivě více, ale kdo mu zaručí, že to tak bude i v cíli? Většinou je šťastný konec právě na konci té horší a bolestivější.
Ale co je pro něj vlastně horší? Má se podřídit ostatním a jednat v zájmu kolektivu, nebo se má prvně postarat o sebe? Nemůže přece pomáhat ostatním, dokud se nesrovná sám se sebou a nenajde si své místo. Protože momentálně se cítil, že zkrátka nepatří nikam. Že je někde úplně mimo a že neví, kudy dál.
Kash mohl mít pravdu, ale taky nemusel. Bůhví, o co mu vlastně šlo. Víceméně to, co slíbil, se plnilo, John na sobě skutečně pozoroval jisté změny, do kterých zvenčí nijak zasahováno nebylo, šly samy od sebe. Rád by řekl, že se mu tohle nelíbí a že s tím chce přestat, jenže v tom byl kámen úrazu. On v tom nic zlého neviděl. Docházelo mu, že to jde všechno možná moc rychle, ale jakmile se to jednou dalo do pohybu, bylo těžké to zastavit. To pocítil sám na vlastní kůži. Chtěl zabrzdit, ale čím déle se v tom plácal, tím míň odhodlání k tomu měl.
Ale je správné, že ho postrkuje dopředu nepřítel? Rozhodně ne. Jenže… Kdyby se do toho vložil Darren, bylo by to snad ještě horší. Začínal mít z jakékoliv myšlenky na něj skoro až strach. Násilím se ho snažil vystrnadit ze své mysli a ono se to nějakým zázrakem dařilo. Nechtěl ho přímo nenávidět… Ale to byl přesně ten výsledek, kterého se mohl dočkat. Tušil to. A přesto neudělal jediný krok, aby se pokusil vrátit to zpátky. Co se to jen s ním kčertu děje?
A konečně si položil onu hlavní otázku - proč se vůbec snaží přeměnit něco tak krásného jako je láska na něco mnohem přízemnějšího - na nenávist? Chtěl na něj přece jenom přestat myslet. A místo toho ho začínal nenávidět…
"Sakra, Johne, vem ten zatracenej telefon!" probral ho ze zamyšlení Ian. Zněl naštvaně.
Telefon? Vždyť pevnou nemáme, napadlo Johna. Pak si uvědomil, že ve skutečnosti zvoní Ianův mobil.
"Co já ti mám co vyřizovat tvoje hovory?" odsekl, víceméně opustil koupelnu a aniž by mrkl na displej, kdo volá, štěkl do sluchátka: "Ian momentálně nemůže k telefonu."
"Johne, to jsi ty?" ozval se na druhé straně hlas jeho matky.
"Je, ahoj mami, potřebuješ něco?" změnil John okamžitě tón hlasu.
"Kde je Ian?"
"Brácha, kde seš?" zavolal John její otázku do ztichlého bytu.
"V kuchyni, vydrž chvilku." Odpověděl mu Ian. V příští minutě už stál mezi dveřmi.
"Kdo volá?"
"Máma." Podal mu John mobil. Jeho pocit, že je Ian spíš jeho táta než bratr, se na okamžik připomenul. Matka vždycky všechno řešila jen s ním. John byl vždycky to malé hloupé dítě a určitě takový bude i v padesáti.
Na jeho posteli se povalovaly učebnice. Plánoval se učit, ale najednou ho veškeré odhodlání a chuť přešla. K čemu škola? K čemu celý jeho svět, ve skutečnosti osekaný na malé kousky? Momentálně neměl jasno vůbec v ničem, takže neměl ani žádné priority. A že by něco dělal pro někoho... Tomu se mohl jen smát. Jeho city se momentálně skládaly ze vzteku a z ničeho.
Kdy to vůbec začalo? Ještě nedávno tomu tak nebylo...
-.-.-
"Děláš si ze mě srandu? Vy jste se všichni zbláznili!"
Malcolm si skutečně na návštěvu nemohl vybrat lepší okamžik.
"Když nemůže Mohamed k hoře, tak půjde hora k Mohamedovi! Já zakážu jemu, aby lezl za tebou, tak přilezeš ty za ním!" nadával Darren.
"Cože, tys mu to zakázal? A myslíš si, že to k něčemu bude?" řekl pochybovačně Malcolm.
"To je mi jedno, bohatě mi stačí, že zblbnul Johna, nedovolím mu, aby zblbnul ještě tebe!"
Malcolm nevycházel z údivu.
"Tak tyhle svoje myšlenkový pochody mi budeš muset vysvětlit."
"Copak jsi slepý? Jemu jde o to rozložit nás zevnitř a nijak se tím netají, využívá toho, že zná minulost a záměrně provokuje." Řekl rozčileně Darren.
"A moje minulost je evidentně spojená s ním, takže myslím, že se dá pochopit, proč jsem ho vyhledal!" skočil mu do řeči Malcolm.
Darren si mimoděk vzpomněl na to, jak mu Khoby odmítl říct o Kashovi nějaké bližší informace. Malcolm bohužel nekecal, proto se mu to líbilo čím dál míň.
"Malcolme, ale pamatuj, že Kash je pořád náš nepřítel." Vydechl rezignovaně Darren.
"To mu nijak neberu. Ale pokud mi v minulosti stál za slzy a bolest, pak chci znát důvod." Odpověděl pevně Malcolm.
"A seš si jistý, že to bude k užitku?" položil mu Darren záludnou otázku.
"No... Doufám v to." Trhl Malcolm rameny, "Poslyš, Darrene... Ty sám jsi před chvílí řekl, i když nepřímo, že pospolu moc nedržíme. Což je pravda, nedávno si na to stěžoval i Corey... Pokud chceš, můžeme na tom začít makat. Co jsme si to jsme si, nemůžeme se na sebe zlobit věčně..."
"Moje slova." Přikývl Darren, "Dobrá, můžeme tedy na zítřek nebo na pozítří svolat sraz a tam se dohodneme, jak dál..."
"Kéž by se to povedlo." Zadoufal Malcolm, aby trochu odlehčil atmosféru.
"I když bych tě za tvojí aktivitu někdy nejradši zabil, tak jsem rád, že aspoň ty ses konečně chytil." Pousmál se Darren.
"Díky. A neboj, těm dvoum to taky jednou dojde." Vrátil mu Malcolm úsměv.
"No, abych do tý doby nebyl šedivej." Ušklíbl se Darren.
K jeho údivu se ale skutečně všichni slezli, a to už druhý den.
"Teda, já zírám." Poznamenal Darren, protože mu to skutečně udělalo radost, i když si žádné naděje nedělal.
"Nazdar. Chtěl jsem ti přinýst kytku, ale víš co..." dovolil si Corey vtípek, čímž překlenul prvotní rozpaky.
"Vidím tě rád i bez kytky." Zasmál se Darren, "A od tebe bych něco takovýho už vůbec neočekával." Dodal směrem k Johnovi.
"Škoda, vědět to, tak jsem se určitě praštil přes kapsu." Trhl John rameny, "Třeba příště."
"Bohatě by stačilo, kdybys vyhověl mojí žádosti o krátkej rozhovor, ale nebudu daleko od pravdy, když si odpovím záporně, co?" nadhodil Darren.
"Proč ne, tak tě překvapím v tomhle ohledu." Pohodil John ledabyle hlavou, "Pánové, pár minut."
"Třeba hodinu." Ujistil ho Corey a směrem k Malcolmovi tiše dodal: "Pokud to bude znamenat, že se přestanou hádat."
"Taky v to doufám." Přitakal Malcolm.
"Hele... A myslíš to vážně?" zeptal se nedůvěřivě Darren, když s Johnem osaměli.
"Jasně. Klidně mluv, poslechnu si tě." Povzbudil ho John. Choval se zvláštně, jako kdyby měl něco zalubem.
"Fajn." Přikývl Darren, "Chci se samozřejmě vrátit k tomu předvčerejšku..."
"Asi jsem se nezachoval jak jsem měl, co? A teď nemyslím to, že jsem tě poslal do háje..." odtušil John.
"Proč myslíš?" zaujala Darrena jeho reakce.
"Tak... Myslím si to."
"Víš, fakt je ten, že to s tím nepřímo souvisí." Začal Darren, "Stalo se ti už někdy, že jsi vycítil přítomnost něčeho... Něčeho zlýho, něčeho, co by tak být nemělo?"
John si vzpomněl na svůj pocit tenkrát u Domu.
"Ano." Přikývl.
"Já už několikrát taky. Naposledy tenkrát. A bylo to kvůli tobě, tím jsem si naprosto jistý." Mohl Darren konečně říct, co měl na srdci.
"A má to být špatně?" trhl John rameny. Tvářil se tak lhostejně, až to Darrena zaskočilo.
"No... Přinejmenším by tě to mělo znepokojit."
"Mě už z míry nevyvede nic."
Z Darrenova pohledu se dalo vyčíst, že se mu tohle ani trochu nechce líbit.
"To je tvoje nová strategie? Nejdřív jsi byl permanentě jedovatý a teď budeš zase dělat, že je ti všechno jedno?"
"Hele, já budu reagovat, jak já uznám za vhodný, a zrovna teď opravdu nemám důvod se kvůli něčemu rozčilovat."
Nejhorší ze všeho bylo, že John doopravdy vypadal klidně.
"Koneckonců..." vydechl Darren, "Je to tvoje věc... Tvůj život. A je to, co?"
"Hele, chtěl sis promluvit? Chtěl. Vyslechl jsem tě? Vyslechl. Tak co chceš ještě?" nechápal John.
"Abys nejenom slyšel, ale taky poslouchal." Odvětil Darren, ani nedal Johnovi šanci odpovědět a odešel dát Coreymu a Malcolmovi vědět, že už se můžou vrátit zpátky. John jeho záda propaloval pohledem, ale neřekl nic.
Poslouchat? To ty bys nejradši pořád, odpovídal mu v duchu. A když náhodou jednou není po tvým, tak je hned oheň na střeše.
"Takže. Jsem vážně rád, že jsme si všechno vyjasnili, protože bych vám rád někoho představil." Začal Darren. Hned jak se dozvěděl, že sraz se doopravdy uskuteční, napsal Khobymu, jestli by bylo možné zopakovat jejich rozhovor, akorát tentokrát s větším počtem lidí. Khoby samozřejmě nadšeně souhlasil.
"Tohle je Khoby." Řekl Darren, zatímco kluci zírali na obrazovku jako spadlí z višně, "Člen odboje a náš nový poradce. Khoby, tohle jsou Corey, Malcolm a John. Všichni ti budeme vděční, když nás budeš oslovovat našimi jmény."
"Stejně ani nemůžu jinak." Pokrčil Khoby rameny, "Ahoj, zdravím vás."
"Počkej, jaktože umíš... No prostě jaktože nám rozumíš?" zajímalo hned Coreyho.
"Protože v zájmu komunikace nejen s vámi je nutné ovládat jednu ze základních schopností, a tou je schopnost porozumět jakékoliv řeči. A samozřejmě v ní taky reagovat." Odpověděl Khoby.
"To by vysvětlovalo, proč umí Kash rusky." Napadlo Malcolma.
"Škoda že na tuhle výmluvu ještě nepřišel Hollywood." Poznamenal Corey.
"To není výmluva." Nepochopil Khoby jeho vtip.
"To máš jedno." Mávl nad tím Corey rukou.
"Takže," snažil se Darren zabránit dalšímu dohadování, "pokud vám já vám já nepřijdu jako ta správná osoba, které pokládat otázky, ptejte se jeho."
Zavládla chvilka ticha.
"Já bych řekl, že nikdo momentálně žádnou otázku nemá." Řekl sarkasticky John.
"Já bych řekl, že je máte všichni, jen se bojíte říct je nahlas." Oponoval Khoby a letmo se zašklebil.
"Nebo už jsme to vzdali." Odvětil John.
"Ty možná, my ne." Usadil ho Corey.
"A co byste měli vzdávat?" zaujala Khobyho Johnova poznámka, skoro vypadal, že se s ním pohádá rád.
"Ptát se. Chtít vědět důvod." Trhl John rameny.
"Důvod se dozvíš i bez ptaní, na to vem jed." ujistil ho Khoby.
"Proč se musíme všechno dozvídat sami, proč nám nemůže nikdo nic říct?" předběhl Malcolm Johna. Jeho tahle otázka pálila nejvíc.
"Protože by vás to mohlo vést ke špatným rozhodnutím. Jenom vy víte, jak to doopravdy bylo a co vás k čemu vedlo. Kdybyste neznali okolnosti, mohly by vás jenom strohé informace mystifikovat."
"Ale pak se nemůžete divit, že nás to psychicky vyčerpává." Ozval se Corey.
"Tomu se nikdo nediví, to jen vy nejste schopní pochopit, že věci kolem vás se zkrátka mění a když je necháte volně plynout, bude to pro vás podstatně jednodušší."
"Tak, a dost tohohle tónu." Neudržel se John, "Chcete po nás něco, co je pro člověka neproveditelné, nevím, jak to chodí tam u vás, ale tady je to poměrně normální stav. My nejsme stroje, které se nechají dobrovolně přeprogramovat bez jakékoliv odezvy. Takže už jenom z principu si tenhle tón vyprošuju."
"Neřekl jsem nic strašného." Odvětil naprosto klidně Khoby. Darren je se zájmem sledoval. Tohle by ještě mohlo nabrat moc hezké a zajímavé obrátky.
"Já tu taky nemluvím o tom, co jsi řekl." Zasmál se ironicky John, "Ale o tom jak jsi to podal."
"Dobře, pokud jsem se tě nějak dotknul, omlouvám se." Přikývl Khoby, "Víceméně si trvám na tom, co jsem řekl."
"Teď mě napadla jedna celkem zásadní otázka." Vzpomněl si najednou Corey, že má možnost zeptat se na otázku, která ho už několikrát napadla, "Co je za cíl a jak toho cíle máme dosáhnout?"
"Zachránit svět, jakkoliv." Rozesmál se Malcolm.
"Cíle bych zdolával po jednom. Samozřejmě, naším hlavním cílem je vrátit království zpátky do rukou našich lidí. Ale mezitím bychom si mohli dát za cíl, že se naučíte ovládat své schopnosti - tedy, alespoň ty základní - i sami sebe, co vy na to." Navrhl jim Khoby.
"Proč ty schopnosti vůbec máme?" víceméně si povzdychl Corey, než že by se ptal.
Khoby se tázavě otočil směrem k Darrenovi: "Tys jim to neřekl?"
"Neptali se." Pokrčil Darren rameny.
"Tak se dohodněte a už mi někdo konečně odpovězte." Ozval se podrážděně Corey.
"Síla schopností závisí přímou úměrou na rodokmenu. Pokud má někdo až do ikstého kolena předky z jedné a té samé rasy, tedy buď Světlé nebo Temné, jsou i jeho schopnosti silné. Představte si, že se třeba dva takoví vezmou a mají spolu dítě, pak se vlastně ta síla mnohonásobně zvětší." Odpověděl ve zkratce Darren.
"A vy vlastně patříte mezi tu nejsilnější generaci." Potvrdil jeho slova Khoby.
"A Kash do té generace patří taky?"
"Zblázni se z něj." Zasyčel si pro sebe John. Malcolm po něm švihl pohledem, ale rozhodl se dělat, že ho neslyšel.
"Ano, on taky." Přikývl Khoby, "Poslyš, proč tě tolik zajímá?"
"To sami moc dobře víte, ne?" odsekl Malcolm, "Narozdíl ode mě. Vy to víte, ale já si na to hezky budu muset přijít sám... Prostě se jen snažím zjistit, odkud ho znám, to je všechno."
"A až to zjistíš?" zeptal se ho záludně Khoby.
"No, tak to budu vědět." Nedal se Malcolm.
"Co od toho vůbec očekáváš? Napadlo tě, že to může vyvolat něco úplně jiného?"
"Takhle nad tím nepřemýšlím, prostě to jen chci vědět." Trhl Malcolm rameny.
"Tak se nad tím zamyslet zkus."
-.-.-
Tak se nad tím zamyslel.
Vlastně, v jedný věci měl Khoby pravdu. Nedomyslel to. Zkrátka nepomyslel na to, co mu tohle zjištění přinese, protože ho zkrátka nenapadlo nic, co by mu to přinést mohlo. Zajímavé, možná šokující zjištění. Bude tak závažné, že se kvůli tomu bude muset něco nebo někdo změnit? To snad ne. Ale vyloučit to nemůže... Tedy, mohl by, kdyby nevěděl, jak to s ním cvičí. A Kash se v jeho přítomnosti taky nezdál zrovna klidný.
Došel k jedinému závěru. Ať se jim to líbí nebo ne, pokud nebude mít možnost si s ním promluvit častokrát, být mu nablízku taky někdy jindy než když se zrovna pokouší jeden druhého přizabít, tak nemá šanci se hnout z místa. On chce znát svojí minulost. A je připravený vyrovnat se s čímkoliv, co ho v ní čeká.

Depressed

11. srpna 2008 v 11:55 My World
:(
Cítím se mizerně... Nevím, od čeho začít, ale zkrátka: vykašlali se na mě najednou hned dva lidi, které jsem měla moc ráda. Ani jeden z nich mi nenapíše, neozve se... A já už mám dost toho, jak pořád píšu já jim, připadám si pak jako idiot, který musí dolejzat. Je to zvláštní. Lidi, se kterýma jsem nikdy nějaký extra velký kamarádství nepěstovala, se mi o prázdninách najednou ozývají, chodí za mnou... A ti, na které jsem vždycky spoléhala a které jsem si k sobě pouštěla jak nejblíž to šlo, na mě najednou úplně zapomněli. I když se jim připomenu. Nepohádali jsme se. Prostě mě... Nějak nepotřebují. Obejdou se beze mě. Není nic horšího, než když si tohle uvědomíte...
NickyHayden

DěsSpeciál

10. srpna 2008 v 18:56 My World
Speciálně kvůli Meckki sem dávám ten "KashDěs". Zajisté pochopíte, že tohle rozhodně do rubriky Beauty Boys nemůžu dát...XD