Říjen 2008

Anton nebo Leonid? Vždyť to máte jedno...

30. října 2008 v 22:44 My World
Vzhledem k tomu, že naše "knihovna" disponuje pouze třemi Lukjaněnkovými tituly, nemám zrovna dvakrát na výběr, a poté, co jsem zjistila, že Denní Hlídky ani žádných dalších Hlídek se zkrátka nedočkám, půjčila jsem si Lživá Zrcadla. Co na tom, že jsem si zase jednou půjčila druhý díl bez toho, abych četla první.:)) Lukjaněnko opět nezklamal, čte se to skvěle... Jenom ať mi nechodí pod ruku ten, co dělal tu obálku. Protože milý Leonid mi na ní velmi nápadně připomíná Antona z Noční Hlídky. Jen má trochu jiné brejle a je to o trošinku větší metroušek - což je v rozporu s knížkou, ale nelze po autorech ilustrací chtít, aby četli každou knížku zvlášť... Jen že mě to přivedlo na myšlenku, že kdyby se člověk snažil, určitě by těch jejich společných rysů našel víc, a to nejen na nakresleném obrázku, ale i v ději. Možná to je důvod, proč jsem si Leonida oblíbila po pár řádcích... A aspoň mě tu nerozptyluje žádná Světlana, Leonidova Vika je zatím velice sympatická (omluva všem Hlídkařům:D).
Jsem zvědavá, jestli, až knížku dočtu, budu stejně nadšená jako teď.:)


The most beautiful couple

30. října 2008 v 20:33 Beauty Girls
Co mám dělat, když bych potřebovala hodit článek do obou kategorií najednou... Hodím ho do té míň zaplněné a budu dělat, že je o Nookie.:D (abyste si to nevysvětlili špatně, ti dva skutečně nejsou pár, oba podezřívám z toho, že jsou šťastně zadaní, Nookie s jistým Olegem a Kash s jednou růžovovlasou slečnou, ale to "couple" mi v tom nadpisu zní tak nějak nejlépe)


On A Thin Line/1. díl - Chelovechki

29. října 2008 v 18:54 Co se do GBT nevešlo...
Ke každému dílu bude jedna písnička, tak příjemný poslech.;)


Noc
Není čas na spánek
Pryč
Zamračení přátelé
Světlo
Slabých baterek
Útěk
Malých stínů
Zvuk
Musí být utlumen
Pohled
Radši sklopit
Stud
Prostě vypnout
Strach
Mčlky spolknout

Kolotoče se otáčely
Stoupaly, nestihly to
Lodě byly potopeny
Rychle, podle, hloupě, mimo
Štěstím rozbité
Rozmetané o stěnu
Človíčkové jako náhradní součástky
Človíčkem na výměnu

Na podlaze
Bez plynu
Ne-
-Otevírej oči
Ne-
-Vypouštěj páru
Ne-
-Rozsvěcej světlo
Nás
Si možná oblíbí
Nás
Možná rozdělí
S námi
Možná nepočítají
S námi
Se možná nedá počítat

"Teda, bylo to super… Ale teď už nechci nic než svojí postel." Protáhl se Nick, prohrábl si lehce rozdrbané vlasy a bundu odhodil prostě jen tak na podlahu. Bylo půl páté ráno a on a kluci se právě vrátili z dalšího tahu.
"Mě se teda spát vůbec nechce." Prohlásil Fernando.
"Ani mě ne." Přidal se Mikko.
"Chce se tu vůbec spát někomu kromě Nicka?" zeptal se chytře Christian.
"Co koukáte na mě? Mě ne." Ohradil se Jenson.
"Ahgrh, to ani nemá cenu chodit spát, vy byste mě stejně nenechali." Zaskučel Nick.
"Správně! A proto s náma budeš pěkně čekat na východ slunce!" chytil ho kolem ramen familiérně Mikko.
"Úžasný." Shodil ho ze sebe Nick.
"Fajn, tak aby ses trochu probral, navrhuju flašku." Řekl Fernando a už začal šmejdit po pokoji, jestli se někde nějaká vhodná najde.
"Tuhle puberťáckou hru?" nezatvářil se Nick příliš nadšeně.
"Ale, pánovi to nevoní." Protáhl Jenson.
"Sorry, kámo, ale jestli jsi myslel na sex, tak ten tady s tebou nikdo provozovat nehodlá." Přisadil si Christian, "Navíc by tě to probralo jenom na pět minut, pak bys vytuhl definitivně."
"Aha, zjevně podle teorie podle sebe soudím tebe, co?" vrátil mu to Nick, "To radši tu flašku…"
"Uvidíš, bude to prča." Přitočil se k Nickovi opět Mikko, "Ale jestli se ti fakt chce hodně spát, tak si jdi lehnout…"
"Ne, to je dobrý, já to s váma nějak přežiju." Ujistil ho Nick.
Fernando konečně objevil jednu vyhovující flašku. Byla to sice obyčejná petka, ale byla prázdná a hlavně ne tolik lehká. To tak, aby jí pak ještě naháněli po pokoji, kdyby byla moc lehká.
"A začneš, protože sis to vymyslel." Rozhodl Christian, když se usadili do kruhu na zem.
"Jsem zvědavej, co se dozvím, víte vy vůbec, že spolu jsme tuhle hru ještě nehráli?" pousmál se potutelně Fernando, "Taaaak… Začneme třeba nějakou lehčí, v kolika jste se poprvý doopravdy ožrali a jak to probíhalo."
"Hááá, tak na tohle jsem zvědavej." Rozesmál se Christian, když otázka padla na Jensona.
"Takže, bylo mi patnáct…" začal Jenson trochu zeširoka, "A jaký to asi tak mohlo bejt… To myslím, že moc dobře ví úplně každej z vás."
"Při jaký to bylo příležitosti?" zajímalo Fernanda.
"O prázdninách, kámoš měl volnej byt… Chlastalo se tak, že jsem se ještě druhej den probudil lehce pod parou. A jestli se chcete zasmát, tak jsem prej lítal po zahradě a volal, že jsem rytíř Jedi."
To samozřejmě u ostatních vyvolalo bouři veselí, dokonce i Nick se smál tak, až ho to z polospánku úplně probralo.
"Jo, to znám. Já jsem zase jednou dělal Michaela Jacksona." Pokýval Christian pobaveně hlavou.
"Taky pěkný." Řekl Jenson a sáhl po flašce, "Tak, a teď se zeptám… Zeptám se… Sakra, vždyť já o vás všechny takový ty klasický věci vím! Tak třeba, jestli jste někdy přebrali holku svýmu kamarádovi. A doufám, že to nepadne na Fernanda."
Fernando na něj jenom vyplázl jazyk. Hrdlo lahve nakonec sice poněkud pofidérně, ale ukázalo na Mikka.
"Mezi přebírání se samotnej sex nepočítá, že ne?" zeptal se Mikko naprosto nevinně, což vyvolalo bouři smíchu už samo o sobě.
"A schválně jo, to jsem zvědavej kolik to bude." Přisadil si Jenson. Vzápětí už slzel smíchy, protože Mikko začal usilovně lovit v paměti a dokonce počítat na prstech.
"To jsem zvědavej, k jakýmu číslu se dobere." Řehtal se Fernando.
"Tři." Zklamal je nakonec Mikko číslem relativně malým. Nebo také hodně velkým, jak se to vezme.
"A kolik jsi přebral kamarádů, co?" rýpnul si Fernando.
"Ani jednoho." Odpověděl mu s kyselým úšklebkem na tváři Mikko.
"Tak toč." Vybídl ho Jenson.
"Tak, a já vám položím svojí speciální otázku a očekávám pravdivé odpovědi…" usmál se tajemně Mikko, "A opět doufám, že to nepadne na Španěla… Zcela upřímně, už jste někdy potkali někoho, kdo by byl mužského pohlaví a vy jste si o něm řekli - jo, to je fakt kus, ten mě něčím zaujal?"
"Ježiši!" vyhrkli Jenson, Fernando a Christian unisono. Ale lahev nakonec ukázala na Nicka.
Mikkovy zahořely oči radostí, protože to padlo na osobu, na kterou sice při pokládání otázky nepomyslel, ale zrovna jeho odpověď ho zajímala asi tak nejvíc.
Nick chvíli mlčel a roztržitě se usmíval.
"Musím odpovídat?" zkusil se z toho vykroutit.
"No to teda musíš." Ujistil ho Mikko.
"Dobře, tak ano." Přiznal se tedy neochotně Nick.
"Váááu!" udělal překvapeně Christian a z pololehu se vymrštil do sedu, "To mě zajímá."
"A řekneš, kdo to byl?" zkoušel to Mikko.
"Ne." Řekl rezolutně Nick.
"Proč ne?" dotíral Mikko.
"Protože i tak ses vydal na hodně soukromou půdu." Odvětil Nick.
"Tak sorry, je to jen hra." Trhl Mikko rameny.
"Počkej, takhle zajímavý téma přece nemůžeme nechat u ledu, skoro to zní, jako kdybysme tady měli další skrytou menšinu." Přidal se k výslechu i Fernando.
"Ježišmarja, tváříte se na mě, jako kdybych se vám právě přiznal k poměru s transsexuální ovcí!" ohradil se Nick.
Mikko se rozesmál: "To ti teda pěkně děkuju!"
Nick jenom naprosto bezradně pokrčil rameny.
"A tak už toho chudáka nechte." Zastal se ho konečně Jenson, "No a co, to že o někom uznáte, že dobře vypadá, ještě přece neznamená, že se s ním hodláte vyspat."
Mikko mu ukázal zdvižený palec, Nick mu věnoval vděčný pohled. Po Mikkovi ale švihl pohledem naprosto vražedným. Kdyby pohledy mohly zabíjet, zbyla by z Mikka hromádka popela.
"Tak se na něco zeptej." Pobídl ho Fernando.
"Ježiš, já nevím…" sáhl Nick otráveně po lahvi. Chvíli jí potěžkával v ruce a víceméně zdržoval a pak jí položil zpátky na koberec se slovy, "Otočte to někdo za mě, já jdu spát."
"Oops, vypadal lehce nasrán." Odtušil Christian, když se Nick vzdálil z doslechu.
"Však se z toho vyspí." Mávl nad tím Mikko rukou, "Divíte se, když jste do něj tak ryli?"
"My? Ty a Španěl, buď konkrétní." Zašklebil se Jenson.
"No a co." Odvětil Mikko prostě.
"Tak já budu točit za něj, já jsem se ještě nedostal ke slovu…" přehodil Christian na jinou kolej.
Nakonec to opravdu dotáhli až do sedmi ráno, kdy konečně uznali, že by bylo načase jít si aspoň na pár hodin lehnout.
Nick vstal o hodinu a půl dřív než ostatní, nebylo se čemu divit, taky šel podstatně dřív spát. Došel si na snídani, pak se oblékl do sportovního a s mp3 na uších si šel zaběhat. Na pokoji si pak ještě stihl dát sprchu a oholit se, než kluci začali jeden po druhém vylézat z pelechu.
"Co to tu tak voní, čím ses to myl?" začuchal Jenson.
"Holil jsem se." Odvětil Nick a dál listoval nějakým časopisem.
"Vidíš, to je dobrej nápad." Chytil se toho Fernando a okamžitě si pro sebe zabral koupelnu.
"Hm, voní to vážně hezky." Přičichl Mikko k Nickovým tvářím. Nick se od něj odtáhl a pohledem mu dal najevo, že tohle teda ne.
Mikko se rozhlédl, jestli je nikdo neposlouchá a sedl si vedle něj.
"Hele, ty se na mě zlobíš?"
"Ne. Nebo bych měl?" opáčil Nick.
"Právě že neměl. Není proč." Přikývl Mikko.
"No, tak se nezlobím." Odvětil Nick.
"Jenže já ti to z nějakého důvodu nevěřím." Nevzdával se Mikko.
"Sakra, Mikko, už jsem ti jednou a jasně řekl, že se nezlobím, tak o co ti jde?" vyjel na něj Nick.
"Abys mi přestal lhát." Oplatil mu Mikko stejnou mincí.
"Cha, tak tohle vzdávám, jestli se chceš pohádat, vyber si někoho jiného." Zakroutil Nick nechápavě hlavou.
"Dobře. Jak chceš." Zvedl se Mikko. Ne on, Nick se chce evidentně hádat, tak prosím. Ať se nejdřív vyvzteká.
Nick se díval, jak jde a jak se okamžitě dal do řeči s Christianem. Rychle dokázal změnit barvy, jen co je pravda. Před chvílí se tu s ním dohadoval a najednou jde snad vyprávět Christianovi vtipy nebo co, že se oba tak smějí. Nebo pomlouvá jeho? Blbost, na to nemá. Ten snad ani pomlouvat neumí. Mlčení mu jde rozhodně mnohem lépe.
"Můžu si přisednout?" sedl si k němu pro změnu Jenson, který si právě od obsluhy vyzvedl snídani. Christian a Mikko se už rovněž pokoušeli urvat si něco pro sebe.
"Dle libosti." Kývl Nick a dál pokračoval ve čtení. Tedy, rád by, kdyby Fernando nevylezl z koupelny a kdyby ti tři - tedy on, Mikko a Christian - okamžitě nezačali vést rozhovor tak hlasitý, že i siréna by jim mohla závidět.
"Proč na sebe tak řvete, stojíte od sebe sotva dva metry."Jensonovi jejich hlasitost po ránu evidentně také nedělala dobře.
"Teda, vy si podejte ruce, jste oba po ránu příjemný." Poznamenal Mikko, čímž si ovšem vysloužil bouřlivou reakci jak ze strany Jensona, tak Nicka.

"No promiň, ale já jsem vás slušně požádal." To byl Jenson.
"Ty máš tak zrovna co říkat, my ty tvoje věčný nálady taky nekomentujeme." A to byl Nick.
Mikko uraženě zmlknul.
"Sorry, že existuju."
"Ale prosimtě, klídek, sou to dva starý buz… prudiči, nevšímej si jich." Mávl nad tím Fernando rukou. Christian a Mikko se zasmáli tomu jeho uřeknutí.
"Hlavně že ty jsi mladej a snesitelnej." Opáčil Jenson.
"Dřív jsem byl hodně nafoukaný, ale teď jsem už úplně bez chyby." Odvětil s úsměvem na líci Fernando.
Po snídani byl tak akorát čas naskákat do tourbusu a vydat se na další cestu, tentokrát ne tak hroznou, jelikož byla pouze dvouhodinová. Navíc jí drtivou část prospali, propařená noc dělala své.
Mikko víceméně jen tak dřímal s mp3 na uších, tudíž ho obrovský výbuch smíchu nevytrhl ze spaní, pouze z mírného podřimování.
"Co se děje?" byl okamžitě zvědavý, co takové veselí vyvolalo.
"Ale nic, vyprávíme si trapasy." Mávl vysmátý Christian rukou. On, Mort a Nick zrovna seděli v přední části tourbusu a vypadalo to, že se skutečně královsky baví.
"Hej, tak to se přidám!" seskočil Mikko okamžitě ze své palandy a přisedl si k nim.
"Tak fajn, tak nám ale musíš nějakej svůj trapas povědět!" dal mu Mort podmínku.
"Ježiši, a kterej z toho nepřebernýho množství?" zasmál se Mikko, "O čem jste se bavili předtím?"
"Mort nám líčil, jak byl jednou za královnu noci." Smál se Christian.
"Cože??" vyprskl Mikko.
"No, taková blbá sázka, ještě za studií, s jedním nynějším kolegou jsme se vsadili o takovou blbost, no a kdo prohrál, tak měl jít na jednu pařbu za královnu noci… Samozřejmě že jsem to projel já, ten kretén mě pak ještě měl namaskovat a udělal ze mě Jennifer Lopez…"
Teď už Mikko chápal, čemu se ostatní tak řehtali.
"A nemáš fotky?" zeptal se, když konečně mohl mluvit.
"Určitě někde jo, to nešlo nezdokumentovat, když je objevím, pošlu ti je." Přikývl Mort.
"Díky. Teda, nic takovýho se mi nepovedlo, naštěstí, je bych byl určitě hrozně ošklivá ženská…"
"Jo, někdo má, někdo nemá." Zazubil se Christian, "Já už bych si to znova zopakovat nemusel, ale byl jsem spokojenej."
Nick tam jen tak seděl a do rozhovoru se nezapojoval, neměl k tomu moc co říct. Mikko vždycky přijde a hned je hvězda. Proč se chová tak vlezle? U všeho musí být, všechno musí vědět, všechno musí okomentovat… Pořád by jen něco řešil a něčemu se smál, chová se jako puberťák. Jako kdyby ta pitomá otázka byla nějaké spouštědlo, Nick měl najednou pocit, že hrozně dlouho přehlížel, kolik mu toho na Mikkovi vadí, ale někdy ta trpělivost musela dojít… Nebo proč je mu najednou tak protivné se dívat, jak ho všichni hltají a jak je středem pozornosti, zatímco on neví co říct? Kdyby se ho alespoň pokusili do rozhovoru vtáhnout, ale nejevili o něj nijaký zájem… Tak se radši zvedl a šel si pro kafe.
"Vidíš, Nicku, to je dobrý nápad, hoď mi sem taky jedno!" všiml si jeho počínání Mort.
"Chceš taky, Christiane?" zeptal se Nick rovnou i Christiana.
"Ne, díky. Určitě bych okamžitě dostal hroznou chuť si zapálit." Odmítl s úsměvem Christian.
Mikko jen zaraženě přemýšlel, proč se Nick nezeptal i jeho. Ne že by si kafe dal, stejně by ho odmítl, ale byla to slušnost… Ale co, třeba ví, že si moc často nedává, tak ho to prostě nenapadlo.

písničkový dotazník

29. října 2008 v 12:20 What about me?
Dávala jsem ho už na dextera a musím ho dát i sem, protože ho prostě zbožňuju.:))

Pravidla jsou jednoduchá, vyberete si interpreta a na otázky budete odpovídat pouze jeho písničkami.

Jako první vybírám... Savage Garden (vím, že už jsem je dělala jednou, ale schválně jestli v tom bude s odstupem času nějaký rozdíl)


1. Jsi muž nebo žena?
The Best Thing
2. Jak by ses popsal?
I´ll Bet He Was Cool
3. Co lidé cítí, když jsou okolo tebe?
All Around Me
4. Jak bys popsal svůj předchozí vztah?
Crash And Burn
5. Jak bys popsal svůj současný vztah?
I Knew I Loved You
6. Kde bys právě teď chtěl být?
To The Moon And Back
7. Jaký máš pocit z lásky?
Love Can Move You
8. Jaký je tvůj život?
Mine
9. Co by sis přál, kdybys měl pouze jedno jediný přání.
Hold Me
10. Řekni něco moudrého.
Memories Are Designed To Fade

Za druhé... t.A.T.u.


1. Jsi muž nebo žena?
Perfect Enemy
2. Jak by ses popsal?
Ja Soshla S Uma
3. Co lidé cítí, když jsou okolo tebe?
Začem? xD
4. Jak bys popsal svůj předchozí vztah?
Ne Zhaley (Don´t Regret)
5. Jak bys popsal svůj současný vztah?
You And I
6. Kde bys právě teď chtěl být?
Cosmos (Outer Space)
7. Jaký máš pocit z lásky?
Show Me Love
8. Jaký je tvůj život?
Dangerous And Moving
9. Co bys sis přál, kdybys měl jedno jediné přání?
Snegopady (čili aby padal sníh, no...:D)
10. Řekni něco moudrého.
Ja tvoja njepjervaja.

A třetí bude... Exilia


1. Jsi muž nebo žena?
Little Girl In A World
2. Jak by ses popsal?
Can´t Break Me Down
3. Co lidé cítí, když jsou okolo tebe?
Rightside Up
4. Jak bys popsal svůj předchozí vztah?
Coincidence
5. Jak bys popsal svůj současný vztah?
Without You
6. Kde bys právě teď chtěl být?
I Guess You Know
7. Jaký máš pocit z lásky?
Starseed
8. Jaký je tvůj život?
Before The Dawn
9. Co bys sis přál, kdybys měl jedno jediné přání?
Fly High Butterfly
10. Řekni něco moudrého.
Stop Playing God

Začtvrté... HIM


1. Jsi muž nebo žena?
Poison Girl
2. Jak by ses popsal?
Sweet 666
3. Co lidé cítí, když jsou okolo tebe?
Pretending
4. Jak bys popsal svůj předchozí vztah?
Heartache Every Moment
5. Jak bys popsal svůj současný vztah?
In Joy And Sorrow
6. Kde bys právě teď chtěl být?
Right Here In My Arms
7. Jaký máš pocit z lásky?
Wicked Game
8. Jaký je tvůj život?
Solitary Man
9. Co bys sis přál, kdybys měl jedno jediné přání?
Join Me
10. Řekni něco moudrého.
And Love Said No

and the last one... Placebo


1. Jsi muž nebo žena?
Something Rotten
2. Jak by ses popsal?
This Picture
3. Co lidé cítí, když jsou okolo tebe?
Post Blue
4. Jak bys popsal svůj předchozí vztah?
The Bitter End
5. Jak bys popsal svůj současný vztah?
Second Sight
6. Kde bys právě teď chtěl být?
In The Cold Light Of Morning
7. Jaký máš pocit z lásky?
Every You, Every Me
8. Jaký je tvůj život?
Scared Of Girls
9. Co bys sis přál, kdybys měl jedno jediné přání?
English Summer Rain
10. Řekni něco moudrého.
I know

chudé prázdniny:D

29. října 2008 v 10:57 My World
Vyfotila jsem jenom tři fotky... A z těch byla ještě jenom jedna použitelná. Bohužel pro Meckki, je na ní ona.:D

barevný dotazník

29. října 2008 v 10:17 What about me?
O modré..
Tvůj názor na modrou? Rozhodně kladný.:D
Máš teď něco na sobě modrého? ne, ale to je proto, že toho na sobě momentálně moc nemám.:D
Vidíš ve snech modře věci, které modré nejsou? Tak takovej magor ještě nejsem.

O zelené..
Myslíš, že zelená je jenom tráva? Proč se radši nezeptáte na fotbal?
Uvidíš zelenou kytku od hlavy k patě... *kytka má hlavu a patu?*
Co se ti jako první vybaví, když pomyslíš na zelenou? Jsem suchar, ale vybaví se mi obyčejná louka, a pokud možno ne mokrá.:D

O fialové..
Je fialová tvá oblíbená barva? To zrovna ne...:D
Máte doma fialový druh cukroví? Leda brambory... Ale kdyby to cukroví bylo fialové, tak bych se ho ani nedotkla, bála bych se, že se mě mamka snaží otrávit.
Fialové pivo? A co ty, frajere, už jsi někdy viděl červenou vránu?

O žluté..
Líbí se ti žlutá? Drtivá většina odstínů ne.
A co se ti vybaví při myšlence žlutá? Slunce... Sluníčko, prostě.:D (made in Zelenka)

O černé..
Patří černá mezi tvé oblíbené barvy? Jsem hustodrsná darkevil holka, jasně že jo.
Máš teď u pc něco černého? Jj.
Jak se říká díře ve vesmíru?.. Černá, woe.
O bílé..
Ach bílá, bílá.. (vymysli pokračování) ..... sněží
Znáš ze svý školy něco bílýho? Mrtvoly (na blbou otázku blbá odpověď - i když momentálně mi to spíš evokuje text Odni - "A bít místo odpovědí:D).

Lena Katina

25. října 2008 v 18:13 Beauty Girls
Dřív to byla taková nevýrazná zrzavá holčička, teď už je to super sexy ženská.:) Btw, hrozně se mi líbí její celé jméno: Jelena Sergejevna Katina...<3
A taky jí děsně závidím ty prsa... Musela být v minulým životě moc hodná holka.


Fly On The Wall

25. října 2008 v 16:34 Poslouchám, zaujalo mě
Vzhledem k tomu, že s nejvyšší pravděpodobností zde až do středy nic nepřibude, tak vám sem dám na oposlouchání aspoň tuhle skvělou songu z nového alba tatušek.:) Budou podle ní hned dvě povídky.:D


hmmm, wau:D

24. října 2008 v 17:39 My World
No jsem kočka, ne?:D:D


výjimečně spíše hudební recenze

22. října 2008 v 21:10 Filmové recenze
Veselé úsměvy jsou tady.:) Nové album Tatu je vlastně z části soundtrack k filmu You And I, na který se skutečně těším, jestli bude zpoloviny tak skvělý jako album, tak... Wow.:) Album je totiž skutečně špica, uvidíme, až si ho trochu oposlouchám, ale zatím mi přijde jako nejlepší z těch tří, co zatím vydaly. Ke třem písničkám mám sice malé výhrady, ale jinak se nedá říct, že by tam byla nějaká, která by se mi vyloženě nelíbila, naopak, mám hned několik nových lásek, konkrétně Chelovechki, Running Blind (ha!:D) a překvapivě i Fly On The Wall, sice k ní mám lehčí výhrady ohledně stylizace (Julčiny řevy atd.), ale co se týče nápadu, je skutečně geniální.
Prostě spokojenost největší!:) Za tohle to čekání stálo.


ehm ehm:)

22. října 2008 v 20:31 *-*-*-*-*-*Povídky*-*-*-*-*-*
Takže, předem děkuju za ty pěkné komentáře...:)
Proto jsem se rozhodla oznámit pár novinek, které jsem měla v plánu, ale včera nad nimi hodně váhala...
Mám rozepsané další dva GBT doplňky. Jeden z nich měl být původně skutečně součástí děje a nechápu, proč jsem ho tam nakonec nezařadila... Název zatím ještě nemám, ale pravděpodobně se to bude jmenovat I wanna be free. To druhé je takový momentální nápad, a nebude to na žádné veselé téma, naopak to bude pěkně vážné, a bude se to jmenovat Running Blind.
Dále uvažuju, že znovuotevřu povídku I Love You To The Blood, které chybí ten závěrečný poslední díl, ale je jakž takž dokončená. Teď ovšem uvažuju o tom, že bych ten konec trochu rozšířila, stále jsem ještě nevyužila jedno eso v rukávu, které ta povídka skrývá.:)
No a poslední věc se týká Tisícovky (Ashu, děví moje, jásej:D), zde se dostávám do takové té těžší a kritičtější pasáže, tudíž, ač jsem to slibovala, budou díly zase přibývat až za delší dobu, protože to potřebuju pořádně propracovat a promyslet, takže bych nerada zveřejnila něco, co bych o týden později potřebovala přepsat.
A to by bylo asi tak vše.:)

NickyHayden

:-/ fuCk

21. října 2008 v 21:56 *-*-*-*-*-*Povídky*-*-*-*-*-*
Asi bych si měla konečně založit toplist...
Nějak nemám poslední dobou chuť zveřejňovat povídky. Když sem dám nějaký nový GBT, dobře, pár nadšenců si to přečte. Když se někdy stane ten zázrak:D, že přidám nový díl a+r, tak vím, že tím udělám taky jednomu človíčkovi radost, ale...
Prostě mi přijde, že to stejně nikdo nečte. Visí to tu, po třech dnech přijde nějaký osamocený komentující, řekne "hezký" a konec.
Povídky jsem si vždycky psala hlavně pro sebe, ale přes dvěma rokama jsem je začala psát i pro ostatní. Ovšem já se klidně můžu vrátit k psaní do šuplíku, když mezi tím, jestli si to nechám ve složce, nebo to dám na net, není zase takový rozdíl...

NickyHayden

blondýna z Londýna

21. října 2008 v 18:14 Funny pix F1 (ale realita:))
A ještě chrápe v pracovní době (nebojte, nejsem blbá, samozřejmě vím, že jenom mrknul:P).


Shoot this muchacho!

21. října 2008 v 18:13 Funny F1
Trochu jsem zkoumala Alonsinčin blog a těhle pár věcí sem prostě musím dát.:D







a další muchacho na závěr:)

a je to tady!:)

21. října 2008 v 17:08 My World
Po neustálých slibech a následném rušení slibů jsme se (my, fanoušci) konečně dočkali... Vychází nové album t.A.T.u. s názvem Happy Smiles!


Takže jakmile se k němu dostanu, těšte se na recenzi a taky na záplavu GBT povídek. Tatu byly vždycky jedna z největších inspirací.:D A už nový singl Snjegopady (který má sice hezký text, ale melodii ani náhodou) napovídá, že ani teď tomu nebude jinak: "Jsme rozdílné hvězdy, ty modrá, já červená, tříštíme se na dálnicích pod padajícím sněhem..." To holky píšou snad přímo pro mě.:))

OG live mišmaš

19. října 2008 v 18:17 Meiko Reissmann
Best of tour 2004 - písničky: Schick mir nen engel, Der letzte stern a Gib mir deine nähe (ta u mě jednoznačně vede co se choreografie týče:)).


Driving home for Christmas - takovej menší úlet.:)


Freaky acoustic - tak tohle je prostě něco.:D Štve mě, že to není normálně live, ale co se dá dělat... Btw, Meiko je tu nějakej hyperaktivní.:D


Overground history

19. října 2008 v 18:03 Meiko Reissmann
Na tubě se objevila další verze OG historie, a opět je to skvělé video, u kterého se můžete jak smát, tak slintat.:D


Mikko, 8.část

19. října 2008 v 15:29 "před" GBT
Než Sami přišel, podívali se lahvi skoro na dno, tudíž podle toho vypadala i jejich nálada.
"Sakra, a já už si dělal naděje, že aspoň Vánoce jsou jedinej svátek, kterej není jenom záminka pro to, aby se mohlo kalit." Okomentoval to Sami.
"A my snad kalíme?" podíval se Mikko tázavě po Kimim.
"Neeee." Odpověděl okamžitě ten.
"Hm, to vidím." Pokýval Sami hlavou, ale to už ho Mikko vzal za ruku a vlekl nahoru.
"Tady to bude lepší, kdyby se náhodou naši vrátili moc brzo, tak dole by nás chytli hned. Tady jsme víc v bezpečí." Pousmál se, když za nimi zavřel dveře pokoje.
"Veselé Vánoce." Přešel Sami jeho poznámku a vtiskl Mikkovi do ruky malý balíček.
"Ježiš, děkuju." Usmál se Mikko, "Omlouvám se, já jsem tenhle rok nějaký dárky vůbec nestihl…"
"To je jasný." Přikývl Sami, "Hlavně že jsi venku."
"No…" pousmál se křečovitě Mikko. Nevykládal mu, že není tak docela jisté, jestli po Vánocích nepoputuje zase zpátky. Radši se podíval, co mu to Sami vůbec dal.
"Počkej, ale…" zarazil se, "Tohle se obvykle dává k jinejm příležitostem…" nedokázal zamaskovat svoje skutečné překvapení, když zjistil, že ten dárek je jeden stříbrný prstýnek, nad kterým se rozplýval už nějakého půlroku za výlohou jednoho menšího obchodu, ale buď neměl čas nebo peníze, aby si ho mohl koupit.
"Neboj, nehodlám si tě brát, ale pokud se nepletu, tak ještě před třema měsícema se ti líbil." Pousmál se Sami nad tím, jak je Mikko zaskočený.
"No líbí se mi pořád!" ujistil ho Mikko, "Děkuju moc."
Chvilku se líbali, pak se rozhodli zabrat na sezení Kimiho postel, protože byla pohodlnější než zem. Mikko se opřel Samimu o rameno a zoufale si přál, aby tenhle moment jen tak neskončil. Tolik mu chyběla něha jakéhokoliv charakteru… Tolik mu chyběl pocit lásky, pocit, že je mimo čas a prostor… Místo koled potichu zněly pokojem rockové balady z cédéčka.
"Jak dlouho tu můžeš být?" nadhodil Mikko konverzační otázku.
"Moc dlouho samozřejmě ne, ani naši nemaj trpělivost nekonečnou. I když je fakt, že jsou od bráchy zvyklí na ledacos, já se jenom vezu." Zasmál se krátce Sami.
"Je mi to jasný. Ale jsem rád, že jsi tady, i kdyby to mělo být jenom na pár minut." Vydechl Mikko a objal Samiho, hlavu stále na jeho rameni. Sami ho začal rukou hladit po zádech.
"Taky jsem rád, že tě můžu aspoň na chvilku vidět. Ty poslední týdny byly strašný…"
"Nemluv o tom, prosím, nechci na to myslet." Skočil mu do řeči Mikko.
"Promiň." Omluvil se Sami.
"To nic." Zašeptal Mikko. Chvíli mezi nimi vládlo naprosté ticho.
"Já jsem teď tak hrozně klidný, že bych dokázal na místě usnout." Pousmál se Mikko.
"To víš, usnul bys Kimimu na posteli, ten by byl blahem bez sebe." Zasmál se Sami.
"Ten ať mi políbí." Řekl s nezájmem Mikko, "Víš, něco bych ti hrozně rád povídal, ale… Vůbec netuším co a taky bych mnohem víc rád jen tak mlčel…"
"Vždyť mlč. To přece není nic, co bych ti zakazoval." Pohladil ho Sami palcem po tváři. Mikko neodolal a znovu ho začal líbat. Ty pocity byly příliš krásné než aby je dokázal vyjádřit nějak jinak.
Líbali se dlouho, dlouho… Ale zůstalo jen u toho a letmých pohlazení.
"Tak můžu říct, že díky tobě jsou tohle ty nejlepší Vánoce." Usmál se Mikko Samimu do rtů.
"Díky za poklonu. Bohužel budu muset jít…"
"Neee…" zakvílel Mikko.
"I tak budou naši určitě vyvádět kde jsem. Neboj, když budeš chtít, můžeme se vidět i zítra, pozítří… Na Silvestra bohužel ne, naši nám naplánovali cestu k příbuzným, paráda…"
"A nemůžeš se z toho vyvlíknout?" zadoufal Mikko.
"Kdyby to šlo, už bych to dávno udělal. Ale znáš naší mámu, ta by to nepřežila. Někdy z ní vážně nemůžu, vyletěla by vzteky z kůže, kdybysme se před příbuznejma nepředvedli jako spořádaná rodinka, ale že jeden syn je muzikant na volný noze a druhej gay, to jí netankuje."
"Počkej, ona to o tobě ví?" nevěřil Mikko vlastním uším.
"No, už asi půl roku." Trhl Sami se samozřejmostí rameny. Mikko vyvalil oči tak, až se mu musel smát.
"Dej si bacha, ať ty tenisáky pak nehoníš po podlaze, až ti vypadnou. Býval bych jí to řekl mnohem dřív, kdybych neměl strach."
"A… Jak to vzala?"
"Oba rodiče to vzali v pohodě. Vždyť to říkám pořád, že i kdybych jednoho dne přišel domů potetovanej a s vyholenou lebkou, tak to nikoho nijak nevzruší. Hele, a já už fakt musím letět…"
Na Mikka to bylo možná až moc, zrovna probírali pro něj takové zásadní téma a Sami se prostě zvedne, že musí jít, a ještě ke všemu považuje debatu za uzavřenou!! Nemluvě o tom, jak hrozně mu v tu chvíli záviděl.
Šel ho vyprovodit k domovním dveřím.
"Tak se měj krásně, a zítra mi určitě napiš, když budeš mít čas." Dal mu Sami pusu na rozloučenou.
"Určitě, ahoj." Usmál se na něj Mikko. Když v chodbě osaměl, opřel se zády o dveře a sedl si na studenou zem. Bylo mu to jedno. Seděl tam a nezadržitelně se rozbrečel.
"Co to tady vyvádíš?" vyrušil ho o několik minut později Kimi, který právě vylezl s koupelny v novém pyžamu, asi aby rodiče nereptali, že si ho ani nevyzkoušel. Přece jim nebude vykládat, že mu ke štěstí bohatě stačí nějaké triko a kalhoty, co on proboha s pyžamem…
"Nic." Odvětil přerývaně Mikko.
"No tak, něco asi ano." Přidřepl si k němu Kimi a položil mu ruku konejšivě na rameno.
"Já už nemůžu, prostě nemůžu…!" vzlykal Mikko.
"Ale tak…" objal ho Kimi, "Co můžu udělat, aby ti bylo líp?"
"Nic. Nikdo nemůže udělat nic, co by mi pomohlo, mě už nepomůže nic." Rozbrečel se Mikko ještě víc.
"Sakra, Mikko, já si o tebe vážně dělám starosti, když tě takhle vidím…" řekl starostlivě Kimi.
"Promiň, to jsem nechtěl." Utřel si Mikko uslzené tváře.
Kimi nic neřekl, jen dál nechal svojí ruku položenou na Mikkově rameni.
"Pojď, zvedni se aspoň z tý země. Smutnit se dá stejně dobře na posteli nebo kdekoliv jinde."
Mikko se poslušně zvedl. Kimimu muselo být jasné, že na nějaký chlad a podobné věci zvysoka kašle, ale nemusel mu to nutně říkat, obejde se bez toho.
"Kimi…?" řekl trochu nesměle.
"No?"
"Ale… Vlastně nic. Zeptám se tě jindy, teď není vhodná chvíle."
"Klidně se mě zeptej na cokoliv." Povzbudil ho Kimi.
"Pro mě není vhodná chvíle se ptát." Odvětil Mikko a lehce kolíbavým krokem se odebral zpátky do pokoje. Jak je to dlouho, co tu byl naposledy, když tu ještě byl Sami? Pět minut nebo spíš pět let? Tak dávno to bylo…
Od té doby jeho dny zahalovala zlá studená mlha. Vždy přišla, pak se zase rozplynula, a za chvíli byla zpátky… A Mikko nevěděl, jak jejím návratům zabránit, nic nepomáhalo.
Silvestr se pak ukázal jako vyloženě kritický. Práskání petard, řev na ulicích, jakási směs ožraleckého zpěvu a smíchu, kvílení aut, v televizi pokleslé zábavné programy… Odevšad se na něj valilo "Bav se, bav se!" a on z toho měl takovou depresi, jakou ještě nikdy v životě neměl. Když se byl večer koupat, tak prakticky celou dobu strávil přemýšlením nad tím, jestli to v teplé vodě vážně nebolí… Dokonce už se jednu chvíli natahoval, jestli by se náhodou na poličce nenašel aspoň jeden ostrý předmět, ale nakonec toho nechal.
V tričku a domácích kalhotách si zalezl do postele a celé dvě hodiny tam brečel… Než ho vyrušil až příliš vytrvalý a příliš hlasitý hluk zezdola.Chvíli se snažil ten rámus nevnímat, ale to se skutečně nedalo neslyšet. Vstal a šel se podívat, co se to děje.
Jakmile sešel po schodech a z chodby nakoukl do obýváku, bylo mu to jasné. Sousedi, ve značně podnapilém stavu, přišli popřát šťastný nový rok. Byla akorát jedna ráno. Rodičům tahle návštěva zjevně nevadila, naopak, veselili se tam s nimi více než dobře. Jeanny se evidentně rozhodla dělat, že nic nevnímá a nic neslyší, Kimi byl pryč na nějaké oslavě s kamarády…
Mikkovi se najednou tak příšerně zatočila hlava, až se musel v panice chytit rámu dveří. Díky tomu pohybu ho hlučná společnost konečně zaregistrovala.
"Ááá, nazdar mladej, kde se tu bereš, co?"
"Jak to, že nejsi někde venku?"
"Člověče, neříkej, že už jsi spal!"
A už se ho pokusili vtáhnout dovnitř. S Mikkem se země značně zhoupla podruhé.
"Hele, a kterej ty vlastně seš?" poznamenal nějaký ohromný vtipálek.
Mikko sice ve své fyzické podstatě zůstal stát, ale jinak dopadl na zem, tělo se mu obrátilo naruby a celé jeho nitro explodovalo. To okolo něj nebyli lidé, ale zrůdy z těch nejtíživějších nočních můr, ze kterých se člověk probouzí s křikem a vlastní kůží za nehty.
Neuvědomoval si nic z toho, co dělá, ale vypadalo to nějak následovně.
I když měl nohy jako z rosolu, z posledních sil se odlepil od místa a doklopýtal do chodby. Tam si všiml dveří. Samozřejmě, že tam byly vždycky, celý jeho život, ale nikdy ho nezaujaly tolik jako teď.
Vyběhl ven na ulici, kus cesty běžel a mráz ho štípal do tváří. Po několika metrech se zastavil na prostředku silnice a začal křičet. Bylo mu to úplně jedno. Křičel, jako kdyby měl v příštím okamžiku umřít, jako kdyby před ním stála sama smrt. Snad jí tím křikem chtěl doopravdy přivolat, aby si ho už konečně vzala a odvedla ho kamkoliv, třeba k samotnému ďáblu…
Najednou ho zezadu popadly něčí ruce a odtáhly ho pryč z vozovky, ještě než ho stačilo srazit přijíždějící auto. Řidič na ně jenom zahulákal několik sprostých slov a jel dál.
"Mikko, vnímáš mě? No tak, Mikko!" snažil se Kimi zoufale probrat svého bratra z transu, ale nevěděl jak, Mikko nereagoval. Po tvářích mu tekly dvě slané řeky a skučel jako bezmocné raněné zvíře, na které se řítí smečka predátorů.
"No tak, přestaň…" přitiskl ho Kimi ještě víc k sobě. Schválně se vracel domů dřív, stejně měl z celého večera velké kulové, protože se celou dobu jenom klepal strachy o Mikka. A teď ho na poslední chvíli strhl ze silnice, vlastně mu zachránil život.
Mikko se ho pevně chytil za ruku. Dusil se a vlastní hlava ho odmítala poslouchat, chtěla po něm jediné, aby jí nechal umřít, a udělal to jakkoliv. Třásl se, a nebylo to jenom zimou.
"Pojď, Mikko, musíme domů… Prosím…" zaprosil Kimi tak zoufale, že by se nad ním kámen ustrnul.
"Kluci?! Co se proboha stalo??" uslyšel najednou rychlé kroky a volání své matky. Jako kdyby mu spadl kus kamene ze srdce, když na to teď nebyl sám.
"Mami, prosím tě, pomož mi s ním, musíme ho dostat domů." Zvedl Kimi Mikka ze země.
"Ne…" bylo první slovo za celou tu dobu, které ze sebe Mikko dostal, a pokusil se Kimimu vzepřít.
"Neboj, uklidni se, nic se nestane." Konejšil ho Kimi a dokonce Mikka pohladil po tváři. Každému, kdo ho znal, by asi vypadla čelist z pantů, kdyby to viděl.
Nakonec se jim ho podařilo společnými silami domů dostat. Mikko byl jako loutka, jako hadrová panenka, kdyby ho cestou někde pohodili, ani by to nezaregistroval. Nervy napjaté k prasknutí po tom maratonu povolily a udělaly z něj prázdné tělo bez vlastních myšlenek a vůle.
"Nemám zavolat na pohotovost?" ptal se Kimi, když už byli doma a ukládali Mikka do postele.
"Počkej s tím ještě. Uvidíme ráno." Odpověděla matka a starostlivě Mikka přikryla, "Nevadí ti, že budeš muset spát v jeho posteli?"
Kimi pocítil neodolatelnou chuť začít se smát. Cože, tak Mikko chtěl právě spáchat sebevraždu a jemu má vadit, že bude spát v jeho posteli?
"Ne, to rozhodně ne." Řekl.
"Jsi moc hodný." Objala ho matka a Kimimu bylo jasné, že teď zrovna nemyslí tu záležitost s postelí.
"Jdi si lehnout, mami. Pokus se prospat, já to zkusím taky."

fotky:)

19. října 2008 v 12:11 Meiko Reissmann
A protože mám dneska takovou dobrou náladu, tak sem dám něco pěkného, něco pro potěchu oka.:))


posmotri, ty stal nikjem!

18. října 2008 v 20:49 My World
Tohle byl tak super pátek a sobota, že nemám slov, na jakým vrcholu blaha se právě nacházím.:)
Už jsem si začala i myslet, že naše třída je celkem v pohodě a najdu tam dost lidí, se kterýma si mám co říct. Ale když to porovnám se svými kamarády mimo školu... Neporovnatelné.:)
I když, Ája s námi rok a půl chodila... Pak to chudák radši vzdala.:D Víceméně po roce (ani mi nepřijde, že to je tak šíleně dlouho!!) jsem u ní strávila část víkendu. Začaly jsme ještě spolu se dvěma holčinami v jedné naší oblíbené hospůdce, kde jsme si samy pro sebe uzurpovaly jednu místnost, pustily na plné pecky jukebox (namátkou Offspring, Horkýže Slíže, Placebo, Red Hot Chili Peppers, Ozzy Osbourne, No Doubt) a zahrály si dvakrát kulečník... A do toho pařily a pařily, byly jsme tam přece samy, tak co by ne.:D Všechny jsme se smály, všechny nás to ohromně bavilo... Bohužel jsme to musely zabalit ještě za světla, jinak by nám ujel autobus... Já jsem spala u Áji doma, tak jsme ještě vyváděly různé věci, do půlnoci si povídaly... A taky se mi povedlo zachránit její myšku, když jsme přijely, vypadala, že je chudák v posledním tažení, ale podařilo se nám jí společnými silami zase probrat k životu. Mám z toho neskutečnou radost.:)
Dneska jsme pak koukly na Simpsony ve filmu, udělaly ze sebe ty správné "mačky" (moje oblíbená činnost:D)... No a teď jsem akorát přišla z další hospody, tentokrát té naší místní, kam chodíme hrát fotbálek. Zůstali jsme tam u něj i s klukama hodinu a skvěle jsme si zahráli.
A já mám z toho sluníčkovou náladu na hodně dlouho dopředu.:)

NickyHayden

Tuhle panenku chci!! I když asi těžko poznáte, koho má představovat...:))