Listopad 2008

Samaire Armstrong

29. listopadu 2008 v 21:35 Beauty Girls
Na tuhle 28letou slečnu jsem narazila díky seriálu Dirty Sexy Money, kdy hraje Juliette Darlingovou, sestru-dvojče Jeremyho, kterého nehraje nikdo jiný než Seth Gabel. A můžu říct, že ti dva jsou naprosto skvělá dvojka a Samaire coby Juliette je tak skvěle hysterická...:)
Jinak je to typická seriálová herečka, jenom skutečně namátkou ze seriálů, v nichž hostovala: Soudkyně Amy, Akta X, Vražedná Čísla, O.C. a, samozřejmě, Dirty Sexy Money.:)
A taková zajímavůstka na závěr je, že se narodila v Tokyu.:)


skvělý dotazník

28. listopadu 2008 v 21:45 What about me?
Tak mě bavil, že jsem si ho musela udělat hned dvakrát.:) Verze č.1 je na mém druhém blogu.

1) Pokud se tě někdo zeptá: "Je tohle dobré?", co odpovíš? Nad Horú Svítá (Petr Bende) - no to je teda začátek jak stehno:D
2) Jak bys popsala sebe samotnýho? Chic´n´Stu (S.O.A.D. ) - já nic, já muzikant!
3) Co se ti líbí na mužích/ženách? One Last Breath (Creed) - teď se cítím jak nějakej masovej vrah:D
4) Jak se dnes cítíš? Len Pomaly (Peter Nagy)
5) Jaký je smysl tvého života? Burger Queen (Placebo) - Never!!!!!
6) Jaké máš motto? Morituri Te Salutant (Karel Kryl) - taky heslo jako stehno, při vší mojí úctě ke Kájovi:D
7) Co si o tobě myslí tvoji přátelé? All The Things She Said (t.A.T.u.) - tak jak si mám tohle vyložit?
8) Co si o tobě myslí tvoji rodiče? Voodoo Doll (Slot) - ještě lepší!
9) O čem hodně často přemýšlíš? Get On Top (Red Hot) - a to je dokonce i pravda
10) Co je to 2 + 2? Unwell (Matchbox 20) - podle toho druhýho mi měla hrát na pohřbu
11) Co si myslíš o svém ex? Néééé, tohle sem dobrovolně nenapíšu… no dobře… In Da Club (US5)
12) Co si myslíš o osobě, kterou máš ráda? Everyday (Bon Jovi) - yes, I can never get enough:)
13) Jaký je tvůj životní příběh? Ich Frag Mich Wie (Overground) - umět německy, možná vám to nějak okomentuju:D
14) Čím chceš být až vyrosteš? Brick Shithouse (Placebo) - *umřela smíchy*
15) Co si myslíš, když vidíš osobu, kterou máš ráda? I Guess You Know (Exilia) - tak to sedí
16) Co ti budou hrát na pohřbu? Aus Und Vorbei (OG) - Why so serious?
17) Jaké máš koníčky? What I´ve Done (Linkin Park) - výmluvné:D
18) Z čeho máš největší strach? Mad Season (M20)
19) Jaké je tvé největší tajemství? Sing (Travis) - ano, můj zpěv je skutečně děsivý:D
20) Co si myslíš o svých přátelích? Hand Grenade (Thousand Foot Krutch) - no když to tvrdí media player…:D

se Santanderem možná přijde skutečný joke

28. listopadu 2008 v 16:51 Funny F1
Jak jistě někteří z vás zaregistrovali, jeden ze sponzorů McLarenu se od roku 2010 upsal Ferrari. A k tomu prohlásil, že by sebou do týmu rád přivedl Fernanda Alonsa. Víceméně to je samozřejmě jenom nabídka, není to rozkaz nebo podmínka...
Od sezóny 2006 se netěším na nic jinýho, tak že by?:D

Dead is not the end

28. listopadu 2008 v 14:26 My World
Už zhruba tři dny se tak nějak táhne diskuze o smrti... A připadám si v ní jako černá vrána, ale:
Už jsem ztratila někoho, koho jsem měla ráda, takže mám zhruba představu, jaké to je, když vám odejde někdo blízký. Nedokážu si představit, co budu dělat, až mi jednou zavolají, že mi umřeli rodiče, babičky atd. Hodně lidí si proto přeje umřít dřív než jejich blízcí. Jenže:
Přiznávám to nerada, ale už jsem jednou přemýšlela, že se zabiju. Bylo v tom momentální obrovské zoufalství a byla to jenom taková myšlenka. To, co mě zachránilo, byla druhá myšlenka - když jsem pomyslela, jakou neskutečnou bolest bych způsobila své rodině, protože já mám skvělou rodinu a mám je všechny ráda - dokonce i ty, kteří mi občas lezou dost vydatně na nervy... Moje mamka má problémy s depresema i tak, když jsem si představila, jak hrozně by jí moje smrt ublížila, rychle jsem si dala pár facek za to, jak hloupý nápad jsem měla. Když jsem to svěřila svým kamarádům, přišlo mi tolik nádherných reakcí, že jsem se jenom utvrdila v tom, jakou hloupost bych udělala...
Závěr je z toho takový, že já chci žít dlouho. Teď jsem mladá a o dětech a rodině nechci ani slyšet, ale dovedu si dobře představit, že za pár let se to změní... Já se těším na to, co mi život přinese pozitivního, protože děsit se negativního je zbytečné, to negativní vždycky přijde a nikdo se nenarodil na tak šťastné planetě, aby ho v životě aspoň jedna hodně zlá věc nepotkala. Jsem zkrátka zastánce teorie jaký si to uděláš, takový to máš. Mám chuť žít a až přijde zase další krize, věřím tomu, že stále okolo sebe budu mít dostatek lidí (a dostatek můžou být klidně opět ti dva, kteří to byli tenkrát), kteří mě v tom nenechají.
Zkrátka nehodlám umřít dřív než v sedmdesáti. Chci být stejně houževnatá jako moje pražská babi, která už je sice pochopitelně taky hodně nemocná, ale věk má rozhodně úctyhodný.:)

NickyHayden

je po všem, sbohem léto...

27. listopadu 2008 v 18:07 My World
Tímhle překladem jedné svojí oblíbené písničky se snažím neuměle pojmenovat článek o tom, jak mě zaskočila zpráva, že umírá další herec, který nebyl můj oblíbenec, ale díky jedné jisté roli a díky tomu, že ho má ráda moje mamka, jsem ho vedla v kladné patrnosti...
Všichni jistě víte, že mluvím o Patrickovi Swayzem, od rána to visí na internetu. Bod Zlomu jsem už dlouho neviděla, teď mám jedinečnou příležitost. Jen doufám, že to nebude jako se Zkrocenou Horou, tu jsem už od Heathovi smrti neviděla... Ani pořádně nevím proč, nejdřív jsem nechtěla a teď prostě nějak nepotřebuju.
Mimochodem, po Paulu Newmanovi je Patrick další herec, který v krátké době zemře na rakovinu.

NickyHayden

konec zvonec - zatím

26. listopadu 2008 v 22:31 *-*-*-*-*-*Povídky*-*-*-*-*-*
Schylovalo se k tomu už dýl, včera přišla ona poslední kapka...
Zkrátka jsem se rozhodla, že povídky přestanou přibývat. Dopíšu tu poslední sérii GBT, protože ta se chýlí ke konci a byla by škoda to utínat, možná se překonám a budu zveřejňovat i KoL, protože to je jediná povídka, kterou tak nějak pravidelně píšu... Ale jinak myslím, že těm ostatním to vůbec nic neudělá, protože stejně dlouho stojí. Kdyby se tu ovšem čirou náhodou našel nadšenec, co to čte a chce to dočíst, tak ať se ozve a možná se s tím pokusím něco udělat, ale nevím, no...
Nemám tvůrčí krizi, píše se mi dobře, ale prostě jen nějak nespatřuju pointu v tom, že to budu dávat na net. V konečným důsledku mám stejně pocit, že si to píšu sama pro sebe, protože už ani pravidelní čtenáři nové díly nečtou, popřípadě na ně nedají zpětnou vazbu, a nezlobte se, ale na to já se můžu vybodnout.
Takže vytáhněte šátečky a na nějakou dobu udělejte povídkám pápá.

NickyHayden

Kingdom Of Libria, 33.díl

25. listopadu 2008 v 21:37 Kingdom Of Libria
Corey byl sice lehce duchem nepřítomný, přesto jako jediný přijal Darrenovu nabídku na souboj.
"Ty vole, stejně je to takový divný…" ošil se trochu, když mu Darren vtiskl do ruky jednu z atrap meče a chrániče. Bylo těžké něco takového sehnat v ucházející kvalitě, naštěstí měl své zdroje.
"Já ti dám "ty vole", radši se soustřeď." Zasmál se krátce Darren, "Podle mě je tohle docela prospěšné, musíme cvičit nejen svoje mozky, ale i tu fyzickou stránku. A vzhledem k tomu, že hodně způsobů boje bysme už všichni dávno měli umět, tak ani ten mozek nebude tak docela zahálet. A mimo jiné mě do toho už drahnou dobu tlačí Khoby."
"Aha, tak to bude ono. To nejdůležitější na závěr." Rozesmál se Malcolm, který si sice do souboje sám jít netroufl, ale byl zvědavý, kdo nakonec vyhraje. Darren byl sice na pohled lepší, to ano, ale kdo ví, co ze sebe Corey nakonec vydá. Třeba se překoná.
"Ticho tam." Okřikl ho Darren a otočil se na Coreyho, "Připraven?"
Corey se zhluboka nadechl a vydechl: "Snad ano."
"Dobře." Přikývl Darren, "A neboj se toho, jediný, co si z toho můžem odnést je pár modřin, takže žádný strachy a do mě."
"Nevsadíš si?" zašeptal John Malcolmovi.
"To ne, ještě bys prohrál." Odvětil Malcolm.
"Srabe." Otituloval ho John.
Mezitím, co se ti dva dohadovali a Darren vyčkával, se Corey pokusil znovu uklidnit. Věděl, že jestli nebude zosobněná jistota, může to rovnou položit. Naštěstí se ukázalo, že uklidnit se bylo snadnější než čekal. Cítil, že má naprostou vládu nad svým tělem. Tenhle pocit míval obvykle jenom při proměně, ale teď tu byl i bez ní. Bral to jako dobré znamení. Souboj mohl začít.
John s Malcolmem jenom tiše zírali, s myšlenkou, že něco takového můžou oni dva jen těžko zvládnout. Darren sice meč poprvé v ruce nedržel, víceméně Corey ano, a přesto byly všechny jeho pohyby precizní, jako by předem přesně vypočítané, uměli se jak bránit, tak nebezpečně napadnout toho druhého… Zkrátka bylo naprosto jasné, že v tomto životě nemají s mečem mnoho zkušeností, ale v tom minulém byli skvělými bojovníky.
Nakonec stejně vyhrál Darren, udělal úhyb na opačnou stranu, než Corey očekával, a už ho měl v zádech.
"To nebylo špatný." Pousmál se Darren, "Jen příště trochu víc pozornosti."
"Provedu." Vydechl Corey, částečně vyčerpáním, částečně úlevou.
"Hezky!!" rozhodli se jim Malcolm a John zatleskat, John potlesk ještě doprovodil zapískáním na prsty.
"Díky za aplaus." Otočil se k nim Darren, "Pořád si ještě netroufáte? Johne, hm?"
"Co?" zašklebil se John, "S tebou ani náhodou."
"Proč? Snad se nebojíš, že to projedeš." Rýpl do něj Darren. Rozhodl se vyzkoušet jeho ješitnost, třeba ho takhle přemluví snadněji. Potřeboval ho vyzkoušet v souboji, zrovna jeho tak nějak nejvíc.
"Koukám, že ti po tý výhře hodně narostl hřebínek." Vrátil mu ironický úsměv John, "Ne. Až na to budu mít náladu, určitě ti dám vědět."
"Hele, přestaňte se hádat a uhněte." Vpadl mezi ně Corey, který hledal svojí flašku s pitím, "Mám žízeň jak velbloud."
"A co ty slibovaný modřiny?" dobíral si ho Malcolm.
Corey se zarazil a až teprve nyní si uvědomil, že ho svinsky bolí levé rameno.
"Au..!" zasyčel a začal ho druhou rukou prohmatávat.
"Dobrý?" ujišťoval se Darren, že Coreyho nezmrzačil.
"Jo, dobrý, asi to bude vážně jenom trochu větší modřina." Mávl nad tím Corey rukou, když zjistil, že na ohmat to nijak tragické není.
"A pak se něčemu div." Přisadil si John na Darrenovu adresu.
"Hele, bejt tebou tak mlčím a šoupu nohama, vzpomeň co jsi s ramenem udělal ty mě." Utřel ho okamžitě Darren.
"Fajn, jestli je ti příjemnější mít díru v zádech, tak jsem pro příště poučený." Nenechal se John vyvést z míry.
"To ne, to samozřejmě díky, že jsi mě z toho dostal, ale nauč se mířit přesněji. Ostatně, není to jedovatá poznámka, ale normální nabídka."
Malcolm se rozesmál na celé kolo, bůh ví, co mu na té poznámce přišlo tak hrozně vtipné.
Bývali by si takhle povídali ještě dál a asi by si i užili, že je mezi nimi jednou konečně jakž takž pohoda, když najednou zaslechli zvláštní zvuk. Jako kdyby v obýváku někdo mluvil. Darren se okamžitě zvedl a běžel se podívat, co se děje, ostatní mu byli v patách.
K jejich částečné úlevě to byl pouze Khoby, Darren zapomněl vypnout počítač.
"To je dost, že jste tu." Vydechl šťastně Khoby, "Mám pro vás informaci, dost to spěchá."
"Co se děje?" sedl si Darren na židli před monitor, ostatní si posedali kolem něj.
"Zaznamenali jsme něco, co nás znepokojilo… Jistou dobu se vám dařilo odlákat nepřítelovu pozornost od snahy otevřít Bránu, bohužel vypadá to, že se to rapidně změnilo. Nikdo z nás, myslím tím v našem táboře, nemá dostatek sil na to, aby Bránu vytvořil, ale nepřítel může potřebnou sílu poskládat ze sil neutrálních lidí, a evidentně se o to začali opět snažit… Naši informátoři s tím ovšem sami těžko něco zmůžou…"
"Počkat, jak to, že oni můžou, ale my ne?" zarazil Khobyho Darren.
"Je to proti zásadám světlých, využívat ve prospěch vlastní věci druhé osoby, maximálně s jejich souhlasem."
"No tak si to sakra odsouhlaste!"
"My? Nechci být drzý, ale k tomu jste se zavázali vy!" zdůraznil Khoby zejména poslední slovo, "Navíc, téměř všechny, kteří měli sílu větší než malou, temní pozabíjeli. Nikdy se nám nepodaří přesvědčit dostatek lidí, jedině za předpokladu, že by to znamenalo, že vy jste připravení sem přijít, dokončit váš výcvik tady a vybojovat nám konečně svobodu, naše možnosti jsou minimální."
"Takže co po nás teda chcete?" šel Corey k věci, aby předešel zbytečnému handrkování, které by akorát odvádělo pozornost od problému.
"Zastavte to. Nebo to alespoň přibrzděte. Vždyť už přece něco umíte, tak si vytipujte místa, kde je silná koncentrace negativní energie, a dostaňte to odtud pryč, ať už to bude cokoliv. Protože jestli to neuděláte a oni Bránu skutečně otevřou, pak nebudete muset bojovat jenom o království, ale i o Zemi, protože oni se nezastaví před ničím. Už je vám to jasné?"
Kluci zůstali sedět jako zařezaní. Tohle si skutečně dosud neuvědomili…
"Dobře, uděláme, co bude v našich silách…" přikývl Darren, "Jenom… Jak se sem dostávají Kash a Zoicite? A jak youmové a ty další potvory?"
"Kdybychom to věděli, už jsme se dávno pokusili o to samé." Pokrčil Khoby rameny, "Youmové jsou všude, kde jsou jejich páni, místo jako takové na to nemá žádný vliv…"
"Aha. Takže další námět k přemýšlení." Pokýval Darren hlavou.
"Kash tu bydlí." Vzpomněl si najednou Malcolm.
"Cože?" zaujala tahle informace nejen Coreyho. Malcolm zapochyboval, jestli je dobře, že jim to řekl.
"Teda, ne tady jako ve městě, ale od čeho máme dopravu…"
"To je skutečně zajímavá informace," začal zamyšleně Khoby, "ale musí přece nějak dostávat příkazy. A hlavně se sem musel nějak dostat."
"Třeba tou Bránou prošel s náma." Napadlo Coreyho, "Byl už v tu dobu přece taky mrtvý…"
"Kdepak, v tu dobu už byl zase živý." Vyhrkl John.
"A odkud ty to víš?" chytil se toho okamžitě Darren.
Malcolm a Corey se téhle myšlenky okamžitě chytli a John jenom zíral.
"Já nevím…" řekl nervózně, "Nebo takhle, vím, tímhle jsem si jistý…"
"Vzpomínáš si na něco?" přerušil jeho koktání Darren.
"Ne, prostě mi to jen vytanulo na mysli." Pokrčil John rameny.
"Já o ničem takovém nevím." Zamračil se Malcolm.
"Já vážně nevím, jen vám prostě říkám, že tímhle jsem si ze zvláštního neznámého důvodu jistý a klidně na to vsadím cokoliv. Tečka." Rozhodil John rukama.
"Určitě tohle všechno ještě proberte, hlavně nezapomeňte na to, na čem jsme se domluvili. A kdyby nastaly nějaké zásadní změny, dejte mi vědět." Vložil se do jejich zapáleného rozhovoru Khoby.
"Dobře." Přikývl Darren a konečně mohl ten počítač vypnout.
"Johne, jestli něco víš, musíš si vzpomenout, je to důležité." Vrátil se Corey k původnímu tématu.
"Jenže to bohužel nejde na rozkaz." Pokrčil John bezmocně rameny.
"Upřímně…" přerušil je zamyšleně Darren, "Udělali jsme z komára velblouda. Na tom, jestli byl v tu dobu Kash živý nebo ne zase tolik nesejde…"
"Jak to, že ne, kdyby byl mrtvý, tak to klidně mohlo být tak, jak jsem to říkal já. Nebo ne? Radši se ujišťuju, na tohle jsi tu odborník ty."
"Podle mě to možné není. Pokud…" zamyslel se Darren, "Pokud si ho tu někdo z vás nerozhodl vzít s sebou."
"Já si nic takového nevybavuju." Zakroutil Malcolm odmítavě hlavou, "Ale určitě si zdaleka nevybavuju všechno, takže teoreticky to možné je, ale… Taky jsem si tím nějak vnitřně jistý, že takhle to nebylo…" najednou ale vytřeštil oči a překvapením zvýšil hlas, "Vlastně máš pravdu!" ukázal na Johna, "Máš pravdu, dokonce jsi mi to ještě říkal…"
"Jo!" zaradoval se John teatrálně.
"Hm, takže nevíme zase nic." Ušklíbl se Corey nenadšeně.
"A odkud ty to vůbec víš?" vrátil se Darren k Johnovi. Odpovědí mu bylo další pokrčení ramen.
"Kdybych to věděl, neboj, určitě se podělím." Zamhouřil John lehce otráveně oči, protože ho Darrenovo vyptávání rozčilovalo, "Myslíš, že mě to neštve, že vy už si vybavujete tolik a já pořád nic?"
Trochu se obával, aby mu zase Darren nezačal dělat nějaké kázání, ale neříkal nic.
"Jen se neboj, taky se na tebe dostane." Odtušil pragmaticky Malcolm.
"Možná bysme se měli vrátit k tomu, co nám říkal Khoby." Řekl Corey, "Co chcete dělat, má někdo nápad?"
"V tuhle dobu už se mi s tím upřímně moc dělat nechce…" kouknul Darren na hodinky.
"Teda, tak tomu říkám morálka." Pousmál se ironicky Corey.
"Zato ty jí máš poslední dobou až nějak moc velkou." Rýpl do něj Malcolm.
"Jo, protože kdybych jí neměl, tak už je dávno po tobě." Odvětil Corey.
"Nestraš, to už je starý."
"Fajn, takže moje otázka opět zůstane nezodpovězená a budem se tu jen tak dohadovat? Pak se divte, že jsme za takovou dobu snahy nic nedokázali!"
"Hm." Ušklíbl se nenadšeně Darren, "Nemůžeme dělat o moc víc než co nám radil Khoby. Akorát jak chceš ty místa hledat? Tohle město má přes dvěstě tisíc obyvatel. Museli bysme to oběhat rozděleně, a to bych radši neriskoval."
John se tak zvláštně pousmál.
"Mám nápad."
"Teda, ty jsi dneska hlava otevřená." Poznamenal Darren.
"Na co jsi přišel?" skočil mu Corey rychle do řeči.
"Noviny. Nebo televize, internet, jak chcete. Vždyť jestli se začne dít něco neobvyklého a bude se to opakovat, musej si toho všimnout v médiích."
"To ale vůbec není blbej nápad." Uznal Malcolm.
"To jsem rád, že aspoň někomu se zamlouvá." Podíval se John významně na Darrena.
"Promiň, myslel jsem to ze srandy." Trhl Darren rameny.
"Bavím se zhruba stejně jako ty." Odvětil John, "Takže, já bych navrhoval, každý si doma hezky sedne k internetu a bude studovat a hledat. Kdo doma vyštrachá noviny, tím líp."
"No, vidíš, takhle tě rád slyším." Poklepal mu Corey pochvalně na záda, "Kdybys měl takovýhle záblesky geniality častěji, bral bych to všema deseti."

střípky posledních dní

24. listopadu 2008 v 23:30 My World
cha, Prášek a Mahu... Sice to vypadá jako děsná kalba, ale věřte mi, že to bylo ve čtyři odpoledne a měli jsme každá po jednom panáku, nic víc.:D

video by me:)

24. listopadu 2008 v 21:01 Meiko Reissmann
Omlouvám se, že jsem tak blbá a dala jsem tam dvě fotky dvakrát, ale budeme dělat, že se nic nestalo.:D


vzpomínky zůstávají...:)

21. listopadu 2008 v 21:06 My World


Než se dostanu k jádru pudla, i na tuhle písničku mám vzpomínky - díky Helí, která si jí poslechla nedopatřením, když měla zrovna takové bolestnější období. Od tý doby jí mám s ní prostě neodmyslitelně spojenou.:)

Jak jste si jistě stihli všimnout, mám zvláštní slabost pro nu-metalové skupiny, ve kterých řádí za mikrofonem ženská, a že taková moje bohyně v tomhle směru je Masha. Dneska jsem na internetu našla malinkato obrázků z Přeštěnic, toho naprosto dokonalého koncertu, který se kvůli nepřízni počasí málem ani neodehrál, nakonec se přesunul na malou scénu, jenže pak ještě přišly technické problémy, které posunuly začátek koncertu až na ďábelskou druhou hodinu noční/ranní. Jak někdo trefně podotknul, Mashe bylo pódium malé, i ochranka zírala jako datlové. A my stály s Meckki přímo uprostřed a pařily a pařily a zpívaly, až si toho všimla i Masha a věnovala nám pár úsměvů (na Meckki poté, co začala ječet při začátku Starseed, škoda drahá, že jsi ten úsměv pro samou radost neviděla, bylo to totálně sladké:D) a část písničky Stop Playing God (mě a myslela jsem, že když by mi stačilo jenom se natáhnout a mohla bych si s ní podat ruku, že to nepřežiju:D). Nezapomenu na autogramiádu poté, kdy mě Masha pozdravila stylem "nazdar, to seš ty".:D Na jejího roztomilého pejska s copánkama, na smějícího se Elia, kterej co chvíli vtipkoval s bandou kluků, co stála vedle mě, na slečnu Martinu, která o Exilii slyšela prvně v životě a byla tak nadšená, že si hned koupila jejich CD a spolu s námi si šla pro podpisy na plakát, načež jí buď bubeník nebo basák, už si nejsem jistá, oznámil, že jeho žena se jmenuje taky Martina. Nezapomenu na slečnu megadrsnou gothičku, která byla evidentně přítelkyně nebo manželka jednoho z členů skupiny... A taky nezapomenu na ten protivnej pocit, když vám tři dny píská nepřetržitě v uchu.:D







diplomky jsou tady!

20. listopadu 2008 v 20:18 My World
Milé zlaté boubelaté... Jediná Gobrda si může dát pohov a ten zbytek hezky do řady, dostane co proto.:D
To byl skutečně křest ohněm, dvakrát Kimi, pak Nico, a završili to Kaulitzovic kluci... Ale ne, zase tak hrozné to nebylo.:D Ač jsem Sarah a Alonsince (petulkas se to vyhnulo, ta si řekla jako první:D) vyhrožovala zabitím a už jsem pomalu plánovala, který plakát US5 donutím Helču sníst, nakonec jsem se překonala.:D Akorát mě štve jedna věc, člověk se s tím plácá ve photoshopu a ono to vypadá jako když na tom udělal velký kulový.:/ Ale snad se budou líbit.:)


On A Thin Line/We´re Under Pressure

20. listopadu 2008 v 13:00 Co se do GBT nevešlo...

Tentokrát je to na takovou zdánlivě se nehodící písničku, ale ani nevíte, jak dobře se mi u ní psala ta hádka.:D Proto jí sem dávám, ostatně, nemusíte si přece ty písničky pouštět, když nechcete... Jmenuje se Relax a jak zjistíte hned na začátku, je od US5.
Btw, máte tu poprvé trochu naznačené, v jakém období se to tak zhruba odehrává.:) Víc se dozvíte v dalším díle, tedy doufám...

Mikko a Nick na sebe chvíli bezradně koukali, když za sebou Jenson najednou zničehonic prásknul dveřmi, ale za pár vteřin už se hádali dál.
"Fajn, takže co po mě vůbec chceš?" chopil se slova jako první Mikko, "Pokud jsem to správně pochopil, tak se mi tu snažíš tvrdit, že je to moje vina, protože tě vytáčím? Co je to sakra za blbost?!"
"Zkusil ses někdy sám nad sebou zamyslet?" ťal do něj Nick.
"A ty?" skočil mu Mikko do řeči.
"Nech mě domluvit!" zvýšil Nick hlas, "Chceš vědět, co mě vytáčí?"
"Jo, už bych to rád konečně věděl!"
"Tak co třeba to, jak seš hrozně bezohlednej?"
"Cože??" nevěřil Mikko vlastním uším.
"No, teď zíráš! Proto jsem se tě ptal, jestli se nad sebou vůbec aspoň někdy zamýšlíš…"
"Neodbíhej od tématu, řekni mi, kdy jsem k tobě byl bezohlednej! Upřímně, vzhledem k tomu, jak to mezi náma poslední dny vypadá, to skoro vychází na to, že tě tak hrozně vytočila ta otázka, to jsem fakt netušil, že tě tak poníží jenom malej vtípek, kterej stejně nikdo jinej nebral vážně!"
"O tom nepadlo ani slovo, to si zase jenom něco vymýšlíš ty! To je právě ono, vždycky bereš všechno jenom ze svýho pohledu, když někdo řekne jenom jediný křivý slovo, tak je hned oheň na střeše, ale sám kolikrát řekneš věci, který nejsou moc příjemný, a dobře, když to chceš slyšet, tak mi není moc příjemný, když si mě před klukama takhle dobíráš, jenže ty nad tím prostě mávneš rukou a smeteš to ze stolu. A pak se mě ptáš, co se děje!"
"No promiň, netušil jsem, že jsi taková netykavka!" ohradil se Mikko, "To si myslíš co, já tím nic nesleduju, dávej bacha, když mluvíš o tom, kdo se ve všem hledá a kdo bere všechno jen ze svýho pohledu. Jestli ti to vadí, tak mi to máš říct, já bych to respektoval, ale sorry, tohle neberu!"
"Ale tady přece vůbec nejde jenom o tohle, bože!" podíval se Nick teatrálně do stropu.
"A o co teda, už se tě na to ptám poněkolikáté, sakra!"
"Tak dobrá, ale připrav se na to, že to neuslyšíš rád!"
"To, co zvládám a co ne, nech laskavě na mě!"
"Mě by jenom zajímalo, Mikko, nakolik jsi upřímný, ne k sobě, ale k nám. Protože nezlob se na mě, ale mě přijde, že se chováš jako totální pokrytec. Každou chvíli seš děsnej kámoš s někým jiným, pořád se jenom tváříš, jak je všechno děsně super a stavíš na odiv, jak seš děsně zajímavej, ale myslíš si, že jsou na to lidi zvědavý donekonečna?"
"Cože? Tohle si o mě doopravdy myslíš?" nevěřil Mikko vlastním uším.
"Já nevím, co si o tobě myslet, vždyť ti to říkám! Já si myslel, že tě znám už dost dobře, ale tohle mě prostě vrtá hlavou, přijde mi, že se pořád musíš za něco schovávat…"
"Tohle nehodlám poslouchat…" pokusil se to utnout Mikko.
"A proč ne? Bojíš se, co se ještě dozvíš? Jestli to tak není, přesvědč mě o opaku!" ryl do něj Nick dál.
"Nepřesvědčím, protože ty se přesvědčit nedáš!" vyhrkl Mikko a poprvé mu byly na hlase trochu slyšet slzy.
"Paráda, ještě se rozbreč, tím tomu dáš korunu." Komentoval to necitelně Nick, "Tak dobře, já už jsem ti svoje řekl, tak teď si poslechnu tvůj úhel pohledu, o tom přece hádky jsou. Tak do toho, já poslouchám."
Mikko neodpověděl hned, na chvilku se odmlčel. Nechtěl udělat Nickovi tu radost, aby se rozbrečel.
"Jo, už jsi se vyřval dost, už jsi mi vyčetl dostatek věcí a vidíš, že jsi vyhrál, že jsi mě dostal na dno, tak seš najednou děsně smířlivej! Seru ti, nechci tě ani vidět, ani nevíš, jak hrozně moc jsi mě teď zklamal."
"Aspoň nejsem sám, kdo se zklamal." Oznámil Nick jeho zádům, protože Mikko se akorát rozhodl vyklidit bojiště. Jeho poslední větu nekomentoval, věděl, že Nick by stejně nedopustil, aby neměl poslední slovo, takže by se tohle utrpení akorát prodloužilo. Nevěděl kam půjde, chtěl se jenom schovat před světem… Nakonec se zamkl v jedné z koupelen, mají k dispozici ještě další dvě, tak ať se nějak podělej, když budou potřebovat.
Pustil si studenou vodou a opláchl si obličej. Pár slz mu zpod víček uniklo, přesto se dál snažil nerozbrečet se. Kupodivu se mu to i dařilo, ale bylo to vlastně jenom díky tomu, že brečel dovnitř. Tenhle vnitřní pláč byl dvakrát tak bolestivější, ale nevěděl, jak ho zastavit. Byl totálně ochromený. Na okamžik se ocitl přesně v tom rozpoložení, ve kterém lidi obvykle páchají sebevraždu. Ale on už to jednou zkusil a nebude to opakovat. Přesto tam tak stál a přemýšlel, jaké by to bylo. Odejít. Zmizet. Nechat všechno za sebou…
Naštěstí se oproti dřívějším časům dost věcí změnilo a on věděl, co má dělat. Začal přemýšlet, komu by chyběl. Určitě svojí rodině. Dřív to sice byli oni, kdo ho zničili nejvíc, ale teď už věděl, že tenkrát viděl hodně věcí zkresleně. A Jensonovi, Fernandovi a Christianovi by to určitě taky nebylo jedno. Stejně tak ostatním lidem ze štábu…
Víceméně jen tak pro formu si utřel oči. Ne, nenechá se tím sebrat. I když na tom byl stále duševně hodně špatně, už byla pryč ta sebevražedná nálada, a to bylo dobře.
Sáhl do kapsy i kalhot a vylovit na světlo světa svůj mobil. Twintuice…
Vyzvánělo to dlouho, neskutečně dlouho… S těžkým vydechnutím si sedl na okraj vany.
"Prosím." Ozvalo se konečně na druhém konci.
"Ahoj brácha." Řekl Mikko. Nedokázal potlačit sklíčený tón svého hlasu, i když nechtěl vypadat, jako když dolejzá.
"Ahoj, co se děje?" odpověděl mu Kimi lehce ledově. Tímhle tónem obvykle mluvil s reportéry, ale ne s ním. Mikko si povzdychl.
"Poslyš, já vím, že posledně jsme si moc hezkýho neřekli a že jsme vlastně rozhádaný, ale… Mě to mrzí, a chci se ti omluvit…"
"Neomlouvej se, nebyla to tvoje vina. Spíš bych se měl omluvit já tobě." Řekl Kimi už svým obvyklým tónem.
"Va…Vážně?" zakoktal se Mikko, "Já se hrozně bál, že mě pošleš k šípku. Nezněl jsi moc přívětivě…"
"Čekal jsem, s čím přijdeš ty." Přiznal se Kimi, "Už se tím netrap, pořešíme to jindy, mezi čtyřma očima, jo? Přes telefon je to blbý…"
"Dobře. To jsem rád." Usmál se Mikko.
"Stalo se něco?"
Takže twintuice skutečně znovu zafugovala.
"Jo, stalo. Máš chvilku?"
"Na tebe celou věčnost, povídej."
Mikko se málem rozbrečel podruhé, ale dojetím a úlevou.

pozor, zkouším pokus - vyhlašuju bleskovku!:D

19. listopadu 2008 v 19:28 My World
1. Jaká písnička je vaše "guilty pleasure"? (čili že neradi přiznáváte, že se vám líbí)
2. Jste finofilové? Pokud ano, tak dva největší objekty vaší "úchylky". (:D)
3. Budete v zimně sledovat MS v hokeji? A komu budete fandit, pokud naši vypadnou?
4. Vzali byste do ruky myš? (ochočenou, samozřejmě:D)
5. Koho/co na diplom?


Offspring, baby!

19. listopadu 2008 v 14:06 Poslouchám, zaujalo mě
Pojďte si zapařit!:D

krátké interview s Christíkem

19. listopadu 2008 v 13:12 Funny F1
Říkal někdo, že rakouská němčina je něco jako americká angličtina? Měl by se američanům omluvit. Protože takhle hnusnou němčinu jsem teda v životě neslyšela!:D


malý výkřik do prázdna, ale mě to dostalo

18. listopadu 2008 v 22:58 My World
Vím, že jsem ještě před chvílí Meckki říkala, jak do lidí radši nerejpu, ale tady jsem doma, tady si rejpat můžu - dotyčný blog jsem radši po přečtení jednoho jediného článku kvapem opustila.:D
V životě by mě nenapadlo, že druhej nejšílenější (a na přesdržku nejzralejší) TH fanoušek bude kluk. První místo stále neochvějně drží Hermi, ale tenhle klučina mě fakt rozsekal... Nebudu sem dávat odkaz na jeho blog, ale už jenom jeho úvod je skutečně působivý. Zajímalo by mě, jestli všechna ta hesla, která tam vykřikuje, by vykřikoval i hezky na veřejnosti, bez davu za svými zády. A jestli si uvědomuje, že řvaním "všechny ty růžovoučký blogísky jsou úplně vypatlaný a tyhle a tyhle jsou sráči a tamty si o sobě myslej bůhví co" se naprosto degraduje na úroveň těch, které tak odsuzuje.
Ach jo, blbci se prostě najdou naprosto všude... Tím se nezastávám "růžovoučkých blogísků", kdyby se náhodou o někoho pokoušely mdloby.:)) Jen by mi zkrátka už konečně někdo mohl vysvětlit, co je tak děsně skvělýho na tom, když někdo jde a začne "A vy mě nemáte co soudit hovada, seru vám na všechno, já sem takovej jakej jsem a nikoho jsem se o nic neprosil, tak mě nechte žít, a táhněte do prdele s tou hnusnou diskantskou hudbou, z tý se mi chce tak akorát blejt, TH a MCR 4ever and I support gays!!" - jak jsem rozhodnutá být psycholožkou, tak tyhle bych ze svý budoucí ordinace hnala s flintou v ruce, protože "se mě přece o nic neprosej, neee?".

On A Thin Line/If I´m not for you, then set me free!

18. listopadu 2008 v 18:50 Co se do GBT nevešlo...
Tak tentokrát je to na písničku Set Me Free od Five, která mimochodem posloužila jako podklad pro první GBT fanvideo.:)


You say I'm crazy
But I don't have the time (time time)
Stargate (time time)
Uh - Five

You say I'm crazy
But I don't have the time (time time)
Yeah (time time)
C'mon

(Verse 1)
I I I
I have been runnin' 'round all after you
You you you
You have been playin' me for a fool
My my my
My situation's got me all confused
What what what
What should I be holdin' out for you

(Bridge 1)
We
It could have been so easily
Aoo
It's hurtin' me
Can't you see

(Chorus)
You say I'm crazy
But I don't have the time
I'm wincin' lately
'Cause you're always on my mind
I can't always be what you want me to be
If I'm not for you
The baby set me free

(Verse 2)
I I I
I have been thinkin' of you constantly
You you you
You got me thinkin' of you sexually
My my my
My lonely nights (Ah)
Why why why
'Cause all I wanna do is you

(Bridge 1)
We
It could have been so easily
Aoo (Ao!)
It's hurtin' me
Can't you see

(Chorus)

(Bridge 2)
There'll come a time
You will be mine
Baby I feel it deep inside
I'm beggin' you please
Get down on your knees
'Cause I wanna rock you all night long (rock you all night long)

I'm gonna rock you all night long

"Tak co myslíte?" zeptal se Steve, "Není to moc překombinovaný?"
"Ten konec se mi moc nelíbí." Rozhodl se Nick říct svůj názor, "Udělal bych ho jednodušší, bude to mnohem efektivnější a nebude to taková lítačka."
Mikko pouze přikyvoval, zrovna si totiž dopřával studenou sprchu ze své flašky s pitím. Steve s nimi dvěma zase jednou konzultoval novou choreografii, a tentokrát to byla opravdová makačka. Jestli to do dvaceti minut neskončí, tak padne a už nevstane. V těchto chvílích vždycky litoval, že radši nepředstíral, že neumí tancovat. Takhle musel být vždycky u vymýšlení nové choreografie. A pak jí budou muset ještě jednou projet s ostatními, kteří k tomu budou mít určitě taky své připomínky, takže se to ještě stokrát změní… Ale co se dá dělat, někdo to vymyslet musí. A Steve by těžko sám vymýšlel choreografii pro pět lidí. Ta pravá sranda nastane, až se do toho bude muset na koncertech domontovat i support, vzhledem k tomu, že šlo o jejich nový singl a naživo to bylo zatraceně působivé.
"Fajn, a jak by sis to teda představoval? Máš nějakou konkrétní představu?" požádal Steve Nicka o názorné předvedení.
"No rozhodně bych ten výskok nedělal hned na začátku posledního refrénu, tam bude úplně bohatě stačit něco takového…" Nick udělal několik rychlých tanečních kroků, "Potom bych to klidně nechal tak, jak to bylo…" vložil do toho kousek původní Stevovi choreografie, "Pak teprve ten výskok…" předvedl výskok, za který by se nemusel stydět ani ninja a Mikko mu jenom v duchu záviděl, že má pořád ještě tolik energie, "A potom podobný závěr jako v Bye Bye Bye." Dokreslil Nick celé číslo několika rozmáchlými gesty, "To stejně nikdo nepozná, že je to podobný."
"No, zapamatoval sis to?" zasmál se Steve.
"Určitě, přemýšlel jsem o tom už dýl." Přikývl Nick.
"Fajn, Mikko, ty jsi sledoval pozorně?" obrátil Steve svou pozornost jiným směrem.
"Pokoušel jsem se." Pokrčil Mikko rameny.
"Tak si to pojďte zkusit."
"Dobře, tak nejdřív pomalu, jo?" postavil se Nick do pozice, ze které měli vycházet. Mikkovi se to napoprvé zrovna nepovedlo, takže to celé projeli ještě jednou. Potom už to zkusili na hudbu. To byl ale pro Mikka až moc těžký oříšek, měl toho skutečně plné brejle a ve chvíli, kdy se poprvé spletl, prostě zůstal stát.
"Stop!" přikázal Nick Stevovi, aby vypnul rádio, "Do prdele, příště se nepokoušej, ale sleduj doopravdy! Co to sakra vyvádíš?"
"Nesakruj na mě, já už sotva pletu nohama!" obul se do něj Mikko.
"No tak, kluci, klídek, tohle si kdyžtak vyřešte potom na hotelu nebo někde jinde, teď se ještě chvilku pokuste soustředit. Všichni jsme utahaný, já už toho mám taky dost, a to mě čeká ještě jedno cvičení, takže mi prokažte tu laskavost, přestaňte se štěkat a sjeďte to ještě aspoň jednou! Mikko, chceš si to ještě jednou projít pomalu?"
Mikko si to prošel ještě jednou, ale rychle, bez hudby a hlavně bez Nicka, který ho tak akorát rozčiloval, a celkem to šlo.
"No vidíš, že to jde. Tak teď oba a s hudbou."
Mikko nebyl nikdy šťastnější, než když je Steve konečně propustil. Bez jediného slova si sebral svoje věci a běžel zabrat sprchu. Hlavně aby se mohl vyhnout Nickovi, který ho opět vytočil do vrtule.
"Nebuď tam dlouho, taky bych se rád vysprchoval!" zavolal na něj Nick přes dveře.
"Jo!" houkl Mikko na znamení, že rozuměl. Přesto se ráchal skoro půl hodiny a vydržel by tam klidně hodinu, tak dobře mu ta sprcha dělala. Neuvěřitelná relaxace.
Zrovna když si před zrcadlem upravoval vlasy, vpadl do koupelny Nick.
"Kdyby sis tohle udělal v šatně, byl bys hodnej. Není to moc velkej med tu půlhodiny čekat zpocenej, až konečně uvolníš sprchu."
"Ty neumíš klepat?" vyštěkl na něj Mikko.
"Klepal jsem, kdybys nebyl hluchej." Opáčil nedotčeně Nick, "Tak půjdeš teda?"
"A co takhle říct prosím a změnit tón? Takhle ti můžu tak leda nasrat." Dal mu Mikko najevo, že už toho má tak akorát.
"Taky tě můžu z tý koupelny vyhodit." Pokrčil Nick rameny, "To by se ti možná líbilo víc."
Mikko měl tisíc chutí po něm něco hodit, ale ovládl se.
"Víš co? Nech si napsat hormony. Chováš se jako ženská v přechodu." Doporučil mu kousavě, když opouštěl koupelnu.
"Díky za radu." Odpověděl Nick už víceméně dveřím, které za sebou Mikko vztekle zabouchl.
"Co se děje? Vypadáš jako reklama na nový kriminální seriál." Poznamenal Jenson, když Mikko stále ještě v ráži vpadl do jejich hotelového pokoje.
"Úžasně vtipnej!" prskl Mikko.
"Hele, ať už jsi naštvanej na kohokoliv a z jakéhokoliv důvodu, tak já za nic nemůžu, tak trochu ohledu, ano." Ohradil se Jenson.
"Promiň…" pokusil se Mikko trochu stáhnout páru, ale moc velký úspěch to nemělo, "Kurva, já z něj už fakt vyskočím z kůže!"
"Taky byla panna, než se dala na řemeslo, z koho vyskočíš z kůže? Jestli ze Steva, tak to tě plně chápu." Ujistil ho Jenson.
"Co? Ts, ten byl dneska absolutně v pohodě oproti tomu, jak se choval Nick!" vyhrkl naštvaně Mikko.
"Hm, tak to nechápu. Co se stalo?" podivil se Jenson.
"Jo, to já bych taky moc rád věděl!" udělal Mikko rozčilené kolečko, "Já nevím, ale od tý doby, co jsme hráli flašku, je na mě děsně protivnej a já vůbec netuším proč! Už jsem se ho zkoušel zeptat nebo si s ním promluvil, ale poslal mě do háje, tak já nevím!"
"No, tak to ti taky neporadím, být to kdokoliv jinej, tak řeknu, že je třeba naštvanej kvůli tý otázce, ale zrovna na něj mi to teda fakticky nesedí…" přemýšlel Jenson.
"No právě! Říkám, zkoušel jsem si s ním promluvit, ale k ničemu to nebylo, já prostě netuším, co s ním je… Teď jsme se pohádali kvůli totální zbytečnosti a já prostě tohle nevydržím, nemám na to!"
"Tak s ním mám zkusit hodit řeč já?" navrhl Jenson.
"To by asi nemělo moc smysl." Zakroutil Mikko hlavou, "Leda by ti k tomu dal osobní důvod. Ale děkuju."
"No, nemáš doopravdy za co." Zašklebil se Jenson.
-.-.-
Nick se na sebe zkoumavě díval do zaroseného zrcadla a hlavou mu táhlo tisíc věcí.
Proč to děláš?, ptal se sám sebe. Proč ho provokuješ?
Musel si přiznat, že ani pořádně neví. Tedy, když se nad tím pořádně zamyslel… Tak mu zkrátka lezla na nervy už jen Mikkova samotná existence. Jak se pořád ke všem cpal, všechno musel vědět, mnohem radši byl ve společnosti a bavil se, než aby si jen tak sednul a povídal… Asi se bál, že kdyby se jednou od lidí vzdálil, tak přestane být in, pomyslel si Nick štiplavě.
Kdy se to dostalo do téhle fáze? Vždyť si přece tak rozuměli… Dokonce ho považoval za svého hodně dobrého kamaráda. Ale asi byli příliš rozdílní na to, aby spolu dokázali vycházet. Mikko žil s hlavou v oblacích a Nicka coby zarytého realistu to pěkně štvalo.
Opět se ukazovalo, že je mu společnost přednější než její jednotliví členové. Vždyť se za ním ani nepokusil přijít a zeptat se ho, co se děje… Prostě se s ním jednoduše přestal bavit, jako kdyby neexistoval. Bude mu to muset připomenout…
-.-.-
"Nazdar, můžu požádat o azyl?" zaklepal u překvapeného Christiana Jenson.
"Jo, jasně, pojď." Pozval ho Christian dál. Vedle něj seděl Fernando a zrovna vášnivě debatovali nad jedním časopisem, "Co se děje?"
"Jedním slovem? Zvěřinec. Hotová zoo." Postěžoval si Jenson.
"Cože?" nechápal Fernando.
"Vypadá to, že se hodlaj zabít. Nehodlám jim dělat svědka." Ukázal Jenson za svá záda.
"Cože?" vyhrkl Christian tu samou otázku jako předtím Fernando, "Mikko a Nick? To snad ne…"
"Jo, to snad jo. Řeknu ti, když se spolu hádaj dvě ženský, je to vždycky hrůza. Ale nejhorší je, když jsou to ve skutečnosti dva chlapi." Řekl bodře Jenson.
"Co tím myslíš?" rozesmál se Fernando.
"Tak si to běž poslechnout sám." Doporučil mu Jenson, "Vypadá to, že jsou na sebe navzájem dost nasraný, ale snad radši ani nechci vědět z jakýho důvodu. Tak jsem jim dal prostor si to vyříkat."
Když Jenson odcházel z pokoje, nebyla hádka ještě zdaleka v nejhorší fázi, bylo to teprve takové zahřívací kolo…

Kimi musí bejt i kdyby na chleba nebylo

18. listopadu 2008 v 15:56 Funny F1
Je to prostě Fin... nechtěla bych být ta reportérka.:D


Kimi testuje svojí paměť - ta jeho angličtina mě jednoduše dostává, chvíli jsem měla pocit, že mluví německy.:D A nejvíc mě pak odstřelila hláška: "To je titulek z německých novin, Montoya prohlásil "Sorry, Kimi, ale jezdím jenom sám na sebe." - "Hm, to je normální.":D


Je Kimi líný? Na první pohled to vypadá, že si tam vyprávějí vtipy, ale to se jich jenom zeptali, jestli je Kimi skutečně líný... Btw, podezírám ho, že je břichomluvec, schválně mu zkuste odezírat ze rtů - nemožné!:D



moje největší inspirace:)

16. listopadu 2008 v 23:04 Jedna Noc, Tisíce Výčitek
U týhle písničky jsem vymyslela prakticky celej děj... Škoda že už mi tolik nepomáhá přenášet ho do reality.:D


Chuzogo ne beri (Cizí neber)
Svoyo ne otdavai (Svoje nedávej)
Sozhmur'sya i umri (Zavři oči a umři)
Lyubi i umirai (Miluj a umírej)

Skazhi i poklyanis' (Řekni a přísahej)
Skazhi chto yerunda (Řekni, že je to nesmysl)
Umri i pritvoris' (Zemři a předstírej)
Chto lyubish' navsegda (Že miluješ navždy)

Vecher bez lyubvi (Večer bez lásky)
Utro bez obidy (Ráno bez urážek)
Lyudi-invalidy (Lidé-invalidé)
Lyudi-invalidy (Lidé-invalidé)

Poteryannyh ne zhut (Na ztracené se nečeká)
Pechal'nyh ne hotyat (Smutné nikdo nechce)
Takiye ne zhivut (Takový lidé nežijí)
Ih topyat kak kotyat (Utopí se jako koťata)

Sozhmur'sya i umri (Zavři oči a umři)
Skazhi chto yerunda, (Řekni, že je to nesmysl)
Sozhmur'sya i sovri (Zavři oči a zalži)
Chto lyubish' navsegda (Že miluješ navždy)