Leden 2009

Jedna Noc, Tisíce Výčitek, 20.díl

30. ledna 2009 v 22:08 Jedna Noc, Tisíce Výčitek
"To je paráda, tak už jsme udali i druhého syna. To se musí zapít." Pousmál se Rob a ze skříňky vedle kuchyňské linky vylovil láhev vodky se švestkovou příchutí.
"Já ti dám udali!" ohnal se po něm Adrien, který měl výjimečně skvělou náladu. Právě mu totiž přišlo oznámení, že v přijímačkách uspěl a může tak nastoupit do prvního ročníku grafické střední školy. Bylo to skvělé, protože Rain už dva týdny chodil do normální školy a Adrien se začínal doma cítit lehce bezprizorní. Naštěstí oba zvládli rozdílovky na výbornou, takže jim nic nebránilo v přechodu na jinou, místní školu.
Táta poctivě nalil každému velkého panáka a přípitek shrnul do slov: "Tak hodně štěstí na nové škole."
"Moment." Zastavil je ještě Adrien a začal se přehrabovat v batohu, "Klidně pijte, nečekejte na mě." Povzbudil je, když viděl, že na něj koukají a čekají na něj. A v okamžiku, kdy se tedy vrátili zpátky k přípitku, vytáhl rychle foťák a zvěčnil je.
"To jsem si mohl myslet!" prskl Rain.
"Klídek." Hodil po něm nevzrušeně Adrien.
"Co z toho chceš vytvářet?" ptal se táta.
"Udělá z toho alkoholový doupě, co asi." Řekl rychle Rain.
"Možná." Pokrčil Adrien rameny a roztomile se usmál, "Akorát ty tam nebudeš, protože už se budeš válet spitej u záchodový mísy."
"Nechte toho, jste jak malí." Napomenula je káravě matka.
"Ale musíš uznat, mami, že teď budu potřebovat skutečně spoustu námětů. A třeba to budu někdy mít i za domácí úkol." Zazubil se na ní Adrien.
"To aby sis našel podnájem." Přisadil si Rain.
"Raine, máma něco řekla." Okřikl ho táta.
"Já jí slyšel. Ale slyšel jsi přece i jeho." Ohradil se Rain.
Adrien si jenom hluboce povzdechl a uklidil foťák zpátky do pouzdra. Od té doby, co začal Rain chodit do té nové školy, choval se takhle nesnesitelně skoro pořád.
"Jasně, ale přesto mi nevadí tolik jako ty, respektive ty tvoje kecy, abys mě vzápětí nenařkl z toho, že mu nadržuju." Řekl táta ostře. Všiml si toho samého jako Adrien, ale na rozdíl od něj to nesnášel s tichou odevzdaností, nehodlal Rainovi tyhle výpady tolerovat, zejména když byly zjevně neoprávněné.
"Já bych tě z toho nenařkl, já to vím." Utřel ho Rain.
"Já taky vím jednu věc, když tu nejsi, je tu božskej klid, nechceš zase vypadnout ven a vrátit se o hodinu později než jsi slíbil?" vrátil mu to bez okolků Rob. Vždycky jednal s druhými tak, jak jednali oni s ním, a výjimku nedělal ani v případě svých synů.
"Fajn, tak já klidně půjdu!" rozhodil Rain bojovně rukama.
"Ne, jdu já. Ahoj." Ozval se Adrien. Už měl na sobě bundu i boty, došel se převléknout aniž by si toho někdo z nich všiml. Za chvíli už bylo slyšet jenom klapnutí dveří.
"Víte co, já to taky nemusím slyšet, vyříkejte si to spolu jak chcete." Rozhodla se i matka opustit jídelnu, protože měla nervy na pochodu i tak, ještě poslouchat jejich hádky.
"Tak co, Raine, spokojenost?" zeptal se Rob s dost velkým despektem v hlase.
"Proč ze mě zase děláš toho špatnýho?" změnil Rain najednou tón hlasu z bojovného na ponížený.
"Protože se tak chováš, jednoduchá odpověď."
"Aha, takže tohle má být pokus o výchovu?" vrátil se zase Rain ke staré taktice, když viděl, že tohle nezabere.
"Ne, jen se ti snažím říct, že se chováš poslední dobou jako idiot. Všichni máme nervy v kýblu a věř mi, že poslouchat do toho ty tvoje jedovatý řeči není nic moc. A navíc nevím, kde se v tobě bere ta drzost se mnou takhle mluvit."
"Kde by se brala, vždyť jsi nás to sám naučil!" rozhodl se Rain zaútočit na místo, o kterém věděl, že je to Robova slabina, "Sklízíš plody svojí výchovy, tak si to užívej, tati!"
A aby mu nedal příležitost se bránit, otočil se na podpatku a vyrázoval z kuchyně.
-.-.-
Místnost to byla skutečně hnusná. Záclony byly zežloutlé a vzorek byl na několika místech porušený dírami a zažranými fleky. Slunce nemělo skoro šanci se do toho pokoje hrůzy dostat. Z hnusného starého prošlapaného koberce se linul neuvěřitelný zápach. Jediný nábytek bylo staré prosezené křeslo s ošoupaným vzorem a dřevěný stolek, na kterém postávalo několik lahví od piva a poloprázdná láhev absintu.
Ležel na matraci, která svou opotřebovaností ladila se zbytkem vybavení bytu, a tělo měl těžké. Směšně těžké, protože on sám se momentálně vznášel někde u stropu, který se vlnil a po těch vlnách běželi krásné, duhové, pastelové barvy. Tělo nechal ležet tam dole a sám si bezstarostně plul vzduchem.
Najednou uviděl, jak si k jeho tělu tam dole někdo lehá. Dokonce si vlezl i k němu pod deku. Přemýšlel, co asi dělá. Ten člověk, co on tu dělá nevěděl, protože měl pocit, že umřel.
Dotýkal se ho ale na takových místech, že i jeho mrtvé tělo to ucítilo. Že by přeci jen ještě nebyl mrtvý?
Z té výše ho něco začalo silou přitahovat zpátky k jeho tělu. Bránil se, protože nechtěl. Chtěl zůstat tak lehký a tak volný, tak bezstarostný, ale tělo ho k sobě volalo a přitahovalo ho čím dál víc. Dokonce už i slyšel a vnímal, že mu ten druhý něco říká, ale nevnímal co.
A najednou bum, byl zpátky ve svém těle, a tentokrát to bylo naopak. Duši měl otupělou a mrtvou, ale tělo cítil až moc. To byla jeho jediná naděje. Tělo bolest zapomene, ale duše ne. Vabank. Ano nebo ne? Rozhodne se…
Rob se s trhnutím probudil. Dýchal jako kdyby právě uběhl maratón a na tvářích se mu pot mísil se slzami. Posadil se na posteli, tak zvláštně zbrkle, jako kdyby byl v nebezpečné situaci a nevěděl, co dělat. Ohlédl se přes své rameno. Díkybohu spala. Ona sice věděla, ale nechtěl jí do toho tahat.
Zvedl se, potichu přešel temnou místnost a ještě tišeji otevřel a zavřel dveře. V kuchyni si natočil sklenici studené vody, napil se a pod kohoutkem si opláchl obličej. Už ho to zase doběhlo. A přitom už to bylo více než deset let, co se toho zbavil.
Rukama se opřel o kuchyňskou linku a snažil se držet slzy. Nestávalo se mu to často, vlastně ani brečet neuměl, protože ho nerozbrečelo skutečně nic, ale tentokrát to bylo moc věcí najednou.
Jak se praví v jednom filmu, není nic, co by přidání trochu viny nezhoršilo, a nic, co by přidání trochu viny nezlepšilo. On necítil vinu, ale výčitky měl hrozné. Jak to jenom říct? Pro každého rodiče, který své děti miluje, je každá jejich bolest bolestí dvojnásobnou. A on měl zkrátka pocit, že to na ně přivolal. Rain se bohužel trefil přímo do černého, ale nebyl to jenom terč staré bolesti. Byl to terč jeho skutečných myšlenek.
Jak dlouho bude ještě muset platit za svoje chyby a svůj zpackaný život?
Vyloženě filozofická otázka, ale odpověď mu byla vesměs ukradená. On už něco vydrží, a tohle bude zase dobré, ale ať se to proboha nepřenáší na jeho děti…

Rob Thomas

30. ledna 2009 v 19:10 Beauty Boys
Škoda, že ho každej má díky Lonely No More zaškatulkovanýho jako nějakýho diskofila... Mimochodem, v tom klipu vypadá na několika místech dočista jako Kimi!:D
Zpěvák Matchbox 20, autor Santanova hitu Smooth a jeden z nejuznávanějších amerických hitmakerů obecně. Přesto, že je již několik let šťastně ženatý (už podruhé, jeho současná žena se jmenuje Marisol a oba jsou vegetariáni, z prvního manželství má dnes náctiletého syna), se "proslavil" tím, že měl mít údajně poměr s Tomem Cruisem. Okomentoval to slovy: "Ani mi tolik nevadí, že si lidé teď myslí, že jsem gay - i když v tom případě bych rozhodně upřednostnil Brada Pitta - ale že si mě budou spojovat s tou pošahanou scientologickou církví."
Rob je vůbec úžasnej hláškař, moje favoritky jsou:
"Když řeknete, že chcete být policajtem nebo knězem, nějaký smysl to dává. Ale když řeknete, že chcete být rockovou hvězdou, je to, jako kdybyste řekli, že chcete být princezna nebo ohnivý náklaďák."
"Mám rád mladé fanynky - jsou spontánní, hezké a nikdy s nimi není nuda."
"Ano, naše album zničilo rock jak jsme ho znali, cítím se fakt mizerně, měl bych jít za Rolling Stones a omluvit se jim."
"Když jsem začínal, často jsem si vymýšlel, a asi jsem jednou plácnul, že umím skvěle vařit, což je částečná pravda, umím uvařit to, o čem vím, jak se to dělá, ale tohle rozhodně není ten případ."
"Je to vtipný, tak já se mořím takovou dobu se svojí sólovou deskou, a když je konečně hotovo, tak první věc, na kterou se mě lidi zeptají, je: ty ses ostříhal, co?"
"Tourbus je skvělá věc, mám tam sebou všechno, co potřebuju - psa, manželku..." - "Počkej, chtěl jsi snad říct manželku a psa." - "Já to beru jako moje žena, ta taky říká nejdřív pes, pak manžel."
Smoking HOT Rob Thomas!
A jinak samozřejmě Daddy Cool.:))


a pak že gympláci jsou chytrý lidi...

27. ledna 2009 v 20:34 My World
Tak tohle se nám povedlo mimo jiné vypotit... (i našim profesorům:))

Při výkladu vám může být něco nejasné, dokonce se může stát, že i jasné...
Co najdeme v počítači? - Čudliky.
Eufemismus je, když je to na děti moc tvrdý.
Je to nějaké divné. (profesor hudební výchovy o našem kánonu)
Koperník byl první člověk ve vesmíru.
Jaké máme z této balady ponaučení? - Řezat, řezat a řezat!
Máte tady vzduch nevalné kvality.
Ten pásek tam natvrdo vošoupává nějaká hlavička.
6 je liché číslo. (řekl matikář)
Datová hranice je v oceánu proto, aby neměli na souši v sousedním baráku jiný datum.
Ten příklad byl jednoduchý, časově nenáročný, a vy z něj uděláte slušnou vědeckou práci.
Bože, co je to za trapný příklady...
Ty jsi Berko debil, ty jsi normální debil!
Slunce dopadá na obratník raka...
Bednářová nezpívá, Bednářová rapuje!
Dva a kolik je osm? - Mmmmmm......... Pět!
H a Ch jsou hlásky, které se tvoří nejníž v krku. - Ty jdou i s obědem.
Oficiálním znakem Francie je bageta.
Když už ani Turda netuší, tak jak mám tušit já?
Ramses II. se střetl s Chatušilišem... - A proč to dělal?
Když budete psát, co se kde těží, pište to slovně, ono to Cu Co tam nevypadá nejlíp.
Co jsou to vedlejší úhly? - To jsou ty vedle hlavních. - Nerad přiznávám, že něco nevím, ale hlavní úhly fakt neznám. - No, oni jsou si vedlejší...
Teda, ta kolegyně z 2. skupiny je vážně třída. Už třetí hodinu učí word, i když jsem jí ho ještě nenainstaloval.
Na výrobu hedvábí se používá bavlna.
Kde se v Americe vyskytuje tajga? - Na severu Ruska.
Pšenice se pěstuje na západ od kukuřice.
Turdo, zpíváš blbě, pochop to!
Vystrčte někdo okno!
Jak vzniká mluvené slovo? - Z žaludku vypouštíme vzduch...
Na těch bodech dotyku by projel autobus.
My tady vzadu nic neslyšíme! - To bude tím, že nic neříkám.
Pěstování koky, výroba kokainu... Co koukáš, dala by sis?
V Mexiku se pěstuje tequila.
To je lék na srdce, ne? - Ano, je to prudce jedovaté...
Veliké znamená více než větší.
Bednářová, chceš být zkoušená? - Vždyť nekecám! - Ale chystala ses!
Když vám ubudou kořeny, tak to není důsledková úprava, ale blbá úprava.
Když mi někdo napíše proteiny s J, tak to už je fakt síla.
Jestli bude předseda maturitní komise nedejbože matikář, tak si bude myslet, že já jsem blb a ty blázen!

jak jsem si hrála...:D

27. ledna 2009 v 20:18 Funny F1
Tuhle parodii na písničku Pohoda jsem napsala už hodně dávno, tak to berte s rezervou...:D

Vezmu tě fanoušku rovnou k nám
Kolem tratě davy, kouř a smrad
Všude samej loser, samej kůň

Občas nám kněz na trať vyběhne
Občas dokonce i Kimi dojede
To pak Španěl na tým nadává

Když se u nás chlapi poperou
Tak jen přes FIA anebo v bulváru
V zimě nám dlouhý testy jsou
Jet chceme zas!
Jak jsou naše tratě složitý
Tak řeknem Tilkemu, novou nám postaví
Když něco nejde
Dost na tom sejde
Nemáme čas!

Sato někdy trochu prudkej je
Z cizího krev zatím ještě neleje
S dalším smykem táhne z tratě pryč

Někdy když to někdo přežene
Z auta traktor má a ne že ne
A pak v klidu zajdem na tenis

Když se u nás chlapi poperou
Tak jen přes FIA anebo v bulváru
V zimě nám dlouhý testy jsou
Jet chceme zas!
Jak jsou naše tratě složitý
Tak řeknem Tilkemu, novou nám postaví
Když něco nejde
Dost na tom sejde
Nemáme čas!

něco nového?

27. ledna 2009 v 17:01 What about me?
Aneb co o mě nevíte - věnováno zvědavce zvědavé.:D

...lžičky do čaje musím mít jedině s dřevěným koncem. Je to praktické, protože se člověk nespálí, když na ní náhodou sáhne.

...při flašce jsem jednou byla tolik odvážná, že se kámoška červenala za mě.

...koukám na Ošklivku Katku a zbožňuju Comeback. Lexa The Best!

...nedokážu pochopit britské sitcomy a už vůbec nevím, co je na nich vtipného.

...jsem zapřísáhlý odpůrce Červeného Trpaslíka.

...naše skupina, co jsme se o ní pokoušeli v prváku, moc slavně nedopadla. Ale aspoň jsem se naučila hrát na kytaru.

...i když mám hudební sluch, tak zpívám naprosto falešně.

...miluju tancování na stole.

...nenávidím, když je pečlivě uklizeno. Vyžaduju bordel!

...neodmaturuju, protože jsem si sundala šerpu před půlnočkem a spočítala sesbírané peníze.

...z povinné četby jsem nečetla absolutně nic (kromě Remarqua), všechno stahuju z internetu.

...a když už je řeč o stahování, tak dřív jsem si kupovala originálky, ale dávat za ně 600 se jim můžu vy..., 600 mám na měsíc. Nemluvě o tom, že většina toho, co poslouchám, tady u nás sehnat nejde. A film jsem si nekoupila snad nikdy.

Let´s have some fun, this beat is sick, I wanna take a ride on your discostick

26. ledna 2009 v 23:13 What about me?
Nestydatě ukradeno od Ashu

Pět oblíbených druhů ovoce : meloun, banán, jablko, broskev, mandarinka
Tři věci, které máš teď na sobě : tričko, košilku, tepláky
O čem teď přemýšlíš: nad jednou povídkou... konkrétně nad "GBT dětma"... ano a slyšíte správně, nad jednou povídkou:D plánuju je totiž v jednom bodě spojit, ale to bude tak strašně za dlouho, že nevím, proč nad tím vůbec přemýšlím
Kde je tvůj mobil: v tašce
Kde obvykle spíš: doma, v pokoji, v posteli...
Jakou poslední věc jsi jedla: tuším, že to byl jogurt
Jakého máš mobilního operátora: T-Mobile
Který film jsi viděla naposledy: u Ivči Eurotrip, konečně
Kdy sis naposledy holila nohy: to už je hodně dávno:D
Cos dělala dnes ráno v osm hodin: seděla na lavici a kecala s kámoškou
Kolik odlišných nápojů jsi dneska pila: citronovou šťávu a minerálku
Kterou jednu věc bys chtěla na sobě změnit: abych si všechno tak nebrala
Kdy naposledy jsi byla zraněná: já vlastně technicky vzato nebyla doopravdy zraněná nikdy
Co máš v plánu dělat v pátek večer: holky mě lákaj na ples, ale nevim, moc se mi nechce...
Je něco, co tě hodně naštve: a nejen jedno
Jakou zmrzlinu máš nejraději: jogurtová, mňam
Už jsi někdy byla na večírku nahá? zapeklitá otázka
Máš jméno podle prarodičů: ano
Kdo tě miluje: nobody loves me *cry*
Vyhrát deset milionů nebo pravou lásku: a nejde to třeba spojit?
Sex v kostele: umf
Oblíbené jídlo: špagety, těstoviny obecně...
Máš doma porno: já ne, táta má sbírku i za mě:D
Máš narozeniny o prázdninách: ne, svátek
Už můžeš volit: áno
Jsi vegetarián: niet
Bojíš se globálního oteplování: asi to bude znít blbě, ale takovýhle věci řeším jen když nemám co dělat - není to problém, na kterém by záleželo, jestli odmaturuju, dostanu se na vejšku, udržím se na vejšce, jestli se mamce nezhorší nemoc, jestli si táta zase neuřízne kus ruky atd.
Jakou písničku chceš zahrát na pohřbu: v testu mi jednou vyšlo Get Sick od Exilie, to by šlo
Už jsi něco měla se svým sousedem: NIET!
Splnil se ti nějaký sen z dětství: asi ano...
Nosíš oblečení svého přítele: jednou...:D a bylo to fajn:)
Máš menší velikost bot než 36: ani omylem:D

stífeček

26. ledna 2009 v 1:09 Beauty Boys
Vrn vrn, Aní chce, moc chce...
Ale jako vždy, má smůlu.:D


kdo je nejlepší herec v paddocku? DC

24. ledna 2009 v 14:24 Funny F1
Provářka, ale stále vtipné.:) Žeru ten jeho tón!:D


(foto)reportáž z našeho plesu

22. ledna 2009 v 19:13 My World
16.1.2009
S přípravou jsme to měli trochu komplikovanější, jelikož jsme se rozhodli, že radši ušetříme 20 000 za pronájem sálu, vyprdli jsme se na naše drahé rodné město a přestěhovali ples zcela proti všem zvyklostem do jedné vesnice asi 15 km od Pejru. Což znamenalo, že jsme prostě nemohli jen tak běhat sem tam přes ulici, když jsme se chtěli vrhnout na přípravu, ale muselo se vzít několik aut a všechno tam hezky odvézt dva dny předem. A pak makat, makat, makat.
V pátek jsme se sešli tři hodiny před začátkem plesu, abysme doladili poslední detaily a nacvičili nanečisto nástup a půlnoční překvapení.

The Crow: City of Angels - moje recenze

22. ledna 2009 v 18:18 The Crow
Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych zhlédla i druhý díl... A na čtvrtý už skutečně asi odvahu neseberu. Pro dvojku a trojku jsem měla aspoň stimul v podobě hlavního hrdiny (Vinc Peréz byl naprosto dokonalý v Královně Prokletých a Eric Mabius je kapitola sama pro sebe), tak jsem byla ochotná zamhouřit oči nad tím zbytkem... Jsou ovšem dvě věci, které druhému dílu, respektive jeho tvůrcům, nikdy neodpustím.
Tou první, ne ještě tolik závažnou, je Sarah. Už po pěti minutách jsem musela obrazovce oznámit: "Holka, ty seš jasná, ty mi polezeš na nervy." a ke konci filmu z toho vzniklo ono očekávané a klasické "Kráááávo!". Omlouvám se za ostřejší slovo, ale tak otřesný výkon se ani nedá nazvat herectvím. A na bídný scénář zde nemá moc cenu se vymlouvat, ve své podstatě ta role byla napsaná dobře.
Ta druhá, nejzávažnější, je konec, postrádající veškerou logiku a smysl. Pokud zabili vránu, měl po tom určitě ne moc příjemném pádu zhebnout i Ashe. To bylo zaprvé. Zadruhé, kde ti chytráci proboha vzali, že vypitím krve mrtvé vrány na sebe dotyčný vezme její moc? Vrána je posel mezi světem lidí a světem mrtvých, žádná velká čarodějka s ohromnou mocí. A i kdyby byla, obyčejný smrtelník by po tomhle lektvaru spíš zařval než cokoliv jiného. Zatřetí, když se tedy Ashe stal smrtelným, jak to, že byl stále ve spojení s ostatními vránami? A kde se tam ty vrány vůbec vzali, když na jednoho člověka připadá jedna vrána (byť by to byla sebevětší svině)? A konečně začtvrté, jak se mohl Ashe po naplnění své pomsty vrátit zpátky na onen svět, když vrána byla stále mrtvá?
Nemám ve zvyku začínat zápory, ale po velmi slibném začátku, který byl jak režijně, tak herecky zvládnut na jedničku - Peréz mě skutečně nezklamal, místy byl tak krásně vyšinutý, že Brandon by vedle něj mohl uspávat malé děti - bylo naservírováno rozbředlé cosi, co už ani ona hodně ponurá atmosféra, která jediná zde zůstala z původního dílu důstejně zachována, nezachránila. A co lidé vidí na hereckém výkonu Iggyho Poppa, to mi taky vysvětlete. Neříkám, že to byl nějaký propadák, to ne, když přihlédnu k tomu, že Iggy je zpěvák, tak to byl velmi dobrý výkon, bohužel ne tolik dobrý, aby se neutopil v té všeprostupující průměrnosti.
Ale zase na druhou stranu - drtivá většina filmů, která dnes vzniká, se dá nazvat průměrnými nebo i podprůměrnými. V tomhle porovnání na tom Vrána: Město Andělů zase nijak špatně není. Jenomže tady neporovnáváme se zbytkem filmů, tady porovnáváme s filmem, který jí dal jméno. A tomu nesahá ani po špičky glád. Je to celkem úsměvné, že i přesto, že Brandon nebyl bůhvíjaký herec (tohle asi fanoušci uslyší skutečně neradi, leč je to pravda), dokázal ve spojení s dvojkou Most - Proyas vytvořit něco, co ani sebelepší herecký ansámbl není schopen překonat (a podívejme se pravdě do očí, v žádném dílu Vrány nikdy nehráli žádní extra herci - s výjimkou Kirsten Dunstové v trojce, kde ovšem předvedla jeden ze svých nejhorších výkonů).
40%, když zavřu jedno oko a druhým pohlédnu na Vince... Už se těším, až ho někdy konečně uvidím ve filmu, kde si budu moct prohlédnout, jak vypadá nenalíčený.



- proti tomu přihřátému oblečku bych taky měla menší výhrady, ale přeci jen po většinu filmu zůstává skrytý ve tmě...


Richard Grieco

21. ledna 2009 v 21:51 Beauty Boys
Jo, mladej je hezkej každej... Ovšem co je z Riche dneska, to je silný kafe i na mě.:D Víceméně tahle fotka je tuze ňamy. A Michael Corben je nesmrtelný (tady sice coby Booker, ale who cares, že).

"Eh, já neparla fracouzsky... Parla ingliš?"
"Nebojím se umřít, nebojím se umřít, nebojím se umřít... Do prdele, kecám!"
"Rezervoár... Nebo jak se to řekne."
"Groberka a ty blbečci jsou podle vás taky špioni? Měli by vám v názvu škrtnout intelligence."

A jedna, kterou původně vymyslela moje mamka, ale je nesmrtelná rovněž:
"Bookere, ty nikdy neřekneš všechno co máš! Musel jsem se poprat asi s pěti řízkama, co měli IQ menší než ty podprsenku, a ty si sem jen tak vlítneš a ještě mi vynadáš!"

krizeeee

21. ledna 2009 v 18:43 *-*-*-*-*-*Povídky*-*-*-*-*-*
Nebudeme puberťáci a nebudeme mít narážky na ekonomiku...
Já mám prostě takovou tvůrčí krizi.:( Mám pocit, že i když mám nápad, tak ho stejně nedovedu rozpracovat, nedokážu tím říct to, co jsem říct chtěla... Třeba poslední řadu GBT a Broken Wings mám chuť smazat, protože mi to přijde absolutně o ničem... Chtěla bych psát tisícovku - nemůžu, protože u té jediné jsem u konce s nápadama, jak by to mělo pokračovat, jestli máte někdo návrh, sem s ním. Chtěla bych psát Mikka a znovu nemůžu, protože se mi podělal přídavnej disk, kde jsem měla asi tři stránky pokračování! Stejně tak jsem se sekla i s Librií... Já už si vážně půjdu hodit mašli, áááá.
Bláboly, nic jinýho než bláboly... A nic lepšího ze mě asi dlouho nevyleze.:(

NickyHayden

bohyně

21. ledna 2009 v 11:12 Beauty Girls
Nevím, jestli mám víc slintat nad Ditou nebo nad těma šatama.*love*


Broken Wings, 2.díl

19. ledna 2009 v 18:32 Broken Wings
Věnováno našemu oslavenci.:-*

Když se probral, uslyšel nad sebou hlas.
"Haló, jste v pořádku?"
Byl to dívčí hlas.
Aaren si v první chvíli pomyslel, že blouzní, není přece možné, aby v téhle barabizně byl ještě někdo další. Pak ho ale napadlo, že ho taky mohli najít, a vyskočil jako na pérku.
"Klid, uklidněte se." Chytila ho ta dívka za rameno, "Nic vám už nehrozí."
Jak může vědět, že mi má něco hrozit?, divil se.
"Tedy, ne že bych věděla, co se vám stalo, ale chtěla jsem tím říct, že už nemusíte mít strach." Řekla a na hlase jí bylo slyšet, že usmála. Do obličeje jí Aaren vidět nemohl, leželi daleko od okna a halila je tma. To je dobře. Snad si ještě ničeho zvláštního nevšimla.
Znovu se pokusil přimět pravé křídlo k poslušnosti. O kousek se pohnulo, ale trestem za to byl další výbuch bolesti.
"Nehýbejte se." Vyzvala ho dívka, když bolestně zaskučel, "Pojďte na světlo, koukneme, co se vám stalo."
"Ne!" bránil se tomu okamžitě Aaren.
"Mám radši zavolat záchranku?" navrhla tedy alternativu.
"No to už vůbec ne."
"Poslyšte, vy jste evidentně zraněný, a potřebujete nutně ošetřit. Buď vás ošetřím já, nebo zavolám záchranku." Dala mu dívka ultimátum.
"To radši vy." Zavrčel po dlouhém přemýšlení Aaren. Když mu dívka pomáhala ze země, rozhodl se. Teď nebo nikdy, než něco uvidí. Zabral vší silou a proklaté křídlo se poslušně přitisklo k tělu. Byla to ale tak příšerná bolest, že znovu omdlel. Tentokrát však jenom na pár chvil.
"Máte něco s nohou?" napadla dívku souvislost s tím omdlením a zvedáním.
"Mimo jiné." Odvětil vysíleně Aaren. Dívka mu pomohla se opřít o zeď.
"Něco s kotníkem?" ptala se.
"Já nevím." Zahučel zoufale Aaren. Ze všeho nejvíc chtěl teď být doma. Postaral by se o sebe sám! Místo toho je teď tak blízko svému prozrazení… A co tady ona vůbec dělá? No, momentálně mu opatrně sundávala boty, ale myslel to v globálu… Co dělá tak pozdě v noci v téhle rozpadlé barabizně?
"S kotníky vypadá všechno v pořádku." Řekla a začala mu prohmatávat lýtka a stehna, "Nebojte, je to jenom obyčejné vyšetření, nesnažím se vás svádět." Usmála se, když ucítila, jak sebou trhnul.
"I kdyby, bude mi to jedno." Odvětil Aaren.
"Nohy vypadají v pořádku. Až na těch několik ošklivých škrábanců, to by chtělo vydezinfikovat. Máte doma nějakou dezinfekci?"
Aaren němě přikývl.
"Co kdyby jste mě tam prostě odvezla a nechala mě napospas osudu? Já bych to ocenil určitě víc než tohle." Řekl.
"Poslyšte…" odtáhla se dívka o kousek, "Tohle tajnůstkaření se mi vůbec nelíbí." Najednou se prudce ohnula a rychlým pohybem mu sáhla na boky.
"Co blbneš?!" přešel Aaren okamžitě na tykání.
"My si tykáme?" ušklíbla se dívka, "Ujišťuji se, že nemáte zbraň. Protože buď mi okamžitě řeknete, co tady děláte, nebo to vypovíte policii."
"Poslyšte, já nejsem žádný zločinec!" bránil se Aaren, "Policii jsem právě úspěšně utekl, ale ne proto, že bych něco ukradl nebo někoho zamordoval. Nic jsem neudělal."
"Jo, to říkají všichni. Proč vás teda honili?" nevěřila mu dívka.
"Protože… Protože…" nevěděl Aaren rychle, co říct.
"Vidíte, nemá cenu vymýšlet lež, protože já jí poznám. Když řeknete pravdu, bude to nejlepší." Povzbudila ho dívka.
Aaren se krátce a hořce zasmál: "Čtete noviny, slečno?"
"Internet mi stačí, proč?" odvětila.
"Možná jste už o mě slyšela. I když mě spíš popisovali jako UFO nebo zvíře. Nikoho by nenapadlo, že jsem člověk."
"Tak teď bych spíš řekla, že blouzníte z horečky." Sáhla mu dívka opatrně na čelo. Teplotu měl, ale ne vysokou.
"Ani nevíte, jak rád bych blouznil." Odpověděl Aaren, "Bohužel je to realita, o které by si nikdo nepomyslel, že se může stát… I když se o to po více jak čtyřicet let určitá skupina lidí snaží."
"Jste z nějaké sekty nebo co? Naháníte mi strach." Dívka se lehce poodsunula.
"To jsem nechtěl." Řekl klidně Aaren, "Jak se jmenujete, slečno?"
"Summer. A vy?"
"Aaren."
"Koukám, že jsme měli oba praštěné rodiče." Pousmála se Summer, "Ale skutečně, řekněte mi pravdu, Aarene. Proč tu jste, co se stalo?"
"Řeknu vám jí, ale musím vědět, že jste připravená jí slyšet." Řekl Aaren a ke svému vlastnímu údivu to myslel vážně. V životě to ještě nikomu neřekl. A bylo takové pokušení se o své trápení s někým podělit…
"Poslyšte, jsem zdravotní sestra, já už viděla a zažila spoustu věcí…"
"A taky jste velmi podivínská. Jinak byste tu teď nebyla." Přerušil jí Aaren. Summer se na okamžik zarazila.
"Víte, kde teď vůbec jsme?"
"Daleko od lidí." Prskl Aaren.
"Ve staré škole. Je už pěknou řádku let zavřená. Několik mých prapředků tu učilo. Když jsem byla malá, brával mě sem dědeček, to ještě nebyla v tak havarijním stavu. Znám to tady naprosto dokonale a váže se sem spousta mých vzpomínek. A zítra se tohle všechno zbourá." Převyprávěla mu Summer v krátkosti svůj příběh.
"Aha." Přikývl Aaren, "Víte, Summer… Strašně rád bych vám řekl, co se stalo mě. Ale nejsem si tak docela jistý, že to ustojíte a že se to neobrátí proti mně. Nic jsem neprovedl, přesto se ke mně lidé otáčejí zády. Jako když potkáte na ulici vozíčkáře, můžete ho politovat, ale ve skrytu duše máte radost, že se to nestalo vám. A kdyby vás oslovil, pravděpodobně utečete. Kvůli nějakému hloupému neopodstatněnému strachu."
"Máte nějaké postižení?" nechápala Summer.
"Vlastně ani ne." Zasmál se Aaren, "Vlastně jsem dokonalejší než všichni lidé na Zemi. Tedy, domnívám se. Neslyšel jsem o nikom, komu by se stalo to samé co mě. Znevýhodňuje mě to v lidské společnosti, ale co se schopností člověka týče… Tak jsem výjimečný."
"To máte nějaké nadpřirozené schopnosti?"
"Skoro správně." Přikývl Aaren, "Stále to ještě chcete slyšet?"
Summer ho k jeho němému úžasu chytila za ruku.
"Pokud nejste telekinetik a nevnucujete mi svojí vůli," pousmála se, aby dala najevo, že je to vtípek, "pak jsem z vás získala pocit, že nejste zlý. A já myslím, že tyhle věci jsem se za svůj dosavadní život naučila rozlišovat. Máte pravdu, když je někdo něčím jiný, působí to na spoustu lidí odpudivě, budí to v nich ten neznámý strach. Ale to rozhodně není můj případ. Mám mentálně postiženou sestru a moje babička umřela na rakovinu. Nádor jí zničil skoro celý obličej. To jsou ostatně důvody, proč jsem šla na medicínu."
"Dobře." Přikývl Aaren, "Jste první člověk, kterému tohle povím, takže to berte jako lékařské tajemství, protože věřte, že jestli to někomu řeknete, zničím vás. A ač jste mi také sympatická, myslím to zcela vážně. A věřte, že je to v mých silách."
"Slibuji, neřeknu to nikomu." Slíbila mu Summer, že to, co se teď dozví, zůstane mezi těmito čtyřmi zdmi.
"Dobře." Zopakoval Aaren, "Víte, máte pravdu, jsem zraněný a potřebuju ošetřit. Ale… Jsem si jistý, že tohle jste ještě neléčila. Leda byste byla sestra na veterině."
Nechtěl riskovat další bolest, radši si sundal tričko a otočil se k Summer zády. Uslyšel její přidušený výkřik.
"Varoval jsem vás." Řekl tiše.
Summer seděla za ním, ruku před pusou a chvíli jenom bezmocně zírala. Netušila, co asi tak čekala, že uvidí. Možná nějaký výrůstek, nádor, končetinu navíc, klidně i pozůstatek nenarozeného dvojčete, i to se stává. Ale že uvidí křídla, to by jí ani ve snu nenapadlo… Pro jistotu se štípla. Nezdálo se jí to.
"Klidně vám potom povím, jak jsem k nim přišel, když už to víte." Promluvil Aaren, když se mu to ticho zdálo moc dlouhé, "Ale prosím vás, koukněte se mi na to pravé, pravděpodobně mě postřelili…"
"No…" začala nejistým hlasem Summer, "Ne pravděpodobně, ale určitě, je celé od krve…" odvážila se přiblížit, ale ještě se zcela neodvažovala se jich dotknout.
"Nebojte se toho, sama jste před chvílí řekla, že ten strach není opodstatněný." Zavrčel netrpělivě Aaren.
"Omlouvám se." Vyrazila ze sebe Summer, "Kdyby to moc bolelo, řekněte mi…"
"Moc to bolí i takhle, takže se nebojte a do toho." Odvětil Aaren. Ucítil její dotyk a trochu sebou škubl. Před ní se jeho křídel dotkla pouze jeho máma, a to ještě jenom jednou. Právě tehdy, kdy ležel bezmocně v koupelně a cítil, že ho záda přestávají bolet. Tehdy se poprvé odvážil vyslovit tu hroznou otázku: "Co to je…?"
"Myslím, že to víš sám…" odpověděla matka měkkým hlasem a pohladila ho po celé délce pravého křídla. Ano, právě toho nešťastného.
"Nesahej na to!!" vyskočil okamžitě jako na pérku, "Vůbec na to nesahej!!"
A skutečně už jí to víckrát nedovolil…
"Takže, prostřelené to není…" začala Summer, "Máte štěstí, ta střela vás nezasáhla, jenom vás, jak se tak říká, ožehla. Máte to roztržené, odtud až…" Aaren sebou bolestivě trhl, jak přiložila prst nebezpečně blízko té ráně, "…sem. Bude to rozhodně chtít sešít."
"Super." Vydechl Aaren.
"Myslím, že je to nejlepší možný scénář. Kdyby to bylo prostřelené, mohl jste klidně vykrvácet. Kdyby vám kulka zůstala uvnitř, byl by to ještě větší malér, protože to už by potřebovalo operaci." Řekla Summer. Už zase získávala zpátky svou sebejistotu.
"A uděláte pro mě tu laskavost a zašijete to?" zeptal se jí.
"To nepůjde tak snadno." Vydechla Summer, "Náčiní je v ordinaci, musela bych ho leda ukrást."
"Chápu." Ušklíbl se Aaren, "A to se dělá dobře pro člena rodiny, ale špatně pro cizince."
"To ano, ale pro takhle zraněného cizince není jiné východisko." Překvapila ho Summer svou odpovědí a těžce si povzdychla.
"Děkuju vám." Řekl Aaren a znovu si oblékl tričko.
"Ještě nemáte za co." Pousmála se Summer, "Ale… Vypadají krásně."
"To já nevím. Já je prostě mám a nepřemýšlím nad takovýma blbostma, jako jestli jsou hezký. Nemusím vám říkat, že ze všeho nejradši bych byl, kdybych se jich zbavil."
"A to nejde?" zeptala se Summer. Docela hloupá otázka.
"To já ani nevím. A nepředpokládám, že bych to kdy zjistil. Těžko můžu na operaci. A navíc mi nikdo nezaručí, že nevyrostou znovu. Nemám je odmala, je to teprve deset let. Nikdy tam nebyla a najednou tam jsou. Kdo mi zaručí, že se to nebude opakovat?"
"Je rozhodně jisté, že my dva to teď a tady spolu nevyřešíme." řekla rozumně Summer, "Pojďte, parkuju hned za rohem, odvezu vás."
Nechala ho, ať se chytne jejího ramene, a pomalu ho dovedla zpátky do přízemí. Místo okna si ale vybrala menší postranní dveře, kterých si Aaren neměl předtím šanci všimnout.
"Není tam nikdo?" zarazil se Aaren na poslední chvíli, než vyšli ven. Summer se opatrně rozhlédla po ulici.
"Nikoho nevidím ani neslyším." Odpověděla a vyvedla Aarena z úkrytu. Její auto skutečně stálo jenom o pár kroků dál. Taková malá Toyota akorát do města, typické auto pro ženskou.
"Tak, opatrně." Otevřela Aarenovi zadní dveře a pomohla mu dovnitř. Sama si pak sedla dopředu, a než se stačil Aaren pořádně uvelebit, protože pořádně opřít se bohužel nemohl a tím pádem se mu špatně sedělo, nastartovala a vyrazila vpřed.
"Kdyby se vám dělalo špatně, řekněte mi." Otočila se na něj ještě dozadu.
"Zatím je to v pořádku." Uklidnil jí Aaren. Bylo to v pořádku v mezích normy, museli brát v potaz jeho zdravotní stav.

naše půlnočko:)

18. ledna 2009 v 20:35 My World
Bylo věnované nám a našemu "božskému Kájovi", čili našemu třídnímu, ostatně jako celý ples.:) Mě tam nehledejte, jsem v tý první písničce, ale až úplně vzadu, takže nemáte šanci mě vzhledem ke kvalitě videa poznat.:)
P.S.: Větší článek bude, až budou fotky, bez nich mi to přijde hrozně suchý.
Text třetí písničky:

Pelhřimov ještě v klidu spí
Karel už čeká před školou
Na kole přijel, každej ví
I když je třicet pod nulou

Odolný jako skála je náš božský Kája
Řeku dravou zkrotí božský Kája
Procestoval celý svět
Holý tam a s vousy zpět
Názornou pomůcku má pro nás božský Kája
Symbol gymplu, mocný, božský Kája
Křídy líže božský Kája
Kája (Kája)
Kája (Kája)
Kája zas míří mezi nás


ne tak docela bezejmenná, do češtiny upravená...

14. ledna 2009 v 18:41 | NickyHayden |  Could this be poetry?
Nad námi zemřel skladatel
Roky nevyšel z bytu
Domovník dveře vylomil
Našli jen múzu zbitou

Nosiči klavír stěhují
A syčí sprosté slova
Noty si kladou pod nohy
Aby je nenašli znova

Chci slyšet hádky dědiců
Trhají podšívku saka
Hledají závěť a v průvanu
Jako by někdo plakal

Nad námi zemřel skladatel
Zvláštní, že každý jeho tón
Pomalu v noci po slzách
Promokal ke mě přes balkón

Dělnické drzé děcka mu
Chodily kopat do dveří
Nedal na ně, byl umělec
Jen dál si hřál své konzervy

Chci slyšet hádky dědiců
Trhají podšívku saka
Hledají prachy a v průvanu
Jako by někdo plakal

Nad námi zemřel skladatel
A jedno stále nedá mi
Že zemřel sám a vysoko
Vysoko nad námi...

Nad námi zemřel skladatel
A stále nedá, nedá mi
Že zemřel sám a vysoko
Vysoko nad námi...


Tuláček liška:))

14. ledna 2009 v 18:01 What about me?
Daisy mě nakazila svým večerníčkovým článkem, musím se vám tu vyznat z mojí dlouholeté lásky k téhle nádherné lištičce, nebo spíš lišákovi.:) Pokořil dokonce i Krtečka a Rákosníčka a to už je co říct!:D Sice jsem zapomněla na Racochejla, ale kdybych si na něj bývala vzpomněla, měl by smůlu taky... Škoda že už ho tak hrozně dlouho nedávali, byla bych vděčná i za dývko.


Revolver a Muzika, Milenci Na Snehu

8. ledna 2009 v 20:15 Poslouchám, zaujalo mě
Dvě písničky, jejichž text by se měl tesat...

Revolver a muzika
...aneb moje oblíbené "bola by sa škoda strielať kým nedošli sme po refrén"...


Milenci na snehu
...tak tady těžko vyzdvihnout nějaký konkrétní úsek, ale moc se mi líbí třeba "kto ich krmí na námestí skrývá vinu za nehu"...


A když už jsme u těch mouder, tak úplně nejradši mám "A chladnutie vydávať za svoje zmúdrenie, je to ľahšie jak vyznať ceny strát"


nějak bylo, nějak bude

7. ledna 2009 v 17:17 My World
Já jsem tak ospalá, to snad není možný... Vstávat do školy je samozřejmě krize, ještě když vám ve vedlejším pokoji kvílí "uňafanej malej raťafák", mám akutní spánkový deficit. Jenže táta holt musel pro psa hned, okamžitě. Tak si teď všichni užíváme.
Teuška je zlatíčko, ale jako u každého štěněte, není to s ní jednoduchý. Ještě, že já před ní můžu utéct do pokoje.:D
A už mám zpátky počítač, takže zase začnou přibývat povídky. A tím je nutné informační minimum vyčerpáno.:)

NickyHayden

P.S.: Ale vlastně no comment.:D
Edit// Asi jsem se právě rozhodla, co budu studovat. Bude to žurnalistika. Protože kdo tvrdí, že žijeme v demokratickém státě, je naivní idiot. A moje trpělivost je u konce. Byla to moje druhá alternativa, tak do ní. Kdo vládne médii, vládne nejmocnější silou.


krásné svátky se špatným koncem

5. ledna 2009 v 18:33 My World
Tyhle Vánoce a svátky vůbec byly tak skvělé, že se zkrátka něco podělat muselo...
Momentálně jsem unavená a tak nějak bez nálady, ale asi si zvykám. A taky mě nad vodou drží vidina nového pejska. Bellinky je mi sice stále strašně líto, ale nemůžeme nechat barák bez hlídače, když máme za rohem několik problémových občanů... Pořídíme si fenku leonbergera, to už je jisté. A asi už začíná být jisté i její jméno. Vymyslela jsem ho já... Mamka jen tak z legrace navrhla, že by to mohla být Leona, ale to se mi zdálo málo důrazné, tak jsem navrhla Teonu... A líbí se to i tátovi, takže naše nová fenka se bude pravděpodobně jmenovat Tea.
V březnu si pak chce táta pořídit další kokršpanělku, za naší zrzavou mrchu, která už tu taky s náma nějaký pátek není...
A v psím nebi už musí být skutečně živo. Je tam nejen naše Bella a Linda, ale i jejich kámoši Charlie a Bak, tetin Kim a Nord, Max... A určitě i Lentilka. To je sice kočka, ale pořád člen rodiny.