Únor 2009

Dexter <3

28. února 2009 v 16:17 | NickyHayden |  Beauty Boys
Tohohle pána se prostě nikdy nezbavím, stačí si pustit jednu jedinou písničku a je to tu znovu.:D Momentálně je to moje milovaná Living In A Chaos.
This world is hard to fight - hitting you once, hitting again.
No matter where you wanna go, wouldn´t wanna be you.
Get on it, up on it, get on it, it´s on - we´re living in a chaos!

dexter.jpg Dexter Holland picture by offspring-junkie

Let´s see many faces of Bryan Holland... A na tý čtvrtý fotce mi docela hodně připomíná Axla Rose.:)

violet

28. února 2009 v 15:40 | NickyHayden |  My World
Sice nás momentálně odplavuje tající sníh (jako ostatně každý rok, nevýhoda toho, když máte barák inteligentně postavený přímo pod kopcem, na kterém se ještě ke všemu rozléhá pole), levou ruku si pomalu ani nezvednu k obličeji (hodinu jsem se bavila tím, že jsem ze stodoly vylejvala vodu a teď se mi třesou ruce, jako kdybych měla Parkinsona), ale já se rozhodla, že místo naštvaných keců sem dám fotky své nové hlavy (ano, opět:D). Tentokrát to je sice jenom barva, ale jsem s ní moc spokojená a asi u ní zůstanu dýl.:)

...a rozhodla jsem se, že si nechám dorůst vlasy (to zas bude sranda na dva roky) a pak si nechám na hlavince udělat tohle:


tak aby Ashulka neřekla...:)

26. února 2009 v 18:04 | NickyHayden
Začíná mě bavit sem prostě jen tak psát český překlady cizích písniček. Schválně, kdo pozná tuhle, je to skutečně hodně profláknutá hitovka.:)

Víš, že je to dost dřina
Se dneska nějak prosadit
Náš případ není cool
Ale on to stejně předstírá
Možná nemá plán
A možná nemá styl
Ale všechno, co mu chybí
Jednoduše zapírá
Potřebuje nějakou cool hudbu
Co nestačí jen tak někomu
Ale neměli Ice Cubea
Tak koupil Vanillu Ice
Teď si tak jezdí ve svým Pintu
Vidí několik kámošů
Ale když se podívá dvakrát
Uvidí, jak mu nakopou tu jeho malou prdel

Teď si nechává dělat tetování, jo
Nechává si píchat inkoust
Chtěl 13, ale napsali 31
Kámoši říkají, že se snaží až moc
A není zrovna OK
Ale ve svý mysli
Je tím úplně nejlepším

Tak nad tím nekecej, ten hráč, to je jasný
To stejně nechápe, vždyť víš
Bude si hrát na svým písečku a držet se toho
Ale tohle není nic pro tebe
Když se nemůžeš měřit, tak si to vykompenzuj
Aspoň víš, že v nejhorším můžeš jít na Ricki Lake
Svět potřebuje snaživce
Tak udělej něco úplně novýho

Trocha změn

25. února 2009 v 20:44 | NickyHayden |  *-*-*-*-*-*Povídky*-*-*-*-*-*
Tak jsem se rozhodla, že to tady trochu reorganizuju. Smazala jsem tři povídky, ve kterých nevidím smysl, aby tady byly - konkrétně druhý díl kroků, Steps To The Future, protože nehrozí, že bych to dopsala, a nechávat tu jednu jedinou část mi přijde jako zbytečnost. Další bylo I Love You To The Blood, které se stočilo úplně jiným směrem, než jsem původně chtěla, a upřímně tu povídku začínám nesnášet. No a konečně třetí smazaná je Jak je to s tolerancí, ze stejného důvodu jako povídka číslo jedna, prostě už nikterak necítím potřebu jí psát.
ALE! Abyste neřekli, že jsem sobec:), tak mám pro vás nabídku, a to takovou, že si můžete odhlasovat, jakou novou povídku tu chcete namísto těchto tří. Tak vybírejte a hlasujte.:)
Revenge
Tuhle povídku jsem napsala na základě svého snu, stejně jako ty další dvě. Mám zkrátka nějaké plodné období.:) Tahle je trochu hororová. Je z prostředí nápravného zařízení, kde vládnou brutální podmínky a kde se ještě ke všemu provádějí nelegální testy na lidech, na jejichž následky obvykle dotyční umírají a tyto smrti jsou pak maskovány jako nešťastné náhody. Dva chovanci Noah a Andy tyto praktiky náhodou odhalí, a jsou nemilosrdně zastřeleni. Jenže z nějakého zvláštního důvodu se vrací zpátky - ostatní je nemohou vidět ani slyšet, ale mohou s nimi komunikovat prostřednictvím věcí ve svém okolí. Spolu s nimi se ještě takto vrací zpátky i David, kluk, který zemřel právě na následky oněch pokusů. Proč se vrátili? A co mají udělat, aby jejich duše došly pokoje?
Forsaken
Přísahala jsem, že už nikdy nebudu psát upírskou povídku, ale stalo se.:) Celý příběh začíná setkáním dvou mladých upírů, Johnnyho Rouxe, který je sice mezi upíry nováčkem, ale rozhodně se v jejich světě nijak neztrácí, a Robbieho Cosentina, který je členem jedné organizace - bylo by na dlouhé lokte to blíže vysvětlovat.:) Teprve Robbie zavede Johnnyho do světa netušených možností, jichž se Johnny rád chopí - a bohužel málem nejde nejen přes mrtvoly lidské...
Far From The Dark
Tahle povídka je z této trojice nejmladší, zdála se mi teprve dnes, ale rozhodně by podle mého stála za zpracování.:) Tematikou se malinko podobá Forsaken a vlastně i tisícům jiných povídek - je o bytostech, které žijí vedle nás, víme o jejich existenci, ale zdaleka nic o jejich schopnostech. A právě tyto jejich schopnosti je od sebe rozdělují a dělají mezi nimi bariéry - aneb vlkodlaci a upíři budou na svět nahlížet jinak než například telekinetici. Takže i jejich svět se tříští na zájmové skupiny, vlastně stejně jako ten náš, a snaží se na svou stranu získat víc stoupenců než jejich konkurenti. Ale víc než na děj bude tato povídka zaměřena na city a pocity zainteresovaných - a také jednoho neznámého mladíka, kterého členové obou skupin, kolem nichž se bude příběh točit, dostanou za úkol najít...

nothing

23. února 2009 v 18:20 | NickyHayden
Pravda krytá bezpečností
Nemůžu tě nechat, abys mě udusil
Vzdávat se, uhýbat
Ničeho nelitovat

A mám tohohle přítele, jak vidíš
Který ve mě vyvolává pocity
A já chtěl víc, než jsem dokázal ukrást
Zatkl jsem sám sebe a nosil cejch
Vzdám se všeho, abych dokázal
Že jí na tobě cítím

Neříkej mi, co chci slyšet
Bát se nepoznaného strachu
Jakákoliv zkušenost
Dál budu žárlivě bojovat
Dokud to, kurva, nezmizí

A mám tohohle přítele, jak vidíš
Který ve mě vyvolává pocity
A já chtěl víc, než jsem dokázal ukrást
Zatkl jsem sám sebe a nosil cejch
Vzdám se všeho, abych se s tebou dohodl
Dohodli jsme se, od koho se poučíme
A vždycyk to chceme bez pravidel
Podělíme se o to, co jsme ztratili a jak jsme vyrůstali
Vzdají se všeho, jen aby dokázali
Že jí na tobě cítí

Já potkal jsem tě na ulici, byla jsi zase jako dělo...

23. února 2009 v 18:03 | NickyHayden |  My World
Já vím, že jsem slibovala víc fotek, jenže můj program se rozhodl stávkovat a ty fotky prostě nejdou zmenšit tak, abych je mohla dát sem na blog bez toho, že by jich půlka chyběla... Takže zatím jenom tyhle dvě fotky, možná to časem rozšířím...
já, Nikolka, Awí, Zuzka (s vtipnými, neustále padajícími šaty:D), Helí :)

Fait place á la nouvelle notre belle genération virtuelle

22. února 2009 v 14:50 | NickyHayden |  My World
Tak takovýhle víkend jsem skutečně ještě nezažila a je toho skutečně na mě moc, v tom dobrém i špatném slova smyslu. On byl totiž podělaný celý ten týden... Ale ten konec, ten už byl vážně moc, z toho jsem myslela, že dostanu žaludeční vředy. Nevyřešilo se to, ale momentálně si už asi zvykám a proto jsem klidnější. Ale zase na tak moc, protože se podělaly jiné věci, které v kombinaci s tímhle starým jsou, slušně řečeno, pěkně na prd...
V pátek jsem byla domluvená s mou drahou Iví, že se u ní kolem páté stavím, koukneme na dývko z našeho plesu, já jí pomůžu s účesem a líčením - kdykoliv jde totiž Ivča na ples, tak mi svěří roli její vizážistky, což já moc rád:D - jenže bohužel škola končí o tři hodiny dřív, tak abych nemusela jen tak chodit bezcílně po městě, šla jsem na chvilku ještě za Awulkou. Když jsem tedy konečně dorazila k Ivče, otevřela mi v docela zbídačeném stavu se slovy, že se jí vůbec nikam nechce, protože už se měsíc pořádně nenajedla ani si nedošla na záchod. Volně přeloženo už měsíc je na projímadlech a nic jí pořádně nepomáhá, akorát jí z toho bolí žaludek. Naštěstí se pak trochu zmátořila, takže na ples jsme nakonec odešly. Byla tam půlka naší třídy a ještě spousta dalších známých, takže nuda rozhodně nebyla.:) A taky jsem vyhrála v tombole tmel.:D Jenže i tak byla atmosféra trochu napjatá a bylo jasné, že se něco podělá. Nakonec se kámoška pohádala s klukem a bylo jasné, co že se to mělo stát... Plus do toho se Ivče udělalo kolem půl druhé znovu špatně a zavelela k ústupu domů. Ještě že to udělala, protože jakmile jsme dorazily, padla jsem do postele a vytuhla.
Druhý den jsem se přesunula za Awí, protože jsme šly na další ples. Já se už předem domluvila s Ivčou, že přijdu do Sauny si trochu zapařit, a Awí se nakonec z jistých důvodů přidala také. Na plese jsme byly do půlnoci... Byl docela nezvyk vidět ten sál z půlky prázdný, my jsme zvyklí na davy lidí a najednou tak málo.:D Navíc to byla škola, ve které začal po prázdninách učit jeden můj kámoš, tak jsem za ním běžela pokecat (zdrhala jsem před známým, který měl evidentní velkou potřebu najít si ten večer nějakou povolnější babu a byl skutečně hodně vlezlý). Tomáš už měl vodku i v očích, takže to byla vážně zajímavá konverzace, ještě za žárlivých pohledů jeho přítelkyně. Ale můžu vám říct, že takhle zábavnej ten kluk snad v životě nebyl.:D
U Sauny jsme si pak vystály téměř hodinovou frontu (což není nic neobvyklého), potkaly tam další známé a pořádně zapařily.:) Byla tam i jedna spolužačka, která jenom za ty dvě hodiny, co jsme tam byly, stihla oběhat tři kluky, a právě ten třetí měl sebou i jednoho kámoše, který s náma nejdřív tancoval, a pak mě pozval na panáka. Jmenoval se Petr a fajn jsme si pokecali. Bohužel to nebyl tak docela můj typ, ale šplhl si u mě tím, že když jsem odcházela, tak mi řekl, že fajn, že by mě mohl ukecávat, ale že to sám nemá rád a že stejně ví, že při mým temperamentu (haha) by asi stejně neuspěl, a že uvidíme, až se třeba znovu potkáme... Když už jsem u těch kluků, byla jsem pěkně nas..., protože na plese byl jeden kámoš pana R., v Sauně byli dokonce ČTYŘI, ale pan R. nikde, grrrrrrr!!!
Docela se bojím toho nadcházejícího týdne... Mám pěknou migrénu, protože jsem v noci špatně spala, plus mě trochu bolí břicho, řádí nám tu střevní chřipka, tak čekám, co z toho bude... A na úterý a středu mám nehorázně moc učení, takže kdyby něco, nevzpomínejte na mě ve zlém.
Fotky budou snad brzy.;)

Stevan Faddy - Cipele

15. února 2009 v 19:24 | NickyHayden |  Poslouchám, zaujalo mě
Za jeho cédéčko bych platila zlatem. Z Černý Hory to fakt objednávat nebudu, natož abych pro to jela.:D


Kingdom Of Libria, 37.díl

15. února 2009 v 16:48 | NickyHayden |  Kingdom Of Libria
"Tohle bych bral častěji." Poznamenal potěšeně Kash a rozhlížel se kolem sebe. Lidé chodili kolem, ale nikdo z nich ho neviděl. Kdyby proti nim natáhl ruku, bezděčně by uhnuli, ale bez zastavení by šli dál, a kdyby na ně promluvil, nevnímali by ho.

Savage Garden - Break Me Shake Me

14. února 2009 v 16:45 | NickyHayden |  Poslouchám, zaujalo mě
Moje bezkonkurenčně nejvíc top písnička od nich...
Zvláštní, že mě ještě nenapadlo pustit si SG k psaní Librie... Vážně, fakt mě to ještě nenapadlo.:D A přitom se to přímo nabízí... Možná bych to měla zkusit.


I never thought I´d change my opinion again (Nikdy bych si nepomyslel, že znovu změním názor)
But you moved me in a way that I´ve never known (Ale tys mě ovlivnila způsobem, jaký jsem nikdy nezažil)

But straight away you just moved into position again (Ale okamžitě jsi zase zaujala svou pozici)
You abused me in a way that I´ve never known (Zneužila jsi mě způsobem, jaký jsem nikdy nezažil)

Chorus
So break me shake me hate me (Tak mě znič, otřes mnou, nenáviď mě)
Take me over (Převez mě)
When the madness stops then you will be alone (Až to bláznovství skončí, budeš sama)
2x

So youre the kind who deals with the games in the mind (Jsi ten typ, co rozehrává v mysli své hry)
You confused me in a way that I´ve never known (Zmátla jsi mě způsobem, jaký jsem nikdy nezažil)

Chorus

She says I can help you but what do you say (Říká, nemůžu ti pomoct, ale co to říkáš)
But it´s not free baby youll have to pay (Ale není to zadarmo, lásko, musíš zaplatit)
You just keep me contemplating that (Stále přemýšlím)
Your soul is slowly fading (Že tvá duše se pomalu vytrácí)

God don´t you know that I live with a ton of regret (Bože, nevíš, že žiju s tunou lítosti)
cause I used to move you in a way that you´ve never known (Protože dřív jsem tebou manipuloval způsobem, jaký jsi nikdy nezažila)
But then I accused you in a way that you´ve never known (A pak jsem tě obvinil tak, že jsi to nikdy nezažila)
But you hurt me in a way that I´ve never known (Ale tys mi ublížila způsobem, jaký jsem nikdy nezažil)

Kingdom Of Libria, 36.díl

11. února 2009 v 17:37 | NickyHayden |  Kingdom Of Libria
"No ty seš dobrej, uvědomuješ si vůbec, co po mě chceš?" musel se John smát té Malcolmově nabídce.
"Jo, uvědomuju, a vždyť přece nechci tak moc. Já myslel, že tobě už to taky leze na nervy." Oponoval Malcolm.
"To sice ano, ale sorry, rozhodně tohle nemíním dělat kvůli Kashovi, to se na mě nezlob. Ten ať mi radši ani neleze na oči, natož, abych kvůli němu něco dělal."
"Ale tady přece vůbec nejde o něj. Teda, mě jo, ale já ti to jen navrhl jako šanci, že bysme Coreymu, a jestli chceš, tak i Darrenovi, i když to zase není prozměnu moje věc, konečně dali najevo, co si myslíme! Aby se k nám přestali chovat jako k nějakým debilům, co poslechnou na slovo. Já myslel, že tebe to taky štve."

dé ó té á zet en í ká

10. února 2009 v 23:36 | NickyHayden |  My World

Nej…častější slova nebo slovní spojení, která používáš:

1. No...:D (tím začínám fakt každou větu)
2. Tyo (tohle a slovo č.3 jsou jediné, které píšu takhle podělaně)
3. Kuwa
4. prostě (moc dobrý slovo:D)
5. Hustě

Nej…lepší vlastnosti, které podle tebe může mít člověk:

1. tolerance
2. smysl pro humor
3. jistá míra sebereflexe by také mnohým prospěla
4. umírněnost, nehnat věci do krajnosti
5. klidnost

Nej…horší vlastnosti, které podle tebe může člověk mít:

1. prolhanost, neupřímnost
2. notorický pesimismus
3. falešná skromnost
4. žárlivost
5. nečitelnost

Nej…oblíbenější věta, kterou nejradši slyšíš nebo říkáš:

Slyším:
1. "Ahoj, mám čas, přijď tam a tam..."
2. "A k tabuli půjde nějakéjinéjménonežmoje."
3. "To je super!"
4. "Ta písnička zní fakt dobře, od koho je?" (XD)
5. "Mám tě rád/a."
6. "Dobrou noc a krásně se vyspi." (na to jsem vážně vysazená...:))

Říkám:
1. "Ahoj, ráda tě vidím."
2. "Ty seš dobrej případ."
3. "To bol zase nápad na strechu večier liezť..."
4. "To neřeš, po tom nepátrej..."
5. "Hlavně že je to zase dobrý."

Nej…milejší lidé ve tvém životě:

To se neříká. Aspoň od určitý doby si to myslím.;)

Nej…oblíbenější internetové stránky:

1. motorelax
2. seznam
3. strejda google

Nej…oblíbenější jídlo:

1. špagety
2. lasagne
3. rýžový nákyp
4. knedlíky s uzeným XD
5. nudle s tvarohem

Nej…oblíbenější pití:

1. Pepsi Light
2. džus jakékoliv ovocné chuti
3. Malibu
4. Piňa Colada
5. Lambrusco

Nej…oblíbenější barvy:


1. červená
2. oranžová
3. modrá
4. černá
5. fialová

Nej…oblíbenější písně

1. Nočnoj Dozor (Slot)
2. Ljudi Invalidi (t.A.T.u.)
3. Drowning (Backstreet Boys) - eheXD
4. Congo (Genesis)
5. Cold (Matchbox 20)

Nej…oblíbenější kapely

1. Slot
2. Linkin Park
3. The Offspring
4. Exilia
5. Matchbox 20

Nej…oblíbenější filmy

1. Brokeback Mountain
2. Night Watch
3. Equilibrium
4. Eurotrip
5. Transamerica

Nej…oblíbenější TV pořady:

1. Comebaaaaaaack!
2. Q
3. Všechnopárty
4. Medúza
5. Ošklivka Katka...:D

Nej…oblíbenější zvířata:

1. pes
2. myš
3. slon
4. koala
5. ...a počítá se i stegosaurus, i když to byl dinosaurus?:D

Nej…oblíbenější citát nebo přísloví:

1. I´m not beautiful like you - I´m beautiful like me!
2. Some of us gets a little and some of us lot, we got to make a due with everything we´ve got!
3. Jaký si to uděláš, takový to máš.
4. Svět je pěkný jen dokud jsi na světě.
5. Doma jez co máš a v cizině co ti dají. (a to se mi vážně častokrát hodně hodilo...:D)

Nej…větší přání ve tvém životě:

Přání se už vůbec neříkaj!

Nej…oblíbenější věcí ve tvém životě:

1. počítač
2. mobil
3. Postel
4. žrádlo!
5. pití

Nej…důležitější filosofie života (podle tebe):

Nerada přiznávám, že něco neznám, ale "nejdůležitější filozofii života" fakticky neznám...

nálada na konec světa?

10. února 2009 v 12:38 | NickyHayden |  My World
No jo, mluví se o tom teď pořád a my jsme to ve škole nakousli už asi měsíc před Vánocemi. Že tu máme za dva tři roky konec světa - podle někoho už dokonce za rok. Jak říkám, už nad tím vlastně sem tam, když nejsou jiné problémy, přemýšlíme už tři měsíce, takže mám za tu dobu celkem jasno a žádné další šílené katastrofické scénáře nečtu, nevnímám, nereaguju, neberu vážně, protože mi to přijde jako ty řetězové emaily, které když neodešlete, tak vás ve čtvrtém patře panelového domu přejede buldozer. Nejdřív vás smete obrovská vychřice, pak vymrznete, protože dopadne meteorit a vybouchne supersopka, což změní světové klima, umřete hlady, protože nebude jídlo, a kdyby vám to bylo málo, dodělá vás atomová bomba. Protože lidstvo se přesně v tomhle stavu rozhodne, že je nejvyšší čas rozpoutat třetí světovou válku kvůli přetrvávající krizi. A až se to tady všechno pozabíjí, tak stopy zamete Slunce, protože jako z každé hvězdy se z něj časem stane supernova - a až se tak stane, tak z planet sluneční soustavy to přežijou akorát poslední dvě.
Nechci tu nic zlehčovat, mám už takové své favority, na prvním místě je rozhodně přírodní katastrofa, protože už jsme s přírodou vyjebávali dost dlouho, a na druhém pak atomová bomba, protože lidstvo zničí zase jen lidstvo. Je to tak, zničíme se sami, z toho nějakou přírodu nebo Boha neobviňujte. Ale hlavně už si s těmi katastrofickými scénáři dejte pokoj. Konec světa ohlašovali za posledních 10 let už hodněkrát. A nikdy nevíte, jestli třeba nepřežijete výbuch sopky, ale nakonec umřete na infarkt v pohodlí svého domova.

NickyHayden

Akce "Obchoďák" 2.díl

9. února 2009 v 22:10 | NickyHayden |  Co se do GBT nevešlo...
Na to se dá říct jediné... Chachá.:D

"Nikam se nežeň, teď už to nezachráníš." Zavrčel zlostně Jenson. Fernando jeho rady ovšem nedbal a dál lítal okolo fontány jako šílenec. Alespoň že si oblékl tričko.
"Jdu se nasnídat." Oznámil mu ležérně Jenson a ladným krokem okolo něj prošel, ve tváři výraz mrtvého brouka.
Fernando rezignovaně vydechl. Kdyby si pamatoval, co se dělo, začal by neprodleně žehlit. Kdyby si pamatoval… V jeho hlavě zela díra jako do komína. Konečně posbíral všechny svoje věci a vydal se taky na snídani. Sledoval, jestli ho náhodou nebudou ostatní zkoumavě pozorovat nebo si o něm špitat, ale nic se nedělo, všichni, které potkal, se chovali normálně… Nebo se to tak aspoň dalo nazvat.
"Cos prosimtě vyváděl?" zeptal se ho Jenson, když ho po vydatné snídani trochu přešel vztek.
"Já nevím…" trhl Fernando tupě rameny, "Okno jako kráva. Ty náhodou nic nevíš…?"
"Kdybych věděl, tak se tě neptám." Odvětil Jenson, "Ale co, vědu z toho dělat nebudem. Stalo se a čas od času se stane každýmu."
"Konečně rozumná řeč." Řekl spokojeně Fernando. Jenson ho tím uklidnil, pokud to byla klasická pařba, která se vymkla z rukou, bude nejlepší se tomu zasmát a nechat to být. Aspoň bude mít o čem vyprávět, a že kluci budou určitě zvědaví na všechno.
"Tak buď rád a hejbni kostrou, jdeme na pokoj, v deset začíná to focení." Popohnal ho Jenson od stolu. Fernando zlostně zavrčel, jako vždy se potřeboval nejprve řádně najíst. A skutečně od toho stolu nevstal, dokud se necítil dostatečně zasycen.
"Jo, a psal mi Nick, ptal se, jestli žijem." Sdělil mu mezi řečí Jenson, když se vrátili zpátky do svého "obchodu", jak si pojmenovali svůj provizorní pokoj.
"Cos mu na to odpověděl?" ušklíbl se Fernando.
"Jo." Odpověděl Jenson stejně jako těsně po probuzení Nickovi a chňapl po mobilu na svém nočním stolku, jestli mu Nick náhodou neodepsal. Odklikl symbol obálky, přečetl SMSku a vytřeštil oči.
"Co se děje?" nakoukl mu Fernando zvědavě přes rameno. Jenson mu bez odpovědi strčil pod nos mobil.
"Tak to jsme radi, Spanel bude stejne uz brzy mrtvej, protože ho nejdriv zabije Mark a pak my." Slabikoval Fernando a s každým slovem vzrůstalo jeho zděšení, "Proboha néééé, co jsem provedl??"
Zatímco Fernando šílel, Jenson se mohl usmát. Jeho reakce ho naprosto dostala.
"No to je skvělé, že se tak bavíš!" pěnil Fernando, "Bože, já jsem kus vola, proč si nic nepamatuju, proč??"
"Kus vola?" vnuklo to Jensonovi nápad. Vzal ze skříně ručník červené barvy a začal s ním na Fernanda mávat.
"Torro, torro!" volal u toho. A vzápětí už nestačil zdrhat, protože Fernando za ním vyrazil skutečně jako rozdivočelý býk a chystal se ho zadupat do země.
"Ale, kam ten spěch?" zastavil je až hlas Eddieho Irvina, kterému přefrčeli přímo před nosem. Jenson a Fernando se přestali vraždit a jenom koukali. To, že měl pod každým ramenem jednu dobře tvarovanou kočku, je nepřekvapovalo, spíš by se divili, kdyby to tak nebylo, ale oba je v tu samou chvíli napadla ta samá věc. A to ta, že by mohli vědět něco o tom, co se dělo v noci.
"Ale nic, taková ranní rozcvička." Pustil Fernando Jensonův krk ze svého sevření.
"Teda, že jsi tak čilý, večer ti to nestačilo?" zeptala se s tajemným úsměvem blondýnka stojící vlevo. Ta druhá, Eddie a Jenson se po ní zkoumavě podívali.
"Ale, né takhle!" zachichotala se, "Jen jsi nás všechny moc pobavil."
"Jo ty myslíš tohle…!" dovtípila se ta druhá, "Ano, to je pravda, bylo to zábavné."
"Neposoudím, okno jako vrata." Pokrčil Fernando omluvně rameny a zároveň tím nadhazoval udičku, že by mu třeba mohly slečny vyklopit, co vyváděl tak strašného.
"Však já si myslím." Zachichotala se znovu blondýna číslo jedna.
"Ale myslím, že bude bohatě stačit koupit si noviny, nejlépe bulvár." Doporučil mu Eddie, "No nic, kluci, my se jdeme tady se slečnami trochu projít, tak se zatím mějte. Jo a ještě by nebylo od věci zavolat i vašim kamarádíčkům ze skupiny. Museli mít ohromnou radost."
Jenson a Fernando zůstali stát doslova jako tvrdé y čili ypsilon a jenom ještě zaslechli útržky rozhovoru: "Vždyť jsem to říkala, že byl úplně na mraky." "Ale no tak, co máš, byl sladkej." "Ale vožralej jak doga."
"No, Fernando, hochu." Vzal ho Jenson familiérně kolem ramen, "Vážně se obávám, že následujícího půl roku budeš chodit kanálama."
"Už nikdy ani kapku alkoholu, přísahám!" křižoval se Fernando a zoufalým pohledem koukal nahoru k nebesům. Obrazně řečeno, ve skutečnosti koukal do stropu.
"Je to v tvém vlastním zájmu." Přikyvoval Jenson.
"No, nevidím jiné východisko…" rozhodil Fernando rukama a zalezl zpátky do pokoje, tenhle hovor rozhodně nechtěl vyřizovat na veřejnosti, "Musím jim zavolat a budu doufat, že mě přes telefon nesežerou."
"Kam lezeš, pojď sem prosimtě." Zavolal ho Jenson zpátky na chodbu, "Oni tě zabijou tak jako tak, ale přece nechceš, abys byl zabitej dvakrát, a to budeš, jestli přijdeš pozdě ještě na to focení."
"Focení?" nechápal chvíli Fernando. Samozřejmě že věděl, že mají fotit tu reklamu, zase tak velké okno neměl a ani nebyl takový debil, i když se tak momentálně cítil a určitě tak musel i vypadat, jen netušil, že to bude tak brzo.
"Co je tohle za otročinu…" zafňukal zoufale a nechal mobil zase hezky zmizet ve své kapse.
"Tohle a otročina?" smál se Jenson, "Tohle je krásná pohádka, nebo bys byl radši, kdyby ti od sedmi ráno za zadkem pořvával Mark a na hlavě skákali ti naši tři puberťáci?"
"Ty mě stejně strašej i tak." Odvětil Fernando a opřel se Jensonovi provokativně o rameno, "Tak tedy jdeme, milý Jensey, ale jedna věc. Nemusíš na mě mluvit, jako kdybys se mnou plánoval vychovávat děti. Ale pokračuj, Mikko to možná ocení."
"Hovado!" strčil Jenson do Fernanda. Ten se ale akorát smál.
"To je skvělé, že jste tady!" uvítala je Ester v ateliéru, hned za ní šla ještě jedna asistentka, "Jste tu právě včas. Jensone, vy máte za chvíli fotit…"
Zbytek jejích slov se Jensonovi snadno ztratil, protože tu panoval skutečně dokonalý blázinec. Sice organizovaný, ale pořád blázinec. Posadili ho do křesla, nalíčili, oblékli, načesali, jako vždy. Pak ho vzali a postavili vedle nablýskaného fára, dvou dlouhonohých a spoře oblečených modelek a vyzubeného Japonce. Distributor evidentně myslel i na tohle poněkud národovecké odbytiště, pokud z něj nepocházel sám.
Po sérii fotek, kdy obešli několikrát dokola celé auto, se rozhodli posadit je dovnitř.
"Tak, jak jsme si to říkali, dva dopředu, dva dozadu… Pane Buttone, můžete se klidně ještě o kousek šoupnout, vás bude vidět dobře."
Kdyby to v tuhle chvíli bylo čistě na Jensonovi, nejradši by byl neviditelný, ale to bohužel nešlo. Tak nasadil masku profesionála a tvářil se jako že ano, chápe. Jeho kolega ovšem evidentně neměl na práci nic jiného než zkoumat palubní desku.
"Proč jsou tady ty klíče od zapalování?" zeptal se ten šikmooký hrdina takovým tónem, že Jenson jenom mezi zatnutými zuby tiše procedil "pomoc" a málem se chytal stropu.
"To s tím mám popojet? Mám nastartovat?" dožadoval se Japonec velmi lámanou angličtinou konkrétní odpovědi a už sahal po klíčích.
"Ne!" zastavil jeho ruku Jenson rychlostí blesku, až dívka po jeho boku poplašeně vykřikla, "Bohatě stačí, když to budeš jenom předstírat."
Ubohý Japončík evidentně docela netušil, co tím Jenson sleduje, a koukal na něj vyloženě vyjeveně. Jenson z toho usoudil, že možná neumí tak dobře anglicky a začal věrně napodobovat zvuky motoru, čímž se všem lidem v okolí pěti metrů postaral o skvělou zábavu.
Fernando by se jistě smál také a s chutí, kdyby ovšem v tu chvíli neměl rovněž svých problémů až kam. Neměl ani ponětí, že je tohle vůbec možné, natož, že se to stane zrovna jemu, ale jakmile ho postavili vedle jeho "věšáku na šaty", čili další modelky, a on ucítil silnou vůni jejího parfému, vyrostla mu na plicích nějaká zátka, která ho zkrátka začala dusit. A netušil, jak to zakamuflovat. V duchu si jen pomyslel, že tahle akce je už stejně od začátku odsouzená k tomu, aby byla jeden obrovský trapas… Snažil se dělat co mohl a hlasité pokašlávání svádět na nastuzení a doufal, že tuhle část focení bude mít co nejrychleji za sebou. Až se nebude k té holce muset tolik lepit - respektive k jejímu šíleně drahému oblečení, o které celou dobu šlo - snad nebude ani ta její vůně tolik cítit. Ovšem ani fotograf nešel pro ostřejší slovo a hlavně nevhodnou poznámku daleko.
"Co se na ní tváříte tak odměřeně? Sakra vždyť je to holka jako lusk, včera jste to tady roztáčel s každou druhou, tak trochu života do toho umírání."
Fernando jenom tiše zauvažoval, že se zkusí rozplakat. Pak by se tu nad ním možná někdo konečně slitoval… A kvůli tomuhle idiotovi by mohl předstírat, že pláče nad tou neskonalou krásou. S obrovskou závistí pohlédl přes sál na to krásné fáro, okolo kterého se motal Jenson a kde mohl být on, kdyby si s ním osud tak krutě nepohrál. Ani ve snu ho nenapadlo, že Jenson také zrovna sní o tom, jak strašně rád by si to s Fernandem vyměnil… Nic tam nedělá, ničeho se nemusí bát a ještě ke všemu se tam po něm plazí polonahá holka.

to je srandy s bazénem

9. února 2009 v 11:09 | NickyHayden |  Funny F1
Hlavně když se poblíž potlouká Fernando...:D


Savage Garden - I Want You

8. února 2009 v 19:51 | NickyHayden |  Poslouchám, zaujalo mě
Bez týhle verze klipu bych asi umřela.:) Je naprosto dokonalá, devadesátá léta každým coulem.:D A navíc je tu Darren takový krásný mladý ucho... Tohle byl vlastně jejich úplně první klip.:)
Kvalita je sice mizerná, ale co by člověk chtěl...


tak

8. února 2009 v 17:49 | NickyHayden
Abyste mi nespamovali Lou, tak případné výkřiky ohledně nového vzhledu sem.:D

Lou - Rock´n´Roll Fun photosession

8. února 2009 v 15:37 Beauty Girls

Krasotka - tohle slovo se mi hrozně líbí a navíc jí to přesně vystihuje.:) Lou je krásná opravdu ve všech stylech - jak je ostatně z téhle session vidno.
"Nje, nje princesa." "A čto?" "Kraljevna!":D
(netuším, jestli to mám dobře, ale schválně kdo pozná, odkud to je:D)


I can fake with the best style of anyone, I can fake it all

7. února 2009 v 17:54 My World
To se ty prázdniny ale pěkně podělaly... SAdu a Jane jsem si samozřejmě neskutečně užila, tohle je asi trest za to.:D Bohužel i když jsem si foťák brala, tak fotky jsou jenom dvě, ale vzhledem k tomu, že je na nich SAdu jednoduše k sežrání, tak vám je sem časem hodím.:D
S 46 jsme na sebe víceméně "náhodou" narazily už v muzeu, prošly jsme ho skoro celé - hledaly jsme mamuta, koukaly na hokejisty, prošly si Republiku a pak si radši sedly a už nikam nechodily.:D Akorát pro bundu a na oběd, který se protáhl do svačiny.
S Jane jsme pak oblítaly obchody, protože věřte, že s nikým se tak děsně dobře nenakupuje.:D Obě jsme si postěžovaly, že vždycky hrozně dlouho vybíráme a nakonec nekoupíme nic, protože k konečném výsledku je nám líto za to ty prachy dát. Tentokrát jsem měla jen velmi omezené finance, přesto jsem si v New Yorkeru koupila takovou fialovo-kostkovanou vestu, kdo jste tam byl, určitě jste jí tam ve slevách zahlédl, je z takového lehce vágus-materiálu, ale je příjemná a to je hlavní.:D Potom jsem si ještě udělala radost v Bontonlandu, DVD Savage Garden za necelé dvě stovky je vyloženě zadarmo. A Placebo měli jenom za něco málo přes 300!
Jenže pak už se to s*alo a s*alo... Večer mě začalo hrozně škrábat v krku a v noci už jsem měla horečku, kterou se nám ničím nedařilo srazit, ale to bylo spíš kvůli tomu, že babička neměla žádné pořádné léky na chřipku, tak mi chudák za svoje poslední peníze, které měla, běžela druhý den koupit Mucosolvan a Nurofen. Dva dny jsem myslela, že umřu, protože špatně snáším horečku, pak mi naštěstí teplota klesla, ale zato mě začalo tak šíleně bolet v krku, že jsem vážně uvažovala o tom, že si ho uříznu, abych měla klid. Což ale nebyl jediný problém, protože nejpozději v pátek jsem se potřebovala dostat z Prahy - dnes jsem totiž byla na dvou testech scio a nejsem blázen, abych takový prachy jen tak nechala propadnout. Takže pro mě musela přijet mamka a odvézt mě. Dneska jsem ty scio snad nějak dala, už se klepu, až budou výsledky. I když na těhle testech vlastně vůbec nezáleží, víceméně to byla taková zkouška...
To jen abyste věděli, co se se mnou ten týden dělo, a že to tady asi bude chvíli mrtvé, protože i já jsem téměř mrtvá.

NickyHayden


Jedna Noc, Tisíce Výčitek 21.díl

1. února 2009 v 21:57 Jedna Noc, Tisíce Výčitek
To mrkáte na drát, co? Další díl za tak krátkou dobu.:) Tak si toho važte... Já zítra ráno mizím do Prahy a vrátím se buď ve středu nebo ve čtrvtek, takže to berte jako takovou dočasnou rozlučku.:)

Těžko říct, jestli to bylo skutečně změnou prostředí, ale zdálo se, že se jim skutečně daří dostat z těch problémů, před kterými utíkali. Začínali mít problémy jako každá normální rodina - jedno dítě bylo podezřele tiché a nekomunikativní a druhé se zase chovalo jako klasický puberťák. Rodiče se spolu chvíli hádali, chvíli se ignorovali, chvíli spolu bezvadně vycházeli. Rob konkrétně docela trpěl, protože polovinu svého života byl zvyklý žít sám, dělat si co chce jak mezi lidmi, tak ve svém bytě, a najednou o tu svobodu přišel. A zrovna ve chvíli, kdy se z půlročního pracovního pobytu v Mexiku vrátila jeho sympatická kolegyně, která s ním před svým odletem koketovala ostošest. Pracoval v jedné ekonomické firmě a rozhodně nebyl příznivcem sexu na kopírce, proto když ho nějaká žena zaujala, využíval radši bezpečí domova. Nebo když prostě přišel jeden z nepřeberného množství jeho známých, přinesl sebou několik lahví alkoholu a pod každým ramenem jednu kamarádku. Nebo když byl prostě jen unavený a chtěl být jen sám, nikým nerušen. S tím vším byl teď konec, měl pocit, že mu v jednom kuse někdo skáče po hlavě. To se pak nemůže divit, že se mu zdají takové hrůzy.
Bylo to jednoho deštivého dne, kdy Adrien přišel ze školy otrávený, protože ho donutili kreslit zátiší, které upřímně nenáviděl a doufal, že se mu na téhle škole vyhne, když už to není jen nějaká obyčejná výtvarka, takže se to samozřejmě neobešlo bez protestů a profesor mu řekl pár slov, která se rozhodně hezky neposlouchala, a kdy oproti tomu jeho máma měla náladu extrémně dobrou, protože jí přijali na místo účetní v jednom kosmetickém salonu.
"Ahoj, Andy!" uvítal táta Adriena širokým úsměvem. Zrovna seděli u jídelního stolu a oslavovali to přijetí, "Co se tváříš jako když nadloube volovi?"
"Ale, den blbec." Trhl Adrien rameny, "A co vy, proč jste tak nechutně veselí?"
"Představ si, dostala jsem tu práci." Oznámila mu matka nadšeně, jako kdyby tomu sama nemohla ještě pořádně uvěřit, "Tak táta koupil nějaký zákusky a chlebíčky a teď tu oslavujeme, pojď si vzít taky."
Adrien byl sice naštvaný, ale to jeho mlsnost nijak nepotlačovalo, sliny se mu začali sbíhat už při prvním pohledu na jeho milované koňakové špičky. Snědl hned dvě a pak si vzal chlebíček, aby si k němu mohl nalít trochu červeného vína.
"Nesněz to všechno, nech taky trochu Rainovi." Smál se jeho apetitu táta.
"Prosim tebe, ten sladký nejí, zničil by si linii." Dovolil si Adrien vtípek na adresu svého bratra.
"Zato tebe nějaká linie netrápí." Poplácala ho máma po břiše.
"Chceš tím snad říct, že jsem tlustej?" opáčil Adrien.
"No jasně, máš nejmíň sto kilo nadváhu." Smála se máma.
"Náhodou, vy jste si toho nevšimli, ale já poctivě cvičím." Řekl Adrien a vzal si další chlebíček.
"Vážně?" zeptal se táta napůl se zájmem, napůl pochybovačně.
"No jasně, už asi před týdnem jsem se tu byl zapsat do jedný posilky…" odpověděl Adrien.
"Do tý co je naproti tiskárně?" zeptal se Rob. Adrien němě přikývl.
"A nezapsal ses náhodou na pátek?" ptal se dál.
"Nezapsal, protože moc dobře vím, že tam chodíš taky, nemusím tě tam potkávat." Poznal Adrien, o co přesně tátovi jde, a šibalsky se pousmál.
"Mohl bych tě tam vždycky hodit autem i tě odvízt zpátky, ale když nechceš…" pokrčil táta rameny a úsměv mu vrátil.
"Hele, Rain už asi jde." Zaregistrovala matka rachocení klíče v zámku.
Rain skutečně šel. A vedl si sebou návštěvu.
"Ahoj rodino!" pozdravil podezřele přátelsky, "Tohle je Ashlyn."
"Dobrý večer." Pozdravila i dívka s modrýma očima a hnědými vlasy s pevnou a sexy postavou. Už od pohledu byla nejen sympatická, ale i moc hezká.
"Dobrý večer." Odpověděli rodiče, zatímco Adrien se zamyšleně mračil.
"Vy jste spolužáci?" zajímalo matku.
"Dá se to tak říct, je ze stejného ročníku, ale z jiný třídy." Přikývl Rain.
"A jdete se učit matematiku?" zeptal se pobaveně táta.
"Fyziku, a náhodou mi doopravdy nejde, je to výmluva jenom napůl!" bránila se s úsměvem Ashlyn, kterou Rain ještě před příchodem důkladně varoval, aby si nevymýšlela, že se to stejně hned provalí.
"To rád slyším, upřímnost je dobrá vlastnost." Smál se táta.
"No, nebudeme vás zdržovat, vemte si tohle, ať máte něco k jídlu." Vzala matka tác se zbytkem chlebíčků a cukroví a podala ho Rainovi. Adrien se zatvářil vyloženě ublíženě, protože chtěl ještě ukořistit tu poslední špičku, kterou tam předtím tak hloupě nechal, ale nestihl to.
"Nebuď hamoun, brácha, byl bys tlustej. Určitě už jsi měl víc než dost." Řekl Rain, který si jeho pohybu všiml.
"Zalkni se tím." Doporučil mu se zákeřným a falešným úsměvem na líci Adrien.
"Tak ty jsi Adrien? Teda, čekala jsem, že si budete podobnější, když Rain říkal, že jste dvojčata." Zaujalo Ashlyn něco docela jiného.
"To by moje originalita a individualita nepřežila, kdybych měl být někomu podobný." Zazubil se Adrien.
"Náhodou, já myslím, že podoba na tátu tam určitě je." Usmála se na něj škádlivě máma.
"Je to možné, protože Rain je podobný na vás." Přikývla Ashlyn, "Tak já to porovnám jindy."
"A smím vědět proč ne hned?" zeptal se Rob skoro až dotčeně.
"No…" začala Ashlyn, ale pak se zarazila a chvilku vážila slova, "Počkat, kdo jste?"
Všichni bez výjimky se začali dusit smíchy.
"Neboj, kdybych měl ještě další sourozence, informoval bych tě o tom, tohle je můj táta." Opřel se jí Rain o rameno a pobaveně se usmíval.
"Cože?? Ježiš, já se hrozně omlouvám…" začala se omlouvat Ashlyn, čímž vyvolala další výbuch smíchu.
"Omluva se přijímá." Přikývl Rob.
"Pojď už…" pobídl Rain svojí přítelkyni, v koutcích mu jenom cukalo.
"No, a pak si tu nemám připadat stará…" povzdechla si máma a sedla si zpátky na své místo.
"Ale jdi, ty bys klidně všechny ty mladý holky strčila do kapsy." Pohladil jí táta po zádech.
"Sorry tati, ale tuhle nestrčila." Dovolil si Adrien nesouhlasit.
"Hele, nebuď drzej." Pohrozila mu máma, "Tak to jsou mi teda novinky tohle."
"Už známe důvod těch jeho pozdních příchodů." Přikývl táta, "Tak mi pošleme kluka do školy, aby studoval, a on tam místo toho balí spolužačky."
"Je zkrátka celej po tobě." Dobírala si ho máma.
"Teda, ty máš o mě ale mínění."
"No…" vložil se do jejich rozhovoru Adrien, "Když jste mi žrádlo nechali odnést… Tak já půjdu."
Neodolal a když šel k sobě do pokoje, připlížil se po špičkách k Rainově pokoji a přitiskl ucho ke dveřím. Připadal si jako hnusný šmírák, ale nechtělo se mu věřit tomu, že má Rain přítelkyni. To je prostě… Nemyslitelné.
Slyšel jenom tichý smích a pak dlouhé ticho.
Nemůže mít přece holku!
Adrien jenom při představě, že by měl někoho líbat, šílel. A bylo zcela jasné co za tím stojí. To je přece nesmysl, aby se z toho Rain tak rychle dostal! Vždyť on se dodnes cítí tak šíleně mizerně, že by nejradši ze samého zoufalství skučel a brečel, a líbání, mazlení nebo sex pro něj bylo něco naprosto nechutného. Co dělá špatně?
Radši zalezl do svého pokoje a pustil se do kreslení. Rozhodl se, že nakreslí jakousi druhou variantu Ashlyn, a nakreslil jí jako přísnou a krutou, ale přitom šíleně krásnou, dominu.